Několikahodinové hry, tzv. komorní larpy (live action role playing), kde nehrají hlavní úlohu kostýmy a dekorace, ale dramatický příběh a charakter osoby, kterou představujete, mohou přinést obohacující zážitek.
Klenutým sklepením, osvětleným jen několika svíčkami, se ozývají vzrušené hlasy. „Budeme tady jen tak sedět, schovávat se jako krysy, zatímco venku se bojuje o nový svět?“ – vykřikuje pateticky hubený student. Přeruší ho zasténání jeho kamaráda. Sedí schoulený na zemi, zády se opírá o zeď a obvazem na ruce mu prosakuje krev. Vojenský zběh se v koutě ušklíbne: „Novej svět, mladej? Co mě se týče, já se ho radši dožiju, než abych to zbytečně koupil na barikádě…“
Hovor přeruší zprvu vzdálený, ale rychle sílící hluk pouliční vřavy. „Ticho!“ – zasyčí někdo. „Zhasněte svíčky, ať není pode dveřmi vidět světlo!“
Všichni zmlknou, v přítmí probleskují jen oči a bílé košile. Pocit ohrožení je na chvíli spojuje, i když jsou z různých názorových táborů a společenských vrstev. Když se ozve neurvalé zabušení na dveře, někteří sebou trhnou. „Otevřete! Tady je kapitán La Force! Ve jménu krále, vydejte vzbouřence, vydejte zrádce!“
Nejen fantasy
Jsme v podzemí brněnského Domu pánů z Kunštátu. Většina z deseti lidí, kteří se tu dnes večer sešli, aby sehráli – ne, aby si na vlastní kůži odžili kousek Velké francouzské revoluce, se dnes viděla poprvé v životě. Nejsou to herci a svoje malé drama nepředváděli žádnému publiku, hráli ho sami pro sebe. Nepřišli vyhrát, porazit soupeře, ale prožít něco zvláštního, rozšířit svoji osobní zkušenost, uvolnit se a pobavit.
O fenoménu zvaném larp (live action role playing, tedy něco jako „hraní rolí na živo“) u nás v posledních letech začíná být slyšet i mimo uzavřené komunity hráčů. Sporadicky se objevují články a reportáže, které těží z vnějškové přitažlivosti a bizarnosti této zábavy. Novinářské zjednodušení (larp je, když se mládež s molitanovými meči nebo upířími zuby honí po lese) většinou jen veřejnost utvrdí v tom, že jde o zábavu pro -náctileté fanoušky fantasy, nad kterou se „normální“ člověk jen shovívavě pousměje. Larp má ale mnoho podob: od monstrózních „bitev“ s několika stovkami účastníků a jednoduchými pravidly přes „světy“, poměrně složité několikadenní hry, odehrávající se ve fiktivních, pečlivě propracovaných realitách, až po městské larpy, které městské prostředí cíleně využívají a často se prolínají s občanským životem hráče. Formátem, který se u nás v posledních letech velmi dynamicky rozvíjí, je tzv. komorní larp – několikahodinová hra, která na hráče neklade příliš velké nároky na přípravu, umožní mu ale prožít zajímavý příběh v koncentrované podobě. Skutečnost, že tyto hry nebývají vždy orientované na vyhraněnou tematiku fantasy, společně s časovou nenáročností zvyšuje jejich potenciál stát se obecně přijímanou zábavou, nezávislou na fanouškovských komunitách.
Zábava pro každého?
Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je i současná činnost občanského sdružení Court of Moravia, které je pořadatelem larpů v brněnském klubu Kunštátská Trojka.
„Zkoušeli jsme dokonce i jiná pojmenování než je larp, protože jsme nechtěli být házeni do jedné škatulky s fantasy akcemi,“ vysvětluje Petr Pouchlý, předseda sdružení. „Ne že bych měl něco proti trpaslíkům a elfům – ale my prostě chceme dělat něco jiného.“
Skupina přátel se tvorbou larpů zabývá od roku 2004 a za tu dobu vyzkoušela – se střídavým úspěchem – jejich nejrůznější formy.
„Od začátku jsme se chtěli zaměřit na obyčejné lidi, na ty, které neláká nalepit si uši z leukoplasti, vyrobit si meč a jít někoho zmastit. Na ty, kteří by třeba rádi hráli divadlo, ale nemají čas chodit na zkoušky nebo si netroufají předvádět se cizím lidem na jevišti,“ říká Pouchlý, mezi larpery známý jako Jezevec. „Chtěli jsme dělat hry, které jsou o roli, o jejím prožívání, a také se jejich prostřednictvím dá sdělit nějaká myšlenka, což u akčních her nebývá.“
K tomu, aby si mohl komorní larp vyzkoušet, nepotřebuje hráč žádné předchozí zkušenosti. Prostě se přihlásí, zaplatí účastnický poplatek a v určenou dobu se dostaví na místo. Od organizátorů zpravidla dostane předem e-mailem základní informace o době a reáliích, ve kterých se příběh odehrává (v případě hry „1789“, popsané na začátku, jde např. o stručný historicko-politický nástin situace ve Francii v předvečer vypuknutí revoluce). V některých (nepříliš častých) případech je možné vybrat si předem i postavu, většinou se ale role rozdělují až na místě. Informace o postavě (její povaze, minulosti, motivech, společenském postavení apod.) dostanou hráči v písemné podobě; před zahájením hry mají chvíli času na to, aby si je prostudovali a promysleli si, jak roli pojmou. Co se týče rekvizit a kostýmů, ve srovnání s jinými typy larpů se na ně neklade tak velký důraz. Vhodný detail (dobové kousky oblečení, pouta pro odsouzence apod.) usnadní vcítění do role a vytvoření atmosféry, hlavní díl práce ale zůstává na představivosti hráčů a jejich přesvědčivém ztvárnění rolí. Po zahájení hry už do ní organizátoři vstupují jen minimálně. Základní mantinely jsou sice dané, příběh ale rozvíjejí sami hráči a jen na nich záleží, jak skončí.
Otázka pro Vás: Měli byste chuť vyzkoušet si takový komorní larp na vlastní kůži?
Napsal/a: Eva Jedelská
