Dnes se pojďme podívat na to, čím nás mohou zaskočit dvojčátka, která pomalu odrostla hlubokému kočárku a začínají objevovat svět. A připravte se na to, že toto je jedno z nejnáročnějších období…
Ze zkušenosti mnoha „klubových“ maminek víme, že nejobtížnějším obdobím je věk mezi rokem a dvěma. V tomto věku dítě touží objevovat vše nové, jeho akční rádius se zvětšuje, ale ještě není schopno rozpoznat nebezpečí, která na něho číhají (pád odkudkoliv, ostré předměty, rohy od stolů a skříní, schody,…) a o poslouchání se většinou také moc hovořit nedá. Toto všechno znají maminky jednoho dítěte. A s dvojčaty je toto období dvojnásob náročné! Mnoho maminek se nám svěřilo, že mělo sklony ke konzumaci zvýšeného množství alkoholu, prášků, či se nervově hroutilo. Nejlepším balzámem je, když máte někoho s podobným problémem, kterému se můžete svěřit, a zjistit, že v tak strašné situaci nejste sami. I z tohoto důvodu vznikl
Klub dvojčat a vícečat, na jehož pravidelných i nepravidelných schůzkách (v současné době již nejen v Praze, ale i v Olomouci, Zlíně, Přerově a Plzni) se sdružují maminky dvojčátek právě v tomto kritickém věku. Klub je veden na bázi svépomoci, což maminkám pomáhá, protože chvíli jsou v pozici toho, kdo rady přijímá, ale zanedlouho mohou své zkušenosti předávat sami dál. Proto vřele doporučuji vám, kteří stěží zvládáte své roční ratolesti, abyste si našli ve svém okolí někoho stejně „postiženého“, s kým můžete o výchově svých dvojčátek diskutovat. Protože nejhorší je poslouchat rady svých rodičů typu : „…i my jsme měli dvě děti a zvládli jsme to…“ nebo nářky maminek na pískovišti, které mají jedno dítě a stěžují si, že nic nestíhají (a mají naprostou pravdu, protože dítě nám zabere tolik času, kolik ho máme, nelze se proto na ně zlobit. Ale vzpomínám si, že mě takovéto nářky vyváděly z míry – poté, co jsem se městskou hromadnou dopravou dostala z centra do parku a uhoněná se svezla na lavičku na pískovišti, se svými třemi dětmi…).
Ale teď už k nejdůležitějším praktickým radám. Pokud už vaše děti chodí (obě), nezvykejte je příliš brzy opouštět kočárek, vycházky se pro vás mohou stát horrorem! Budete mít pak spoustu práce nejen je do něho opět usadit, ale poté, co děti okusí volnost, rozeběhnou se zpravidla každý na jinou stranu, a vy budete, s hrůzou v očích, pobíhat od jednoho dítěte ke druhému a snažit se je (většinou bezúspěšně) chránit před různými nástrahami a pády. Tato rada se týká především maminek, které nemají vlastní zahrádku a jsou odkázány na městské parky (často plné psích výkalů, ale stačí jen obyčejná klouzačka, abyste se z parku vracela zchvácená…).
Poděkování za tento příspěvek patří paní
Kláře Rulíkové z
Klubu dvojčat a vícečat, autorce knihy
Dvojčata. Jejich vývoj a výchova (Portál 2002).
Napsal/a: Klára Vítková Rulíková
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (10 vyjádření)
Ještě,že mám jenom jedno dítě,ale i tak jsem byla nadělaná.Obdivuju maminky ,které zvládají dvě a více dětí.Mě by snad narostli rohy.Hezký den.
Zdravím všechny Mám také dvojčátka dva kluky narodili se hodně předčasně jeden vážil700g adruhý 803g tři měsíce strávili v inkubátoru bylo to velice náročné na nervy nikdo mi nedokázal říct jestli přežijou. nakonec jsme všechno zvládli kluci se mají čile k světu sice mají oba brýlečky jsou krátkozratí ale je to vlastně to nejmenší co nám hrozilo. ted je nám 21měs.už oba chodí je to opravdu velice náročné období jsem na ně celý den sama manžel chodí až večer z práce a nikoho k ruce nemám někdy si myslím že dál už to nezvládnu ale jejich úsměv a vyslovení Mami mi dodá sílu. A jedem dál Petra
Zdravím všechny Mám také dvojčátka dva kluky narodili se hodně předčasně jeden vážil700g adruhý 803g tři měsíce strávili v inkubátoru bylo to velice náročné na nervy nikdo mi nedokázal říct jestli přežijou. nakonec jsme všechno zvládli kluci se mají čile k světu sice mají oba brýlečky jsou krátkozratí ale je to vlastně to nejmenší co nám hrozilo. ted je nám 21měs.už oba chodí je to opravdu velice náročné období jsem na ně celý den sama manžel chodí až večer z práce a nikoho k ruce nemám někdy si myslím že dál už to nezvládnu ale jejich úsměv a vyslovení Mami mi dodá sílu. A jedem dál Petra
Ahoj Mony.
No na to,že jste nedonošení,tak se divím,že Vás nenasměrovali na cvičení,Vojtovu metodu,hned.Já mám taky doma nedonošence,ale jen jednoho,teda jednu,ted jsou jí už 4,5 roku a to cvičení bylo mezi prvníma,na co nás při propuštění z porodnice upozornovali.Cvičili jsme 8 měsíců a můžu říct,že pohybově je na tom Martina velmi dobře.Taky sice začala pozdě chodit,až v 21 měsících,v roce teprve seděla,ale to cvičení bylo pro ni velké plus.
Radka
Kopíruji z redakční pošty (Vanda):
…………………………………………………..
Mam dvojcata jsou nedonosena a mame take povolene zadove svaly.Syn zacal chodit v 19 mesicich a dcera zacina chodit jen diky cviceni.Nez jsem prisla na to ze mame povolene zadove svaly byly to velke nervy.Kristyna mela takove tiky ze jsem myslela ze ma epilepsii a tim jsem se dostala na neurologii kde nam epilepsii nepotvrdili.Tak nas poslali na rehabilitaci a jedine cviceni nam velmi pomohlo.Kdyby jsme se ke cviceni dostali hned po narozeni nemuseli jsme se bat ze je nase Kristynka postizena.Kazdemu bych poradila aby spolehal na svou intuici a sel k lekari co nejdrive s pozdravem Monika Pufferova.
ahojky souhlasím s váma maminky, období od 1-3let je nejhorší, nám dvojčátka začly chodit okolo 15 měsíce, a už bylo co hlídat.dnes nám je přesně 2,5roku. a máme se čile k světu, rozhodně se doma nenudíme,ale vše se dá zvládnout.A to mám k dvojčátkům ještě jejich 4-letou sestřičku, která někdy zlobí, jindy je nynýsek a o sestřičku s bratříčkem se stará krásně.jsou to naši tři krásný andílci, život je s nimi mooc krásný. A slyšet jejich smích, když si spolu hrají, je krásný pocit. Tak zdar a pevné nervy s více dětičkami (((o:
ahoj všem maminkám a tatínkům,mame doma taky dvojčátka,20 měsíční a k tomu 8 letou dcerku,musím říci,že je to zápřah,ale chce to mít určitý režim a ten dodržovat a pak to funguje,jinak by se člověk z toho ,,někdy zbláznil“!Někdy máme také pocit,že už psychicky nezvládáme…ale podíváme se na naše princezny a všechny chmury jsou ty, tam.Je pravda,že se vždy těšíme ,když holčičky lehnou a spí.To je najednou doma klidu!Náročné udobí začíná tehdy,když začnou chodit,běhat jako myšky a za zády všechno vytahovat.Všem doporučuji pořídit si kšíry,opravdu,užasná věc.Na závěr chci všem rodičum dvojčátek popřát mnoho sil a vydržet,je to krásné a určitě ta namaha a obětování za to stojí!!!pevné nervíky.
My už pomalu s tímto obdobím končíme (za 2 měsíce nám budou 3). Holky chodily v roce a fakt to bylo nejhorší období. Všichni v okolí mě litovali, když se narodily, ale nic se nevyrovná honičce v období od 1 do 3 let. To nejhosší už máme doufám za sebou. Teď jsou holky sice divoké, ale dají si říct, samy se i zabaví a jsou celkově takové rozumnější. Dokonce se i navzájem „pohlídají“ a mají radost, že mají taky nějakou zodpovědnost.
no jó, vše má své pro a proti. V naší rodině jsou trojčátka i dvojčátka, kdzž jsme čekali Kubíčka tak první co mě zajímalo, jestli tam jsou dva. Když bylo jisté, že je tam „pouze“ jeden, tak mi to bylo skoro líto. Asi proto, že jsem měla problém přemluvit manžu k druhému dítěti a já bych si tak přála tři. Jinak co se týká práce okolo dvojčátek- byla jsem se sestřenicí na chalupě 7 dní,a myslím si, že ačkoliv pro mamču je to zápřah, děti jsou odmala zvyklé, že nejsou sami jsou obě na vše- dobré i zlé.
No, tak to je přesně pro nás…
Možná můžu být ráda, že holky skoro v 18m ještě nechodí… ;oD
I tak jsem i doma kolikrát celá schvácená, když obě berušky chtějí mít maminku jen pro sebe…
(O tom, že je dolů ke kočárku stále transportuji v náručí ani nemluvě…)
;o)
Mobile Sliding Menu