Když potkáme sluchově postiženého, nepoznáme to (pokud si ovšem s někým nepovídá znakovou řečí). Je to postižení neviditelné, ale velmi závažné. Říká se, že zrakové postižení odděluje lidi od věcí, sluchové od lidí…
„Maminko, všimněte si, jak vaše dítě slyší!“ oslovuje maminky čtyřstránkový letáček, který jsem napsala již před deseti lety. Praktické informace a konkrétní rady, například jak poznáte, že vaše dítě nemá v pořádku sluch, co bude nutné podniknout v případě podezření na sluchovou vadu a co bude dál, když se dozvíte, že je dítě sluchově postižené, pomohly od svého prvního černobílého vydání již mnoha rodičům.
Jak poznáte, že dítě nemá v pořádku sluch? Položte je na postýlku (nemělo by být právě najedené ani hladové), postavte se asi 2 až 3 m od něho, v úhlu asi 45 až 60 stupňů (tj. nestojíte za jeho hlavičkou, ale ani tak, aby vás vidělo). Jako zdroj zvuku použijte různé hračky (chrastítka, foukačky, bubínek, volejte na dítě jménem). Pokud dítě opakovaně nereaguje (cuknutím, pláčem, otočením hlavičky), je podezření na sluchovou vadu oprávněné.
Cesty existují
Výchova dětí se sluchovým postižením je běh na dlouhou trať. Je u nich velmi důležitá tzv. raná péče (pracovníci rané péče pracují s nejmladšími dětmi v jejich přirozeném prostředí, tedy v rodinách – pozn. redakce). Rodiče sluchově postižených dětí touží často mít pro ně „digitální sluchadla“, protože se domnívají, že jejich vysoká cena zaručí dětem „zázračné“ slyšení. Ty však nejsou pro dítě vždy nejvhodnější a „jediné“. Je nutné vědět, že pomůcky pro sluchově postižené se neustále zdokonalují a umožňují rozvíjet sluchové vnímání i u velkých ztrát sluchu.
Také kochleární implantáty pomohly už mnoha dětem. Operace se provádějí nejčastěji okolo dvou let dítěte. Ne pro každé dítě je však kochleární implantát vhodný a potom je nutná velmi pečlivá a náročná následná logopedická péče jak odborníků, tak rodičů (viz Děti a my č. 3/1999 – pozn. redakce). Mnozí rodiče jsou dokonce záměrně Neslyšícími (někteří Neslyšící se píšou s velkým N, protože chtějí být považování za jazykovou menšinu, nikoli za skupinu zdravotně postižených) od kochleárních implantátů odrazováni – vždy je třeba si sehnat ty nejkvalitnější informace předních odborníků!
Co nevíte o sluchově postižených
Trvalou poruchou sluchu je postiženo nejméně jedno dítě z tisíce narozených. Nejefektivnější zjištění poruchy sluchu je v porodnicích, ale screening novorozenců (plošné vyšetření všech) se v České republice nedělá. Vyšetření pomocí otoakustických emisí (OAE) je u nás prováděno pouze u rizikových novorozenců (v jejichž rodině se vyskytují sluchové vady, nedonošené děti s extrémně nízkou porodní váhou apod.).
Jedná se o ukázku z časopisu Děti a my, vydává Portál
Napsal/a: Anna Červenáková
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (3 vyjádření)
Meggie,
to je fakt, že si kolikrát lidé (a nejen lékaři) neuvědomí, jak moc můžou svým výrokem byť nechtěně ublížit. A pokud jde o mamku těsně po porodu, se kterou ještě mávají hormy, tak tím tuplem…:o(
No, hlavně že to nakonec vše dobře dopadlo a malý slyší.!
Nevím jestli to někomu pomůže, ale nedá mi to abych se nepodělila s mou zkušeností.
Náš druhorozený se narodil s špatně vyvinitým ouškem. V porodnici mě ani nenapadlo se zabývat myšlenkou, že by mohlo být něco v nepořádku, a možná i proto jsem se tak rychle otřepala z porodu. 14 dní poté jsme se na doporučení dostavili na ORL. Nikdy nezapomenu ten den – byla to první „vycházka“ a já si oblékla ty jediné šaty do kterých jsem se vešla (i tak jsem si připadala nesmírně štílá :o)), obula si boty na klínku (konečně né tenisky). Po kontrole, která trvala možná tak 5 minut mi lékařka oznámila, že vzhledem k tomu že malý má zůžený zvukovod, se ona domnívá, že neslyší. Druhé ouško je vyvinuté správně, což ale není zárukou že na něj slyší. Oznámila mi to ve chvíli, kdy jsem stála a držela malého v náručí – asi jí to nepřipadalo nějak tragické. Vím, že jsou v životě horší věci, ale ten den a dalších čtrnáct dnů jsem snad nežila. Chvíli jsem „sjížděla internet“, tak jsem vlastně našla VD (díky za ně Petře) a pak jsem se cítila bezradná – nikde jsem nenašla odpověď jak poznám na novorozenci, že slyší (ono totiž i neslyšící děti pláčou). Jsem člověk netrpělivý a dinamický tohle byla pro mě životní lekce. Kolikrát jsem se plazila po zemi kolem postele na které ležel,tak aby mě neviděl,a sledovala jestli se otočí za zvukem,štěrkala s hračkama, tleskala rukama abych se přesvědčila jestli bude reagovat.
Kubulkovi je rok a půl,a za několik dní ho čeká operace – to je asi silné slovo – spíše úprava. Dnes jsem si téměř jistá, že slyší (na to správně vyvinuté určitě).
Vzala jsem si ponaučení: „všichni jsme jenom lidi, můžeme se plést i přes nějaký ten titul před jménem“. Tohle poznání pro mě znamenalo mnoho probrečených dní.
Zdravím, chtěla bych podotknout, že je důležité sledovat sluch dítěte i v případě, že jeho poškození není tak rozsáhlé, že by znemožňovalo komunikaci. V takovém případě se to dá poznat spíš u dětí starších, ale může to působit zbytečné problémy v kolektivu apod. Čím dřív poruchu odhalíme, tím líp pro dítě.