Tříměsíční kolika

Bolesti bříška u kojence mohou mít několik příčin. Velké potíže může způsobit napadení parazity, zácpa, ale i právě tříměsíční koliky, které jsou způsobeny nadměrnou plynatostí. Vznikají především ze spolikaného vzduchu a jak mi lékař vysvětlit, tak i ze špatně fungujícími pochody ve střevech…

Miminko se svíjí v křečích, má zaťaté pěstičky a divoce mává ručičkama. Je téměř k neutišení. Někdo říká, že se miminko uklidní po odříhnutí, nebo když si ublikne. Musím však říct, že toto štěstí jsem neměla. Ovšem kolik lékařů stoprocentně pozná kojeneckou koliku.

Jednoho dne v sobotu dcerka začala plakat a hodně se svíjela. Trvalo to asi hodinu a já myslela, že jí nic není, že se jenom špatně vyspala. V ten den už se nic nedělo. Ovšem druhý den mi začala plakat už ráno po prvním krmení. Nemohla jsem ji uklidnit a ani se nám nepovedlo ji uspat. Vůbec jsem nevěděla, co se děje. Vzali jsme tedy malou na procházku a venku se uklidnila. Ale jenom na deset minut.
Naštěstí jsem byla venku s kamarádkou, co má o dva měsíce starší miminko, a když viděla moji dcerku, jak se začala svíjet, tak řekla, že jdeme hned k ní a její manžel nás odveze na pohotovost. První co bylo, tak řekla, že malá má tříměsíční koliku. Vůbec jsem nevěděla, co to je. Kamarádka mi řekla, že malou lékaři prohlídnou a dají ji kapičky, aby se jí ulevilo. Byla jsem v tu chvíli ráda, že jsem zrovna s kamarádkou. Ale opravdu jenom chvíli.

Když jsme přijeli na pohotovost, tak nás sestřička asi po deseti minutách zavolala dovnitř. Popsala jsem paní doktorce, co se děje s malou a že nevíme, jak ji uklidnit. Paní doktorka ji prohlídla a řekla, že malá má hotovou demonstraci v bříšku a že nás pošle na posouzení do nemocnice na dětské oddělení.
V nemocnici jsme čekali na lékařku přes půl hodiny. Malá byla k neutišení a já už myslela, že začnu brečet taky, protože jsem jí nedokázala pomoct. Nakonec se malé povedlo usnout, ale opět jenom na chvilku, pár minut na to přišla konečně paní doktorka. Řekla jsem jí, co mi pověděla lékařka na pohotovosti, a paní doktorka mi řekla, že s malou vůbec nic není, že je úplně v pořádku. Zeptala jsem se jí tedy na tu koliku, jestli ji malá může mít, avšak paní doktorka si stála za svým. Malé nic není, takže nám nic nedala, my zaplatily 90 korun a jely jsme domů.

Její pláč a bolesti trvaly do druhého dne, kdy jsme okamžitě ráno jeli ke své lékařce. Paní doktorka malou prohlídla, vzala si zprávu z nemocnice a jediné co řekla bylo: „To Vám tam nic nedali?“ Řekla jsem tedy vše, co se dělo, a paní doktorka jenom kroutila hlavou, že nepoznali u malé koliku. Okamžitě jí dala kapičky a vysvětlila, jak mám malou uklidnit a provádět jí masáže.
Ještě ten den odpoledne malá usnula a spala až do druhého dne.

Jenom nevím, jestli mám mít ještě důvěru k lékařům v nemocnici, a nebo co si mám o tom myslet. Teď už je malá trošku starší a jsem ráda, že koliky jsou za námi.