Podávání léků dětem

Rubrika: Péče o dítě

sick childKaždý z nás jistě zažil situaci, kdy jeho dítě onemocní. Dostat do úst našeho miláčka, jakoukoli tabletku nebo kapičky, se někdy může zdát jako naprosto nepřekonatelný problém, hlavně ve chvíli, kdy naše, jindy klidné dítě, se během chvilky změní v zuřící chobotnici.

Při podávání léků dětem je spolupráce a trpělivost na prvním místě.
I když se můžeme snažit sebe víc, jednou naše dítě prostě onemocní a my jsme nuceni mu naservírovat vhodným způsobem léky v nejrůznější podobě a přesvědčit ho, že to je pro něj v této chvíli to nejdůležitější, protože my přece chceme, aby bylo zdravé. Pokud je váš potomek už starší, dokáže tyto situace pochopit, jenže co když je dítěti kolem 3, 4 let. Jak mu vysvětlit, že mu rozhodně nechceme ublížit, že tenhle sirupek není zase tak odporný jak vypadá?

Dítě si chrání své tělo zcela instinktivně, což je naprosto v pořádku. A lžička s tabletkou rozpuštěnou ve vodě, která se pomalu blíží k jeho ústům, v něm může vyvolat, a většinou i vyvolává, hrůzu a strach. Dítě se začne vzpouzet, ječet a všelijak vyvádět, zkrátka bude dělat všechno proto, aby nám náš úkol zcela znepříjemnilo a zahrálo i na naše nervy. Mnoho rodičů si totiž i často dává vinu za to, jak jejich dítě vyvádí, jak mu oni sami tímto ubližují. A což teprve, pokud se jejich potomek rozpláče, začne křičet, jak se bojí a jak například ty kapičky do očí bolí. Slabé povahy jsou na zhroucení – není se čemu divit. Která maminka by chtěla, aby se její dítě trápilo.

Jsou ale způsoby, jak zmírnit, nebo alespoň částečně, určité projevy dětí, které se při podávání léků vyskytují přirozeně, tj. ve chvíli, kdy samo dítě vlastně neví, proč musí polknout ty nechutné kapky. Jestliže dítěti nevysvětlíme naše jednání, nemůžeme ani očekávat, že se v přijímání léků jeho postoj změní k pozitivnějšímu myšlení.

V první řadě si odpusťme tvrzení, že je to naše vina, že my, jako rodiče jsme ti špatní, protože své dítě trápíme. Uvažme, že pokud dítěti „nevnutíme“ pod jakoukoli záminkou léky, může se jeho stav mnohdy i zhoršit natolik, že bude vyžadovat třeba i delší dobu léčby, jiné léky, pobyt v nemocnici atd. My chceme našemu dítěti pomoc, neubližujeme mu!

Příklad:
Uvedu příklad svého syna, tedy ze života. Nedávno byl v nemocnici na operaci. Byť podle lékařů banální, pro mě, jako matku, to byla zkouška nervů, kterou jsem nezažila. I já jsem si vyčítala, jestli stav, který ho potkal, nebyl způsoben mou vinou (jako zdravotník jsem sice věděla, že je to nesmysl, ale jako matce mi probíhaly hlavou i další podobné myšlenky). Dokonce jsem strachy dospěla do situace, kdy jsem chtěla operaci odvolat již po podání premedikace a synově další přípravě. Neustále jsem měla strach, že se mu něco stane, že mu budou cizí lidé ubližovat a on chudáček bude trpět a já to vlastně odsouhlasím.

Nikdy dítě nelitujeme a nenecháme se tzv. „ukecat“ odkládáním a prodlužováním časových intervalů při podávání léků. Děti dokážou neuvěřitelně využít našich vlastních slabostí.
Než začneme dítěti léky „nutit“, je třeba mu vysvětlit, co se bude dít – vždy s ohledem na jeho věk. U těch nejmenších tedy co nejjednodušeji. Dítě chce vědět, proč mu budeme léky dávat a jak mu je budeme podávat.
Nejprve vysvětlíme, co se mu vlastně stalo, proč je nemocné. Teprve potom mu povíme, že kvůli této dané nemoci musí užívat lékařem předepsané léky, aby se mu ulevilo, aby přestala bolet daná část tělíčka atd. Ideální se jeví nejrůznější hry – pohádky, například typu: „zlobivé bacily jako nepřítel těla a stateční rytíři jako velcí bojovníci“. Neváhejte využít i oblíbených postaviček, loutek, maňásků či plyšáků, které se řadí k oblíbené skupině vašeho dítěte. I oni mohou pomoci „vysvětlit“ situaci a pomocí jejich vysvětlení dítě stav spíše pochopí.

Protože je většina léků podávaných ústy nepříjemné chuti, máme připravenou skleničku vody nebo jiného oblíbeného dětského nápoje. Dítě na to vždy předem upozorněte předem.

Příklad:
Opět uvedu příklad z našeho léčení. Když měl syn užívat chemoterapeutikum ve formě sirupu, ve skutečnosti sice krásně barevného, ale absolutně nechutného i pro mě, natož pro dvouapůlleté dítě, jeho odmítavé reakce byly na denním pořádku. Situace se opravdu zlepšila, a to skutečně neuvěřitelně ve chvílích, kdy jsme spolu před užitím léku nalili do jeho oblíbeného „pohádkového“ hrnečku jablíčkový džus a ten postavili hned před sebe na stůl. Syn ho měl tedy celou dobu před sebou a věděl, že se může okamžitě zbavit té nepříjemné chuti, která se mu samozřejmě nelíbila. I když se jedná o maličkost – i mně se tak původně jevila, pro dítě má velký význam.

Pokud je to možné, podávejte léky zároveň s jídlem či pitím, které má dítě rádo. Nezapomeňte se ale předem informovat v lékárně. Dejte ale pozor na množství, které využijete k ředění. Rozpuštěná tabletka v půl litru džusu se do dětského organismu najednou taky nemusí dostat, a nejspíš nedostane, lepší bude využít pouze daleko menšího množství, tedy vysloveně pouze pro „zrušení“ nepříjemné chuti léku a lepšího polknutí.

Vzhledem k tomu, že léčba netrvá většinou jen jeden den, je nutné dítěti také říci, jak dlouho bude léky nuceno brát. Malým dětem ale tento časový údaj mnoho neřekne, takže opět zapojíme naši fantazii a využijeme kalendář, kde můžeme označit počet dní – jednotlivé dny pak odškrtává třeba i samo dítě. Kalendář můžeme i spolu s dítětem vyrobit.

Příklad:
A opět z vlastního života jedna malá ukázka. Po zmiňované operaci kapeme do očí kapky, jedná se o poměrně dlouhou dobu, takže jsme si se synem vyrobili jednoduchý kalendář. Já vypsala čísla jako data a syn pak (s mou menší pomocí) vymaloval jednotlivá okénka. Každý den, který uplyne, je odškrtnut a syn má přehled. Stačila bílá čtvrtka a pastelky.

Pár rad na závěr:
Tabletky rozdrťte mezi dvěma lžičkami a na jednu z nich přilijte vodu či čaj. Pozor na džusy – u některých léků je jejich podávání nežádoucí.

Novorozencům a kojencům můžete podat rozpuštěnou tabletku či sirup i ve stříkačce, kterou zakoupíte v lékárně.

U nejmenších dětí využijte i jiné lékové formy než jsou tablety, ideální jsou například čípky. Dítě nemusí nic polykat a navíc je rektální podání léku charakterizováno i rychlejším nástupem účinku. Pozor ale na čípky a měření teploty – vynechte toto měření (rektální) alespoň půl hodiny po podání léku – výsledek by byl zkreslený, protože čípek je chladný.
U  novorozenců a kojenců je někdy vhodnější podat léky před jídlem, než po něm. Tyto děti totiž pak většinou léky vyzvrací.
Pokud podáváte suspenzi, vždy musíte obsah lahvičky před podáním protřepat.
Po podání některých léků, jako jsou některá antibiotika nebo mukolytika, je nutné, aby je dítě po podání zapilo dostatečným množstvím tekutiny.
Léky podávané dětem musí odpovídat přesnému naordinovanému množství – vyšší množství může působit pro dětský organismus jako jed!

Na závěr ještě poslední názor – vyhrožovat dítěti, pokud nechce spolknout lék, například pobytem v nemocnici je velice nevhodné a může mít i negativní důsledek, neboť nikdy nevíme, zda se naše dítě v nemocnici někdy neocitne. Totéž platí i vyhrožováním návštěvou lékaře, podáním injekce atd. Vyhrožováním v něm pouze vypěstujeme strach k nemocničnímu prostředí, k lékaři, kterého naše dítě bude navštěvovat, které postupně nebude mít vůbec jiný účinek než ten, že si vypomůžeme strachem ve chvíli, kdy lze použít i jiné prostředky, byť bude přesvědčování a vysvětlování našemu potomkovi trvat o něco déle.

Nikdy netvrďte dítěti, že lék je dobrý bonbonek, který dostane třeba za odměnu. Snažte se i malému dítěti vysvětlit (opakování je matka moudrosti), že léky mohou být nebezpečné, že je nikdy nesmí užívat bez našeho vědomí a každopádně mějte všechny léky uzamčené!
Ne vždy se samozřejmě podaří a vše probíhá tak jednoduše, jak se napíše. Je potřeba se vyzbrojit notnou dávkou trpělivosti. Každopádně se snažíme vyhnout násilí a spíše přimět dítě ke spolupráci. Všem maminkám přeju, aby se jejich snažení setkalo s pozitivní odpovědí jejich potomka.

Napsal/a: Iveta Pešková

Toto taky stojí za přečtení!

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Jak vybrat ty pravé plenky pro novorozené miminko?

Očekávání miminka sebou nese spoustu radosti, ale také rozhodování a nákupů. Jednou z věcí, bez kterých se určitě neobejdete,

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)

  • PAT

    Musím říci, že článek je pravdivý. Mám dobré zkušenosti s podáváním léků. Můj 7letý syn má oslabenou imunitu a od porodnice pořád byly nějáké léky. Fígl byl třeba i použít malou ozdobnou štamprlku či velkou šampusku – to totiž používají jen dospělí a on je určitě taky trošku větší… A to od něj okoukala i 2,5letá dcera a když jsou zrovna dnes nemocní a dávala jsem jim oběma Mucosolvan kapky – nechutnají ani mě – tak syn byl v pořadí první – a vypil to rovnou z odměrky a dcera druhá a šupla to z odměrky taky + hned zapít obyčejnou vodou. Jenom se naučila nové slovo: hnusný, ale tu pusu otevře znovu a bez problémů. A u čípků jsem syna naučila „zadeček spapá čípeček“. U dcery to bohužel nejde, tam je problém, že má sliznici poleptanou a do 1/2 hodiny je opruzená a při druhým čípku až do krve, takže jsme ji naučily otužovat a při zábalech se nebrání – musí se hodně hladit a utěšovat s tím, že si zachvilku udělá tělíčko teplíčko. Zatím to funguje a nejsou problémy s léčením.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist