Nemocné děti – to se nám nějak nezdá; není to zkrátka v pořádku. Rýma a občas nějaká ta běžná dětská nemoc – s tím bychom ještě souhlasili, ale dál už „prr“! Tady to má končit. Představa vážně a dlouhodobě nemocného dítěte se nám jednoduše příčí – to musí být nějaký omyl. Cožpak už není touhle dobou lidský tvor natolik „odzkoušený“, aby k podobným výrobním chybám nedocházelo?!
Na maléry a nemoci se nám nechce raději ani myslet. Onemocnění dítěte pro nás totiž znamená náhlé ohrožení všech jistot, konec bezpečí – závan něčeho neznámého, nebezpečného a hrůzyplného. Někde hluboko uvnitř nás sídlí tupá bolest a strach, že ztratíme to nejdražší, co máme – strach, kolem něhož raději chodíme jen po špičkách. Když dítě onemocní, velice nás to vyleká. Někdo možná namítne, že je to hloupost – ale to by pak museli být hloupí téměř všichni rodiče. Já sám bych přece jako lékař měl být rozumnější – ale když začnou stonat moje děti, jsem z toho stejně jako ostatní rodiče úplně vedle.Navíc – takové nemocné dítě, to je pěkně nepraktická záležitost. S tím nikdo nepočítal. Člověk sice tušil, že ty rozesmáté baculaté dětičky v brožurách o dětské výživě nejsou opravdové, ale že budou nemocné… A tak často… A zrovna když se chystáme na dovolenou… A že učitelky ve školce budou doslova alergické na každou nudli pod nosem… A že jim nestačí, že jsou nemocné – ještě budou kňourat! Propochodovat celý den s patnáctikilovým chrchlajícím potomkem v náručí, bez šance doběhnout si třeba jen na nákup a k tomu celou noc nezamhouřit oka… Vědět, že to bude vypadat takhle, to by si člověk svůj příspěvek k udržení početního stavu obyvatelstva zatraceně rozmýšlel…
Kdo se svým usmrkaným pokladem v náručí nachodil už kilometry a má za sebou další nezdařený pokus umístit alespoň jedinou nosní kapku tam, kam patří – tomu se začnou honit hlavou prapodivné věci. V takové chvíli nás přepadá pocit naprostého osamocení a zoufalství. Nikdo nechápe, co prožíváme. Nosní kapky… to se povedlo! Fakt nedovedou vymyslet nic lepšího?! Tak ať si to tedy přijdou zkusit sami!
Tahle kniha je pro vás – pro všechny, kdo své děti samozřejmě milujete, ale přesto máte občas pocit, že vám došly síly – a odvaha.
… asi jste se dovtípili, že jste si právě přečetli úryvek z „nějaké“ knížky – ano, jedná se o ukázku z bestselleru švédského pediatra Larse G. Gustafssona Dítě je nemocné! Co mám dělat?, kterou začátkem roku vydalo nakladatelství Motto. S knihou jsme vás seznámili už v článku Motto pro děti i dospělé, dokonce o ni celý březen můžete bojovat i v soutěži Hledej, čti a vyhraj!.
Najdete v ní spoustu praktických rad a tipů od přímo od lékaře, ovšem podaných velmi srozumitelně, s humorem a empatií. Kromě běžných dětských nemocí a trápení jako jsou např. neštovice, střevní chřipka nebo bronchitida, se autor zabývá i péčí o nemocné dítě obecně nebo třeba tím, jak připravit sebe i dítě na kontakt s lékařem.
Od 10. do 30. března 2009 budete mít další šanci na výhru – tentokrát budeme v soutěži Víte…? hrát o tři výtisky.
Můžete se také těšit na další ukázky z první kapitoly, které se týkají dětského strachu z lékařů a nemocnice.
autor: Lars H. Gustafsson
120 stran
vydavatel: Motto
vázaná
doporučená cena: 199 Kč
Napsal/a: Lars H. Gustafsson
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (12 vyjádření)
Ježečku 🙂 Jasně, zvláště doufám, že našim klukům konečně zaberou lázně a léto načneme zdraví jak řípy 🙂 (hlavně abychom pak pokračovali i přes zimu 😉 )
Tak Ti moc přeji, abys tu knížku potřebovala co nejméně – a když tak jen na drobné oděrky, zoubky a maximálně prdíky 🙂
Jééé, já koukám jako blázen:-) Mám ohromnou radost:-) Tak moooc děkujeme i s malým Ježoňátkem.
Ájíku,to je od Tebe moc hezké, já Ti ji budu půjčovat… Ale vlastně ji vůůůůbec nebudeme potřebovat, naše dítka přeci jsou a budou zdravá:-) *
Posílám gratulaci výherkyním :-)) Myslím, že ta knížka bude krásná a užitečná :-))
… a slzička ukápla… také jsem ji chtěla…
Gratuluji výherkyním :)) Škoda, tahle publikace by se mi líbila, ale myslím, že Ježeček ji potřebuje daleko víc ;))) Takže upřímně – gratulace všem :))
Právě jsem zveřejnila vyhodnocení soutěže, najdete je ZDE.
Tohle není klasický domácí lékař jen ve verzi pro děti. Knížka je taky dost útlá na to, aby obsahovala veškeré nemoci.
Je to spíš laskavý rádce pro rodiče. Autor se zaměřil na běžné příznaky různých nemocí – např. pláč, kolika, horečka, bolest hlavy… Těm je věnována asi polovina knihy. Dál tu pak najdete kapitolky o tom, jak s malými pacienty jednat, jak s nimi zvládnout návštěvu u lékaře (uznejte, že to je mnohdy náročnější než zvládnout samotné onemocnění) apod.
Já mám doma podobnou knihu – od nějakého německého lékaře, vyšla asi před 10 lety – a nemůžu si ji vynachválit. Už mi pomohla ani ne tak při „odhalení choroby“, jako spíš v tom, jak postupovat, jak můžu dítěti ulevit i jinak než jen léky…
A jistě je dobré, že tyhle knížky jsou.
Jani a dovolím si nesouhlasit 🙂 I pokud by šlo u dítěte o nějakou vážnější nemoc, je to dobré už v tom, že ty jako rodič můžeš odvést dítě k lékaři v době, kdy je nemoc v počátku a ještě se s ní dá něco dělat – nebo je léčba mnohem kratší a jednodušší, než kdyby člověk jen mávl rukou – a však to nic zlého nebude….
Opravdu je nejhorší čas pro matku, když je její dítě nemocné. Já moc nehlasuji za tím, aby měl člověk doma něco v podobně „domácího lékaře“, protože pak v obyčejné chřipce hledá bůhvíjaké nemoci.
Jsem tak trochu zkušenější rodič ve věcech nemocí – tak u mámy šesti dětí se to už očekává, že ví co a jak v kterém případě, přesto přichází i takové, ve kterých jsem naprostý nováček, ale podobných knih bych se opravdu bála. Možná je to jen díky zkušenosti z blízkého okolí. Jak známo špatné zkušenosti se vyvrací ze všeho nejhůře.
Padmé, já to jako řečnickou otázku i pochopila, ale prostě mi to nedalo, abych si nepřihřála soutěžní polívčičku 😉
Tak držím palce, ať to vyjde.
Petro, dííííky za odpověď, jsi moc hodná, ona to byla z mé strany spíše řečnická otázka, psala jsem to usmívajíc se :-)) Přeji krásný den.
Padmé, já to už někde psala, chce to dobrou tipovací taktiku 😉
Výhru zaručit nemůžu, ale určitě se šance na ni dá opravdu hodně zvýšit.
No a jak teda na to – podle mě to chce začínat s nějakým nízkým tipem a pak průběžně sledovat, jestli už je překonaný – klidně i několikrát během dne. No a pak podle potřeby jednou denně ten tip upravit a hned po každé úpravě zkontrolovat, jak na tom ten nový tip je.
Nevím, jak dalece je to takto srozumitelné, ale když se do soutěže zapojíte a budete často kontrolovat svůj tip a podle potřeby ho upravovat, tak pochopíte, jak jsem to myslela.
Ještě jedna rada – svůj tip nemusíte jen zvyšovat, dá se taky snížit 😉
Moc pěkné 🙂 Zcela jistě velmi užitečná knížka. Díky za info.
Úplně se umím ztotožnit s větou „všichni chceme mít zdravé děti“. Kdyby to bylo možné, zakázala bych u dětí jakékoliv vážnější nemoci, dítě by nemělo zakoušet bolest a utrpení. Jsem taky „úplně vedle“, když se mému synovi něco děje. Jako každá normální milující máma.
Petro, ty lákáš do soutěží „zapojte se“ … ještě bys mohla připojit radu, jak „natrhnout triko“ zdejším profíkům :-)))
Mobile Sliding Menu