Platilo: říkalo se, že dítě musí od narození ležet na rovné tvrdé podložce, aby se mu nekřivila páteř, nosit se mělo co nejméně, mimo jiné proto, aby si na to moc nezvykalo.
Platí: nošení dětem nijak neubližuje, ale je důležité, jak zejména novorozence držíme. Ideální pro něj je poloha v klubíčku nebo v leže na břiše na předloktí ruky dospělého. Nošené děti mívají pevnější držení těla, dříve zvednou hlavičku a rychleji se rozvíjejí. Děti můžete nosit na rukách, ale velmi dobře vám poslouží též šátky nebo baby vaky, naopak klokanky raději nepoužívejte.
Platilo: není tomu tak dávno, co se rodičům nějaké mazlení se a dotýkání se kojenců rozmlouvalo, že prý budou děti rozmazlené a neustále se dožadující mateřské přítomnosti.
Platí: zkušenosti i výzkumy ukázaly, že rodiče, kteří se svých dětí hodně dotýkají a mazlí se s nimi, dělají jedině dobře. Nejenže se potomci nerozmazlí, navíc dotyky posilují jejich psychický i fyzický rozvoj. Děti se na rozdíl od mylných předpokladů nedožadují neustálého mazlení, naopak daleko spíše sebejistě zkoumají nové a nové podněty.
Platilo: druhdy základ vybavení pro nového člena rodiny, soudilo se, že novorozenci potřebují být pevně zabalení a odložení do postýlky, pokud možno v jiné místnosti, než se pohyboval zbytek rodiny.
Platí: pevné ovinutí vyhovuje jen některým dětem, pokud mezi ně to vaše nepatří, není důvod se snažit ho spoutat volánky. Když už zavinovačka, lepší než klasická se šňůrkami, je moderní typ na suchý zip. Využijete ji třeba při ukládání dítěte do kočárku v chladnějším počasí. Odložení do postýlky však vaše dítě příliš neocení, zejména v prvních měsících je mu nejlépe ve vaší náruči.
Platilo: v době, kdy byla dnešní generace matek ve věku kojeneckém, bývalo mateřské mléko na příděl v přísně hlídaných intervalech. Ani to navíc nebylo tak úplně běžné, populární bylo krmení dětí umělým mlékem už od nejútlejšího věku, protože tak lépe přibíraly.
Platí: kojte vždy, když si dítě řekne. Je proto třeba počítat s tím, že mezi dětmi budou velké rozdíly co do četnosti kojení i v době, po níž dítě vydrží u prsu. Zapomeňte na tabulky a dříve doporučované intervaly mezi kojením. To, že dítěti dáte najíst tehdy, když má hlad a potřebu sát, posiluje jeho důvěru ve vnější svět.
Platilo: dříve byly jedinou volbou pleny látkové, pokud možno ve více vrstvách, jakožto prevence špatného vývoje dětských kyčlí. Byla to zřejmě i dřina spojená s praním a žehlením plen, co nutilo matky k co nejrychlejšímu učení na nočník. Ta, jejíž dítě to zvládlo nejdříve, bývala v čekárně dětského lékaře za hvězdu.
Platí: papírové pleny znamenaly konec vyváření a věčného žehlení. Výzkumy přitom ukázaly, že pokud se používá správná velikost, svědčí i kyčlím. Podle všeho není pravda ani to, že používání papírových plen samo o sobě oddaluje dobu, kdy se dítě naučí na nočník.
Platilo: dítě často ještě ani neumělo pořádně sedět, ale už mu pod postýlkou trůnil nočník, a začalo martýrium zvané vysazování. Mimochodem, kdo vysazoval dítě šestkrát denně, učinil jen za měsíc téměř 200 pokusů, za rok pak téměř dva a půl tisíce. Úspěch byl přitom vesměs dílem náhody a bystrého postřehu matky, která dítě sledovala jako ostříž, aby ho zavčasu odchytila při jakémkoli náznaku toho, že by snad chtělo na nočník.
Platí: aby se dítě mohlo učit na nočník, musí mu nejprve dozrát nervový systém a umění ovládat svěrače. A to nebývá dříve než v patnácti měsících, u chlapců dokonce ještě později, klidně až kolem druhého roku. Papírové pleny za to sice nemohou, ale jedna záludnost tu přece jen je – jejich pohodlí někdy ani rodiče nenutí k tomu, aby dítě starší dvou let ponoukali k tomu, aby si začalo přece jen říkat na nočník.
Platilo: tři symboly někdejší dětské výživy, sušené mléko, hustá kaše a slaďoučké piškoty. Zatímco dneska je na trhu přehršel sušených mlék, tehdy existoval v podstatě jen Feminar a přeslazený Sunar. Mnohé matky začaly Sunar používat v době, kdy by dítě mohly a měly ještě kojit, prostě se to tak tehdy dělalo. Batolata se zase ládovala krupicovou kaší, jejíž příprava nebývala navíc tak jednoduchá jako dnes, v době dehydratované krupičky. Drobečky z piškotů byly všude.
Platí: přednost před sušeným mlékem má mít kojení, ale když to z nějakého důvodu nejde, je z čeho vybírat. V dnešních výrobcích s kojeneckými mléky jsou pro lepší stravitelnost naštěpené bílkoviny, lepší jsou výrobky nedoslazované řepným cukrem. Do některých přidávají výrobci i probiotika, posilující mimo jiné imunitu. Velká je i nabídka mlék pro děti s alergiemi a dalšími potížemi. Na krupicovou kaši je dobré alespoń zprvu zapomenout, protože se vyrábí z pšenice, plné lepku, a proto by ji měly ochutnat až děti nejméně roční. Předtím vařte dětem kaši rýžovou, která je k mání i v instantní podobě. Opět pokud možno bez řepného cukru. Lepší jsou bez mléka, můžete tam přidat sušené dle vlastního výběru, jejich příprava je ale o něco zdlouhavější. Množství řepného cukru a obsažená vajíčka s pšeničnou moukou činí z piškotů potravinu, která se pro hodně malé děti tak úplně nehodí. Nemějte pocit, že děti šidíte, dokud jim je nedáte ochutnat a nenaučíte je na sladké, bažit po nich nebudou.
Platilo: už čtyřměsíční kojenci se krmili masem a zeleninou, byť rozmixovanými, do polívčičky se jim dávala vajíčka, pro ty jen o trochu starší se v řeznictvích sháněla jatýrka. Sotva dítěti vyrostly zuby, už se krmilo s dospělými. Sladký čajíček v lahvičce mnoho dětí provázel už od narození.
Platí: dítě v ideálním případě vystačí prvního půl roku s kojením, žádné příkrmy ani čaje nepotřebuje. Nové potraviny se do jídla přidávají až pak, a to velmi pozvolna, zprvu by mělo jít o rýžové odvary, dušenou zeleninu, přírodní šťávy, kaše přiměřené věku. Vývar z masa stačí klidně až někdy mezi osmým a devátým měsícem, jídelníček dítěte se má od dospělého lišit až do jeho tří let – pokud jde o množství soli, koření, použité suroviny a způsob přípravy. K pití se pro děti nejlépe hodí voda, bylinkové či ovocné čaje bez cukru. Moc jim neprospějete takzvanými čaji instantními, které jsou naopak cukru plné.
Platilo: pudr byl evergreenem dětské kosmetiky, jeho vůni si možná pamatujete dodnes, používal se často a ve velkém množství spolu s dětským olejíčkem. Děti se obřadně koupaly den co den, matky je od hlavy k patě mydlily dětským mýdlem s heřmánkem. Následovalo bezmála rituální čištění nosů a uší, někde doplněné i preventivním odsáváním hlenů z miniaturního nosíku.
Platí: čas ukázal, že pudr dětem nijak zvlášť nesvědčí, a co víc, jeho vdechnutí dítětem může být dokonce nebezpečné. Děti ani zdaleka nepotřebují tolik kosmetiky, kolik jí výrobci nabízejí: stačí neparfémovaný olej, přírodní mýdlo a krém. Každodenním umýváním se kojencům zbytečně smývá ochranná vrstva z pokožky, v létě stačí dítě jen opláchnout vodou, v zimě nemusíte denně dělat ani to. Na heřmánek vůbec pozor, patří k nejsilnějším alergenům. Čištění nosů a uší netřeba, umí se totiž čistit samy, pokud se o to budete snaži mechanicky, můžete naopak nečistoty zatlačit hlouběji.
Platilo: pamatujete? Dítě i doma v pokoji nosilo čepičku a sotva venku klesla teplota o pár stupňů, už dostávalo rukavičky. Heslo doby znělo: hlavně, aby miminko neofouklo, nehledě na to, že venku bylo třeba dvacet nad nulou.
Platí: dítě by mělo mít venku maximálně o jednu vrstvu více než máme my, tedy samozřejmě v případě, že nejsme členy klubu otužilců. Ani novorozence netřeba balit doma do teplých dek či místnosti přetápět, čepičky pak jsou v místnostech zhola zbytečné.