Malí velcí bojovníci

Rubrika: Tipy pro zdraví

963471_nikaTak jsem výjimečně tuhle v TV sledovala „Poštu pro Tebe“ (zpočátku se mi ten pořad vůbec nelíbil, či spíše – upřímně řečeno – nemohla jsem přijít na jméno jeho moderátorce, s její výměnou se už i sem tam jedním okem podívám…) a zaujal mě jeden, vlastně vedlejší, příběh…

Pro ty, co to nesledovali, nastíním, pro ty, kteří si vzpomenou, připomenu (omlouvám se – asi ne zcela přesně – během „sledování“ jsem honila po bytě dítko, kteréžto chytlo, jako vždy před spaním, druhou mízu…):
Jakýsi muž středního věku hledal svou biologickou matku, protože se mu snad zdál sen, ve kterém se s ní někde jako mimino viděl.. O tom ale psát nechci (i když je to jistě zvláštní – zjistit svou „adoptivnost“ ze snu…)…
Dle schématu pořadu pošťák Ondra našel v Telči 76letou čipernou a na svůj věk dobře vypadající paní původem z Řecka, která do pořadu… přišla. Na otázku moderátorky, zdali ví, kdo by ji mohl pozvat, řekla, že tuší a že je to dávná historie… A vyprávěla:
V období řecké občanské války jí bylo 19 let, byla u partyzánů v horách, tam někde snad jela na koni, poté z něj slezla a – porodila…
Po porodu šla s dalšími „druhy“ a s novorozencem (holčičkou) pět a půl hodiny pěšky (nemohla sedět na koni, že), odvedli ji snad někam do nějaké zemljanky, nechali jí tam nějaké plátno, chléb, mouku, olej, cukr, tekl tam potok…
Taky jí nechali pušku s náboji a poradili jí, že kdyby hrozilo nebezpečí, měla by sebe i dítě zastřelit….
Zůstala sama, neměla mléko a dítě mělo hlad – roztrhala plátno, zabalila do něj kousek chleba s troškou cukru a kapkou oleje, namočila to do špinavé vody v potoce a dávala to cucat novorozenci, ona sama „nejedla a měla hlad“… vydržela tam s dítětem takhle 60 dní (nepochopila jsem přesně jak, asi proto, že je to nepochopitelné), potom pro ni přišli přátelé a odvedli ji i s dítětem jinam do hor…

To dítě vše přežilo, dnes je to zdravá dospělá žena žijící se svou rodinou v Itálii… (muž se zajímavým snem byl opravdu jedním z jejích dalších dětí, které porodila během svého netuctového života… setkali se a měli si co říci…)

Můžu vám sdělit potěšitelnou věc: co se týče novorozenecké úmrtnosti (jakožto uznávaného ukazatele úrovně zdravotnictví), jsme na předním místě světového žebříčku – péče o novorozence je u nás skutečně úžasná… Lékaři-špičkoví odborníci, specielně vyškolené dětské sestry, přehršle odborných i populárně naučných publikací a doporučení, doporučení, doporučení… „zásadně“, „nikdy“, „vždy“, „v žádném případě“…

Když se mi v porodnici v horkém červencovém dni zdálo, že můj třídenní poklad možná momentálně ani tak nehladoví, jako má „žížu“ a poprosila jsem sestřičky, jestli by nebylo trochu převařené vody, vykulily na mě oči, řekly, že „to v žádném případě – do 6 měsíců jen mléko“ a koukaly se na mě, jako bych chtěla potomka zabít(všem bylo kolem 20 let a na sesterském diplomu jim určitě ještě nazaschnul inkoust).

Jako dnes vidím sebe v 5. ročníku medicíny na pediatrické přednášce o výživě novorozenců, kdy nám přednášející „pan docent přes mlíčka a příkrmy“ mj. opakovaně zdůrazňoval, že naprosto nejhorší, co se kdy mohlo novorozenci podat, byl Sunar (myšleno takový ten z našich časů – generace dnešních snad 30-40tníků – měl, tuším, bleděmodrobílý obal s obrázkem smějícího se kojence a bylo to to jediné, co na trhu bylo) – většina z nás mediků se kolem sebe s rozpačitým úsměvem rozhlížela, neboť většina z nás (včetně mě – od 6 týdnů věku) na něm vyrostla, a jelikož jsme všichni byli celkem zdraví a dostali se až do páťáku na medicíně, nezanechalo to na nás evidentně žádné fyzické ani psychické následky…

Zkrátka jedna věc je skvělá pediatrická péče, pokročilé technologie v diagnostice i léčbě, umělá výživa, o které se našim matkám, neřku-li babičkám ani nesnilo…
A na druhé straně je mateřský instinkt a zdravý selský rozum (možná to vypadá, že jsem jakožto lékař sama proti sobě, ale věřte, že tohle vyznávám i ve svém oboru – teda krom toho mateřského instinktu:-)) – samozřejmě, že jsme sečtělé a vzdělané matky, které se snaží dát dítěti to nejlepší, přesnou denní porci přesně definovaných cukrů, tuků, vitamínů, tekutin, stopových prvků…
Dle tabulek sledujeme, co by mělo umět a co už umí (a nedejbože, když to neumí – to je potom stres…), sledujeme grafy a počítáme percentily… a podívejte – čerstvé mládě homo sapiens přežije i výše uvedenou „partyzánskou stravu“…
Nechci tím samozřejmě nabádat k lehce ušpiněnému smotečku plátýnka v bezzubé pusince několikadenního novorozence (kterýmžto ji ale díky svému mateřskému instinktu matka zachránila od smrti hladem…) – jen jsem chtěla tímto ilustrovat, z čeho všeho je novorozený lidský tvor schopen přežít…

Milé maminky – nestresujme se, když dítko nejí, nepije, nehýbe se, nechová se přesně podle tabulek a brožur (to budou možná řešit naši klonovaní prapraprapotomci:-), když mu nechutná strava připravená podle nejnovějších dietních doporučení a když náhodou spapá něco hlíny při tetelení se na zahrádce nebo kousek kočičího žrádla vašeho Mourka – koukejte se na DÍTĚ a použijte svůj zdravý rozum a mateřský instinkt – ten vám opravdu hodně napoví…
Já sama jsem pediatrii jako obor nikdy dělat nechtěla (nemocné děti mi nedělají dobře – je mi do pláče a to jsem jinak medicínsky mimořádně otrlá), ale ze své, i když jen krátké, studentské pediatrické praxe jsem si odnesla jeden zásadní poznatek: děti (i ty nejmenší a nejnemocnější) – to jsou opravdu „velcí bojovníci“ – mohli bychom se od nich všichni učit…

Napsal/a: Káča

Toto taky stojí za přečtení!

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Jak vybrat ty pravé plenky pro novorozené miminko?

Očekávání miminka sebou nese spoustu radosti, ale také rozhodování a nákupů. Jednou z věcí, bez kterých se určitě neobejdete,

Čtu dál →

Péče o první dětské zoubky

„Mléčné zuby stejně vypadají a narostou nové.“ Je to pravda, ale i přesto je potřeba se o už od

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    jé, to mi táta taky říkal s těma slepičincema… no, to radši nevidět… ;o)
    moje ségra ještě říká, že děti je třeba průběžně vystavovat malým stresům, aby pak v dospělosti zvládly ty velké… myslím, že to platí ve všech oblastech…

  • hele jarmuschko – já sama jsem alergik (senná rýma, seno, peří…) a přísahám, že tehle teorie mě napadla před pár lety, když se někde probíralo to, že děti si zkrátka všemi těmi nachlazeními a rýmami musí projít, aby „trénovaly“ imunitní systém – tehdy mě napadlo, že dnes, když se snažíme děti všeho toho uchránit, udržovat je v úzkostlivé čistotě atd,tak imunitní systém „nemá co na práci“ a potom „neví roupama, co dělat“ a vymýšlí si nepřirozené reakce typu alergie… – přesně to! zkrátka pokud to oravdu neníněco obzvášť hrozného, nijak se nestresuju, když to prcek ocucá (přesně jako tvoje holky – moje kosmetika, tátova taška…) a říkám si – jen trénuj, trénuj,bude se to hodit ( i když znám úsměvnou historku od své kamaráky, kdy se traduje, že jejího otce – na vesnici – načapala babička na zahrádce, jak s chutí pojídá – slepičince – a taky to ve zdrav přežil:-)…)

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Naše holčičky nejvíc přitahuje to, co je mimo jejich ohradu – tatínkova taška, dědečkův batůžek, taška s prázdnýma flaškama na vrácení… Holky se hrozně rády zaobírají popruhy, přezkami, zipy… Uhlídat je, aby při tom něco nestrčily do pusy, je skoro nemožné… Ale dědeček-mikrobiolog to nazval aktivní imunizací… a všechny alergie prý vznikají tím, že organismus se vyskytuje v příliš sterilním prostředí, nemá s čím bojovat, tak si vymyslí alergii, aby nezahálel… Nadnesla jsem to tuhle v poradně a paní doktorka mi řekla, že teď nedávno se to probíralo dokonce na nějaké konferenci…
    ;o)

  • Tak tohle je opravdu skvělý článeček. Dávám jedničku a pět bodíků. Fakticky se člověk nervuje, aby bylo to perfektní a tamto dokonalý, sterilita a já nevím co ještě a nakonec načapáte dítě, jak cucá špunt z odpadu, jako moje kamáradka, která z toho málem dostala infarkt.
    Opravdu jsi to Káčo vystihla a trefně popsala.
    Pomůže mi to, až zase začnu vyšilovat, přečtu si, co je tu napsáno a spadnu zase na zem. Díky moc.

  • Pomněnka

    Káčo, něco na tom bude – je fakt, že jsme „civilizovanější“, máme větší komfort, více vymožeností, ale nenávratně ztrácíme cvé instinkty. Ale každý pokrok má svou cenu, tak to prostě chodí… 🙂

    K tomu příběhu – tu paní obdivuji, ale je to prostě pud sebezáchovy a mateřský instinkt, v krajních mezích si myslím, že by toho byla schopna většina z nás. Nebo spíš doufám???

  • Mě se článek moc líbí, myslím, že je jasné, co tím chtěla Káča říct a souhlasím – je fajn mít vše nastudované a mít přehled, ale taky je fajn nevychovávat své dítě strojově podl tabulek, ale spoléhat na svůj rozum a srdce.
    Obdivuju lidi, kteří dokáží to, co žena, o které píšeš. Myslím, že něco takového si my – zhýčkaní teplými domovy a myčkami nádobí – ani neumíme představit. Ta obrovská chuť bojovat o život! Obdivuhodný.

  • toto téma mi nic neříká

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist