Zkratky ke zdraví – EEG

Podívat se dovnitř mozku na jeho činnost je nepochybně snem každého vědce. Vynález jednoho přístroje toto umožňuje od první poloviny minulého století. Vyšetření zdánlivě jednoduché, ale neocenitelné svým způsobem získání důležitých informací pro další léčbu či diagnostiku.

Již v 18. století lidé přestávali věřit, že za duševními poruchami stojí nějaký hřích a stále více se přikláněli k myšlence, že příčina bude v nějaké poruše mozkové činnosti. Dalo by se říci, že na počátku stálo soukromé sanatorium v New Yorku založené Kvakerem Williamem Tukem v roce 1794. Lékaři se začali postupně zajímat čím dál více psychické procesy člověka, o to, co se vůbec děje v lidském mozku.
Do medicínské praxe bylo ale samotné EEG vyšetření uvedeno německým psychiatrem Hansem Bergerem ve dvacátém století, jeho poznatky jsou dodnes využívány.

EEG = elektroencefalografie

Vyšetření elektrických mozkových potenciálů je neurologická vyšetřovací metoda. Základem je sledování aktivity mozku. Je velice důležitá při sledování poruch spánku nebo epilepsie.
Pomocí EEG záznamu (elektroencefalograf) se zaznamenává aktivita hlavně povrchových struktur mozku. Neurony mozkové kůry tvoří na povrchu lebky elektrická pole, ty jednoduše snímáme. Záznamy EEG jsou velice přínosné, neboť poskytují informace o funkci neuronů.
Záznamy se získávají při tomto vyšetření pomocí elektrod, které jsou přiložené na kůži, jsou upravované, i co se týká šumu (odfiltrované). Jsou zároveň i zesílené, neboť samotné signály jsou velice nízké amplitudy – jinak by nebylo možné vůbec záznam zpracovat.
Záznam je uložen buď na papíře, nebo na některé počítačové médium.

Vyhodnocení záznamu náleží do rukou odborníka, který je schopen posoudit výsledky. Jedná se o individuální záznamy – stejně jako jsme každý jedinečnou osobností, stejně tak jsou podobné i tyto údaje. Existují samozřejmě i obecné charakteristiky pro člověka, ze kterých se vychází.

Co sledujeme při EEG vyšetření

Při analýze EEG záznamu sledujeme typy aktivit, neboli rytmus. Rozeznáváme jich několik a jsou individuálně charakterizovány například frekvencí, amplitudou, ale i třeba tvarem vln, jak vzájemně spolupracují mezi jednotlivými oblastmi kůry mozku atd. Názvy jsou odvozeny od řeckých písmen abecedy.
Pro zajímavost můžeme uvést, že třeba u zdravého člověka, v bdělém stavu a s očima otevřenýma nalezneme hlavně tzv. beta – vlny (14 – 30 Hz), jakmile oči zavřeme, nastupují o trochu pomalejší alfa – vlny (8 – 13 Hz). Nebo například tzv. delta – vlny (0,5 – 3 Hz) u bdělého člověka vůbec nepozorujeme pro jejich nízkou kmitočtovou hladinu, jsou ale pozorovatelné u malých dětí, resp. kojenců nebo naopak u dospělého ve fázi hlubokého spánku.

Kdy na EEG?

Elektroencefalografie se provádí především při podezření na poruchu, resp. poškození mozku. Jak jsem uvedla výše, je nejvíce využíván při diagnostice epilepsie a při sledování a léčbě poruch spánku. Co se týká epilepsie, s pomocí EEG jsou lékaři schopni určit typ této nemoci a také sledovat průběh léčby, především její účinnost s možností úpravy, což činí toto vyšetření velice neocenitelným.
Využívá se ale i například u silných migrén hlavy, rovněž při úrazech hlavy, při cévních mozkových příhodách a v neposlední řadě i u mozkových nádorů.

Příprava na vyšetření
Jedná se o tzv. neinvazivní vyšetření, k jejímu průběhu není třeba speciální přípravy. Je to vyšetření nebolestivé, a nijak člověka neohrožuje.

Průběh vyšetření
Pokud se nejedná o dlouhodobější sledování pacienta s poruchou spánku, které vyžaduje jeho sledování, pak se provádí jako ambulantní vyšetření.
Při EEG vyšetření se záznam snímá z elektrod, které jsou připevněné na speciální čepici. Je použit speciální gel, na lůžku se stráví přibližně půl hodinky.
Jednotlivé elektrody jsou na lebce uloženy tak, aby odpovídaly standardním bodům na hlavě, zároveň přizpůsobené rozměrům lebky, její velikosti i tvaru.

Používá se tzv. systém „10-20“. Obvod hlavy je rozdělen na určité úseky, připomínající rovnoběžky a poledníky. Elektrody se označují písmeny podle té části hlavy, kde se nacházejí a dále i číslicemi, které označují postavení elektrody od středové čáry.

Podle pokynů pak budete vyzváni například otevřít a zavřít oči nebo hyperventilovat ústy asi po dobu 4 minut s pauzami. Kromě toho bude provedena fotostimulace – ta se provádí speciálním přístrojem, který se nachází nad ležícím člověkem a vyzařující v určitých intervalech po určitou dobu záblesky světla s klesající frekvencí. Ta může poukázat citlivost na světlo, což je jedním z příznaků u určitých druhů epilepsie.

Vyhodnocení

Jako normální záznam se považuje takový, který odpovídá charakteristikám pro danou věkovou skupinu, za daného stavu vědomí u zdravého člověka.
Naopak za abnormální je považován ten výsledek, resp. graf, který se nachází mimo normy určité pro danou věkovou kategorii a stav vědomí. Může se jednat v obecné rovině například o zpomalení frekvencí rytmů vln, narůstající aktivity, inaktivita atd.

Ovlivnění EEG

Toto vyšetření je velice citlivé na nejrůznější vlivy. Může být ovlivněn léky, alkoholem, psychickým stresem, podněty očními, sluchovými a dalšími, ale i některými nemocemi (schizofrenie, manio-depresivní choroba) atd.

EEG u dětí

U dětí se záznam posuzuje podle věku. S tím se totiž mění frekvence, amplitudy, spánkové záznamy a další. Pro děti existují normy EEG pro danou věkovou kategorii.

Elektroencefalografie má své nezastupitelné místi pro hodnocení funkčnosti mozkových struktur a získání informací o ložiscích poruch. I přesto je nutné jej doplňovat dalšími vyšetřeními, neboť například neukazuje anatomickou povahu poruch, neurčuje etiologii procesů apod. Je ovšem nepostradatelné pro hodnocení z dlouhodobého hlediska, resp. sledování.

Napsal/a: Iveta Pešková