Ačkoli se mému synovi ještě ani neprořezal celý mléčný chrup, stihla jsem během necelých dvou let udělat v péči o jeho zuby několik přestupků.
Hodně věcí mi nebylo jasných, ale zapátrala jsem, probrala to s odborníky zubaři a tak bych se s vámi ráda podělila o nejnovější vědecké poznatky. Co se vlastně v té puse děje?
Dudlík byl pro mě téměř symbol komplikací spojených s kojením a také první příčina rovnátek. A tak jsem raději chovala a chovala a posléze už jen tiše záviděla ostatním maminkám v kočárku tiše ležící a spokojeně dudlík dumlající miminka. Zkoušela jsem ho v Libáskových třech měsících použít, bohužel naše dítě už tento zázrak nechtělo. Následujících několik měsíců jsem na pití, uklidnění i uspávání sloužila výhradně já.
No a dudlík nevadí skoro vůbec… Protože má plastovou zarážku, nezajíždí do pusy. Negativní vliv byl prokázán jen v minimu případů. Asi by ho dítě muselo mít v puse opravdu nepřetržitě a dlouho.
Láhev se savičkou pro mě znamenala další skryté hrozby. Opět jako v případě dudlíku téměř všechny příručky doporučovaly se jí obloukem vyhnout. Nakonec jsem ale s její pomocí odstavila a Libásek z ní pil netradičně od 13 do 21 měsíců.
U krmení z láhve je hlavně důležitá technika a to, aby z ní dítě pilo správně, tj. snažilo se a jako u kojení vynakládalo nějakou námahu a procvičovalo si tak svaly. Svaly rtu a tváře. Tyhle svaly potom zuby dokážou držet v puse a zabraňují jejich vysouvání ven.
Dobrý na procvičování a i tím, že samovolně neteče, je tzv. nekapající hrneček s membránou zabraňující zpětnému vytékání. Dítě (i kojené) by se z něj mělo učit pomalu pít zhruba od půl roku.
Dalším dobrým procvičováním je nepříliš rozmělněná strava. S prvními stoličkami by už mělo dítě dostávat jídlo, které je skutečně potřeba rozkousat.
Když dítě z nejrůznějších důvodů (zvětšené nosní mandle, celoroční rýma) dýchá pusou, tak se zuby tlačí ven (chybí jim právě ta opora zavřené pusy).
Může se ale taky stát, že někdy jsou zuby jednoduše taky do malé pusy moc velké…
Vyděsil mě i názor, že noční kojení kazí zuby.
Problém ale nespočívá v kojení, ale obecně v příjmu sladkých tekutin (tj. i mléko a čaj z láhve) ve spánku. Dokud dítě aktivně saje, tvoří se i více slin, které neutralizují působení kyselin. Mléko teče nejvíc přes horní řezáky a tak se většinou jedničky zkazí jako první.
Zubní kaz vzniká působením mikroorganizmů, které se v naší puse přiživují na sladkém, rozkládají cukry na kyseliny a ty nám pak leptají zuby.
Takže až má dítě zuby, měli bychom se pokusit noční kojení omezit a pokud možno nekojit na usnutí.
Libásek si čistí zuby už i sám, tj. kouše kartáček a polyká pastu, která mu velmi chutná a několikrát si ji dokonce přidává. O nějakém kvalitním čištění z mé strany při jeho „výdrži“ nemůže být ani řeč.
Zase špatně. Měla bych čistit především já, už od proklubání prvního zubu. Kartáčkem, který nepoškrábe dásně a zároveň vyčistí. Chce to vyzkoušet. Pasty se doporučují pro děti někdy nepěnivé (právě proto, že je polykají a tenzidy, které ji pění, zrovna nejsou pro dětský žaludek to nejlepší), ale typ pasty není to nejdůležitější. Měli bychom se snažit vyčistit zuby všechny a ze všech stran.
První prohlídku u zubaře jsme absolvovali, až když Libásek škobrtnul a pusu si narazil.
Na první návštěvu zubaře neexistuje pravidlo ideálního věku. Jako dospělí bychom měli chodit 2 x ročně a děti od malinka taky. Jednak dítě seznámit s prostředím, a pak taky ve dvou letech už může být pozdě.
Kaz v počáteční fázi jde ošetřit mnohem lépe a někdy dokonce i bez vrtání, které malé děti
často nepodstoupí. V tomhle věku je použití umrtvení nevhodné a tak se většinou nedostatečně nebo vůbec neošetřený kaz šíří dál. Jakmile jsou kazy na zubech mléčných, budou i na stálých.
Kapitola sama pro sebe je hygiena, malé miminko jsem střežila bedlivě a úzkostlivě, olizování dudlíku a u nás nehrozilo, nicméně s přechodem na společné stolování, poměrně často Libásek ochutnal sousto z mé vidličky a upil z tátovy sklenice.
Kaz je infekční a můžeme ho dítěti předat, konkrétně kazivé mikroorganizmy, které sice máme usídlené hlavně v zubním povlaku, ale dostanou se i do slin. Pozor na pusinkování, „omývání“ dětských prstíků v našich ústech apod.
Sladkostem, ač jsem to měla v plánu, jsem se nakonec taky nevyhnuli. Kdo jednou okusí, už nechce jinak. Koko je u nás bohužel čím dál žádanější.
Sladkosti, tj. cukry, jsou pro zuby vůbec nejhorší. Hlavně v nápojích, protože jídlo většinou přijímáme v časových odstupech a sliny nám mezitím pomůžou kyseliny, které vznikají rozkladem cukrů, zneutralizovat. Ale děti většinou pijí průběžně celý den. Pokud pití dětem sladíte, měli byste alepoň používat vhodnější sladidlo, než je klasický cukr (sacharóza – složitý cukr). Lepší je glukóza nebo fruktóza (jednoduché cukry).
V působení na zuby je taky mnohem zákeřnější cucavý bonbón a lízátko než třeba čokoláda, která nevydrží v puse dlouho.
Když jsem se začala u tuto problematiku více zajímat, vzala jsem Libáska na první kontrolu. Prošli jsme navzdory všem prohřeškům bez kazu, ale snažím se k tomu nyní přistoupit zodpovědně a brát to jako výzvu, že to teď nesmím (a hlavně nesmím nechat) zkazit.
Ačkoli to zubaři neradi slyší, zuby naštěstí něco vydrží. Ale odolnost (nejenom zubů) u vlastních dětí nedoporučuju zkoušet….
Stejně tak na používání dudlíku, kojenecké láhve nebo hrnečku neexistuje žádné ideální doporučení. I tady platí všeho s mírou.
Pokud budeme zuby nejen pravidelně počítat a čistit, ale začneme i pravidelně prohlížet, měli bychom případný kaz odhalit bez problémů i sami a včas.
Napsal/a: Martyčka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (8 vyjádření)
Jé, todle já budu muset dát přečíst choti mému královskému – je zubař…
Když se ho na něco ptám, tak mě hlavně uklidňuje, ať to tak neprožívám… ;o)
Holky byly už z nemocnice zvyklé na lahvičku, ze které dostávaly buď umělou výživu nebo moje mléko (to podle toho, kolik jsem zrovna měla mlíka). Doma jsem měla nachystané lahvičky Avent s dudlíky s jednou dírkou. Bohužel (bohudík) jsem se nějak špatně podívala, od kdy mají být dírky dvě, takže jsem s tou jednou dírkou trápila holky asi o měsíc dýl – musely se fakt snažit, aby se najedly dosyta… (teď už se tomu směju) Možná i díky tomu se mi podařilo je „rozkojit“ (to jim byly asi 2 měsíce). Postupně jsem „přidávala“ dírky, až jsme se dopracovaly k variabilnímu sosáku (taky vám ten výraz připadá tak legrační!?)
Když už jsem holky přikrmovala zeleninou a dalšími a bylo to hrozné vedro (cca v půl roce), dávala jsem holkám přes den i čaj nebo převařenou kojeneckou vodu. A to taky v Aventu, s bílou nekapající hubičkou. Ta je pro věk 3-6 měscíců (je měkčí). Od půl roku se má používat zelená (tvrdá). Tu používáme teprve pár dnů – trvalo dlouho, než jsem je sehnala, dosud se nedaly v obchodě koupit samostatně. Zatím tím dávám pít jen čaj nebo vodu. Nejsem si jistá, jak budou schopné pít mlíko… Na pití z hrnku musíme počkat, až budou sedět…
A čištění zoubků!? Any už jich má sedm, Lu zatím nic (je jim 11 měsíců). Manžel mi radil počkat, až se opravdu prořežou a pak otírat kapesníčkem. Aby se setřel plak a hlavně aby si Any zvykla, že se jí bude něco strkat do pusy – něco jiného než lžička s jídlem nebo lahvička…
A uvidíme dál… ;o)
Děkuji vám za odpovědi na mou otázku. Malá má osm měsíců a stále kojím, ale přes den míváme s kojením potíže. odmítá někdy pít. Tak jsem ji chtěla dodat tekutiny z flašky nebo nekapanjícího hrnečku. Bohužel si s tím jenom hraje, ale nesaje. Budu muset asi vytrvat a třeba se to časem ujme :-)).
Já jsem první dítě kojila jenom měsíc a půl. Když jsem mu později (už si nepamatuju v kolika měsících) dala nekapající hrneček, sice se z něj naučil pít, ale vypil toho dost málo. Prostě to pro něj bylo asi příliš námahy a málo užitku. Tak jsem to vzdala a začala dávat hrneček s dírou, hlavně ať pije.
Zubní kartáček existuje už od 4 měsíců – je to Oral-B. Čistím s ním od té doby, co se naší slečně prořezaly první zoubky, někdy po 7. měsíci.
Martino, Bea mě inspirovala taky něco připsat:-) U nás se nekapající hrníček úplně 100% neujal dodnes, a to bude mít Libásek za chvíli dva roky. Při kojení jsem kolem sedmého měsíce začala dávat neslazený sáčkový dětský čaj z hrnečků bez membrán, takže to teklo sice pěkně, ale malýho to asi nijak chuťově nenadchlo a pil spíš symbolicky. Nekapající hrníček jsem zkusila do jeho roku několikrát a nechtěl ho vůbec – ale je pravda, že jsem v jeho zkoušení nebyla nijak vytrvalá. Správné sání u prsa přitom trénoval neustále…
Někdy před rokem a půl z něj začal pít podle nálady. Když jsem nedávno díky motivaci od Bey odebrala Libáskovi flašku, v podstatě mu nic jiného než pít hlavně z nekapajícího hrníčku nezbylo. Psychicky se s tím celkem smířil, ale mám dojem, že trochu snížil množství vypitých tekutin, ale to se snad časem upraví.
Čištit první zuby gázou mi doporučovala kamarádka zubařka taky, na pření řezáky je to určitě rychlé a efektivní.
Až si budeš čistit zuby sama, můžeš za chvíli zkusit dát malé mokrý kartáček bez pasty na hraní a seznámení se s ním.
Martino,u nás se nekapající hrneček ujal téměř okamžitě.Myslím,že je to i tím,že malý měl dobře vyvynutý sací reflex z kojení.U kamarádky(nekojila)to trvalo o něco déle.Neuměla to z toho vytáhnout.Takže nalij něco ,co bude chutnat a zkus nabídnout.Chvíli si s tím třeba bude hrát,ale jakmile vytáhne první kapku,tak máš vyhráno.Náš malý z toho pil od 8měsíců,jinak jsem jen kojila.Zuby jsme začali čistit asi v roce kartáčkem(bez pasty).
Článek mě zaujal. Spoustu věcí jsem vůbec nevěděla. Tak jsem zas o něco chytřejší 🙂 Nevím jakým způsobem ale máme naučit Elišku pít z toho nekapajícího hrníčku? Máte někdo nějaké zkušenosti? Zatím jen kojím, ale přes den občas nechce prso a musíme to řešit jinak. Taky se chci zeptat od kdy se mají používat kartáčky? někde jsem četla, že první zoubky by se měli čistit gázou, ale kolik zubů už je na kartáček?
Martyčko, musím říct, že svými články o zubech mě pořád motivuješ, abych nezapomínala na čištění. A když přece zapomenu, tak si to se mnou moje svědomí vyřídí.
Vytisknu si to a pošlu prarodičům, aby to měli černé na bílém (jde o ty sladkosti, jak jinak. Oni mají bohužel pocit, že děťátka nepřežijou, když nedostanou šlehačku/sušenku/čokoládičku/lízátečko/bonbónek).
A jestliže se ti podaří s nima pohnout, budu tě velebit až do smrti, to slibuju!
Martyčko,musím tě uklidnit s tím čištěním zubů-Martínkovi budou 4 a zubní kartáček mu musíme každý měsíc kupovat nový neboť je rozkousaný a on je řádně nakrmený zubní pastou :o)
Sladkostem se asi vyhnout nedá, když už je nedostanou dítka od nás, tak jsou tu babičky, tetičky…
Když jsme šli na první zubní prohlídku v létě, skončilo to fiaskem-Martínek řval jak tygr a pusu neotevřel. Nevíme jak na něj, přitom bych řekla, že se mu na horní stoličce rýsuje malá černá tečka, což mě děsí..kaz? Až h oto začne boelt, tak to bude ještě horší. Tehdy v létě nám zubařka říkala, že nemá cenu ho nutit, ale máme přijít, až na to bude připraven a bude spolupracovat…ale to mám poct, že nebude nikdy.Doma si hrajeme na zubaře, koupili jsme kartáčky na baterky, aby věděl, jak třeba v puse vrtačka brní a aby se třeba nebál, ale tohle asi nacvičit nedá. Tak budem brzy zkoušet další pokus návštěvy zubního lékaře.
Mobile Sliding Menu