My lidé se stále točíme v kruhu. Nějakým způsobem jsme si kdysi ten kruh vybrali nebo nám ho rodiče či jiní vychovatelé nalainovali a my ho přijali. Někteří z nás mají kruh růžový, jiní modrý nebo zelený, ale spousta z nás má kruh bud černý nebo hnědý, nešťastný, smutný nebo fádní. Nabízí se otázka: lze z toho kruhu vystoupit? Popřípadě lze přestoupit do jiného kruhu, který by se nám více zamlouvat?
Pokud jsme se zdravě naštvali a řekli jsme si „a dost, takhle už ne“, můžeme se zastavit a podívat se na svůj kruh. Jak je možné, že se nám dějí stále ty samé věci dokolečka, sice obměněné, ale v podstatě stejné – stejné vztahy, stejné pracovní neúspěchy, překážky, stejné zážitky, at jsme kdekoliv? Je to způsobeno tzv. zákonem přitažlivosti – to, na co myslíme, čemu věnujeme velkou pozornost (ať už pozivitní nebo negativní), to si přitahujeme. Pokud nesnášíme pozdní příchody, najdeme si partnera, který neumí chodit včas a ani my ho to nedokážeme naučit. V okamžiku, kdy nad tím mávneme rukou nebo se tomu zasmějeme a přestaneme se tím zabývat, přestane se to tak často opakovat. Čím jsme netrpělivější, tím se věci zpomalují. Funguje to ale i u pozivitních věcí. Všichni známe nakažlivost smíchu, není to nádherné?
Nejlepším způsobem jak vystoupit z nepříjemného kruhu je začít se radovat ze života. Není to tak složité, jak se na první pohled zdá. Stačí se rozhodnout a najít si několik způsobů, které nám zlepší náladu a ty poctivě použít v nedobré náladě, i když na ně nemáme náladu. Časem si na to zvykneme, bude přibývat dobrých nálad, ubývat těch špatných a tím i špatných zkušenností. Naučíme se zasmát malicherním nepříjemnostem, což je velmi osvobozující.
Některé zaručené prostředky
Možná vás zrovna nenapadá, co by vám mohlo zlepšit náladu. Zde je tedy několik typů, každý nechť si vybere, co je mu blízké, popř. dopíše do komentářů své tipy.
Začít si zpívat – sama jsem si vyzkoušela, když jsem byla vzteklá, že mi zpěv zlepšil náladu, vůbec se mi nechtělo začít, chtělo se mi vztekat se, ale začala jsem a náhle jsem se cítila skvěle.
Vybavit si (své) dítě, jak se hlasitě směje.
Pustit si oblíbenou hudbu.
Zatancovat si – třeba při nenáviděném úklidu, udělat si z něj taneční sestavu.
Vzpomenout si na milostné hrátky, popř. začít si je plánovat.
Zavolat kamarádovi a požádat ho o vtip.
Vyhrát ve sportce – aha, to většina z nás neumí na povel, ale můžeme si to představit, že jsme vyhráli.
Napsal/a: Jendulka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (5 vyjádření)
To jsem ráda, že se vám to líbilo. Jasně, že to není jednoduché, nebo jasně, že to je jednoduché :DD Chce to trénink – když jsme v něčem zajeté, tak se to těžko mění, tak jako když máme ochablé svaly a začneme chodit do posilovny. Krásně je vidět, jak tu funguje u miminek – když se narodí a nosíme ho, tak je to přirozené, pak ho nosíme i za rok a v té chvíli navštívíme kamarádku, která porodila a chováme půl hodiny její miminko a ona se strašně diví, že nás ještě nebolí ruka – no jasně, že nebolí, jsem zvyklá nosit trojnásobnou váhu :DD
Ona když se stane nějaká tragédie, tak nám to má třeba ukázat, jak velkou chybu jsme dělaly, že jsme se naradovaly z toho, co máme. Ale třeba taky ne – každý to máme jinak a realita závisí na našem rozhodnutí. Vaše příspěvky se moc krásně četly, děkuji za ně :o)
Jendulko, pěkný příspěvek, děkuji, líbil se mi.
Já za sebe – jsem nezdolný optimista, stále věřím, že je na světě víc dobra a dobrých lidí, někdy jsem až naivní ve víře v lidi, jsem šťastná, když se mi podaří někomu udělat radost nebo někoho rozesmát – tím chci naznačit jaká jsem a přiblížit svou povahu, a přesto se domnívám, že „hopkání z kruhu do kruhu“ není tak jednoduché.
V každém životním období (mladí, staří) v každém lidském životě (v mém i tvém…) utrpíme nějaké ztráty, bolesti a zažijeme opravdový hluboký smutek, to pak nejde ráno vstát a hopknout do růžového kruhu. Já vím, že by to bylo krásné, ale nejde to. I kdybychom chtěli, i kdybychom se o to snažili….
Tvůj příspěvek vnímám jako milé a příjemné počteníčko.
A souhlasím – určitě stojí za to pracovat na „dobré náladě“ :-))
Když si to tu čtu, připadá mi to trochu jako návod na štěstí 🙂 tak trochu jako „zhubněte rychle a snadno“ :-)))
Tak a teď vážně: je to milý a pozitivní příspěvek
a to s tím zpíváním je pravda, funguje to, mám to vyzkoušené.
ale to víš, že je to jednoduché, pokud to budeš jako jednoduché vidět…pravda je jen taková, jakou jí vidíme my sami a proto jakou pravdu a jaký svět si kolem sebe a v sobě „vytvoříš“, takový život budeš žít..:)lidi často nechtějí vidět ty pozitivní věci a myslet pozitivně, protože se toho bojí…i já…byla jsem tak vychovaná, že svět je zlý a nic není jednoduché a až teď se učím, že to tak není…že je jen a jen na mě, jaký svět si kolem sebe udělám
Jendulko pěkné..jen kdyby to bylo tááák jednoduché:-))Většinou si to co bych mohla udělat vybavím,až je pozdě:-( to si potom říkám,že mé rozčilování bylo vlastně zbytečné,ale už je to pryč..Ale já mám teď na mysli ty všednodenní maličkosti typu,proč jsou ty ponožky stále na zemi,když jsem třikrát říkala ať je dcera uklidí:-)))V důležitých věcech jsem se naučila ,,dýchat“ a pak jednat.
Takže přeji všem ať si život netrpčí malichernýma hádkama a nechceme měnit věci,které změnit nemůžeme a soustředíme se na ty drobné radosti co život přináší a kruhů,ať je těch veselých barevných více a více a život máme radostnější:-)))A naprosto souhlasím,že štěstí přeje připraveným a pozitivním myšlením je půl práce hotové:-))
Mobile Sliding Menu