Když se řekne plastická chirurgie, asi většině lidí se vybaví silikonová prsa, liposukce a další kosmetické úpravy. Ale ambulanci plastického chirurga nenavštěvují jen ženy a dámy, ale také malí pacienti a právě na toto téma jsem si povídala s plastickým chirurgem, MUDr. Michalem Svitákem, lékařem Oddělení plastické chirurgie FN Plzeň.
„Pane doktore, jak často se ve vaší ambulanci setkáváte s dětmi? Kolik % klientely tvoří?“
„Dobrý den.
Dětští pacienti tvoří cca 15-20 % všech pacientů, kteří přicházejí na naši ambulanci.“
„S jakými obtížemi k vám přicházejí a od koho zpravidla přinášejí svá doporučení?“
„Mezi nejčastější důvody, pro které k nám rodiče s malými pacienty dochází, patří především vrozené vývojové vady ruky, hypospádie (vrozené vývojové vady močové trubice u chlapců), hemangiomy (cévní tumory-nezhoubné), vrozené kongenitální névy, vrozené vady ušních boltců vč. odstálých ušních boltců, vrozené vady víček.
Složitější vady, jako například rozštěpy, jsou centralizovány. O tyto malé pacienty se starají specializovaná centra. V ČR je to pražská Klinika plastické chirurgie Královské Vinohrady a brněnská Klinika plastické a rekonstrukční chirurgie FN u sv. Anny.
Dále pacienti po popáleninovém traumatu jsou hospitalizováni na specializovaných pracovištích, která jsou pro tento druh poranění speciálně vybavena a zajišťují komplexní terapii. V naší republice jsou 3 specializovaná pracoviště, a to Klinika popáleninové medicíny FN Královské Vinohrady Praha, FN Bohunice Brno a FN Ostrava. Na naše oddělení přichází spíše pacienti již zhojeni k úpravě jizevnatých ploch.“
„Jak časté bývají například vrozené vady ruky a co si pod tím pojmem můžeme všechno představit?“
„U vrozených vývojových vad horní končetiny je frekvence výskytu těchto vad cca 1:750 živě narozených dětí. Jedná se o strukturální či funkční úchylku končetiny od normálu. Vzniká v prenatálním období, ale ihned po porodu nemusí být patrná.
Vrozené vývojové vady ruky nejsou doménou novověku, již Bible ukazuje šestiprstého Goliáše. V arabském rodě Hiabytes byly pětiprsté děti zabíjeny a je mnoho dalších příkladů z historie.
Mezi nejčastější vady ruky s kterými se setkáváme je polydaktylie (nadpočetné prsty), syndaktylie (srostlé prsty), zaškrceniny, čímž vznikají amputace článků prstů, vrozené kontraktury prstů (kamptodaktylie = deformita prvního mezičlánkového kloubu, nejčastěji postižený prst je malík, dále vrozený lupavý palec).
Operační léčba je většinou započata kolem 2. roku života, aby se ruka mohla normálně zapojit do běžné dětské činnosti a aby si pacienti nevytvořili špatné návyky. U polydaktylie se snáší nadpočetný prst, ten který se jeví jako méněcenný. A u syndaktylie se postupně operačně rozdělí jednotlivé prsty. Zde záleží na tom, je–li spojení mezi prsty pouze měkké, tedy kožní, nebo zdali je i spojení kostěné. U syndaktylie je nutno vždy počítat s vícečetnými operacemi, neboť je vždy nutné taktéž korigovat pooperační jizvy, které s pacientem rostou a mohou sekundárně způsobovat funkční obtíže prstů.“
„Můžete přiblížit, jakým způsobem se provádí úpravy odstálých uší a kdy je nejvhodnější čas pro tuto operaci?“
„Problém odstálých uší u dětí je častý a zde bych rád apeloval na dětské lékaře, kteří často rodiče přemlouvají, aby si ještě u malých dětí nechali tuto vadu odstranit. Jak rodiče, tak i pediatři si musejí uvědomit, že dětská hlavička roste a i nápadně odstálé ušní boltce se časem mohou normalizovat. Neříkám, že vždy. Operace je plně hrazena zdravotní pojišťovnou do 10. roku věku dítěte. Na našem pracovišti (ale dle mých informací i jinde) je operace odstálých ušních boltců prováděna v místním znecitlivění, a proto potřebujeme spolupráci malého pacienta. Pacient musí být sám přesvědčen, že tuto operaci chce a ne, že se nelíbí mamince, jak její princezna má odstálá ouška. Takoví rodiče pak přichází s děckem ve věku 4-5 let a diví se, že je nebudeme operovat. Nejideálnější věk pro tuto operaci je mezi 7.-9. rokem věku dítěte.
Operační zákrok je dlouhý cca 45-60 minut, provádí se v místním znecitlivění, za krátkodobé, cca 2-3 denní hospitalizace.“
„Úrazové stavy, popáleniny, to jsou závažné, často život ohrožující případy. Navíc jejich „léčba“ nebývá zpravidla jednoduchá a jednorázová…“
„Jak jsem již uvedl, popáleninové trauma větší než 10% tělesného povrchu u dětí je centralizováno na specializované pracoviště. Při nižším procentu jsou pacienti ošetřeni, ev. hospitalizováni, na příslušném spádovém pracovišti všeobecné chirurgie. K nám se pacienti dostávají až k ev. řešení poúrazových jizev, které u pacientů v mnoha případech způsobují funkční omezení končetin, případně k estetické korekci vystouplých jizev na trupu, končetinách a hlavě. Terapie těchto jizev je dlouhodobá a ne vždy je výsledek ideální. Proto bych apeloval na rodiče, aby na své ratolesti dávali velký pozor, neboť chvilková nepozornost a rozlitá horká káva či polévka může dětského pacienta traumatizovat jak funkčně, tak i kosmeticky na celý život.“
„Jak se hojí dětští pacienti ve srovnání s dospělými?“
„V globálu by se dalo říci, že dětští pacienti se hojí lépe než dospělí, ale …
Dětskému pacientovi zvláště v útlém věku (kojenci, batolata,…) nevysvětlíte, že je nutné opakovaně převazovat, že převazy mohou být bolestivé, často se u takovýchto pacientů vytvoří strach z bílého pláště.“
„Stydí se děti za návštěvu a úpravu u vás?“
„Neřekl bych, že se děti stydí, spíše mají strach z lékaře a nemocničního prostředí. Proto máme pro dětské pacienty vyhrazenou vlastní ambulanci oddělenou od části pro dospělé. Tato část je speciálně zařízena a vybavena pro malé pacienty, aby se zde cítili lépe a nebrali setkání s lékařem jako zlo. Tato ambulance funguje každé úterý mezi 9. a 12. hodinou, rodiče pacientů se nemusí objednávat a ani nemusí mít doporučení od lékaře.
(A já ještě na p. doktora prozradím, že zdi dětské ambulance vyzdobil obrázky právě on, o čemž se zmínil jen tak mezi řečí…)
Napsal/a: Petra Choltová
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (2 vyjádření)
Peťko, děkuji za reakci, pochvalu a za další námět – rozštěpy rtů. Bezesporu zajímavé téma…
S tím možným překlepem ti teď nedokážu odpovědět. Taky mě to zaujalo, přemýšlela jsem o tom, ale vzala to jako fakt. Prostě jiný kraj, jiný mrav… 🙂 Každopádně ještě ověřím, ač jsem dávala článek k autorizaci.
Petra Ch.
Petro, zajímavý článek.
Překvapená jsem z informace o operacích ušních boltců, předpokládala bych, že se prování dříve než v 7 letech.
K otázce hojení jizev u malých pacientů by mě zajímala informace, jak je to s roštěpy rtů. Dle mých informací se tyto operace provádí do sedmi dnů věku dítěte a údajně, pokud se vše stihne takto brzy, nezůstává vůbec žádná jizva. Docela by mě zajímalo, zda to tak skutečně je. Pokud se operace tohoto typu provede později, prý pak poranění zůstane patrné.
V článku se uvádí o rodě Hiabytes, kde byly pětiprsté děti zabíjeny. Nad touto větou jsem trošku přemýšlela a uvažovala, zda nešlo o překlep u slůvka pětiprsté.??
Obrázky p. doktora jsou velmi povedené. To se asi opravdu málokterá ambulance může pochlubit výzdobou přímo doktorskou. :-))
Nejdůležitější je, ale myslím, samotný přístup k pacientům, kde každý úsměv a vlídné slovo vytváří zázraky.
Povedený článek a těším se na pokračování! 🙂