Slova „enuréza“ a „neuróza“ zní podobně, ale mají rozdílný původ i význam. Pomočování ve spánku (enuréza) rozhodně není duševní porucha a nesouvisí až na úplné výjimky ani s žádnou psychiatrickou diagnózou…
i objev desmopresinu (mimochodem objev českého vědce Ing. Milana Zaorala) a uvedení tohoto léku do klinické praxe ve 2. polovině 70. let minulého století.
Co je to enuréza?
Definice dětské enurézy (latinsky enuresis nocturna), tedy pomočování ve spánku, se různí. Pro laiky řečeno je to stav, kdy jde většinou o normální plnění a následné vyprázdnění močového měchýře, ale bohužel na špatném místě v nevhodnou dobu – v posteli během spánku – a navíc ve věku, kdy už to společnost nepovažuje za normální.
Enuréza je někdy také definována opačně – jako počet „nocí, kdy postel zůstane suchá“. Většina pediatrů totiž nepovažuje občasné pomočení u mladších dětí (např. 1x za měsíc při stresové situaci) za enurézu. Stupeň pomočení může být různý – od zvlhčení spodního prádla až po úplné vyprázdnění celého obsahu měchýře do postele, někdy i několikrát za noc.
Pomočování je nutné řešit a léčit!
Většinou se udává, že by se dítě nemělo pomočovat po ukončeném 5. roce života, ale v některých zemích (např. ve Skandinávii) společnost toleruje i vyšší věk. Enuréze je třeba věnovat u dětí starších 5-6 let velkou pozornost, protože u nich představuje významný stresující faktor a může nepříznivě ovlivnit normální psychický vývoj jedince. Prvním odborníkem, u kterého by se měli rodiče s pomočujícím se dítětem objevit, je praktický lékař pro děti a dorost. V komplikovaných případech jsou dalšími konzultanty dětský nefrolog a dětský urolog, případně další odborníci. V každém případě je třeba co nejdříve odlišit inkontinenci (trvalý únik moči bez ohledu na denní dobu) od enurézy. Při podezření na inkontinenci má být dítě vyšetřeno v odborné ambulanci dětského lékaře a nefrologa již daleko dříve než v 5 letech. Inkontinence je charakterizována tím, že dítě není prakticky nikdy suché, prádlo je alespoň vlhké, když ne mokré.
Mokrou postel mohou mít nejen děti, ale i dospělí
Enuréza se vyskytuje velmi často, v první třídě se pomočuje ještě asi 10 % dětí. Ve věku 10 let jich stále zůstává přes noc mokrých vícekrát měsíčně asi 5 %. Stojí za to zmínit i fakt, že občas se pomočuje asi 1 % dospělých, to laické veřejnosti není většinou známo! Tyto údaje není jednoduché od dospělých získat, hlavním důvodem je stud postižených. Dospělí enuretici se většinou nepomočují tak často jako děti, ale kontrola suchého lůžka u nich významně vázne.
Moderní léčba enurézy
Základem počátečních opatření je vedení tzv. kalendáře enuretika, úprava příjmu tekutin a režimu vyprazdňování měchýře. Děti jsou např. několikrát denně vyzývány k vyprazdňování měchýře v bdělém stavu. Dále se osvědčuje motivace dítěte a rozumné odměňování při ústupu enurézy
ze strany rodičů. Tresty nemají smysl, dítě se nepomočuje úmyslně! Není jednotný názor na to, zda se mají enuretici v noci budit a nutit k cestě na toaletu. Pokud se tak děje, dítě musí být naprosto probuzené a uvědomovat si, že močí do záchodové mísy a ne do postele!
Hormon desmopresin kontroluje objem tvořené moči i v noci
Některé studie ukázaly, že enuretikům se v noci vytváří méně antidiuretického hormonu (ten omezuje noční objem moči) než dětem, které nemají s nočním pomočováním problém. Tento nedostatek může být řešen podáváním látky příbuzné antidiuretickému hormonu – desmopresinu, který rovněž významně snižuje noční produkci moči, a tak menší obsah moči v měchýři nevede k jeho bezděčnému a nekontrolovanému vyprázdnění. Zahájení léčby desmopresinem má zpravidla rychlý efekt. Tento lék je v léčbě enurézy celosvětově úspěšně a široce používán již více než 30 let. Pokud je lék vysazen dříve, než stačí celý systém regulující zahuštění moči a snížení jejího objemu dozrát, může se enuréza po jeho vysazení léku znovu vrátit.
Pro rodiče je důležité sdělení, že dítě musí během užívání desmopresinu (u nás lék Minirin) velmi přísně dodržovat pitný režim. To znamená, že po podání desmopresinu nesmí dítě pít, což během noci (spánku dítěte) nepředstavuje žádný problém. Po probuzení by příjem tekutin měl být omezen do doby, než dítě začne opět močit. Desmopresin zahušťuje moč, a tím omezuje vylučování vody, která by se při nadměrném příjmu mohla v těle hromadit. Při dodržení pitného režimu dle doporučení lékaře a informací přiložených k léku však není třeba se těchto komplikací obávat.
Další možnosti
Dalším významným opatřením, které je efektní při léčbě enurézy, jsou tzv. alarmy. Jde o jednoduché zařízení, které signalizuje únik moči do prádla, resp. do lůžka, a spustí již po úniku prvních kapek moči alarm, který má dítě probudit. Smyslem je vytvořit podmíněný reflex – naplněný měchýř má vést k probuzení a močení na WC. Oproti desmopresinu se ale efekt neobjevuje tak brzy, často trvá i několik týdnů, než se dítě začne budit samo. Naopak výhodou je fakt, že pokud je tento přístup efektní, po vysazení alarmu se enuréza už nevrací.
V minulosti se dost často užívaly ještě preparáty ze skupiny antidepresiv, např. melipramin. Od použití této skupiny se v posledních letech ustupuje. Při předávkování má lék výrazné toxické účinky a dokonce byla popsána řada otrav při náhodném požití melipraminu mladšími sourozenci.
Internetová poradna odborníka
Trápí-li dítě starší pěti let pomočování, měl by se jeho rodič obrátit na praktického lékaře pro děti a dorost v místě bydliště. V případě komplikací odešle dětský lékař pacienta na urologické či nefrologické vyšetření. Další potřebné informace včetně seznamu odborných pracovišť zaměřených na pomočování dětí jsou uvedeny na webových stránkách www.nocvsuchu.cz. Od května tohoto roku funguje na internetu také poradna lékařů se zaměřením na dětskou urologii a nefrologii. Nejčastější otázky a odpovědi na téma pomočování jsou pravidelně zveřejňovány. Pokud potřebuje rodič konzultovat individuální problém, může poslat svůj dotaz na adresu info@nocvsuchu.cz.
Napsal/a: prof. MUDr. Jan Janda, CSc.
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (22 vyjádření)
Dobrý podvečer, prosím neprodáváte někdo Enuretický alarm bezdrátový ??? ráda bych jej koupila a vyzkoušely …………třeba budeme mýt také úspěch Dcera 5 a pul roku 😉 😉 prosím volejte nebo pište sms na te.775171523 zvolám
Ač jsem tomu až tak úplně nevěřila, synovi /10 let/ pomohl enuretický alarm. Po 3 týdnech používání je 5. noc bez pomočení. Začínám věřit v úspěch. Škoda, že lékaři o této možnosti moc nevědí, nebo nedoporučují jako první volbu v léčbě. My jsem se o tom dozvěděli až u 3. lékaře. Alice
Dáša
Děti opravdu nemám, ale tato slova jen reprodukují informace od mých školitelů, kteří nejenže mají děti, ale také se podobnými případy zabývají ve své praxi.
Konkrétní radu? To už je bohužel možné pouze v rámci individuální konzultace, protože takhle obecně nelze říct nic konkrétního.
Taky máme doma tento „problém“. Začala jsem to řešit v 6-ti letech, dětská MUDr. vyšetřila moč – v pořádku, pak jsem se měla objednat do poradny, ale pan doktor rovnou řekl, že je to na příjem a na celkové vyšetření. Tak jsme byli 4 dny v nemocnici, zjistili nám mírný roštěp páteře, což s tím prý souvisí a taky to, že celý močový měchýř jsme vyprázdnili až na potřetí, což je prý spíš známka neurotismu.
Začali jsme vést kalendář suchých nocí a od té doby, co jsme byli v nemocnici – 1 měsíc jsme se počůrali jen 1x (předtím cca 1x týdně). Upravili jsme pitný režim, snažíme se toho vypít co nejvíc dopoledne a po obědě, pak už míň a míň a večer skoro nic. Taky jsme 7 dní zapisovali, kolik se toho vyčůralo a vypilo, vždy údaje po 2 hodinách, příští týden nás čeká kontrola. Pan primář říkal, vypít toho přes den tolik, aby se dítě už večer na pití nemohlo ani podívat! K psycholožce jdeme až v půlce září, jsem na to zvědavá.
Dětem se hodně věnujeme, jezdíme na výlety, čteme knížky, hrajeme karty, vyrábíme různé věci, právě že já mám pocit, že toho pro ně děláme dost, některé maminky v mém okolí jen pustí dětem DVD, aby měli klid, tak nevím, jestli my jako rodiče děláme něco špatně.
M.
Existuje nějaká stupnice, kdy je dítě ještě citlivé a kdy už přecitlivělé? Jak to můžem poznat? Je to jen na posouzení matky, lékaře…atd. Jde o subjektivní hodnocení, korespondující s tím, jak cítím já sám a co považuji za „normální“.
Nemůžu si pomoci, ale cítím z vašich vět velký idealismus, který se dobře čte, ale je nereálný. Máte doma takové dítě? Víte, jeké to je, denně s ním žít, a nezatížit ho ještě víc? Víte, že je to takřka nemožné?
Máte i nějaké praktické rady? Těch teoretických už si mámy přecitlivělých dětí vyslechly desítky. Ale jak v dnešním světě zajistit takovému dítěti vývoj bez stresu? Vždyť všichni členové rodiny mají své potřeby a nedá se vše podřídit jen jednomu dítěti, byť bychom sebevíce chtěli…
Děti se přecitlivělímy většinou stávají (nepočítám obyčejnou originalitu daného jedince, ale nezdravou přecitlivělost), záleží jen na tom, jak jim jejich zdraví připravíme a k čemu mají dispozice. A když už budu mít přecitlivělé dítě, tak se zařídím podle toho, aby dítě mělo to, co potřebuje.
jen upozorním, že vnímám rozdíl mezi citlivé dítě a přecitlivělé, což jsou jiné věci.
Granvine,
děti se obvykle přecitlivělé už rodí. 🙁
V jedné rodině (stejní rodiče) bývají povahově různé děti.
Každý jsme originál, a co jednoho totálně rozhodí, naro druhý nehne brvou.
DášaP
To mě dovádí k otázce, proč jsou dané děti takhle přecitlivělé?
Kéž bych v tom měl Vaší jistotu… I když se rodiče snaží, tak ze zkušeností vím, že přesto dělají mnoho chyb, které jsou v řadě případů zásadní, i když si to rodič ani při sebelepší vůli neuvědomí a je třeba mu to ukázat.
Nejde o to, že by se dítě mělo držet ve skleníku, to určitě ne, ale měly by se odstranit stresující faktory z jeho domova, ale to je už na konkrétní konzultaci.
Ano, každá nemoc může mít spousty různých příčin – neurologických, biologických, psychických aj. To nám ale nic neřekne a určitě to není důvod proč některý z faktorů zpochybňovat.
http://www.salvare.cz
Granvine,
to jsou hezká slova. Ale v praxi to bohužel funguje často jinak. Citlivé děti reagují na malinké podněty a je takřka nemožné je chovat v izolaci od ostatního světa, který je vždy trochu stresující. Nepochybuji o tom, že všechny mamky (aspoň tady na VD) mají své děti opravdu rády, dávají to najevo a většina dětí tu vyrůstá v úplné rodině.
nejde zabránit tomu, aby si dítě na sebe vztahovalo, co není jeho vina. A i kdyby to šlo, o to větší šok by ho čekal později, nepřipravené by vyšlo do opravdového světa, kde ho nikdo chránit nebude.
Při vrozených neurologických potížích jako je ADHD (jehož součástí enuréza často je), je láskyplné rodinné prostředí jistě podpůrný pozitivní faktor. Ale nemůže změnit chemii mozku.
Bylo by fajn, kdyby to bylo tak jednoduché…
Souhlasím s prvním příspěvkem – po pátém roce navštívit dětského psychologa, ale ne s dítětem nýbrž si tam zajít sám – jednou z nejčastějších příčin nočního pomočování je nevhodná situace v rodině – dítě potřebuje Vaši lásku. Nestačí, že ho máte rádi, ale dítě to musí cítit. A stejně tak je důležité, aby cítilo i vzájemnou lásku ostatních členů rodiny – matky a otce.
Nechci tím nikoho napadat, že je snad špatný rodič, to nikoliv, ale vztahy jsou oblastí ve které máme snad všichni co dohánět. A dítě slouží v rodině jako bleskosvod – veškěré rodinné potíže a osobní potíže rodičů se nejrychleji projeví na jeho zdraví.
Proto nejlepší podpůrnou metodou léčby dětských potíží je láska a pohodová rodinná atmosféra.
http://www.salvare.cz
Zdeni, ale pokud synovi ještě nebylo pět let a stává se mu „nehoda“ jednou nebo dvakrát do týdne, ještě to nemusí znamenat žádný problém. Mám kamarádku, která má syna 5,5 roku, ten je schopný se pomočit dvakrát až třikrát za noc (!). Absolvoval kdejaké vyšetření, jediné období, kdy je klid, je při antibiotické léčbě. Jenomže on toho má víc (asi jako píše Dáša, enuréza není samostatná dg.) – má problémy i se stolicí (nedostatečné vyprazdňování střeva, stolice je velmi tenká a dost mazlavá), zároveň má neustále zahleněný krk, takže kašle bez poslechového nálezu – teď budou absolvovat ještě vyšetření chloridů v potu (cystická fibróza pankreatu = slinivky břišní), protože obdobné problémy by mohly tuhle chorobu signalizovat, a navíc má neustále v krku zlatého stafylokoka – na takhle malé dítě až až. Kamarádka je z toho špatná, neustále běhají po doktorech a nemohou se dobrat konce a přesné diagnózy. Takže, i když Tě synkovo počůrání někdy vytočí, zkus být trpělivá. Moje dcera je tříletá, když jí večer „neuhlídám“ a vypije toho víc než obvykle, stane se jí občas nehoda také, ale naše lékařka říká, že takhle starým dětem se „to“ prostě někdy stane.
Všem dětičkám a jejich maminkám přeji pevné nervy, protože kamarádka je opravdu zoufalá a její syn taky, je to pro něj nápor na psychiku, protože se za to stydí, i když mu to nikdo nevyčítá, tak ho to svým způsobem ponižuje. Jinak přes rok polykal tablety na přílišnou dráždivost močového měchýře a bylo to k ničemu, takže chemie asi není všemocná.
Zdenčo, a co Tě na tom vlastně vytočilo? Kluk to schválně nedělá, dokonce ani z nedbalosti.
Vždy si vzpomeň, že je to stejné, jako kdybys mu nadávala za to, že ve dvou letech ještě nemluví, když ostatní děti mluví.
Když byl miminko, taky jsi neměla chuť po něm křičet nebo ho bít, že má plnou plínku, ne? Tak proč teď jo? Je to kvůli společenskému tlaku? Ale tohle dítě je jedinečné, a jeho tělo kašle na všechny tabulky lékařů. Má svůj čas.
Mentální vyspělost je často v ostrém rozporu s vyspělostí tělesnou. Enuretik může být klidně geniální matematik. Ale i průměrně inteligentní dítě v pěti letech velmi ostře vnímá co se o něm hovoří. A ikdyž Ti to neřekne, jsou to přesně ty mentální programy, podle kterých se pak řídí, a když se pak v dospělosti setká třeba s nějakou terapií při řešení svých problémů, to se pak diví, co negativních vzorců do něj bylo vloženo. Proč si připadá špatný, špinavý, budižkničemu… protože to v dětství slyšel.
Nezoufej, každý během výchovy něco takového proneseme. Jsme jen lidi.
Ahoj Dáši, a myslíš, že to už to dítě vnímá. To jak říkáš o tom zmiňování. Já své děti mám pořád za malé. Nevím proč, ale zřejmě si tuto skutečnost vůbec neuvědomuju.
Zřejmě bych měla já navštívit nějakýho poradce. Jednou si myslím, že je malý a podruhý zase velký. Pak v tom nemají mít zmatek děti.
Je fakt, že to je moje specialitka kluka hubovat a stěžovat si na něj jak zlobí atd. Musím se na to více zaměřit a ovládnout se vždy když budu mít nutkání mu vynadat. Je ale fakt, že když už se mi počůral po několikátý, tak jsem prostě nevydržela. Ruply mi nervy a já abych mu nedala na zadek tak jsem na něj křičela. Vím že se to nemá, ale já to musím někdy ventilovat, protože jinak by chudáček dostal na zadek. Tak radši křičím. Nemáte nějakou rádu krom počítání do desíti jak se ovládnout. To počítání na mě nezabírá. Tak díky
Jen k tomu nočnímu buzení. Pokud dítě nevzbudíte úplně, je to kontraproduktivní. Navyknete ho totiž čurat ve spánku, což nechceme, že jo.
Takže jediná možná cesta se jeví:
Večer pít už jen čistou vodu.
Před spaním pořádně vyčurat.
Vést enuretický kalendář, odměňovat suché noci a mokré nekomentovat.
Do 5 let s tím nic nedělat.
Vybavit se trpělivostí, mnoha povlečeními, prací dekou a po skončení období počurávání být připraven koupit novou matraci. :o)
A prosím, neřešte to před dítětem s ostatními členy rodiny, nebo dokonce s cizími lidmi.
To jsem ráda, že jsi mě Daši podržela. Je to fakt děs, ale jek píšeš Ali tak to mě taky říkali, ať plenu nedávám. Je fakt, že od tří a půl se počůrával tak jednou někdy i dvaktrát týdně. Ale to jsem plínu ještě vydržela dávat. Pak mi na čtyřech všichni radili, abych ji přestala dávat, že si kluk zvykl a pak čůrá automaticky do plin. Ale to si myslím, že by byl častěji počůranej. No tak jsem přestala dávat plínu a kluk se stále počůrával každý týden 1x.
Teď už je to lepší, ale myslím si že jestli jsem mu plínu dávala nebo ne to na to vliv nemá. Spíše pozoruji, když nemá čas se přes den napít tak na noc chce pít. To mu ovšem dovolím jen tak malinko a jen čistou vodu. Co se ovšem stává častěji je to, že malý vždy před spaním si třeba ještě hraje půl až hoďku v posteli. Ale jak je nějaká akce a je unavený a usne hned tak se pak většinou počůrá. Zřejmě to zaspí.
Jo a to buzení jsme taky zkoušeli. Tak kolem jedenácté ho donést nazáchod. Vždy se většinou vyčůral. Ale nebyl úplně zbuzený. A někdy se stalo, že i potom se počůral. Tak tudy cesta taky nevede. Tak se všichni držte.
Moje dcera byla od 2let pres den bez plen. Ale v noci musi mit plenku do ted (4,5roku). Dr. mi rekla, ze mam vyckat do 5-ti let, pak nas posle na odborne vysetreni.
Kdyz dceru srovnam se synem (2roky), tak dcera chodi casteji curat po mensich davkach. Zkouseli jsme ji v noci budit. Obcas se to povedlo, ze se sla vycurat (pak uz do rana bylo sucho), ale vetsinou se rozbrecela… Zjistili jsme, ze je v noci temer neprobuditelna.
Take jsme zkouseli ji v noci plenu nedavat. Dala jsem ji pod prosteradlo igelitovou podlozku. V noci pak vzdy prisla, ze ma mokrou postylku. Kolikrat jsem zjistila, ze spi na uz mokrem prosteradle. Tak jsem z obavy z nachlazeni, tento zpusob zase zavrhla.
Zdenčo,
určitě si nedělej výčitky. Co se stalo, stalo se, a určitě jsi synovo pomočování nezavinila.
Rozhodně počkej nejmíň rok.
Můj synek se v 5,5 letech počurával ještě každou noc. Teď má 9,5, a je bez potíží. Jednou dvakrát do roka má nehodu v noci.
Co se týče četnosti výskytu, jednoznačně vedou chlapci před dívkami, tak jako u všech podobných poruch. Chlapci mají obecně údajně křehčí a zranitelnější nervový systém, tam jsou tyto psychicky podmíněné problémy daleko častější.
Malý se určitě spraví. Držím pěsti. :o)
Také nejsem pro podávání léků, ale asi zřejmě jsou opravdu tou poslední možností jak někomu pomoci. Nyní jsem začala řešit podobnou situaci, mému synkovi jsou 4roky a 4měsíce. A když jsem se na čtyřech letech ptala dětské lékařky tak my ani neodpověděla, kdy se děti mají přestat pomočovat v noci. Prý, že to záleží na vývinu dítěte. Myslela jsem jestli jsem to nezavinila já. Nutila jsem synka už od roku a pěti měsíců, aby chodil bez plín. Teď to vydím jako velkou chybu.
Ale tenkrát, když jsem zjistila když synkovi byl 1rok a dva měsíce, že jsem těhotná. Zhroutil se mi celý svět. Najednou jsem se snažila ze synka udělat dospělého člověka. Na ještě necelých dvouch letech se uměl sám ustrojit, jen ponožky trochu zlobyly. S kakáním jsme žádný problém neměli už od začátku. Jen to čůrání nebylo stoprocentní. Pořád si ucvrkával. Srovnalo se to až na těch dvou a čtvrt roce.
Jen plínu na noc jsem mu dávala do čtyř let. Teď už ji nedávám, ale synek je tak dvakrát do měsíce počůraný. Je mi to teď tak hrozně líto, že jsem tuto úlohu nezvládla.
U druhého synka už jsem byla se vším pomalejší. Teprve při druhém dítěti jsem se začala řídit rozumem a vždy když mi někdo řekl, že už by neměl mít dudák a plínu a tak podobně tak vždy jsem už odvětila. VŽDYŤ SE TO NAUČÍ. JAKO VŠICHNI OSTATNÍ.
Jsem moc ráda, že jsem přišla na tento článek a počkám do pěti let synka a pak uvidím. Tak se všichni rodiče zatím držte. Jen by mě ještě zajímalo, jestli tohle noční pomočování postihuje více holčičky či kluci?
Jen ještě dodatek.
Pokud se týče léku Minrin, po němž se nesmí dítě (byť tajně) napít ani trochy vody, to mi osobně přijde jako šílené řešení. To je jako Antabus pro alkoholika.
Jako trest za něco, za co dítě nemůže.
Prosím, rodiče, zvažte důkladně podávání hormonů pětiletým nebo vůbec malým dětem!
Chápu, že jsou případy, kdy chemický lék v medicíně může působit jako první pomoc, kdy to jinak nejde. Ale enuréza dětí nebude tím případem. Není to smrtelné, nebolí to. Pouze v zájmu zachování duševního zdraví bych k tomu u dítěte výjimečně přistoupila, když by se cítilo díky enuréze natolik frustrované, že by lék byl menší zlo, než psychický stav plynoucí z enuret. potíží. To ale u předškoláků a mladších školáků obvykle nehrozí. Dítě se má ještě rádo. A pokud mu někdo nevsugeruje, že je „špatné“, protože se počurává, nestane se to.
V pubertě už bych to chápala, to je složité období. Avšak v pubertě už bývá enuréza dávno vyřešena. I bez léků.
Máme doma enuretické dítě. (Taky fakt musíme mít všechno :o))
Jsem hodně proti podávání léků proti enuréze takto malým dětem. Pokud nejde o skutečný fyzický problém spojený s poruchou močového systému.
Enuréza obvykle neexistuje jako samostatná dg., a je přidružena k jiným potížím (např. ADHD, epilepsie, apod.). Je to spíše soubor projevů, než samostatné nemoci. Je to projev nezralosti CNS, a čas obvykle vše vyřeší. Jen to vydržet, to je na bednu.
U našeho syna jsme se vyhli lékům prostě tak, že jsem kluka netahala na nefrologii a urologii (po zkušenosti s lítáním po jiných odborných lékařích se starším synem, které bylo zbytečné a stresující).
Zvládání enurézy je velmi psychicky náročné pro celou rodinu. Ale hlavně pro to dítě.
Doporučovala bych po pátém roce navštívit dět. psychologa, zavést enuret. kalendář. Alespoň minimální výsledky se dostaví ihned. A pak trpělivost, a hlavně NIKDY, ani v nějvětším zoufalství a návalu zlosti a frustrace dítě za pomočování netrestat.
Mobile Sliding Menu