Krev – životodárná tekutina, bez které nelze žít a někteří z nás ji potřebují v daném okamžiku více. Ať už po těžkém úrazu, při popáleninách, po operacích, nebo k léčbě své nemoci. Těchto situaci je celá řada. Myslím si že se to týká nás všech. Dnes krev nepotřebujeme, ale co zítra?
Krev se skládá z větší části z tekuté složky, tou je krevní plazma. Plazma slouží k výrobě řady dalších léčiv, ale podává se i přímo (např. při vážných popáleninách).Další složky krve jsou pevné. Patří mezi ně červené a bílé krvinky a také krevní destičky. Každý z těchto elementů má svou funkci. Červené krvinky zajišťují přenos kyslíku a oxidu uhličitého. Bílé krvinky hrají důležitou roli v imunitním systému organizmu, neboť přímo likvidují určité choroboplodné zárodky nebo proti nim vytvářejí protilátky. A krevní destičky se podílejí na srážení krve při zástavě krvácení.
Proč vůbec píši tento článek?? Protože s krví přicházím velice často do kontaktu a vím, jak dokáže pomoci. Dárců ale ubývá. Generace, která chodí darovat krev ať už pravidelně, anebo nepravidelně, stárne a nová generace zpravidla o bezplatné dárcovství nemá zájem.
Zásoby krve se v nemocnicích po celé České republice nejvíce tenčí přes léto. Je to především proto, že stálí i občasní dárci odjíždějí na dovolenou. Ale krev je potřeba neustále.
Nechci Vás přemlouvat k darování krve, každý má na tuto problematiku jiný názor, jen mi dovolte abych se pokusila o tom něco málo napsat.
Dárcem krve se může stát každý člověk, který již má 18 let, anebo kterému není více jak 65 let. Podmínek, které musí dárce splňovat je mnoho, proto uvádím jen některé (více o bezplatném darování krve se dočtete zde).
Dárce musí být zdráv, neměl by trpět žádnou vážnou nemocí a ani jí nesměl prodělat dříve. Jedná se o záněty jater, ledvin, o nemoci cév a srdce, o pohlavní nemoci. Pacient nesmí trpět žádnou nemocí plic ani trávicího traktu, infekční nemocí či exotickou nákazou. Kožní onemocnění závažného charakteru, revmatická onemocnění a nemoci centální nervové soustavy jsou též netolerovány. Dárcem se nemůže stát člověk závislý na alkoholu a jiných návykových látkách. Podmínek je ale ještě trochu více. Zdůrazňuji, že je zde nepíši všechny.
Darovat krev bychom neměli, pokud jsme posledního půl roku prodělali operaci, porodily, nebo byli v kontaktu s nakažlivou nemocí (žloutenka, TBC, pohlavní nemoc a nebo malárie). Pokud jsme brali antibiotika, byla nám prováděna sanace (vytržení) zubů, přisálo se na nás klíště, neměli bychom rovněž darovat krev…
Jak probíhá proces než se stanete dárcem? To Vám ráda napíši v dalším článku.
Otázka: Jaký máte názor na darování krve, přemýšleli jste o odběru?
Můžete ji potřebovat také. Přeji Vám hezký den.
Napsal/a: Michaela Knoppová
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (16 vyjádření)
Také jsem několikrát darovala krev, ale jednou mi při odběru řekli ať už nechodím, mám slabé žíly. mrzí mě to, ale co se dá dělat. Znám několik lidí co darují i kostnní dřeň a za to je obdivuji.
Michaelo, moc pěkný příspěvek, děkuji za něj.
Pokud bych se měla vyjádřit já osobně, tak bych se musela postavit do řady „děkujících“, protože mě už darovanou krví lékaři zachraňovali.
Ti, co krev darují, mají můj obdiv a veliké díky.
Přiznám se, že je mi myšlenka přijetí krevní konzervy velmi velmi nepříjemná. A to nejsem jehovistka 🙂
Přesto musím velmi poděkovat minimálně 35 neznámým dárcům, kteří krev darovali. Moji rodiče po těžké autonehodě krev potřebovali. Jen táta v den nehody dostal prý asi 35 krví, v dalších dnech další, ale přesné počty už neznám. A i díky těmto neznámým lidem dnes žije. Takže opravdu díky všem pravidelným či nepravidelným dárcům!!!
Já patřím mezi dárcea zkoušela jsem darovat i plazmu . Letos bohužel jelikož jsem těhotná tak uvidím jestli budu mít sílu příští rok začít znovu,ale přeju nové dárce člověk nikdy neví kdy bude krev potřebovat sám……….
Bébule, pěkně jsi to napsala, i když je to smutný, přejí tvé holčičce hodně zdravíčka a manžel, at je i nadalé tak aktivní v darování krve, je to nepopsatelný pocit, když ví, že někomu svou krví pomohl:)))
Já sama jsem vždy toužila po tom být dárcem krve.Moje babička s dědou i můj táta darovali krev.Nikdy se mi to ale nesplní.Od mala do svých 21.let jsem měla epilepsii.Po třetím dítěti jsem začala mít problémy s vysokým tlakem a po gyn.operaci mi zjistili hlubokou žilní trombozu.Když nejmladší dceři byl rok začala trpět epilepsií.Skoro 3.měsíce byla na JIP a tehdy se manžel rozhodl chodit darovat krev,když viděl kolik péče dcera potřebovala.Když před rokem dcera podstoupila operaci střev v Motole,rozhodl se že pojede do Motola a daruje ji svoji krev.Trochu divně na něj doktorka koukala,protože prý takových rodičů je velice málo.Dneska už je to s manželem horší.Zrovna včera jsme toto téma probírali.Manžel měl jít na odběr před měsícem,ale zapomenul na to.Mezitím dcera byla opakovaně hospitalizována v naší Pardubické nemocnici.Jeden den ji přivezlo ARO do nemocnice a druhý den ji propustili(spíše vyhodili)domů,přestože od rána měla za sebou dva epi záchvaty.Když jsem je žádala o Diazepan,dostala jsem pouze jeden.Prý si mám zajít k OL.To byl pátek 14.hodin.To manžela tak vytočilo a řekl,že naše nemocnice si od něj už žádnou krev nezaslouží.Včera jsem ho však přemluvila a příští čtvrtek jde na odběr.Vždy mu říkám,jen si vzpomeň třeba na toho hošíčka,co se zranil při autonehodě,nebo na žokeje z Velké Pardubické,kterým jsi zachránil život,když ti z nemocnice volali,že by potřebovali krev.Kolikrát se stalo,že na odběru byl třeba po 14.dnech a mezitím potřebovali i krevní destičky,tak šel znovu.Pravda,den před odběrem musí sníst hodně zeleniny.To mu vždy dělám těstoviny se zeleninou a pečené kuře(nedávám máslo).Po odběru má velkou chuť na sladké.To má vždy buchtičky s krémem.Za den ještě sní tak 3-4.čokolády a vypije tak 3.láhve Matonky a večer si dá 2.skleničky červeného vína(to mu poradili v nemocnici,ale nic mu není.Než jsme to vystopovali,trpěl velikou bolestí hlavy.Proto,kdo můžete,běžte darovat krev.Já sama bych šla ihned.
Ráda bych darovala, leč jsem byla odmítnuta… Musím se snažit pomáhat jinak.
Mišičce1407 dík,perfektně vysvětleno a je to srozumitelný.Jak málo člověk ví o svém těle…
Myšičko, pěkné, tak já ještě krev nedarovala. Nejdřív jsem žila takovým stylem života, že mě to ani nenapadlo a pochybuji, že bych ji darovat mohla a když už jsem se vzpamatovala a tak nějak dala tělo do kupy, tak jsem zase byla dvakrát za sebou na operaci, takže mě odmítli. Potom zase těhotenství a císařský řez. No a teď? Už by to snad šlo, žádné nemoci, nic nemám, ale kojím, nevím, jestli to není problém, byla jsem dost naštvaná, že když už jsem se konečně odhodlala, tak mi řekli, že to nejde tak brzy po operaci, tak abych zase nešla zbytečně. Jehel se nebojím, co se mnou ale udělá to množství nejsem schopna posoudit. Mám krev jako moje maminka a ta chodila celá léta, taky měla doma plakety. Moc zajímavý článek já jsem jednoznačně pro dárcovství.
Míšo, díky za připomenutí tak důležité věci jako je dárcovství krve.
Řadím se k tak trochu pravidelnějším dárcům krve, nechodím sice každé 4 měsíce, ale „čas od času“, jak to vyjde navštívit zdejší transfuzku.
Odběry krve mi nevadí, mám jen problém s tím, že celý den po darování krve se mi motá šiška, musím ležet s nohama nahoru (mám normálně nízký tlak a tohle je pro moje tělo trochu větší oříšek si to přebrat:-))Co zase nemůžu, je nabízené jídlo, lépe řečeno občerstvení po darování krve, vždycky jim to tam nechám, nejsem schopna jíst po tomto výkonu…
Každopádně všem, co mohou krev darovat děkuju jako zdravotník, i jako člověk:-)
Matildo v druhem clanku, ktery jeste neni zverejnen jsem psala o samotnem prvnim odberu. Snidane se doporucuje a hodne tekutin je zadoucich, pak by se nemelo delat zle. I kdyz chapu a vim ze dobrovolna ztrata tolika krve (450ml) je pro nektere lidi v poradku a pro druhe velmi velkym problemem.
Dekuji za pripominky a komentare. Jsem rada ze se libi- zatim
No, já musím říct, že nad dárcovstvím už nějakou dobu uvažuji – takže článek mě zas jen „popíchl“ – v tom dobrém 🙂
Donedávna jsem nad tím moc nepřemýšlela, jednak jsem celá léta vážila 48kg, jednak jsem prodělala zánětlivé onemocnění střev, čtyři těhu, prostě jsem byla ráda, že normálně funguji. Teď se cítím dobře, tak si říkám, že bych zašla aspoň na kontrolní odběry a pozeptat se, jestli bych krev mohla darovat.
Jinak můj muž chtěl (už před lety) – ale přišlo mu zamítnutí, má nemocná játra – což tehdy nevěděl.
Jehly mi nevadí, klidně se podívám, jak krev odkapává 😉 Ale je pravda, že větší množství bude asi potíž, souhlasím s Matildou, že odběr vícero zkumavek nebyl vůbec příjemný.
Rozhodně ale dík za přínosný článek a připomenutí, je to určitě bohulibý skutek. Už jen proto, že nikdo z nás neví, kdy sám bude krev potřebovat.
Kouření způsobilost k dárcovství krve nesnižuje, přesto je žádoucí, aby v den odběru, minimálně 3 hodiny před odběrem, dárce nekouřil. Zajímá Vás proč ?
• Transfuzemi červených krvinek se pacienti léčí proto, aby se prostřednictvím krevního barviva, na které se kyslík váže, tkáně celého jejich těla, především srdce, ledvin a mozku, okysličily.
• Po vykouření cigarety se krevní barvivo místo kyslíku nasytí kysličníkem uhelnatým a léčebný účinek transfuze se výrazně sníží, zejména u novorozenců při výměnných transfuzích a u dětí obecně.
• Tabákový kouř je směsí látek, z nichž celá řada se vstřebává z plic do krve a zároveň patří mezi látky zdraví škodlivé. Tyto látky budou tedy obsaženy i v transfuzi z Vaší krve – dárce kuřáka, pokud budete před odběrem kouřit.
• Nemocní mají právo být léčeni jen bezpečnými léky.
Slusný dárce, svoji krev jistě přišel darovat proto, že je přesvědčen, že je bezpečná, neobsahuje škodlivé látky a proto, že chce pomoci vrátit zdraví.
Michaelo, díky za článeček o tak důležitém tématu.
Já musím říct – bohužel. Bohužel se řadím k lidem s onemocněním střev a k silným alergikům. Na dárcovství jsem se už informovala kdysi, když jsem po porodu prvního dítěte měla dva roky obrovských tužeb činit cosi dobrého. Tehdy začal dávat krev můj bývalý manžel a já jsem byla na něj tak hrdá, že z nás dvou aspoň někdo pomáhá, když mou pomoc odmítli.
Strach z jehel nemám, za ty roky v dětství, kdy jsem absolvovala tolik odběrů krve, tolik hnusných vyšetření, jsem už otupěla, odběr krve mi nevadí, i když na druhou stranu nevím, jak bych se cítila po odběru tak velkého množství, pamatuji si totiž, jak se mnou zamával kdysi odběr 5 velkých zkumavek a maličké skleničky na krevní obraz. Když musíte být na lačno a jediné, co máte v žaludku, je sklenička vody, tak prostě nic moc…
Ale ani toto by mě neodradilo od touhy to prostě zkusit, ale jak říkám – bohužel.
Srašně ráda bych krev darovala, z jehel jsem strach překonala, takže v tom by problém nebyl, ale jsem alergik a astmatik a stím mám dojem neberou a jestli jo, tak jak budu mít více času, tak bych tam i zašla.
Manžel daroval krev pravidelně a má i bronzovou plaketu, ale zničehonic přestal a taky nemá s kým, vždycky jich chodilo víc.
Mohli bychom začít spolu, že?
Chápu,že je to potřebný.Ale jak překonat ten panický strach z jehel?
2 zkumavky na rozbory a mě se udělá tak zle /a to na to nekoukám/,že mám co dělat,abych vydržela a nesložila se.
Váš článek je zajímavý a několikrát mě překvapil.Zejména tím vytrženým zubem.Takový nepochopitelný,v pondělí mi vytrhnou zub-tak proč bych v úterý nemohla jít na odběr???Rána je přece co večera zacelená.
A jak píšete závislosti:alkohol je jasný,drogy bez komentáře.Ale co cigarety?Znám několik dárců a kuřáků.
Plno otázek,ale na ty dostanu odpověď v dalším pokračování.Ale dost mi jich zodpověděl odkaz na zde.
Takže i kdybych překonala strach sem k ničemu.Vážím pod 50kg,léčím se na vysoký tlak,dcera měla v základce co dočinění se žloutenkou /ač nezežloutla byla na infekčním,kde jí něco našli/,kterou si vyfasovala ve škole od spolužačky.
No přeji Vám hodně darců.
Mobile Sliding Menu