Být štíhlá, nebo dokonce hubená je v módě. Znamená to ale, že každá dívka, která se snaží být hubená, je anorektička a měli bychom nějak zasáhnout? A hraje vůbec móda a názor okolí při vzniku anorexie nějakou roli? Jaká čeká tyto dívky budoucnost?
1. Může za to diktát doby?
Vysvětlení typu „chce být hubená jako ty modelky v časopisech“, nebo dokonce „chce se líbit, tak nejí“ je velmi zavádějící. Různé studie hledaly souvislosti mezi ideálem krásy ve společnosti, diktatuře štíhlosti v showbyznysu a vznikem mentální anorexie. Případy mentální anorexie však byly lékaři popsány již od 17. století v Anglii a Francii jako „apepsia hysterica“, kdy byl ideál krásy mnohem kypřejší než dnes. Touha po extrémní štíhlosti může jistě mít za následek velmi špatné stravovací návyky se všemi zdravotními důsledky, ale k rozvinutí onemocnění mentální anorexie naštěstí většinou nestačí.
2. Co je mentální anorexie?
Abychom hovořili o mentální anorexii, nestačí, aby dívka byla jen hubená. Zvlášť v pubertě, když dívky rychle vyrostou, může se zdát, že nezdravě zhubly. Důležité je, jak vnímají vlastní tělo, svou nízkou váhu a jak psychicky fungují. Přestože se jedná o psychické onemocnění, diagnózu stanoví obvykle praktický lékař nebo specialista na vnitřní choroby, když se rodina začne obávat, „aby dívce něco nebylo, když je tak hubená“.
Co se děje na talíři
Je typické, že se dívky snaží svou nechuť k jídlu popírat a bagatelizovat, například slovy: „přes Vánoce jsem přibrala, tak teď musím dávat víc pozor“ nebo „vše je v pořádku, jen nemám prostě hlad“ nebo „jím úplně normálně, nevím, proč s tím tak naděláte“. Někdy jsou okolím k dietě zpočátku i pobízené.
Strava, tedy spíše ovládání hladu, se brzy dostanou do středu dívčina zájmu. Stanou se z nich úplné expertky v otázkách dietologie – kalorická hodnota nejrůznějších potravin pro ně není žádné tajemství. Najednou jsou velmi aktivní v přípravě jídla pro rodinu, sbírají recepty, často rády vaří. Jejich matkám to může být zpočátku příjemné, ale jejich zarputilé dcery se mohou pokusit podmanit si rozhodovací právo o nákupech a vaření pro celou rodinu.
Pokud jste někdy jedli u stolu s anorektičkou, asi na to jen tak nezapomenete. Dusná atmosféra nátlaku a úzkosti bývá přímo hmatatelná. Anorektické dívky jíst nechtějí a snaží se tomu momentu za každou cenu vyhnout. Pokud nemusí, tak nejedí, bez nátlaku by tedy u stolu s vámi neseděly. Úzkost z přijmutí potravy do úst je tak silná, že se dívky uchylují k různým rituálům, aby tuto úzkost zmírnily. Krájejí jídlo systematicky na mikroskopické kousíčky, třídí potraviny v talíři, dodržují přesný postup v jakém sledu dané součásti pokrmu sníst, jakým směrem je krájet, co vytřídit, co nechat. Taková večeře se může pěkně protáhnout a těžko říct, jestli představuje větší utrpení pro dívku nebo její spolustolovníky.
Kromě toho, co se děje doma u jídelního stolu, je zásadní, co se jim odehrává v hlavě. Pro lepší pochopení této nemoci si můžeme představit, že vyzáblost je jen postranním výsledkem nesmírného úsilí dané dívky. Říkám záměrně dívky, protože anorexie u chlapců je mnohem méně častá a obvykle mívá velmi těžký průběh a nezřídka je spojená i s jinými psychickými poruchami jako deprese, porucha osobnosti apod.
K čemu je tedy jejich úsilí namířené?
Fungování dívky s mentální anorexií se dá zjednodušeně popsat pár slovy: sebeovládání, potlačování vlastních pocitů a potřeb a potěšení ze sebedisciplíny. Zvenčí tedy dívka může působit jako model dokonalé studentky – vždy připravená na výuku, pečlivá, dochvilná, plně soustředěná na práci a obvykle s výbornými studijními výsledky. Vzhledem k tomu, že dívka nevypadá unaveně ani nešťastně nemusíme si hned všimnout, že něco není v pořádku. Naopak tyto dívky vyzařují velké množství energie, odhodlání a houževnatosti. Jako by necítily žádná fyzická omezení jako únavu, chlad, hlad a cítily silný pocit uspokojení, že své tělo mohou ovládat. Kromě vlastního těla se sebeovládání vztahuje na celou jejich osobnost – nekontrolované emoce pro ně představují hrozbu pracně udržovaného asketického království, kde panují jen ony samy. Nemusíte se obávat, že by se po hlavě vrhly do milostného života, experimentovaly s marihuanou nebo flámovaly po nocích. Jejich vnější a časem i vitřní svět bývá až žalostně chudý a oploštělý.
Napsal/a: Eva Vayleux
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)
Díky za upozornění na problém poruch příjmu potravy. Zabývám se pracovně prevencí soc.pat. jevů a vím z vlastní zkušenosti, že zrovna tohle téma neberou mladí mnohdy vážně.
V tom posledním odstavci je popsáno, jak jsou tito lidé často výborně připravení na výuku, srší energií apod… Jenže právě tím, jak energetické hodnoty nepřijímají, nemohou nic moc vydávat. Způsobuje to únavu a studijní a pracovní výsledky nemusí být zrovna ok. Případy MA znám z praxe i blízkého okolí a takto to vypadalo téměř vždy.
Dnes už se to ale naštěstí opět vrací k normálu a extrémní vyhublost není až tak propagována jako ideál, i když stále ještě ty pokusy jsou.