Orient v Rožmberku aneb nebe plné hvězd

Rubrika: Životní styl

744573_belly_dancers_2Orient. Při vyslovení tohoto slova nás napadne mnoho věcí. Minarety, Pohádky tisíce a jedné noci, Bohatí šejkové i beduíni s velbloudy, jejich karavany, písečné duny nekonečné pouště…

„Žena bez bříška je jako nebe bez hvězd“
Arabské přísloví

Orient. Při vyslovení tohoto slova nás napadne mnoho věcí. Minarety, Pohádky tisíce a jedné noci, Bohatí šejkové i beduíni s velbloudy, jejich karavany, písečné duny nekonečné pouště… to asi ty romantičtější povahy. Dalším z Vás vytanou vzpomínky na dovolenou prožitou v této části světa. Určité (a určitě nemalé) procento mužů uvidí v duchu nádherně vyzdobený sál paláce, na drahých vyšívaných kobercích sedí vládce s turbanem na hlavě, na němž se se skví obrovský drahokam. Jeho ruce náhle tlesknou, rozezní se jemná, svádivá a podmanivá hudba a jakoby odnikud vplují do místnosti nádherné, roztančené dívky, zahalené v hedvábných šatech, s šátky přes obličej, tančící…orientální tance.

A oni muži jsou se svými „chlípnými“ představami nejblíže mému dnešnímu vyprávění.

Mně se tyto tanečnice vynořily před očima spíše jako zlý sen, a to ve chvíli, když mi manžel věnoval jako dárek k narozeninám víkendový pobyt s výukou orientálního tance. To, co mne napadlo hned potom, bylo to, že já jsem pravý opak těchto dívek obveselujících Nejvyššího. Nejsem nejmladší, do hubenosti mám taky hodně daleko a tancování jsem vždy nenáviděla. Jediné, co mne s pobytem smířilo byl fakt, že Centrum orientálního tance, které pořádalo tento pobyt, slibovalo i výuku výtvarných technik jako je decoupage, malba na hedvábí a drhání.

Čím více se blížilo datum odjezdu, tím víc jsem se těšila na tyto techniky a trnula hrůzou při pomyšlení na tanec.

Nástup na pobyt byl v sobotu v poledne na hradě Rožmberk. Ubytovali nás v jedné z částí hradu, jenž slouží jako rekreační zařízení. Sice v jeho „mladší“ části, ale to se taky počítá ne? 🙂 Pokoje byly většinou dvoulůžkové, sociální zařízení sice společné, ale nové a čisté.Lektorky, které jsem ohodnotila jako sympaťačky nás seznámily s plánem celého víkendu. Každý den nás čekalo 90 minut orientálního tance, v neděli dokonce 2x. Mezi tím byl plánován aktivní odpočinek s výtvarničením. Nic z toho samozřejmě nebylo povinné. Kdo chtěl místo malování jít na prohlídku hradu, šel na prohlídku, kdo chtěl jít mlsat do cukrárny mohl také. Ale ani to nezkusit?

Hned po příjezdu jsem si všimla toho, že některé účastnice kurzu nejsou, zrovna jako já, děvčata štíhlá jako proutek. Říkala jsem si, že to jsou asi takoví zoufalci jako já, kteří přijeli jen barvit květináče, ale spletla jsem se. Hned při první lekci nás rozdělily na ty cinkající a necikající. Rozuměj pokročilé a začátečnice. (pokročilejší děvčata, která již měla zkušenosti s tancem, vlastnila šátky s „penízky“, kdežto my začátečnice jsme žádné cingrlátka neměly). A právě ty baculky byly v pokročilých. I ony tancovaly velmi pěkně a ladně. To mne povzbudilo a když nám lektorka řekla, že jedno z arabských přísloví říká že: „Žena bez bříška je jako nebe bez hvězd“, bylo rozhodnuto. Nebudu se schovávat a zkusím to také. Pryč se studem a hurá do tance.

Orientální tanec vypadá na první pohled jako velmi snadný. Zatřást se a zakroutit boky přece umíme každá…
Tak přesně takhle jsem uvažovala já. Ale ouha, nebyla to zase taková legrace, jak to vypadalo na první pohled. Jednoduché kroužení boky se pro mne stalo noční můrou. Vlnit se mají právě a jen ty boky, ne kolena, ne hrudník, prostě jen ty boky. Nevím, jak se to dařilo ostatním, ale mně se „vlnilo“ celé tělo. Došla jsem k zjištění, že místo ohebné páteře mám pravítko. Už po první hodině jsem nemohla skoro hýbat rukama. Bolela mne ramena, záda, zkrátka celé tělo. Připadala jsem si, jako kdybych běžela maratón. Upocená, zničená a totálně vyčerpaná.
Ale… naprosto spokojená. Ba přímo nadšená. V tomto duchu probíhaly všechny lekce během pobytu.
Začátečnice pokukovaly po těch pokročilých, záviděly jim cinkání ozdob a ladnost pohybů. Jim už se podařilo při tanci „oddělit“ horní a dolní polovinu těla, jejich pohyby rukama už nepřipomínaly plavecký styl kraul, ale opravdu jemné poletování motýlků, přesně dle instrukcí našich milých lektorek.

Jako protipól této „dřiny“ nám lektorky připravily výtvarničení. Veškerý materiál jsme měly zdarma k dispozici, jen na ubrouskování jsme si měly přinést předmět, který jsme si chtěly ozdobit. Byl to skvělý odpočinek a zábava. Ne vše, z našich výtvarných pokusů, bylo povedené, ale myslím si, že důležitější bylo to, že jsme to zkusily a ještě se u toho skvěle pobavily.

Další rozptýlení pro nás ženské parádnice bylo zkoušení kostýmů. Byly nádherné a cítila jsem se v nich úžasně. Sice jsem si sukně vytahovala až do pasu, ale nekompromisní cvičitelky mi je stáhly níž, takže všechny špíčky byly venku. Ale i tak jsem si připadala jak princezna z Pohádek tisíce a jedné noci.

Opravdovým překvapením byl jednoho večera příchod „bílé paní“. Cvičitelka Káťa, celá v bílém, a s kloboukem jak z Harryho Pottera, každou z účastnic podarovala drobným dárkem. Abychom měly památku na náš neobyčejný víkend. Ještě jednou bych jim tímto chtěla poděkovat. Za ochotu, trpělivost a milý úsměv. A za to, že nás trošku zasvětily do toho zvláštního tance.

Necelé tři dny utekly jako voda a já odjížděla s předsevzetím, že tančit, nebo spíš pokoušet se o tanec budu dál. Protože :

  • tančit mohou ženy všech věkových a váhových kategorií,
  • úžasně se protáhne celé tělo nenásilnou formou,
  • cvičit mohou i těhulky, děti a lidé se zdravotním omezením, těm se cvičení upraví na míru (bylo moc pěkné vidět tančit maminku s dcerkou),
  • člověk si zvykne držet správně tělo,
  • a ta nejdůležitější věc, alespoň pro mne: Nikdo vám nebude dávat najevo, že sem nepatříte, protože jste boubelka, tak jako se mi to stalo na některých hodinách aerobiku.
  • budete se cítit skvěle, krásně a sexy…prostě jako v pohádce.

A když vám zase někdy někdo někde dá znát opovržení, protože nemáte míry modelek, vzpomeňte si na hvězdnou oblohu. 🙂

Napsal/a: Šárka

Toto taky stojí za přečtení!

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (19 vyjádření)

  • Vandi, nevadí, já tě tam mám stále napsanou. Už se těším na plkání. :o)

  • Šárko, asi jsem si smazala tvoje číslo. Prostě jsem to ICQ vypla a teď ho nemůžu nikde najít. Říkala jsem, že to ovládám jak prase kost. Jestli chceš, ozvi se prosím ještě jednou. Ráda zase poplkám.

  • Petra Vymětalová

    Šárko, taky nevidím důvod k tomu koukání skrz prsty (zase se opičím po Vandě, že?). Nevím, co se jak semlelo a nechci tě nutit k psaní něčeho, co jitří rány. Snad to nevyzní moc blbě, ale mám pocit, že tím spíš máš co říct ostatním. Prostě co do péče o děti máš před náma všema obrovský náskok, takže přivítáme jakékoli postřehy.

  • Jak bych se mohla dívat skrz prsty, když nevím, co se u vás stalo? Jestli se po takovéhle informaci někdo na tebe dívá skrz prsty, tak je to kapitální blb a nemá cenu se s ním zdržovat. Ale aby to nevypadalo, že z tebe chci tahat osobní informace, to v žádnym případě ne. Zajímalo mě tak obecně, jak se žije lidem s tolika dětma. Dneska je trend jedno, maximálně dvě děti a kdo má tři je cáklej. Já vím že to má spoustu důvodů, třeba finančních, ale bída byla vždycky a děti se rodily o sto šest. Takže to jenom v penězích nebude.A přitom taky o tom dost přemýšlím, jestli bychom ještě třetí dítě uživili a jestli tím neklesneme na úplný dno = nekoupim si nic na sebe jak je rok dlouhej a tak. Nejsem si jistá, jestli bych chtěla takhle „trpět“.Ale to zabíhám do podrobností. Nemám teď vymyšlenou nějakou konktétní otázku, ale možná bych byla ráda, kdybys mi někdy něco napsala, nebo třeba na něco odpověděla. Tak ti napíšu svoje ICQ – 259-123-682 a když buděš mít náladu, tak se ozvi.

  • Jsem ráda, že se snad na mě nekoukáš skrz prsty, jak už se mě to po tomto přiznání mockrát stalo.
    Stále je to ještě moc bolavé na nějaké souvislé psaní, ale pokud něco budeš chtít vědět, ráda ti odpovím. Dám ti třeba mejlík, ICQ…

  • Šárko, proč by mělo být po zájmu? V oboru maminka jsi toho viděla a slyšela daleko víc než ostatní, i když máš teď „jen“ dvě. A i o rýmě se dá s úspěchem psát/číst, jen to musí mít hlavu a patu.

  • Petro a Vando díky za zájem. Obávám se, že bych taky psala jen o rýmě, dohadování se, žalování atd. Navíc musím přiznat, že největší počet dítek který jsem zažila, byl 3 kusy zlobidel. Po rozvodu zůstaly s tatínkem a tak mám jen dvě. Vlastně budu mít dvě. Jak vidíte, život opravdu není jednoduchý, ať máte jedno nebo pět dětí. A bude po zájmu o psaní, ale to se nedá nic dělat. :o)
    Petro, máme tam taky odkázeček. :o)

  • Petra Vymětalová

    Opět mi nezbývá, než se k Vandě přidat.
    A informace pro ostatní – zmiňované stránečky najdete v rubrice Odkazy – sekce Rodinné stránky:-))

  • Ahoj Šárko. Dívala jsem se na jedny stránky, kde je diskuse vícečetné rodiny. Jenomže je tam jenom takové plkání – maminky si přejou k narozeninám, povídají o počasí a o rýmě. Je mi naprosto jasné, že času máš málo a tvořit můžeš, až když oprášíš všechna děťátka, ale stejně. Když bys někdy měla chuť a něco o vás začala psát, byla bych moc ráda.(a jak vidím, nejen já). Mohla bys to nazvat třeba Příběh velké rodiny očima maminky a psát na pokračování, podle času a nálady. (teda ten název mě jen tak napad, to ti vůbec nevnucuju). Tak o tom prosím aspoň přemýšlej a předem děkuju. :-))

  • Věděla bych o místě, kde najdete spoustu mamin, kde tři děti jsou minimum, ale nechci tady dělat reklamu jiným stránečkám. Nebylo by to vůči Petře fér. Alespoň bez jejího svolení to nejde.
    Článeček snad někdy nějaký spáchám. Zatím doháním horko těžko i deníček naší malé Elišky.Už to není deníček, ale občasníček a mám takový pocit, že za chvilku budu psát vždy jen pár vět k nějakému výročí. Třeba až jí bude 10 let, až se bude vdávat atd. :o)

  • Petra Vymětalová

    Přidávám se k Vandě – když se to nevejde do komentáře, co třeba článeček? ;-)) A pokud se to nevejde ani do jednoho článku, je tu místa na celý seriál ;-))))

  • Šárko, nechci být dotěrná a něco z tebe páčit.Ale opravdu mě to zajímá, někde v koutku duše myslím ještě na jedno mrně, ale mám pocit, že to neni jen tak.Obě děti jsou ještě malé, takže nevíme, co nás čeká třeba s příchodem školy atd.A nikoho s víc jak dvěma dětma neznám.

  • Zvládnout se dá vše. Jen chtít a umět slevit ze svých nároků. Časových, finančních. Ale u nás je situace moc složitá na jeden komentář.

  • Šárko, napsalas to moc hezky. A přidávám se k Martyčce, strašně moc by mě zajímalo, jaké to je s tolika dětma, jak se to dá zvládnout třeba finančně, kdo ti pomáhá a tak. Prosím prosím napiš něco!

  • Martyčka

    Ahoj Šárko, orientální tance si ještě představit dovedu, ale čtyři (pět) dětí už ne! O tomhle bych si chtěla přečíst:-) Mám co dělat s jedním…

  • Honzále, neberu si to osobně.:o)Nejsem nějaká obr baculka, ale čtyři dítka a páté na cestě, nějaké to kilčo zanechaly. 170/70 zas taková hrůza není. Že ne?? :o)
    Tady nejde o to mít zakrytý obličej, sukně až po kotníky, ale umět nějaké to kilčo nosit s grácií. (Jen tak na okraj – viděl jsi někdy šaty na orientální tanec? Některé jsou opravdu moc sexy.)Já jsem chtěla povzbudit boubelky, aby neseděly jen doma a nebrečely nad sebou, ale šly něco dělat. Třeba tancovat.
    K těm chlapům. Máš pravdu, že každej jsme nějakej a každému se líbí něco jiného. Naštěstí! Někomu se líbí Twigy, jinému zase ženská mánesovského typu. Je moc prima tahle různorodost.

  • Anonymní

    Karle, jaký je rozdíl mezi házením zadkem a třesením špekem, za který si ženský zaplatí a herbalajfem, za který si zaplatí taky???
    Nevím, jestli by se mi tím zlepšilo sebevědomí, ale určitě zhubne peněženka….
    Ty vyzábliny, o kterých píšeš, jsou asi kvůli něčemu vybírány…asi kvůli chlapům, ne? Asi se chlapům víc líbí takové typy (aspoň většině).
    Jestli jsi Karle arab, tak to chápu, ale podle jména asi ne, že? 🙂
    Ale ty jsi spíš zapšklý dědek…dyť máš názory jak z minulýho století!!! má snad ženská nosit sukně až po kotníky a mít zakrytý obličej a budeš tomu říkat ženskost? to ti vyhovuje???
    Šárko, neber si to osobně, každej jsme nějakej, ale karel mi připadá ujetej…

  • Pane Kvapile – děkuji. Děkuji Vám za krásný komentář.
    Děkuji za sebe a za všechny boubelky.
    Šárka

  • Anonymní

    Šárko,
    Váš článek mne zaujal.
    Kéž by více žen přestalo mít pocit, že nějaké deko navíc z nich dělá neatraktivní osoby. Vždyť s grácií a vtipem je jakákoliv žena schopna okouzlit své okolí!
    Vždyť je zbytečné, ba i hloupé, kopírovat všechny ty ze západu importované vyzábliny, které na nás hledí každý večer z komerčních televizí a bulvárních časopisů!
    Je zbytečné propadat zoufalství a vrhat se všanc farmaceutickým koncernům jen proto, abyste za své tisíce na chvilku ztratili pár deka své ženskosti!
    Držím Vám palce a tančete svým životem dál!

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist