Důkladná studie miminek s chronickým pláčem a opakovaný kontakt s jejich matkami naznačuje, že existují dva typy temperamentu, s nimiž se lze v tomto případě setkat.
V rámci těchto dvou skupin vykazují miminka přibližně shodné osobnostní rysy s mnoha společnými charakteristikami, odlišnými od jiných miminek.
Druhou skupinu tvoří děti s kolikami. Podobně jako děti z první skupiny, i ony výrazně reagují na jakýkoliv podnět, ale na rozdíl od nich to vypadá, že nikdy neděláme dost proto, aby byly spokojené. U těchto dětí nebere houpání, tancování, povídání, chození ze schodů a do schodů konce.
Zde jsou charakteristiky těchto miminek:
– Velmi snadno se dostanou do napjatého a hypertonického stavu. Jejich tělo je zřídkakdy uvolněné. Pohyby jsou prudké a živé. Jsou velmi aktivní a vypadají, jako by byla stále v pohybu. Pomalu se uklidňují.
– Jsou velmi citlivá na podněty z okolí. Mnohem víc reagují při vzájemné komunikaci, na cizí lidi, na hluk, na světlo. Zazvonění telefonu je probudí ze spánku, ale také vrzaní dveří nebo kroky, i když jde dotyčná osoba po špičkách. Navenek působí, jako by byla neustále bdělá. Vadí jim světlo při odpočinku, zvláště v místech, kde spí.
– Tyto děti jsou velmi živé, a když právě nepláčou, jsou velmi příjemnými společníky, protože se zdá, že rozumějí mnoha věcem a rychle se učí.
– Některá potřebují méně spánku než většina dětí. Jiná spí naopak velmi dobře, protože je pláč vyčerpává.
– Jsou netrpělivá. Špatně snášejí čekání, než se ohřeje mléko nebo než rodič přestane telefonovat. Když něco chtějí, chtějí to hned.
– To také napovídá něco o jejich náročnosti a svéhlavosti. Jestliže není jejich potřeba uspokojena v krátkém časovém rozmezí, dožadují se rodičovské odpovědi čím dál hlasitěji. Mají stále nějaká přání nebo potřeby, které nemohou sama uspokojit. Nevzdávají se, což svědčí o síle jejich charakteru.
– Později, když jsou starší a koliky zmizí, projevují se obvykle jako čilé, živé, inteligentní a zvídavé děti. Rychle se vyvíjejí fyzicky i rozumově. Zkrátka jsou to úchvatná a skvělá miminka.
vydal Portál, 2006
Napsal/a: Anne Bacus
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)
Ha Ha hlásím se do skupinky unavených matek aktivních křiklounů:-)
Brouček se narodil v termínu,skoro 4 kila,a těžký závisláček na mamince:-)
Ovšem s kolikami nesouhlasím-nikdy na ně netrpěl-nebyl napjatý ani nijak zvlášť netrpěl na prdíky/brala sem probiotika již v těhotenství/.
Prostě jen vyžadoval pozornost-vše hned.
Vždy byl aktivní-lezl v 5m-chodil sám v 8m-je to prostě jeho přirozenost.
Dnes v 19,5m je zvídavé i vztekací dítko,usměvavé sluníčko,tvořivý,vynalézavý,samostatný/klidně bude u kamarádky i půl dne aniž by si na mě vzpoměl:-)/
hraje si sám,miluje společnost jiných dětí a akční hry.
Jsem ráda že byl vždy aktivnější-teď je báječný společník.
Čas od času se mi stane, že slyším od svých kamarádek
„Tak co dělá ta vaše živelná pohroma?“ (Na návštěvě Terezka v 9h večer začala běhat po bytě a překypovala energií – po 5km výletě)
„Rozebere protivníka otázkou stejného druhu!“ :-)) (Jé to jsem byla tak ráda, že Terezka pokládá své dotazy někomu jinému)
„To je ale divný dítě“ (Terezka se směje jako sluníčko a za minutu není k utišení, protože si vzpomněla, že nechala u babičky pejska a brečí tím víc, čím se ostatní snaží odvést pozornost jinam)
Jako miminko také proplakala noce, bylo těžké ji uspokojit, neustále vyžadovala pozornost….
Zůstalo jí to. Je inteligentní, citlivá, spravedlivá, zastává se slabších, ale také velice tvrdohlavá, náladová, výbušná.
Pokud jsem příliš unavená, nezvládám jí. Takže jediná rada, kterou mám, je dopřát si čas na odreagování a odpočinek. Protože výchova těchto dětí JE A BUDE náročná.
Ahojky, taky jsem mám dítě, které neustále vyžadovalo mou pozornost. Jiná cesta utišení, než ho mít u sebe – nebyla. Takže jsem stále mluvila, říkala co je co, nosila. V noci spinkal krásně, ale přes den hrozně málo. Docela často se mi stávalo, že na oběd jsme měli chleba se sýrem:-))))
Škoda, že jsem ten článek nečetla dřív, docela bych si ušetřila sebeobviňování, že pořád dělám něco špatně, protože moje mimi pokud není se mnou – pláče.
Teď bude malému 20měs. a je to pořád zvídavé dítko, užijeme si spolu spoustu legrace, nechci se nijak chlubit – ale zdá se mi, že umí hodně a je chytrý, svých cílů (jako je vylézt na židli, podat si balón z pod postele,… – dosahuje tak, že se u toho vzteká, kňourá, ale nevzdá se a když dosáhne svého – rázem je úsměv na tváři:-)))
Trpělivý teda moc není, občas se mi i stane, že vařím se zavěšeným dítětem na své noze, ale občas si hraje sám v pokoji. Většinou mu stačí – vykládat a vykládat o tom, co zrovna dělám, pomáhání nebo jen má přítomnost.
Příjemný společník je už teď – vyhrajeme si i vyblbneme se spolu krásně, rád se učí nové věci, všechno ho zajímá.
Takže maminky mající plačtivé dítě – nezoufejte – není to vaše vina, časem to přejde a bude příjemnější nakreslit a popsat autíčko ke spokojenosti dítka než neustále běhat se svým „nespokojeným“ dítkem po pokoji:-)))
Přeju všem takovým maminkám hlavně trpělivost a klid v dušičce.
Jarmilko,dík. Asi mám doma miminko z té druhé kategorie. Bude mu 6 měs. Vyžaduje neustálou pozornost, je rozmrzelý velmi často, ale stejně je nádherný. Jsem ráda, že to pomine, uklidnila jsi mě. Jen mě vůbec nenapadlo, že by na vině mohly být koliky.
Mobile Sliding Menu