Až pět procent lidí trpí koktavostí, která trvá déle než šest měsíců. I když se poměrně velká část z nich uzdraví, tato závažná porucha plynulosti řeči ovlivňuje jejich chování, myšlenky a pocity. Profesor David Shapiro patří v terapii koktavosti k nejuznávanějším odborníkům na světě. Pracuje s postiženými všech věkových kategorií – a sám je jedním z nich.
Téměř dvacet let svého života jste trpěl těžkou koktavostí, přesto se vám ji podařilo velmi dobře zvládnout. Co vám pomáhalo?
Stále se mi stává, i když už jen velmi zřídka, že nemám plynulost své řeči úplně pod kontrolou. Když jsem byl mladší, myslel jsem si, že nejtěžší je pocit izolace, neschopnost komunikovat s dalšími lidmi na naší planetě. Myslím, že nejlepší věcí, kterou pro mě udělali moji rodiče, bylo, že mi dali štěně jménem Buddy. Buddy a já jsme byli nejlepší přátelé po dlouhou dobu, až do mých sedmnácti let. Po mnoho let byl Buddy jedinou živou bytostí, se kterou jsem mohl komunikovat plynule. Je prokázané, že lidé trpící koktavostí jsou schopni mluvit plynule se svými domácími mazlíčky. S Buddym jsme vyrůstali, chodili jsme často na procházky do lesa a usínali spolu u potoka. Když jsem se vzbudil a cítil jsem Buddyho po svém boku a odraz sluníčka na tváři, nacházel jsem klid a mír.
Když se dívám do vlastní minulosti, myslím také na svého dědečka Josepha. Pamatuji se, jak jsme se spolu procházeli podél řeky, často jsme se drželi za ruce. Pamatuji se, jak jsem moc koktal a dědeček mi říkal: „Miluju tě takového, jaký jsi.“ Radost a potěšení, které člověk pocítí skrze lásku, jsou nejdůležitější a nejkrásnější věci v životě.
Každý potřebujeme jednoho opravdového přítele, který nám bezpodmínečně věří – tím mým je už 27 let moje žena Kay.
Vystudoval jste speciální pedagogiku, logopedii a logopedickou diagnostiku. Jaký vliv má při vaší terapeutické práci skutečnost, že sám koktavostí trpíte?
Lidé se stejným problémem i jejich rodinní příslušníci mi velmi často říkají, jak moc oceňují, že chápu jejich problémy. Nikdo mi nemůže říct, že nerozumím tomu, co je trápí. Nicméně, zkušenosti každého člověka jsou jedinečné. Pro klinického pracovníka může být velká výhoda, že má osobní zkušenost s koktavostí, ale může to být také nevýhoda. Logoped nesmí přenášet svoji zkušenost na klienta nebo ji generalizovat. Pokud by to dělal, poškozovalo by to logopedovu schopnost oceňovat jedinečnost klientovy zkušenosti a zkušenosti jeho rodiny. Právě ty je třeba rozpoznat a pochopit.
Čím je koktavost jako porucha komunikace specifická?
Je velmi těžké představit si, jaké to je, pokud nemůžete mluvit. Jaké to je, když přesně víte, co chcete říct, ale verbálně to nemůžete vyjádřit. Koktavost ovlivňuje každého velmi individuálně. Zatímco projevy koktavosti jsou komunikačním partnerům patrné, myšlenky a pocity osoby, která koktá, vůči sobě samému a vůči okolí, zůstávají skryté. Projevy koktavosti mohou být eliminovány relativně rychle, změnit myšlení a pocity vztahující se ke koktavosti často trvá spoustu času. Terapie koktavosti se věnuje přímo lidské podstatě – myšlenky a pocity musí být směřovány i ke změnám chování a musí být dlouhodobé.
Je pravda, že koktavostí trpí častěji muži než ženy?
Ano, je to pravda. Typicky zjišťujeme, že poměr mužů a žen, kteří koktají, je zhruba 3:1 a že tento poměr je pozorován po celém světě. Nedávné dlouhotrvající výzkumy ale ukazují, že počet mužů a žen, kteří začnou zadrhávat, je více vyrovnaný, než jsme si mysleli. Nicméně vyšší pozorovaný výskyt koktavosti u mužů může být tím, že u chlapců se vyvíjí více odolná, persistentní forma koktavosti nebo že dívky jsou více adaptabilní.
Napsal/a: Ilona Kejklíčková, Eva Přikrylová
