Rozpoznat a vysvětlit dětský pláč může být často velmi naléhavé. Dítě křičí, co dělat? Co když je to závažné? Když se matka vrátí z porodnice, připadá si často ztracená a neschopná porozumět úzkostem malého človíčka. Ale je přece zcela pochopitelné, že miminko, které je krátce na světě a ocitá se ve zcela novém prostředí s odlišnými pachy a zvuky, potřebuje alespoň několik dní, než se zorientuje!
Vysvětlit si křik dítěte je náročný úkol minimálně ze tří důvodů:
– Každé dítě má svou řeč a nelze se o ní něco dozvědět během tak krátké doby. Pláč se navíc mění v každé situaci a situací k pláči je vždycky dostatek. Výsledkem je značně komplikovaný jazyk, jehož slovní zásoba a intonace se vytvářejí týdny…
– Dětský pláč v rodičích podněcuje empatii. Rodiče se snaží rychle všechno pochopit, ale jediné informace, kterými disponují, jsou jen jejich vlastní zkušenosti s pláčem. A když oni sami pláčou, je to z bolesti nebo úzkosti. Mají tedy za to, že jejich dítě musí zažívat velikou tíseň, když tolik křičí. Tyto představy jsou mylné. Dítě má jiné důvody k pláči než úzkost a bolest a intenzita pláče nemá nic společného se závažností situace (občas lze dokonce říci, že je tomu naopak).
– Způsob pláče se vyvíjí i v průběhu jednoho záchvatu pláče, důvody se mění, a tím se věci ještě více komplikují. O to obtížnější je dítě uklidnit. Vezměme si příklad dítěte, které pláče, protože má hlad. Jestliže matka nerozpozná jeho potřebu dostatečně rychle, protože například jedlo před dvěma hodinami, z pláče se stane vzteklý křik a rázem se změní povaha i motiv. Lze říci, že jakákoliv neuspokojená žádost nakonec přejde v dlouhodobý pláč podobající se utrpení způsobenému bolestí. To však vůbec neznamená, že by bolest byla prvotní příčinou. Sdělení je teď komplexní a dítě je v tomto případě vězněm svého vlastního vzteku. Pro matku je zkrátka těžké ho utišit a je z toho ještě zmatenější.
Některý pláč však vypadá jako vrozený a je stejný u miminek na celém světě. Tři základní druhy, které se podle vědeckých nahrávek vskutku liší, jsou křik z hladu, z bolesti a ze vzteku. Znovu však je třeba zdůraznit, že řeč křiku je v prvních měsících života dítěte tak komplexní, že rodiče mají mnoho důvodů, aby jí zatím nebyli schopni porozumět.
Výzkum byl prováděn následovně: byl nahrán křik více miminek a potom byl puštěn mnoha rodičům s tím, aby ho zkusili vysvětlit. Odpovědi ukázaly, že schopnost vysvětlit křik se lišila zčásti podle věku, pohlaví, emočního stavu a zkušeností s miminky. Z rozboru odpovědí vyšlo najevo, že pro rodiče byly určující dva faktory: síla a délka křiku. V praxi je to složitější – je relativně dobře možné určit důvod dětského pláče na začátku, než se všechny jeho druhy nakonec rozvinou v silnější křik, který se již podobá bolesti nebo vzteku, ačkoliv byla počáteční příčina zcela prostá.
vydal Portál, 2006
Napsal/a: Anne Bacus
