Horor z interny

Rubrika: Tipy pro zdraví

65899_hospital_bed_2Chtěla bych se s vámi podělit o hroznou zkušenost z naší nemocnice. Naštěstí jsem tam nebyla hospitalizovaná já ani moje dcera nebo manžel, ale můj praděda. Nejsem si tedy moc jistá, jestli to na stránky o dětech patří, ale na druhou stranu jsou tady kolikrát ke čtení články z nejrůznějších stránek života, tak proč ne toto. Když ne nic jiného, možná to poslouží jako varování, na co si dát pozor v našem zdravotnictví…

Pradědovi bylo 98 let, když se dostal na internu Boleslavské nemocnice. Na vysvětlenou – děda špatně slyšel, skoro neviděl, špatně se pohyboval, potřeboval stále pomoc – při oblékání, s toaletou, braní léků a pod. Babička(jeho dcera), která se o něj doma starala, na to personál několikrát upozornila. Takže o to víc je alarmující, co se tam s ním dělo. Nikdo si ho nevšímal, nepomohl mu na záchod, neoblékal ho atd. navíc mu ani nedali léky, sestra je jen položila na noční stolek a ráno se divila, že tam ještě jsou, děda si totiž nevšiml – neviděl, že mu je tam dala. Cévku mu zaváděla sestra v sedě, příšerně ho to bolelo, přitom to má dělat lékař a v leže. Při propuštění z nemocnice ho nikdo neoblékl, takže ho sanitka dovezla ve spodním prádle. Jak se asi musel praděda cítit? Asi jako by se cítily i ty sestry, které ho takhle propustily. Dost poníženě. Ale to nejlepší ještě přijde – babička si pak doma všimla, že má v žíle zavedenou kanylu. Zapomněli mu ji v nemocnici vyndat.
Socialistické nebo rozvojové zdravotnictví? Ne, kapitalistické zdravotnictví v České republice roku 2005.

Pradědovi to už je jedno, už není mezi námi. Moc mu to přeju, protože to pro něj bylo vysvobození. Musím zdůraznit, že nezemřel v tom „domě hrůzy“, ale v klidu doma.

Samozřejmě jsme si stěžovali, ale teď s odstupem času lituji, že jsme to „nerozmázli“ ještě víc. Nedozvěděl se to totiž ani ředitel nemocnice. Jsem typ člověka, který nemá rád konflikty jakéhokoli druhu (nevím, jestli bohudík nebo v tomto případě asi bohužel), takže mi postačila osobní omluva primáře oddělení s tím, že potrestal sloužící sestry. Osobně si myslím, že se z toho nijak nepoučí a pojedou v zavedené „praxi“ dál. Tento přístup je totiž o lidech a ne o nedostatku financí v našem zdravotnictví.
Doufám, že vám nebo vašim blízkým se žádná taková katastrofa neudála – nepřeju to nikomu. Je bolestné to jen řešit, natož zažít na vlastní kůži.
Mě osobně tato zkušenost přinesla jedno – strach ze stáří. Jak se budou chovat cizí lidé ke mně, až budu „v letech“? Přinese nám budoucnost více úcty ke stáří nebo naopak ještě horší přehlížení a nezájem?

Napsal/a: Kicul

Toto taky stojí za přečtení!

Zpříjemněte dětem koupání. Tady je 5 tipů!

Přístup k vodě se u dětí liší podobně jako náhled společnosti na koprovou omáčku. Zatímco jedny nemůžete dostat z vany, druhé

Čtu dál →

Jak vybrat přebalovací tašku na kočárek

Čekáte miminko a hledáte tašku na kočárek? Co všechno byste měli v takovém případě zvážit a proč maminkám nestačí

Čtu dál →

10 pravidel, jak oblékat děti v zimě

Venku přituhuje, nejen na horách napadla sněhová pokrývka. Zatímco my poznáme, kdy je nám zima nebo naopak příliš teplo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (12 vyjádření)

  • je to děs,já byla s Dádou na Bulovce na infekčním,bylo mu 2,5 ,já měla mimčo doma,tak tak musel zůstat sám,nechali ho na pokoji úplně samotného,celou noc prý proplakal.Ještě mi pomalu vynadali,že je na mě závislý,ve 2,5 letech je to snad normální,že dítě pláče v nemocnici!!!Zařídila jsem si hlídání a jela za ním,první co bylo.koukám že má plenu a celou opruzelou prdelku,povídám proč jí má,že jí nepotřebuje,prý co kdyby si nestačil dojít(měl totiž průjem,proto jsme tam byli)Venku bylo asi 35 ve stínu,chudák celý spařený,hned jsme mu to sundala.Dali nás na pokoj k mamče s ročním chlapečkem,který měl salmonelu,jen nám řekli že si nesmí půjčovat hračky a hrát si spolu,to se dobře říká,ale zkuste to zařídit když ani jeden nebyli natolit nemocní aby leželi v posteli.Dorazilo mě když jsem ho šla večer umýt a řekla jsem si o čisté pyžamo,prý on ho má špinavé,já na to,vždyť se v tom válí celý den,jsme přeci na inf.?Hlavně že když jsem tam přivezla jeho věci,poslali to po mužovi domů,že bude mýt jejich:-))) Pak jsme byli ještě v Motole na očním,to byl rozdíl!!! Úžasné sestry i doktoři,nic nebylo problém,jo vy tu chcete přespat a nejste nahlášená- to nevadí,usteleme vám hned vedle malého a večeře se taky najde,prosím,potřebujete ještě něco,prostě lidské chování.Jak už tu bylo řečeno,je to o lidech

  • Ježečku 🙁 Zrovna v případech, který se stal i Tobě, bych očekávala tu nejvyšší možnou míru ohleduplnosti a opatrnosti…. Copak jim nedochází, jak hrozná bolest to je…. kua? (normálně tenhle výraz z úst nevypustím, ale tohle mě opravdu vytočí).

  • Ježeček
    Ježeček

    Karamelko, máš pravdu, je to všechno o lidech, jsou ti, kteří dělají svou práci dobře a poctivě a ti, kteří na to kašlou. Vždycky mě strašně mrzí, když něco takového čtu. Jsem zdravotník a pak se hodně stydím, ale vím, že i u nás na odd, kde pracuji to tak je. Jsou holky, které si udělají své a jdou kouřit, sednout si k netu… a jsou holky, které se věnují těm lidem. U nás to moc o komunikaci není (ARO), ale je vidět, jaký kdo má vztah k lidem, už jen tím, že na tom boxe jsou, obetřou nemocnému čelo od potu, vytřou oči od ospalek, nebo pusu, ikdyž zrovna není toaleta. Já teda doufám, že patřím k těm, na které si pacienti nestěžovali, ujišťuje mě v tom to, že když jsem ještě pracovala na klasickém standardním odd. a šla jsem po náměstí, tak mě někteří mí bývalí pacienti zdravili a říkali, jak hezky vzpomínají. To je to nejkrásnější, co může zdravotníka potkat. A můj pohled pacienta? Několikrát jsem byla hospitalizovaná, ale nejhorší to bylo v Motole na stomatochirurgii.Tam jsem byla po operaci, infuze napichnuté, teklo do mě nevím kolik flašek a logicky se mi chtělo čurat a odpověď sestry, když jsem zvonila podruhé? Ježiš, už zas? Když jsem chtěla, ať mi podá papír, že se utřu, tak mi řekla, že tam nic nemám a odešla. Jasně, ta kapka asi nic nebyla, ale ten pocit z neutřené pipiny, byl hrozný.. A ještě jedna výborná zkušenost z hospitalizace. Když už bylo po tom indukovaném porodu, já už pracovala, tak jsem chtěla vědět, co bylo na pitvě. Jelikož nemám přístup na žádné výsledky, jen pacientů našeho odd., tak jsem šla za sekretářkou.Jaký šok pro mě byl, když mi řekla:“jo, já už jsem se dívala, nic tam nenapsal. Akorát dr. xy je blb, protože napsal, že to bylo mužské pohlaví, tak jsem tam volala, ať si udělají pořádek, že víme, že to byla holka.“ Samozřejmě jsem to tak nenechala a stěžovala si, bylo jen ty ty ty a nic, stejně dále sleduje výsledky a zprávy všech svých známých. I takhle se dokáží chovat lidé, nezdravotníci, jen proto, že mají přístup k intimním datům, výsledkům a zprávám svých nemocných známých, sousedů a pod. A naše sekretářka? Myslíte, že se mi aspoň přišla omluvit? Pche, ani náhodou, je uražená, protože ona přece chtěla dobro pro mě a ani me nepozdraví. Takže jsou lidé a pohé zrůzdné napodobeniny lidí. S těmi se setkáme všude a bohužel i ve zdravotnictví, tam , kde je každý člověk zranitelný pro svůj zdravotní stav.
    Přeji vám i našemu zdravotnictví dobrý výběr svého personálu, ať vybírá poctivé a obětavé sestřičky a lékaře. *

  • KAmuš, máš pravdu, takovou „ježibabu“ jsem zažila ještě na staré školce naštěstí jen jednu – ale vždy, když měla náhodou mít třídu s mým synem, nechávala jsem ho doma – jen ji slyšel v šatně, už natahoval moldánky.
    Kicul, musel to být hrozný zážitek pro vás jako rodinu a hlavně pro dědečka 🙁 Přesně – je to všechno v lidech. Já takhle „trpím“, když jdu jednou za čas navštívit do domova důchodců starou známou – už 20 (!) let trpí Parkinsonovou chorobou, je úplný ležák… ne že by se o ni nepostarali, ale musí hodně volat, aby někdo přišel, jídlo jí často taky nechají jen na stolku, i když už má problém s jakýmkoliv pohybem….
    Ale tohle, cos napsala, to je opravdu vrchol, člověk jen žasne, co je u nás možné 🙁

  • Kicul:-( hrůza hrůz..máš pravdu-raději nemyslet co s námi bude až budeme staří a nemohoucí.
    Je to vše o lidech-jsou dobří a špatní. Někdo dělá svou práci s láskou a někdo ji odbývá..bohužel nejlze srovnávat práci u pásu/kam by tyhle sestry patřily!/ a práci s ,,živými“ lidmi.
    Trošku mě to posunuje k zamyšlení nad pí učitelkami ve školce-taky pracovníci,kteří mají zásadní vliv na osud člověka a taky se mezi nimi najdou hrozné ,,ježibaby“. K

  • Určitě je to o lidech, souhlasím, že pacient také není vždy ideální, jak tady píše anonym. Bohužel i já mám negativní zkušenost se sestrami a není to tak dlouho. Ne, že by něco zanedbávaly, ale byli strašně drzé a neochotné, milovala jsem ty jejich pohledy, když jsem něco potřebovala. Nechala jsem to tak, říkala jsem si, že mi může vlézt na záda a raději jsem se nechala přeložit na samostatný pokoj, který se platí. A vida, stal se zázrak, jako mávnutím kouzelného proutku jsem se dostala do jiné dimenze mezi milé a ochotné sestřičky…

  • Holky, děkuju za podporu. Dědovi to sice nepomůže, ale mě to potěší:-)). Taky věřím na Boží mlýny.

  • Anonymní

    Myslím si že je to hlavně o lidech.Jsou sestřičky a sestřičky,ale také pacienti a pacienti.Já jsem sestřička a vždy když si něco podobného přečtu o svých kolegyních jde mi mráz po zádech a hanbou bych se propadla.Pak si ale vzpomenu,že i někteří pacienti dokáží mnoho.Za 5 let na JIP vím o čem mluvím.Vyražený
    dech,škrábance,plivance,urážky,nadávky,modřiny a jeden pacient mi dokonce vyhrožoval fyzickým násilím…Ale i přesto mám svou práci ráda a snažím se být příjemná a usměvavá sestřička,která vždy pomůže a dokáže pohladit

  • Ahoj, no tak to je otřes!
    Moje babi, když byla v nemocnici, ležela po operaci na JIPce a tam byly také tak milé sestřičky. Ležela tam s ní za plentou ještě jedna paní, která ten pooperační stav docela špatně snášela a v noci si naříkala na bolesti. Přišla tam k ní sestra a začala jí vyhrožovat, že naše babi ani nedutala, jak byla v šoku a měla strach, aby jí taky něco neprovedla. Bylo jí v té době 78 let. Sestra přišla k té paní a začala: držte už tu hubu, nebo uvidíte, říkám vám, zavřete už tu hubu! A ta paní údajně měla naříkat: nechte mě, co děláte, to bolí! Babička dodneška neví, jestli ji tahala za vlasy, nebo co jí dělala, každopádně ta sestra byla prý dost rozzuřená. Podotýkám, že naše babi má ve svých 81 letech bystrý rozum, takže jsme nikdo nepochybovali o tom, co nám říká, i když se tomu dá jen těžko uvěřit, že by to vůbec bylo možné.
    Je mi moc líto, jak zacházeli s Vaším pradědou, musel si užít chudák. Já jen pevně věřím tomu, že na každého jednou dojde!

  • Pomněnka

    Tak to je síla…
    Mám podobný zážitek ze strany sester. Moje maminka od dětství špatně vidí, je to vada, která se s věkem zhoršuje a zhoršovat se bude. Zatím je ale samostatná a vystačí si bez hole. Ale je pro ní třeba složité se orientovat v cizím prostředí, navíc kde jsou bílé stěny i podlaha. Předloni v prosinci byla v nemocnici, akutní opečrace. Nejdřív byla na JIPce, už v sanitce hlásila, že je slabozraká, zapsali to prý do karty. Na příchodu na JIp znovu, opět to napsali přímo na kartu, co měla na posteli. Tam byla péče sester úplně super, dokonce mě za ní pouštěly večer po práci, kolem osmé, nikdy mě nevyhodily, takže jsem byla tak dlouho, jak mamka chtěla. V podstatě tam měla skoro celý den někoho – mám ještě 2 sestry a hezky nám to vycházelo, i s taťkou.
    Ale na normálním oddělení to byla bída. Ty blbé sestry jí ani nedovedly do koupelny, yby jí ukázaly co a jak, ani nevěděla, kde je tam zvonek, kdyby se jí udělalo zle… Neukázaly jí ani kde je čaj… A my jsme je na to opakovaně upozorňovali..No hrůza. Ještě že jsme tam za ní furt chodili, měla tak aspoň 2 návštěvy denně. Ale doktoři byli milí.
    Takže fakt záleží na lidech…

  • Ahoj Andrej, je to fakt síla. Po týhle zkušenosti bych malou samotnou v nemocnici nenechala:-( U starých lidí to je bohužel opravdu o štěstí na jaký personál narazíš.

  • Teda to je síla..běhá mě mrzá po zádech, protože můj 83letý děda teď už leží zhruba celkem asi 2 měsíce v nemocnici, když nepočítám mezitím pár dní, co byl doma a pak se mu zdr.stav zhoršil, takže zase musel do nemocnice…tam se ale zatím o něj starají dobře, možná díky tomu, že jeho synovec (nebo pras-synovec?) je lékař a tak trochu víc dohlíží nad péčí o dědu. Ale i tak mě článek trochu vyděsil…
    Jojo naše zdravotnictví!!!

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist