Často se říká, že děti se naučí sedět před lezením. Když se dítě vytáhne na nabídnutých rukou, mnozí rodiče se domnívají, že si už chce sednout. Toto vytahování je normální reakce rukou v 5. až 6. měsíci, díky které dítě přitahuje k sobě všechno, na co může dosáhnout, třeba také vlastní nohy.
Předčasné sezení brání normálnímu vývoji.
V této době není dostatečně vyvinuté ani jeho zádové, ani břišní svalstvo. Dítě se také ještě nenaučilo držet se při sezení jednou rukou. Následkem toho padá na stranu nebo dozadu nebo naklání tělo stále víc dopředu. Pro dítě je náročné držet se zpříma. Aby zabránilo pádu a zranění, zůstává strnule sedět. Mnozí rodiče podepírají dítě polštářem. Tím sice zabrání pádu, avšak nikoliv možnému poškození páteře. Všechny pohyby, které vykonává dítě vleže, jako kutálení se, plazení, lezení, válení, natahování se, protahování se, hry s nohama atd., jsou pro sedící dítě nerealizovatelné.
Moje Tamara sedí opravdu ráda. Pak ji nemohu znovu položit, jinak začne plakat. Zpočátku jsem sedávala za ní, aby se nepřevrátila. Nemohu však u ní sedět celý den. Proto ji obložím polštáři, aby nespadla. Pak sedí velmi strnule. Myslím, že se bojí, aby nespadla. Když jí vypadne hračka z klína, dá se do pláče. Jsem stále zaměstnána tím, že jí to podávám.
(Hana, 34 let, učitelka)
Hana to se svou dcerou myslí dobře. Její dítě je vlastně ve věku, kdy se děti stávají samostatnějšími. Protože si neumí zpátky podat hračku, potřebuje ke své hře matku. Také když už nemůže sedět, potřebuje matčinu pomoc, jinak spadne. Matka tak dítě dělá na sobě závislým a chová se hyperprotektivně.
Jistě bude nějakou dobu trvat, než se dítě bude znovu cítit dobře v lehu na podložce a hrát si samo. Vždyť bylo tak pohodlné vždy „zavolat“ matku. Naučí-li se dítě z polohy na boku nebo z pozice na čtyřech posadit se a přejít zase do jiné pozice, objevilo sezení samo. Tato zkušenost mu také posílí sebevědomí.
Napsal/a: Liesel Polinski
