Jak přistupovat k člověku, který je v depresi

Jsme-li v blízkosti člověka, který vykazuje známky deprese, a chce­me-li mu pomoci, pak je dobré si uvědomit, že toto poskytování pomoci nebude pro nás lehké a snadné. Rozhodně to nebude jen napomenutí typu: „Tak se přece jen vzchop!“ či „Neber to tak tragicky!“ Bude to však dvakrát dobré.

Bude to dobré jednak pro toho, komu chceme pomoci, tj. tomu, komu budeme pomáhat z deprese. Bude to k dobrému i nám samým. Jak? Pomůže nám to v našem procesu zrání osobnosti. Budeme pak více “člověkem“ – v etickém, morálním slova smyslu. Pomůže nám to též změnit náš vlastní životní styl k lepšímu. Naučíme se například oprošťovat od těch momentů, které by i nás mohly dostat do deprese.

Jak být člověku v depresi pomocí

Pomoci druhému člověku dostat se z deprese je v prvé řadě otázkou vzájemného vztahu mezi mnou a jím – mezi námi dvěma. Obecně by se dalo říci, že by zde mělo jít o vztah opravdové lásky, kdyby slovo „láska“ nebylo tak zprofanováno (nemělo tolik různých významů, které s pravou láskou nemají nic společného). Co však chceme tímto slovem vyjádřit?

Vstřícnost

V dobrých vzájemných vztazích jde o to, kdo udělá první krok ke sblížení. Chci-li být někomu pomocí, pak bych to měl být já, kdo udělá první krok. Nejde však jen o jeden jediný krok. Jde o ochotu k „vykročení“, která by platila pro celou dobu trvání našeho vzájemného vztahu.

Otevřenost

Obrazně by se dala otevřenost znázornit rozevřenou náručí. Tak, jak například matka chytá své dítě, které k ní spěchá. Nejde však jen o rozevřené ruce, ale – a to v prvé řadě – o „otevřené srdce“ pro toho, komu chceme pomoci.

Aktivita

I když mnohdy půjde jen o naslouchání tomu, kdo se propadá do deprese, případně i jen o „mlčení ve dvou“, přece jen je zde nutná neúnavná iniciativa a aktivita toho, kdo chce pomáhat.

Ochota

Jde především o ochotu potlačovat vlastní přání a ustupovat do pozadí. Ten, kdo se rozhodne druhému být pomocí při jeho zvládání deprese – obrazně řečeno „pomoci mu nésti jeho těžké břemeno“ –, nesmí tak moc hledět na vlastní pohodlí.

Opravdovost

Opravdová pomoc vyžaduje i opravdovost pomáhajícího. Nestačí jen nestranný a formální či neutrálně profesionální přístup. Z každého slova i mimoslovního projevu by mělo být znát, že jsme ve věci pomoci osobně angažováni, že nám o to opravdu jde.

Úcta

Úcta k tomu, komu pomáháme. Respekt k němu, i když řada jeho projevů by nás mohla právem vést k opačnému postoji. Jde o bezpodmínečnou úctu k člověku jako k člověku, tj. o úctu, která nevyplývá teprve z toho, co úctyhodného dělá nebo jak se úctyhodně chová.

Odstup

Je dobré, když máme k sobě blízko. Je namístě plakat s plačícími a radovat se s radujícími. Nikde však není psáno, že máme umírat s umírajícími, případně páchat sebevraždu s těmi, kteří se k ní chystají. A takové úmysly lidé v depresi někdy mají. Proto je zapotřebí vedle blízkosti i určitý zdravý odstup.

Znalosti

Chceme-li například někomu pomoci opravit auto nebo televizor, je k tomu třeba nejen ochoty, ale i určitých znalostí. Obdobně je tomu i tam, kde chceme někomu pomoci dostat se z deprese. I k tomu je třeba určitých znalostí. Proto je v následujících kapitolkách uvedeno to, co by nám v tomto ohledu mohlo být pomocí.

Napsal/a: Jaro Křivohlavý