Hlavně nepanikařit!

Tak podobná slova jsem si vyslechla nedávno v televizním spotu informujícím o vývoji tzv. prasečí chřipky z úst ministryně Juráskové. A média si je zřejmě vzala k srdci, neboť v jednom nejmenovaném časopise jsem jako „dárek“ místo obvyklého masoxu do polévky nebo vzorku pracího prášku nalezla ochrannou roušku. A pak nepanikařte…

A stránky tisku se i nadále plní doslova výmluvnými texty a nadpisy zcela jasně charakterizující postoj médií k výrokům vlády i lékařů. Takže na vás narazí tvrzení, podobné výrokům typu „Bude prasečí chřipka zabíjet i u nás“, „Připravte se na boj s prasečí s chřipkou“ apod.

Je tedy skutečně typ tohoto virového onemocnění tak nebezpečný? Bohužel, nejsem sama schopna posoudit do hloubky toto tvrzení, nicméně se pokusím poodhalit alespoň malou část jejího tajemství a pak je již na vás, jaký postoj zaujmete.

Jak to začalo
Abychom mohli hovořit o prasečí chřipce, pak se musíme vrátit na začátek dubna letošního roku, kdy v mexické Oaxace přichází do nemocnice žena stěžující si na příznaky chřipky. Podle lékařů jde o atypický průběh zápalu plic. Jenže sociální pracovnice Adela María Gutiérrezová umírá. Z následné pitvy je poté stanoven nový virus vyznačující se vysokou agresivitou. Teprve na konci měsíce se objevuje i reakce mexické vlády s oznámením, jenže to již byly nahlášeny stovky nakažených a desítky mrtvých.

Netrvá dlouho a Světová zdravotnická organizace přichází s tvrzením ohlašujícím novou pandemii chřipky. A lidé se bojí. Začíná obrovské zkupování ochranných roušek a antivirotických léků, média se přetahují o obrázky těch, jež onemocněly, cenu zlata mají ty fotky, které ukazují ty, kterým už zbývá jen pár hodin života… Internetové noviny zařizují speciální sekce s nápisem „prasečí chřipka“, kam ukládají veškeré vydané informace. Stránky novin se plní rozhovory s imunology a infektology celého světa. A tak bychom mohli pokračovat.
Jediný fakt, který se nezapomene vždy uvést je ten, že neexistuje očkování proti tomuto typu chřipky.

Proč se jí bojíme?
Tak o tomto tvrzení by se také dalo sáhodlouze hovořit. Máme jistě všichni v paměti, jak nás média doslova bombardovala obrázky a texty vyprávějící o tzv. španělské chřipce. Ano, ta byla skutečnou metlou. V letech 1918-1919 na ni zemřelo na celém světě okolo padesáti miliónů lidí. Měla sice cestu k šíření mírně komplikovanější než z dnešního pohledu, kdy stačí za pár hodin obletět svět letadlem, přesto zabíjela.
Podle zjištění vědců byla španělská chřipka podtypem chřipky typu A, H1N1. Opět měla vynikající schopnost kombinace a „působila“ v plicích. Je ale nutné podotknout a vzít v úvahu stav, především pak zdravotní, tehdejšího obyvatelstva. První světová válka znamenala hlad a bídu, nemoci, jež se šířily, a vše to dohromady snižovalo imunitu lidí. Ti byli oslabení a zubožení. Virus chřipky mohl v klidu zabíjet, léky jako dnes nebyly a hygienická péče ve zbídačené Evropě připomínala trosky domu po bombardování.

Ano, musíme vzít v úvahu počty osob, kteří na prasečí chřipku již zemřeli, či jsou ve stadiu nemoci. Bereme ale do stejné úvahy počty těch lidí, kteří zemřou na celém světě na tu „obyčejnou“ chřipku? Zajímá nás, že jsou mezi nimi i děti? Proč nás zajímá jen něco, co vyhlašují do světa nejrůznější média, proč se nerozhlížíme okolo sebe každý rok a nehledáme třeba tu starší paní, co si ještě v létě s námi povídala u dětského hřiště…
Cožpak se téhle každoroční chřipky nebojíme? Myslíme si snad jako pánové tvorstva, že „nás se tahle netýká“, ale té prasečí se bojíme tak strašně, že si od lékaře vynutíme recept s antivirotickým Tamifu a v lékárně vykoupíme balení ochranných roušek, která nám stejně nepomohou?

Sezóna virových nemocí se blíží
S podzimem jakoby se všichni zase dali do pohybu. Najednou se o prasečí chřipce zase více mluví. Proč by také ne. Je to období, kdy se lidé začínají očkovat proti běžné chřipce, dostavují se první nachlazení způsobená viry a jako by média skutečně čekala, až „to začne.“

Očekávaná vakcína je již na světě a i naše republika očekává v listopadu doručení milionu balení očkovací látky. Té, o které se na začátku hovořilo, že není, a proto se bude umírat. Jenže teď je k dispozici a situace se znovu obrací. Už to není ta záchrana, kterou „všichni“ chtěli. Najednou se objevují spekulace a domněnky, nejrůznější tvrzení o nedokonalosti vakcíny, o neznámých nežádoucích účincích atd…

Je jiná? A jak na ni?
Prasečí chřipka má vlastně téměř stejné příznaky jako ta, se kterou se můžeme setkat každý rok. Odlišit je může pouze laboratorní vyšetření. My, jako hostitelé, pocítíme bolesti celého těla, vysokou horečku, kašel a zvýšenou únavu. Přijde náhle, ale neznamená, že se staneme x-tou obětí. Proč? Protože proti tomuto typu se dá vcelku jednoduše bojovat. Smějete se? Jste na omylu. Zdravá strava a zdravý životní styl vám zajistí totiž dobrou přípravu těla na boj s touto infekcí.
Takže se nestresujte a nepanikařte. Dopřejte si dostatek odpočinku a spánku a jezte hodně vitamínů, zvláště v současném sychravém počasí. Klidně přidejte k těm přírodním i nějaká léčiva zakoupená v lékárnách.

V žádném případě nezačínejte pojídat léky Tamiflu či Relenza, pokud je máte doma! Tyto léky nejsou určené pro prevenci, ale k léčbě chřipky. Navíc diagnózu může určit pouze lékař a vám se tak jednoduše může stát, že se jimi budete ládovat naprosto zbytečně a pokud byste je pak skutečně potřebovali, nemusí vám třeba zabrat. Prevence spočívá v jiných možnostech.

Pokud se domníváte, že máte chřipku, pak je nejdůležitější ji vyležet. V klidu, v teple a dostatečně zásobení antipyretiky a teplým čajem. Lékaře by měli navštívit určitě děti (zvláště děti do jednoho roku) či lidé trpící onemocněními hlavně chronického charakteru, jako jsou nemoci srdce, plic apod. Rovněž by svůj stav měly konzultovat těhotné ženy.

Očkovat nebo ne?
Tak na tuto otázku odpověděl stát zcela jasně. Očkovaní budou pouze vybraní jedinci, takže pokud nad touto otázkou váháte, klidně začněte myslet na něco jiného. Tedy pokud nejste právě mezi vybranými skupinami.

Rovněž pokud se domníváte, že vám pomůže očkovací látka proti té „normální“ chřipce a vy budete rychle utíkat k lékaři nechat se naočkovat, pak vězte, že jste nejspíš na omylu. Jedná se totiž o jiný typ viru.

Co říci na závěr?
Já bych měla opět větičku o té panice. Skutečně.

Samozřejmě, nikde není napsáno, že právě já nebo vy, kdo čtete tyto řádky, neonemocníme právě prasečí chřipkou. Stejně tak ale nemáme nikde napsáno, že nás nepostihne ta „normální“. A ta také zabíjí. Tento fakt nesmíme v žádném případě opomíjet.

Proto musíme myslet na prevenci a to po celý rok. Stejně tak, jako vedeme naše děti k tomu, aby denně snědli nějaké to ovoce a ordinujeme jim nejrůznější vitamíny v jakékoli formě, nutíme je, aby místo sezení doma u televize se šli raději proběhnout se psem, stejně tak bychom se měli chovat i my dospělí.
A stres, špatná psychická forma našeho těla se také negativně podepisuje na našem těle nejen u tohoto onemocnění.

Je na zamyšlení, zda příroda přišla právě s prasečí chřipkou, aby se tak stala opět neohroženou vládkyní světa. Nebo máme očekávat nějakou jinou, daleko horší nemoc, která někde číhá a čeká na svůj čas? Historie se mnohdy opakuje, v tomto případě je ale nasnadě se domnívat, že bychom se měli připravit na něco úplně jiného.

Každopádně věřme sami sobě, vnímejme své tělo a snažme se mu poskytnout takové maximum, aby se vyrovnalo s nejrůznějšími nemocemi, které lidstvo doprovází od nepaměti. Pouze pokud se my sami budeme cítit dobře, a to nejen po fyzické stránce, ale také po stránce duševní, pak i lépe zvládneme všechny tyto nástrahy, kterými nás svět obklopuje.

Napsal/a: Ivča a Domča