Zubař! Tohoto slova se bojí mnozí dospělí, natož dítě, které utíká před každým bílým pláštěm. My jsme se s naší starší dcerou (3roky) vypravili k zubaři, když měla 2,5 roku…
Na její první návštěvu zubaře jsme ji připravovali celý měsíc. Dětským zrcátkem (ze zmíněné doktorky) jsme každý den kontrolovali zoubky, učili se otevírat správně pusinku a vysvětlovali, co tak asi bude pana zubaře zajímat a co vše bude v její pusině provádět. Návštěva dopadla na výbornou. Dcera nejprve poučila všechny v ordinaci, jak a co mají dělat, poté si sedla do křesla, pan zubař se kouknul, zoubky postříkal nějakou vodičkou a vyfoukal (jak mi sdělila dcera). No lepší už to být nemohlo.
Máte-li problém s lékaři, nechte děti hrát si na doktory s autentickými lékařskými nástroji (i když zmenšenými dětskými kopiemi). Strach se určitě minimálně u jednoho lékaře odbourá.
Napsal/a: erča
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (5 vyjádření)
ahooj holky,zrovna jsem chtěla vepsat radu,zda znáte u dítek strach z doktorů,ale ze všech!!naše roční malá se jich totiž bojí tak,že jsem to u žádného naš. dítka neviděla:-))trhá mi triko,jak se po mě sápe,řve a řve,nepomáhá ikdyž jí milá paní dokt.dala to poslouchátko,nebo hračku,pěju,mluvím ,na ni,tleskám,skáču,dělám opičky-vše marné!!ještě v čekárně,když jí převlíkám,tak se babulka,třese jak ratlík a jen -„máma brrr“-to znamená jedem s kočárkem,nebo autem:-))Dnes jsme právě byli na roční prohlídce,nedá se jí zvážit,poslechnout,změřit..:-))Až jsme u dveří, je vysmátá jako vždy!!:-))Prý „vzpomínky“ na očkování do nožiček..
Erča poslala následující dodatek (vložila Lenka):
….už to u nás není tak ideální.
Byli jsme v pondělí s El (3,5) u zubaře, už podruhé. První setkání (minulý rok) bylo uplně na jedničku. Sedla si tátovi na klín, pan zubař kontroloval zuby, pofoukal a postříkal vodou, držela bez pípnutí a ještě měla pak spoustu prupovídek k panu zubaři.
Teď má své období…nebudu, nechci, nejdu….
A u zubaře….dorazili jsme v pohodě, těšila se jak ukáže zoubky. Nejdřív jsem šla já a ona tam stála se mnou, pak pan zubař povídá „tak a teď Eliška“..a už to začalo…já nechci, já tam nejdu (šel s ní táta a já si musela vzít Leu, takže jsme ,k naší škodě, vyšli z té ordinace). Otec pěnil a já se dala do přemlouvání. Slibovala hračkářství, lízátko, a ona pořád svoji …ne,ne. Poté se do toho vložil nějaký chlapeček ve stejném věku….jak se těší a trošku s ní hnul.
Pan doktor mezitím ošetřil tři pacienty a my se rozhodli, že tedy odejdeme a příjdeme jindy. No a to byl impuls pro El, povídá „ale já tam chci jít, já nechci jít pryč!“ Dělá teď všechno obráceně, než řeknu.
No šli, zoubky ukázala a byla pak strašná hrdinka. Nemusím ani psát, jak se celá ordinace bavila. A zoubky jsou naštěstí OK. A tatínek, prohlásil, že s námi víckrát nejde. No asi bude muset.
Moje dcera neměla nikdy se zoubkama problém.Teď v březnu ji bude 5 let a má je hrozně moc pokažené(pokazily se během půl a 3/4 roku).Nevíte někdo co by ji pomohlo aby se ty zoubky tak nekazily?U zubařky už byla trhat 2 zoubky.protože měla v dásnech zánět.A zoubky čistíme pravidelně 2 krát až 3 krát denně.Jestli někdo víte o něčem co by pomohlo.prosím poraďte. Děkuji…
…ještěže my máme zubaře doma… ;o)
Takže Any je v odborné péči, co má první zoubek (cca od půl roku), teď má každodenní odborné čištění zoubků…
Lu si dává se zoubky načas…
Jinak nápad je to dobrý… ;o)
A rada od zubařů!? Brát dítě s sebou do zubní ordinace od nejútlejšího „malinka“, dokud to bude bez zákroku, aby si zvyklo na prostředí, na pana zubaře (paní zubařku), na bílý plášť… a posadit si dítko na klín a nechat se povozit na křesle…
Ahooj.Chystám se poprvé s Daníkem k zubaři – je mu dvaapůl roku,takže mě tvůj článek potěšil a začnu si taky tady s Daníkem hrát na zubaře…
Mobile Sliding Menu