Výmluvy, výchova a evoluce

Rubrika: Životní styl

Jak se zdá, výmluvy jsou, bohužel, evolučně i výchovně podporovány. Jsme předem programováni použít jako jednu z prvních reakcí výmluvu? Kdo nás učí lži v podobě výmluv používat?

Rodiče nám přece odmalička vštěpovali, že lhát se nemá, protože na každou lež se vždycky přijde a dočkáme se tak akorát trestu. Jenže to, čeho jsme jako děti posléze svědky, je, že se pak máma i táta snaží o to, abychom neprohlédli jejich vlastní mystifikace – od Ježíška počínaje po vysvětlování typu „děti nosí čáp a vrána“ a sexuálním životem konče.

Právě rodiče bývají prvními hereckými vzory, jež nás učí, jak lži v životě začít používat.

I to, že je lež odhalena, nás bohužel často nepřesvědčí o změně svého chování v budoucnu. V dospělosti pak navážeme na standard z dětství – při pozdním příchodu do práce je přece snazší vymluvit se na šílený provoz, nehodu, telefonát od tchyně či technickou závadu auta, než se přiznat, že jsme zaspali nebo že jsme ke zpoždění dokonce sami přispěli, že?

Vývojoví psychologové se shodují, že první úspěšně použitá lež je významným mezníkem zrání. Dítě zpravidla dokáže poprvé úspěšně zalhat někdy mezi třetím a čtvrtým rokem. To je okamžik, kdy si začne uvědomovat vlastní jedinečnost. Začíná chápat, že to, co se odehrává v jeho hlavě, nemusí být totožné s tím, co se děje kolem něj a v hlavách jiných lidí. S první lží rodičům se najednou začíná měnit pohled na svět, moc a vztahy. „Já vím něco, co ty nevíš, a můžu to klidně kdykoliv použít ve svůj prospěch!“

Ještě starší evoluční hledisko zase hraje ve prospěch vyhýbání se a lži. Reakcí na nebezpečí bývá buď útěk, nebo útok. Útok použije „ohrožené zvíře“ pouze tehdy, když jeho mozek okamžitě vyhodnotí, že má šanci na vítězství. Když vám ale šéf hrozí výpovědí a ptá se vás, proč jste něco neudělali, přiznáte se, že jste to zanedbali, nebo si raději vymyslíte výmluvu, abyste si zachránili pracovní místo? Útěk, či útok?

Většina z nás si vybere první možnost, přestože z dlouhodobého hlediska není extra efektivní, ale krátkodobě zafunguje perfektně. Šéf uvěří a výpověď přestává hrozit.

A tak nás evoluce i výchova rodičů učí, že lži se v životě budou hodit. Ve všech knihách o lhaní se navíc dočteme, že lži mohou být i dobré (bílé lži), vedle velkých (rozuměj nehorázných) máme také lži malé (rozuměj: ty jsou ještě v pohodě), vhodné, milosrdné a tak dále. Naši předkové z jeskyně by asi chtěli mít naše starosti s takovým alibistickým dělením, klasifikací a hodnocením různých lží. Žili v prostředí, v němž se jednoduše nic ne tají – v tlupě někde v jeskyni. Všichni dělali všechno dohromady, byli spolu často, a tak o sobě všechno věděli. Případný podvod by byl pravděpodobně okamžitě odhalen, a podvodný člen by mohl být vyhoštěn z kmene, stejně jako tehdy Adam a Eva z ráje.

Lhářů moc nebylo, rozpoznávat je nebylo také moc potřeba, stejně jako učit se lži vytvářet.bez_vymluv_titulka
Když nebyly potřeba lži, výmluvy už teprve ne.

Ukázka je z knihy Bez výmluv, kterou v edici Psychologie pro každého, vydalo nakladatelství Grada.
Kniha byla napsána pro všechny, kdo chtějí dělat v životě víc, než jen hledat důvody, proč něco neud
ělali.

Napsal/a:

Toto taky stojí za přečtení!

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist