Vzhledem k tomu, že v posledních letech dochází k mnoha úpravám zásad pro poskytování první pomoci, je nutností si základy první pomoci občas připomenout.
Poskytnutí první pomoci a ochrana lidského života patří mezi základní povinnosti každého občana. Nejde pouze o povinnost morální, ale tato povinnost je zároveň zakotvena v právním řádu České republiky. Poskytnutí první pomoci dítěti jakéhokoliv věku je pak zcela jasně definovanou povinností každého z nás.
V roce 2005 vydal European Resuscitation Council obnovené doporučené postupy v kardiopulmonální resuscitaci (KPR). V České republice byly představeny 15. prosince 2005.
První doporučené postupy v KPR byly publikovány v roce 1990. Od té doby se na základě nových vědeckých poznatků pravidelně obnovují. V oblasti kardiopulmonální resuscitace dětí se doporučené postupy objevují od roku 2000.
Kardiopulmonální resuscitace je soubor výkonů vedoucích k okamžitému zajištění nebo obnovení oběhu okysličené krve mozkem u osoby postižené náhlým selháním jedné nebo více základních životních funkcí.
KPR rozdělujeme na základní neodkladnou resuscitaci, která je poskytována bez pomůcek, většinou někde v terénu i laickými zachránci, a na resuscitaci rozšířenou, kterou poskytují profesionální záchranáři. Je vědecky dokázáno, že okamžitá první pomoc laickými zachránci zvyšuje naději na přežití 2-3x.
Kardipulmonální resuscitaci u dětí rozlišujeme podle jednotlivých věkových období na novorozenecké období, na skupinu kojenců, batolat a předškolních dětí a na školní věk (v této skupině je limit nad 8 let, váha nad 25 kg a výška nad 125 cm).
Nejčastější příčinou selhání životních funkcí v novorozeneckém věku je nezralost, perinatální asfyxie, pneumopatie a vrozené vývojové vady. Ve skupině kojenců, batolat a předškolních dětí to jsou aspirace (vdechnutí cizího tělesa, zvratků..), infekce, vrozené vývojové vady a úrazy. Ve skupině školních dětí to jsou úrazy, intoxikace a infekce.
Kdy zahajujeme první pomoc?
První pomoc zahájíme ihned, jakmile zjistíme, že dítě nereaguje na podněty, oslovení a nejeví známky života.
Kdy nezahajujeme první pomoc?
První pomoc laik nebude zahajovat tehdy, pokud zjistí jisté známky smrti (posmrtné skvrny a posmrtná ztuhlost) a pokud se jedná o stav, který není slučitelný se životem (například traumata při autonehodách apod.). Dále se resuscitace nezahajuje, pokud od srdeční zástavy uplynula doba delší jak 20 minut (při podchlazení déle jak 40 minut), u terminálních stavů neléčitelných chorob, při prokázané smrti mozku a také v těhotenství, pokud gestační stáří plodu je pod 23 týden těhotenství a hmotnost plodu pod 400g – u těchto vyjmenovaných stavů rozhoduje o zahájení resuscitace lékař.
Kdy ukončíme první pomoc?
První pomoc ukončíme, pokud dojde k obnovení základních životních funkcí – tj. dítě začne reagovat, dýchat. Resuscitace může být ukončena i z jiných příčin, o těch ale rozhoduje lékař (například resuscitace trvající déle jak 30 minut s dlouhodobou srdeční asystolií apod). Laik může resuscitaci ukončit rovněž z příčiny úplného fyzického vyčerpání. První pomoc jako laici ukončíme také v okamžiku předání dítěte profesionálním záchranářům. Je nutné zdůraznit, že ukončit resuscitaci může pouze lékař, s vyjímkou vyčerpání zachránce.
Jak budeme postupovat před příjezdem záchranné služby?
1) V první řadě zjistíme stav vědomí dítěte buď hlasitým oslovením nebo reakcí na bolestivý podnět.
2) Zajistíme průchodnost dýchacích cest – ke zprůchodnění a udržení průchodnosti dýchacích cest provedeme záklon hlavy s předsunutím dolní čelisti a otevřením úst. Dítěti vyčistíme dutinu ústní od nečistot, které by mohly bránit v dýchání (zvratky, listí…). Rovněž zkontrolujeme nos, je-li průchodný, popřípadě jej také vyčistíme. Cizí těleso odstraňujeme z dýchacích cest pouze tehdy, pokud je dobře viditelné. Pokud došlo k vdechnutí tělesa, dítě posadíme a nutíme jej ke kašli. U kojenců se provádí 5 úderů mezi lopatky v tzv. pronační poloze. To znamená, že hlava je níže než tělo. U starších dětí při těžké aspiraci provádíme 5 úderů mezi lopatky a je možno použít tzv. Heimlichův hmat. Ten provedeme tak, že dítě obejmeme zezadu a oběma rukama stlačujeme jeho nadbřišek proti sobě. Je nutné stlačovat místo mezi pupkem a dolním koncem hrudní kosti (dojde tak k vyloučení poškození nitrobřišních orgánů). Tento hmat neprovádíme u kojenců a u dětí do 1 roku, rovněž i u těhotných žen.
U kojenců dochází nejčastěji k aspiraci – asi v 50%. Dítě vdechne potravu, kousky hraček apod. Maximum všech aspirací je ve věku pod 5 let.
Ke zprůchodnění a udržení průchodnosti dýchacích cest provedeme záklon hlavy s předsunutím dolní čelisti a otevřením úst.
3) Jakmile jsou průchodné dýchací cesty a dítě je i přesto bez známek života, zahájíme okamžitě umělé dýchání z plic do plic, tj. dýchání z úst do úst nebo do nosu. Zároveň zahájíme nepřímou srdeční masáž. Ta je prováděna pravidelným stlačováním hrudní kosti. Je doporučována kontrola pulzu, ale není pro laiky standardně předepsána. Pulz zjišťujeme nejlépe na krční tepně.
Nejdříve provedeme 5 základních vdechů a poté již pokračujeme střídáním srdeční masáže a umělým dýcháním. Při provádění umělého dýchání bez použití resuscitační roušky dbáme na to, aby naše ústa plně pokryla ústa dítěte, tj. aby zbytečně žádný vzduch, který vháníme do plic dítěte, neunikal mimo dutinu ústní dítěte.
Srdeční masáž provádíme u dětí pod 1 rok věku kompresí hrudníku dvěma prsty (ukazováček a prostředníček). Zdravotnický personál používá pro srdeční masáž tohoto věku komprese hrudníku palci obou rukou obepínajících hrudník dítěte. Kompresi provádíme v dolní polovině hrudní kosti – spojnicí je místo mezi bradavkami dítěte. U dětí ve věku 1 – 8 let provádíme komprese hrudníku celou plochou dlaně, podobně jako u dospělých, ale s tím rozdílem, že použijeme ke kompresím pouze jednu ruku. U dětí nad 8 let věku pak používáme ke kompresím hrudníku obě ruce. V tomto případě jde o polohu rukou nad sebou opět s uložením na dolní polovině hrudní kosti (spojnicí je místo nad spojením žeber), prsty se hrudníku nedotýkají, obě horní končetiny jsou napnuté. Je nutné zajistit, aby dítě bylo při masáži srdeční položeno na pevné podložce, a to nejlépe na zemi.
Poměr stlačení hrudníku a vdechů je u dětí 30:2, tj. 30 stlačení hrudníku ku dvěma vdechům.
Co se týká problematiky resuscitace novorozenců, zde většinou zasahují zdravotničtí pracovníci. Zdravotnický personál na porodním sále je speciálně vyškolen pro resuscitaci novorozence. U každého porodu je vždy přítomna minimálně jedna osoba, která je schopna KPR u novorozence. Pokud se jedná o rizikové porody, jsou vždy přítomny minimálně dvě takové osoby. V případě vícečetných těhotenství, je na jedno dítě vždy minimálně jedna osoba schopná KPR u novorozenců. Poměr kompresí a vdechů je v této kategorii 3:1.
4) Pokud dojde k obnovení životních funkcí , tj. dítě začne dýchat ještě před příjezdem záchranné služby, uložíme dítě do tzv. stabilizované polohy. Jde o polohu na boku, která zabrání například aspiraci zvratků apod.
Zásady volání tísňové linky.
Pokud se stanete svědky situace, která bezprostředně ohrožuje život postiženého, musíte zachovat klid a co nejdříve zavolat na tísňové volání linky 155.
Po zavolání tísňové linky informujete pracovníka zdravotnického operačního střediska o situaci a odpovíte srozumitelně na jeho otázky:
1) Co se stalo? – Úraz, dopravní nehoda, křeče, bezvědomí…
2) Kolik je postižených? – Počet, zda není někdo zaklíněn a nebude potřebovat vyproštění…
(hasiče v tomto případě nemusíte volat, operátorka toto obstará sama)
3) Stav postiženého, hlavní příznaky. – Stav vědomí, dýchání, krvácení,věk…
4) Kde se to stalo? – Oznamte co nejpřesněji místo události. Pokud nevíte přesné místo, snažte se o popsání orientačního bodu.
5) Uveďte vaše jméno. – Číslo volajícího uvádět nemusíte, je automaticky identifikováno, jako prevence zneužití tísňové linky.
V kulturním světě je znalost základů první pomoci a ochota pomoci známkou vyspělosti každého člověka. Výkony, kterými se snažíme zachránit život může doprovázet i riziko komplikací, ale je nutné mít na paměti, že tyto komplikace vždy převýší možnost záchrany lidského života. Důvody estetické a hygienické by měly jít při záchraně lidského života stranou. Například zástava masivního silného krvácení by měla být prováděna i za cenu infikování rány, při zástavě oběhu je nutné provádět umělou srdeční masáž i za cenu zlomeniny žeber.
Napsal/a: Iveta Pešková
