Právě naopak. Takže nechápu ženy, které si neustále stěžují. Jeden téměř typický dotaz: To se vám to píše o porodech, když nemusíte rodit. Tělo zvláště ženu přece hrozně omezuje: jak vypadá, jak nefunguje, pravidelné omezení menstruací, puberta, těhotenství, přechod…
Shrnu fakta, známá již delší dobu: ženské tělo je odolnější, lépe snáší nepohodu, a zvlášť co se týká komunikace daleko výkonnější, než tělo mužské. Je také desetkrát citlivější na celém povrchu. Ženský mozek je hemisférově propojenější (žena tak umí dělat více věcí najednou, například to, co muž nedokáže: zároveň mluvit, a zároveň naslouchat – třeba při telefonování nebo debatě s kamarádkou). Holčičky mluví dříve než chlapečci a mluvením žena odpočívá. Ženě stačí poodhalit výstřih nebo vyhrnout sukni, a muž jí klečí u nohou. Oblá žena, která nepodlehla diktátu gayů (coby módních návrhářů) anebo svodům tzv. emancipace, se pak přirozeně stává královnou svého partnera s neobyčejnou mocí.
Všechny hormonální změny, kterými ženské tělo musí projít (puberta, těhotenství, porod, přechod, a hlavně neustálý cyklus menstruace) nejsou handicapem, naopak, poskytují ženě znovu a znovu možnost napravit, co bylo případně nedokonalé. Tak jako při meditaci v chůzi, každý začátek dalšího menstruačního cyklu může být, a někdy snad i bývá, počátkem „nového“ (opraveného, lepšího) života. Puberta holčičku změní v mladou ženu, přičemž její mozek přestaví a přistaví celou řadu částí (aby byl připraven na těhotenství a mateřství). Podobně pak se mozek těhotné restrukturalizuje v rámci těhotenství. Zatímco muž musí mozek i tělo cvičit a usilovně namáhat, aby je (po)změnil, ženám stačí jen být (a otěhotnět a zdravě porodit). Těhotenství samo přitom tělo těhotné léčí (i z dlouhodobých zdravotních potíží, soudí se že kmenovými buňkami vyvíjejícího se děťátka).
Porod může a měl by být orgasmickým osvícením – zrodem dívky v Ženu. Jenže když si žena nechá vsugerovat mužský (soutěživý, na výkon orientovaný) postoj k tělu, těhotenství, porodu a mateřství, má zadělána na nespokojenost a psychické i zdravotní potíže. Současný stav ženství je toho důsledkem a důkazem. Porod tottiž přispívá ke změnám funkcí mozku celou kaskádou hormonálních změn. Organismus novopečené matky se „koupe“ v estrogenech, oxytocinu, prolaktinu a dalších molekulách schopných zasáhnout nejen do základních tělesných funkcí, ale také do činnosti mozku. Změny jsou natolik markantní, že neurologové užívají nový termín „mateřský mozek“.
I po porodu ženě stále roste mozek (narůstá šedá hmota): dramaticky se zvětšují některé mozková centra. V mateřství např. hraje jednu ze základních rolí čich. Člověk má tento smysl vyvinutější, než jsme běžně ochotni připustit. Matky v tomto ohledu vynikají. Už pár hodin po porodu rozliší matka čichem své dítě od cizích novorozenců. Centra zpracovávající čichové vjemy jsou napojena na amygdalu, v níž se navíc rodí spokojenost a strach. Porod přehodí výhybku mezi těmito centry a způsobí zásadní změnu ve vnímání pachu dítěte. Bezdětným ženám nejdou pachy dítěte dvakrát pod nos, zato matky vnímají pach dítěte jako příjemný. Podobné změny prodělávají i zraková centra. To má za například za následek, že si matka vštípí do paměti tvář svého dítěte tak pevně, jako máloco jiného. Čichové a zrakové vjemy tak přispívají k vytvoření silné citové vazby mezi matkou a jejím dítětem. Opakuji a zdůrazňuji: jen pokud je porod přirozený, nepřerušovaný v naprosté většině zbytečnými lékařskými zásahy.
Jak podstatné to všechno krásné a důstojné po porodu bylo, počínaje tím, že si jako nějaké divoké zvíře pamatuji vůni svých dětí po narození, poznám, že jsou blízko mě i ve tmě podle této vůně a kdykoli s nimi usínám, opíjím se touto vůní, která se od porodu nezměnila a vždy mi připomene okamžik, kdy jsme se spatřili poprvé, znovu a znovu prožiji okamžik zamilování do mateřství, napsala mi jedna šťastná a moudrá, protože šťastně porodivší maminka.
Ženám po těhotenství a porodu naroste mozek, píše se v jiné zprávě. Slovy současné počítačštiny, žena nejméně dvakrát v životě, v pubertě a v těhotenství a po porodu, zmnohonásobí operační paměť. Vědci v rámci jednoho výzkumu prozkoumali magnetickou rezonancí mozky devatenácti matek. První snímky s vysokým rozlišením pořídili zhruba tři týdny po porodu. Stejné sledování zopakovali o 2 až 3 až 4 měsíce později. Mozky matek za tuto krátkou dobu „povyrostly“. Zvětšil se objem šedé hmoty ve středním mozku, v temenních lalocích a v kůře v přední části mozku. Nárůst šedé hmoty se týkal i významných center středního mozku, jako je hypothalamus, substantia nigra a amygdala. Už to samo je pozoruhodné zjištění, protože lidský mozek za normálních podmínek tak rychlé a razantní změny neprodělává, píše se ve zprávě o tomto výzkumu. Jenže, a to je to nejdůležitější poselství naznačující obrovskou šanci žen (a tragicky ignorantské chyby porodníků) – Čím pozitivnější vztah měla matka k dítěti, tím byl nárůst v těchto částech mozku výraznější!
Je to logické: narození potomka vytváří podmínky k tomu, aby se aktivita hypotalamu držela v plných obrátkách. Matka je tím připravována na nároky spojené s výchovou potomka. Získává k ní motivaci a nachází v ní uspokojení. Úspěchy při výchově (zvláště když své děti jen chválí a chválí a důvěřuje jim) vazbu na dítě dále prohlubují. Substantia nigra a amygdala zpracovávají emoce a navozují pocity uspokojení. Podílejí se rovněž na pocitech strachu a úzkosti. U zvířecích (a také lidských) matek se po porodu dramaticky zvýší odolnost ke stresu a otupí se přirozená bojácnost (nejen já tomu říkám kvočnovský efekt).
Mateřství vylepšuje i prostorovou paměť. Tento efekt navíc vydrží až do pokročilého věku a s každým dalším porodem dál zesiluje. Mateřství se dokonce jeví jako účinná prevence degenerativních onemocnění mozku, jež přicházejí ve stáří. Hormon oxytocin uvolňovaný ve velkých množstvích při porodu a kojení posiluje zvířecím (a tedy i lidským) matkám část mozku zvanou hipokampus. Toto centrum sehrává rozhodující roli při ukládání informací do paměti. Některé studie tak ukázaly, že i ženám se porodem posílí paměť! (http://www.osel.cz/index.php?clanek=5372)
Jestliže je za normálních okolností mozek žen jiný než mozek mužů, pak po porodu se liší od mužského ještě víc. Muži se o výkonnosti mozku žen na mateřské dovolené obvykle nevyjadřují v superlativech, ale to je omyl (vycházející z mužského vnímání reality). Mozek matky je v mnoha ohledech výkonnější, a my muži jen tiše závidíme.
Naznačuji, že ženy dostaly (svým tělem) evoluční výhody umění přizpůsobit se a vyvíjet, aniž by musely vyvinout tolik úsilí, které musí vyvinout muži. Většina současných žen přitom nemá ani tušení, že mají tělo jako Rolls Royce, protože je používají jako Trabanta. Přitom by stačilo jen nepřekážet si, a nechat tělo, ať se samo projeví… a jen tiše žasnou a užívat si se.
Tělo ženu neomezuje, právě naopak: současná žena omezuje své tělo.
Napsal/a: Vlastimil Marek
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (12 vyjádření)
Mně hlavně vyrostla chodidla.
Jak už jsem psala jinde. už si nekupuji boty prvotně podle toho, které se mi líbí, ale podle toho, které v mé velikosti 42/43 mají…
Jinak konstatuji, že mě článek pana Marka až tak nepřekvapil.
O hudbě píše docela hezky, ale měla jsem tu čest číst jeho knihu o porodu a mateřství, a vím, že mě vytáčela. Tak jsem ji – během svého rizikového těhotenství s dvojčaty – zase raději odložila.
Nemusím mít vše, že. 😉
Zava,
já nakrknutá nejsem, pobavilo mě to 🙂
Představu mám asi takovou, že autor článku je čerstvě zamilovaný (pravděpodobně do ženy s malým dítětem) a když se probudil po vydařené noci, hleděl na nahé tělo své milé a pak sepsal tenhle článek 🙂
Marina
Chtěl složit poklonu a místo toho to totálně pohnojil. Příště radši mlčet…
No, ty jiné přednosti mi taky po porodu narostly. Ale nějak se z nich vykojil obsah a teď to tak nádherně povisá!… jak já to na sobě miluju! Jsem moc ráda, že nejsem nakrknutá z článku sama. Trochu jsem se bála, že jsem to tím svým vylepšeným mozkem špatně pochopila.
Jinak souhlasím se všemi komentáři a názory…ale přesto přeze všechno jsem šťastná, že jsem žena a neměnila bych.
Marina
Mně teda po porodu narostly úplně jiné přednosti než mozek 🙂
Marina
Nemůžu si pomoct, opravdu se srdečně bavím 🙂 Nejdřív mě článek nakrknul, taky jsem chtěla zplodit nějaký ironický komentář, ale nestíhám, takže si vždycky přečtu, co ostatní „nechápavé ženy“ na to 🙂
Musím říct, že mi všechny mluvíte z duše, líp bych to nenapsala, takže díky vám, holky, je to pro mě uklidňující zjištění, že nejsem sama, kdo si připadá, že po třech mateřských slepičí a jeho sebevědomí sahá kamsi ke kolenům… :-D))))
Ahááááááááá, teprve nyní jsem správně pochopila, proč mně manžel po porodu třetího dítěte říkal „ty jsi ale slepice“ Škoda, že jsem tenkrát nechápala, že je to vlastně poklona :))))))))))))))))))))
Ano, mé tělo mě taky neobtěžuje! Bože, to je článek. Přála bych panu autorovi svoje 2-3denní menstruační bolesti, pravidelně každých 25 dní, od 12 do 55 let, to máme 1569 bolestivých dní, tedy celé 4 a čtvrt roku bolestí. Když si nevezmu prášek (zapomenu na chvíli na to, co chemie v mém super ženském těle napáchá), plazím se po zdi, v hlavě mám mlhavo, nejsem schopná myslet ani dělat fyzickou práci. Místo tablety si zkusím příště vzpomenout na tento článek, jaké máme my ženy štěstí, že nám ty hormony takhle lítají a třeba mi hned bude líp. Názor, že je to jen psychický problém, už jsem si za svou kariéru taky vyslechla. Docela by mě zajímalo, jestli se taky dělaly pokusy na ženském mozku po delší době od porodu. Jestlipak ten zvýšený počet mozkových buněk opět neklesne. Zcela jistě se mozek nevyvíjí směrem, který by mi byl co platný pro jinou činnost než mateřství. Mateřství plné mozkové buňky se k zařazení do pracovního procesu hodí, no ne? Změna hormonální hladiny v přechodu je taky úžasná věc – návaly, zima, změny nálad, tloustnutí… Maminku dokonce vezla rychlá, málem se nám udusila.
Aby to nevyznělo tak, že se i se svým mateřstvím (a věkem) poznamenaným tělem nemám ráda. Nevadí mi převislé břicho ani strije a jsem moc ráda, že jsem to všechno, od těhu, přes porod a výchovu dětí mohla zažít jako žena. Ano, stálo to zato. A to, že se mi asi od 38 let mění hormonální hladina a trávení se nějak otočilo na ruby taky zvládám v pohodě. Co mě ale nadzvedlo, je tenhle článek.
Pokud měl jen povzbudit ženy, aby se netrápily tím, jak vypadají, možná bych jej pochopila. Takhle napsané to ale cítím jako ránu mezi oči.
Jo, zastavte se pane autore, poodhrnu sukni, jestlipak si mi kleknete k nohám:-) Zatím tuto zkušenost nemám.
Milá anonymní, opět postrádám tlačítko „líbí se mi“. Nemohu než souhlasit. Bohužel, my nejsme indiáni a tak to musíme zvládat, jak se dá.
Vzhledem k tomu, že společnost ve které žijeme opravdu svým nastavením ponížila ženu-matku .Opravdu ji postavila na nejnižší přímo opovrhované místo ve společnosti. Tak je žena-matka najednou rozpolcená osoba, která každý den má volit mezi péčí o dítě a tím, kým byla, než porodila dítě. Je sice pravda, že příroda vybavila ženské tělo k tomu, aby zvládla obrovskou zátěž. Ale zmizely babičky,laskavé sousedky, přítelkyně. Ty hodně pemýšlivé ženy hledají v těhotenství kamarádku, která také porodí v přibližně stejnou dobu,aby měly někoho s kým si budou moci povídat o tom jak miminko třeba spí a jí a rostě u zoubek, protože tohle vážně vůbec nikoho nezajímá. A vy jako žena v malým dítětem, permanentně nevyspalá, nenajedená, permanentně unavená si potřebujete povídat o tom jak se malé uspálo nebo že proplakalo celou noc. I když zapomeneme rizikové těhotenství, i když zapomeneme, ne vždy snadný porod. Společnost nás průběžně informuje o tom, že jsem pitomá nána, která si pořídila dítě a obtěžuje tím. V tom je ten problém. Pokud se ocitneme u nějakého
přírodního kmene, tak jsme my ženy-matky váženy a uctívány. Dáváme to největší bohatství pro kmen – děti. V této společnosti, pokud si pořídíme pomocnici do domácnosti nemine nás nálepka líné ženy ( a to na ní ještě musíte mít finanční zdroj), a chůva již jasně dává najevo,že jste krkavčí matka. Vy si chcete udržet svoji profesionální úroven, protože za tři roky se propadneme do dávnověku a v práci na vás v ten okamžik mluví cizí řečí.:)
Pokud žijete v přírodním kmeni, tak v době menstruace je naplánován pro vás klid, odchod do ústraní, odpočinek. Jen malinko se podívejte na TV a reklamy. Je tam něco o tom, že žena, aby zůstala krásná a svěží a hlavně zdravá má v tyto dny co nejvíce odpočívat ?
Ano, příroda vybavila tělo ženy úžasně, ale současná společnost, s odpuštěním, ženu-matku opravdu v lásce ani úctě nemá.
A nyní si povšimněte reakcí dalších žen, kteří hrdě hlásí jak dřou jako otroci, tvrdí, že to nic není, jen když nebudu líná :))))))))))))
Z toho Vašeho orgasmického osvícení jsem si sedla na zadek. Mám za sebou 2 těžké 15-17 hodinové porody ukončené císařským řezem, obě děti jsem přenášela, oběma bych musela rozmačkat hlavičku abych je dostala porodními cestami i přes pokusy o vyvolaný porod a otevření na maximum. Po císařích mám přes jizvu visící splasklý pytel místo břicha. Obě děti jsou zdravé, krásné, zamilovala jsem se do nich už během těhotenství a jsou to nejhezčí co mě mohlo v životě potkat, i přes nároky péče kdy jsou od sebe 2 roky a 3 měsíce, ovšem porod je pro mě noční můra ze které si už bohudíky téměř nic nepamatuji, přesto že jsem věděla že děti jsou velké a připravovala jsem se, masírovala hráz, cvičila pánevní dno, chodila na profylaktické kurzy, meditovala a relaxovala. Celý článek na mě působí jako křečovitě maximalisticky pozitivní nereálný blábol. Díky nevyspání z nočních kojení a denního maratonu mi mozek přes den zančně vynechává a rétorický obrat „vykojený mozek“ zcela bez skrupulí chápu a musím ze své praxe potvrdit. když se celý den točíte mezi péčí o děti a domácnost tak prostě není prostor o nějaký cílený vlastní rozvoj, a že fyziologicky zvládáte to co změna role na matku přináší rozhodně nezvedá nikomu IQ, o tom jsem přesvědčená. Tj. i když se některá mozková centra posilují, nejde jen o posílení pudových mechanismů? podle mne naopak přestáváme v mateřství využívat určité dříve velmi dobře fungující části mozku a můžeme obecně i zakrňovat.
Mobile Sliding Menu