O jednom klukovi a šlehání bičem

Rubrika: Tipy pro zdraví

305593_memos_eyeJe to už hodně dávno, co jsem poznala kluka, o kterém chci psát. Píšu schválně kluka, a né muže:), tenkrát nám oběma bylo něco kolem osmnácti:) Když jsem ho viděla poprvé, řekla jsem si jen: „Hezkej kluk!“ Když jsme se potkali podruhé, pomyslela jsem si: „Ejhle! On není jen hezkej, ale i docela chytrej“…Však to znáte, asi se Vám to také někdy přihodilo:) Kdyby náhodou v tuto chvíli ještě někdo tápal – prostě se mi moc líbil!:) Jenže ouvej! Zkrátka to vypadalo, že já jemu ne:( Díky našim společným přátelům jsme se potkávali docela často a rozhodně nemůžu říct, že by se mi vyhýbal, ale očividně se mnou nekomunikoval…Trošku dost:) mě to mrzelo… Naštěstí zapracoval čas, potkávali jsme se, trošku poznali…a já pochopila – byl zkrátka balbutik. Vůbec jsem to o něm nevěděla, docela se se svým handicapem popral a dost na sobě pracoval, takže „to“ na něm bylo vidět jen tehdy, když mu na něčem (někom!:) hodně záleželo:) No:), a tehdy jsem to byla já:) Pokud nevíte, o co se jedná, spěchám Vás uklidnit! Né, nebojte se, na balbutismus nemůžete umřít, nakazit se jím, fyzicky nebolí… Baltutik se na první pohled ničím neliší od „nebalbutiků“:), ale stačí maličko – taková běžná věc – promluvit. Balbutismus čili koktavost.

Asi jste se s koktavostí už také setkali. Trpí jí už děti, věkem se může docela srovnat, případně se i ztratit. Pokud z ní však prostě „nevyrostete“, není léku, který by Vás koktavosti zbavil. Ale můžete se s ní poprat. Naučíte se správně dýchat, volit vhodná slova, případně se některým úplně vyhýbat…zkrátka dá to strašně moc práce… Prostřednictvím „toho kluka“:), o kterém jsem psala na začátku, jsem poznala pár lidiček, kteří zkrátka nemluvili jako když bičem mrská. Snad všichni mluvili o podceňování ze strany ostatních. Pokud osobně neznáte ve svém okolí někoho, koho se balbutismus týká, možná Vás ani nenapadne, jak moc může řeč ovlivňovat Váš život, jak moc ovlivňuje psychiku, bojíte se promluvit, koupit jízdenku, objednat jídlo, vyřídit cokoliv na úřadě, nakoupit…Dovedete si představit, co může znamenat třeba takový telefon pro někoho, kdo má problém promluvit už jen na „skutečného“ cizího člověka – prodavače v obchodě? Jediná „věc“, kterou při telefonování používáte, je řeč … a právě ta Vás zkrátka neposlouchá… Zkuste se učit cizí jazyk (s třiceti dalšími dětmi ve třídě), když Vás trápí i Váš vlastní jazyk…

Vlastní koktání ale není jediný problém, kterým tito lidé trpí. Fakt, že někdo koktá, nemá vliv na cokoliv jiného. Nejste chytřejší, hloupější, horší, lepší, šikovnější… Jenže už děti ve škole dovedou být zlí. Ale u dětí je naděje, že prostě ještě „neví“! Nevím ale, čím omluvit dospělého:(

Já se strašně nerada hádám, neužívám slovo d…l (není to anglicky ďábel:) a facku jsem v životě nedala…ale včera jsem vážně chtěla. Seděla jsem ve vlaku a přes uličku vzal jakýsi mladý pán hovor…a prostě koktal… Okamžitě se stal terčem živého zájmu dvou stejně starých (pardón, vlastně mladých:) mužů. Strašně jsem se styděla. Za ně. Vím, to nestačí…naštěstí zasáhl průvodčí. Teď možná řeknete, proč ten hovor, proboha, vzal? Musel přeci jasně vědět, že všichni kolem budou slyšet, že…no, že je v něčem trošku jiný, že zkrátka koktá! No, a co? Pro balbutiky je velmi důležité se nebát mluvit, prostě si to zkoušet a zkoušet… lidé na vozíčku se přeci také neschovávají za dveřmi svého bytu a koneckonců i hlupák má právo vyslovit se na veřejnosti, takže….

…takže Vám chci jen připomenout… až se setkáte s někým, kdo nebude vládnout řečí právě jako když bičem mrská, neskákejte mu do řeči, nedoříkávejte za něj slova a věty, tím mu nepomůžete. Jestli pomoci chcete, zkrátka „ho“ jen vyslechněte. Snad budete mít to štěstí a lidé budou naslouchat vždycky stejně i Vám…

Napsal/a: jaholka

Toto taky stojí za přečtení!

Přinášíme vám tipy na vánoční dárky!

Rok se s rokem sešel a je to tu zas. Blížící se Vánoce a s nimi spojený každoroční předvánoční

Čtu dál →

Deky z lásky – projekt, který má srdce

S Dekami z lásky jsem se poprvé setkala v roce 2012. Napsala mi o nich internetová kamarádka, s kterou se

Čtu dál →

Recenze: Tvořivá dílna – Celoroční inspirace pro kluky a holky

Po dlouhé době mám možnost prozkoumat další tvořivou knížku. Publikace Tvořivá dílna Celoroční inspirace pro kluky a holky nabízí

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (9 vyjádření)

  • Dáša P.
    Dáša P.

    Hezký, citlivě a lidsky popsaný.
    Myslím, že je důležité, aby lidi věděli, jak se chovat k takovému člověku.
    Mám syna, co sice nekoktá, ale trpí různými vokálními tiky. Takže když chce něco nutně říct, je to podobné. Všechny možné zvuky z něj unikají a slova aby tam člověk lovil…je docela těžké v té chvíli nepřerušovat, nedoříkávat za něj, neskákat do řeči. Ale dá se to naučit.

    Marťulo, rakovinu s koktáním bych fakt nesrovnávala, to jistě nemyslíš vážně.

  • Anonymní

    Ahojky všem pisatelům i čtenářům. Obsahově moc pěkný článek, trošku nekomplexní, i z formální stránky má své mouchy, ale nechybí v něm cit a pochopení, a proto mi nezbývá, než chválit.
    Vlastně jsem od začátku čekala, že skončí svatbou:) Ještě někdo jiný?
    Musím s Tebou nesouhlasit ve dvou bodících – je vědecky dokázáno (kdoví, zda na to má koktavost vliv), že koktaví jsou inteligenčně spíš nadprůměrní a pokud z koktavosti někdy „vyrostete“, vězte, nebyla to koktavost, ale fyziologická drobnost v plynulostí řeči.
    A za „blábolem“ anonymního se nejspíš skrývá bolest a bezradnost ze všech těch neúspěchů, jimž každý koktavý čelí. Žádný jiný hodnotitel tohoto článku se s tím nikdy sám prát nemusel, ani autorka!
    Také mám vůči lékařům a vědcům v tomto oboru nemalé výhrady. Čím je rakovina tak magická, že se jí tolik věnujete, přála bych vám zmotaný jazyk balbutiků, možná byste se pak konečně pokusili najít příčinu, a dali jim tak možnost smysluplné léčby, klidnějšího, a věřím, že i šťastnějšího života! marťula

  • Hele, anonymní, ty máš asi problém, viď:-)? To je teda blábol, ten tvůj komentář:-):-):-)… hezký den

  • Anonymní

    Kdo je vlastně horší? Ten kdo má z koktavého radost, posmívá se apod., nebo vy, kteří je pozitivně vnímáte? Ó, jak jste šlechetní Pitkinové? Proč neplivnete do ksichtu neschopným odborníkům. Víte vy, kolik na koktavosti vydělají? A přitom to je tak „čistá“ medicína bez drve, špíny apod. Viděli jste, že by někdy řekli-omlouvám se, že jste z mé neschopnosti neuzdravení. Proto až budete mít co dočinění s koktavým, zanadávejte si na kréteny z Logopedie, Foniatrie atd.

  • Ahoj Jaholko.Já mám koktavého bráchu,takže přesně vím o čem je řeč.Je mu 17, chodí na gympl a má to mezi spolužákama docela těžké. Mockrát jsme o tom mluvili a myslím, že se s tím dokáže poprat.

  • Moc pěkně napsané! My máme souseda (ob jeden dům), je to už 60ti letý pán, k našim dost chodí. je to také takový domácí kutil jako můj taťka a tak si „Kluci“ rozumí :o) I on koktá, má to prý už spousty let a to „díky“ nehodě na motorce, od té doby i špatně na jednu nohu našlapuje, tak nějak s ní kroutí. ale hodnej člověk, pracovitej. Moji synovci, když byli menší a soused sem přšel, tak se mu smály. Tak jsme jim to vysvětlily, že za to nemůže. Prostě je to člověk jako my, jen má menší vadu, ale kvůli tomu ho přece nebudem zatracovat, i ostatní postižeý lidi. Také mám občas chuť stát se „mlátičkou“, když slyším někde nějakou mládež, potlemující se někomu postiženému..nikdy oni sami nevědí, co jim se může stát…Postižení jsou přece také lidé a patří mezi nás a musíme je tak i brát a pomhat jim jejich postižení překonávat aspoň psychicky a věřte-jde to, jen musíme chtít!

  • Já mám „koktavého“ bráchu, začal koktat až v pubertě, taky se mu všichni smáli :o(, ale pak usoudili že i když se mu smějí on s tím nic nenadělá a přestali… :o))
    Horší je to když se s někým baví a zakoktá se a ten dotyčnej to chce za něj říct – to bych vraždila, stačí mu dát čas a je v pohodě, takhle se začne stresovat a je to ještě 100x horší :o(
    Ale taky musím napsat i to že si ve svých 30ti letech našel konečně stálou přítelkyni a světe div se už tolik nekoktá – že by psychika?

  • Jaholko, hezky napsané. Taky jsem si teď vzpomněla na moje dřívější zaměstnání, měli jsme tam totiž jazykové kurzy a tam se mnou chodil kolega, který zadrhával. Nekoktal, ale prostě někdy opakoval první slabiku slova. Měli jsme na angličtinu učitelku, která si to asi neuvědomila nebo jí to nedošlo a jednu hodinu ho chudáka trápila na jednom slově. On vždycky řekl tu první slabiku dvakrát – samozřejmě, že ne schválně a ona na to, že to má ¨říct jen jednou. Mě ho bylo tak strašně líto a jí jsem za to nenáviděla. Jemu to bylo strašně trapné, ale neřekl nic. A já jsem do toho nechtěla zasahovat, nezdálo se mi to moc vhodné. Hlavně jsem nevěděla, jak to taktně říct, abych se kolegy ještě víc nedotkla. Prostě trapná situace pro všechny kromě učitelky. Doufám, že byla jen nedovtipná a nemučila ho tak schválně.

  • Pomněnka

    Jaholko, moc hezký článek. A perfektní přirovnání – votíčkáři jsou „normální“, lidi, co koktají, jsou negramotní… Takové spojení si pamatuju ze školy, měla jsem spolužáka, který koktal. Byl to docea cgytrý kluk, rozumný, žádný darebák, ale učitelé si ho „zaškatulkovali“ jako – mírně řečeno – méně nadaného a to už se sním táhlo pořád. První dojem totiž dělá vthled a hned druhý řeč, a proto to mají o hodně těžší. A my ostatní jim to neulehčujeme. a jen tak na okraj – já vážně nekoktám, spíš naopak, jsem pěkně ukecaná a občas mě někdo i nestíhá, ale moje tchýně dokončuje slova a věty i za mě a mně to neuvěřitelně vytáčí….. :-))

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist