Že vránu viděti znamená smrt, lano připoutání, výkaly jsou příslibem bohatství a kufr symbolem břemene? Tak na to rovnou zapomeňte. Pravda, sny hovoří v symbolech. Jenže ty pro každého znamenají něco jiného. Jestliže skutečně chcete, dozvíte se z nich o sobě hodně. Takže odhoďte snář a ponořte se do sebe.
Ten sen byl krátký, často se opakoval a vždycky končil stejně. Kráčela pod skálou, odkud se na ni sesypaly kameny. Připadal jí důležitý, trápil ji a jeho obsah si nedokázala vysvětlit. Za pomoci psychoterapeutky se jí při jednom sezení podařilo do snu vrátit. Zase šla pod skalou a opět na ni padaly balvany. Jenže tím sen nekončil. Odvíjel se dál takřka hodinu a ona na jeho konci věděla, že vypovídá o jejím pocitu viny z potratu, který do té doby potlačovala v nevědomí. V okamžiku, kdy si to konečně dokázala uvědomit a přiznat, jako by ty balvany padaly z ní. Takový to byl pocit úlevy. Z ordinace vyšla klidná, ovšem za hodinu byla zpátky. „Já jsem začala menstruovat!“ volala na terapeutku. „Úplně mimo termín.“ Tím, jak vyventilovala svoje letité trauma z hlavy, vyčistila se i její děloha. Sny nejsou spiritistické bláboly, nýbrž děje stojící na pevných základech reality, odrážející osobní zkušenosti, velkolepé zážitky i traumata.
Vědět je jen pocit
„Mívala jsem období takřka magických snů,“ vypráví Michaela Fialová, klinická psycholožka a psychoterapeutka výše zmíněné klientky. „Zdálo se mi o postavě v kápi. Krásná bílá postava otočená zády, z níž jsem byla u vytržení. Pak se ale otočila ke mně a byla černá. Pocit, že vím, byl ten tam. Sen byl o pokoře. Beru ho i jako varování: pozor na jasné výklady,“ shrnuje. Sny často využívá ve své praxi jako cestu k navození tranzového stavu svých klientů. Může ale pracovat jen s takovými sny, které si její klienti nevyložili. „Jakmile si obsah zracionalizujete a začnete mít pocit, že víte, tak už se nepotřebujete ptát. Nemůžete popustit uzdu nevědomí. Už se od toho neoprostíte,“ vysvětluje Michaela Fialová.
Při výkladu snů považuje za přínosné zaměřit se na prožitky a emoce. „Obsah snu může znamenat cokoli, takže vlastně vůbec nic. Mnohem důležitější je, jak jste se v tu chvíli cítili. To hlavní, co vám sen zprostředkovává, je prožitek, kontakt se sebou, se svým nitrem. Co pro vás sen znamenal? Jak ho hodnotíte? A proč vůbec máte potřebu se jím zabývat?“ říká psycholožka. Svým klientům radí: „Zapisujte si sny. Ne kvůli tomu, abychom si je pak vykládali, ale proto, že zpětně v nich můžete odhalit řadu souvislostí s vaším životem.“
Jenže zachytit emoce je těžké. Pokud si je nezaznamenáte okamžitě, zpětně je dokáže vyvolat pouze silný impulz – zvuk, vůně, situace, asociace… Emoce, to je dynamika na poli života. „Můj profesor na fakultě rozebíral metodou, které dodnes fandím,“ vzpomíná na léta studií klinický psycholog Jiří Šípek. „Popisoval jsem mu tehdy jeden svůj vyloženě nudný sen. Stojím uprostřed místnosti, je tam stůl, židle, skříně. Profesor se mě zeptal: ‚A co jsi tam dělal ty?‘ Já na to: ,Stál jsem uprostřed a na něco ukazoval.‘ Prostě banalita. Profesor mě vyzval, ať mluvím za ten prst, který ukazuje na to něco. Nebo za ten šatník, co stojí vlevo. Za cokoli, protože to všechno, co tam je, jsem já sám.“ Jiří Šípek je z tak prostého vysvětlení dodnes u vytržení. „Je to tak jasné, a tak jednoduché. Odehrává se to ve mně, a tudíž je o mně. Moje psychika utváří můj sen, a tedy jedině já mu mohu svými slovy dát smysl a význam.“
Napsal/a: Jitka Bedrnová
