Nosila jsem Madlenku v šátku a neublížila jsem jí

Rubrika: Péče o dítě

996919_tendernessJeště jsem nebyla ani těhotná a už se mi v hlavě honilo, jak jednou budu své děti nosit v šátku schoulené u srdíčka, podobně jako byly v bříšku.
Když jsem potom v těhotenství mohla obsolvovat přednášku „Nošení dětí v šátku“, ani chvilku jsem neváhala a hned jsem se přihlásila…Měla jsem o tom sice už hrozně moc nastudováno a šátek už jsem měla koupený a nachystaný v komodě s dupačkama, přece jenom mě to hrozně moc lákalo a navíc se tam přece setkám s maminkami, které právě teď své děti nosí.
Z přednášky jsem byla naprosto nadšená, nejenom proto, že jsem si potvrdila, že je to zdravé i duševně prospěšné pro miminka, ale mohla jsem si i s půjčeným mimískem nějaké ty úvazy vyzkoušet sama na sobě (to bylo sice trochu náročnější, protože s bubínkem to moc nešlo, ale stejně to bylo moc fajn).
Tam jsem se taky poprvé setkala s názorem, že pokud chceme nosit své děti v šátku, musíme být pro to naprosto přesvědčeni, že je to správné a že tím děťátkům nijak neubližujeme. Mělo by to být naše pevné rozhodnutí a na to, že nosíme své děťátko pod srdíčkem bychom měly být pyšné.
Rozhodla jsem se tedy, že budu pyšná matka s šátkem, ale to jsem vůbec nevěděla, co mě čeká.
Doma jsem to pilně trénovala a když měla Madlenka ukňouranou náladu, tak jsem si ji uvázala do šátečku a třeba jsem žehlila, nebo vařila, anebo jsem se i s ní natáhla a spinkaly jsme obě dvě. Madlenka šátek milovala a vždycky se v něm jako zázrakem uklidnila.
Asi ve čtyřech týdnech měla Madla problémy s očníma kanálkama a tak jsme skoro každý den lítaly na oční. Po první návštěvě jsem zjistila, že tam mají hrozně blbě udělaný klece na kočárky a navíc zrovna dělali nový vstupní schody (takže byly kolejnice sundaný). Od té doby jsem tam s kočárem už nikdy nebyla.
Mám to 3 zastávky trolejbusem z klidné čtvrti a pak kousek pěšky, takže jsem uvázala šátek a vyrazily jsme.
Cestou se na mě pár lidí usmívalo, ale stejně tak často jsem musela odpovídat na jejich podle mě nevhodné otázky: neudusíte to dítě? (jasně, porodila jsem ji a dobrovolně ji sama udusím!?) vždyť mu zničíte páteř? musí přece ležet na rovné podložce? … to jsou ale móresy …to za nás nebejvalo …
A tak jsem se naučila manuál odpovědí a někdy trpělivě a někdy netrpělivě jsem lidičkám kolem vysvětlovala proč?
Madlenka si to užívala a já jsem se nikdy nenechala nikým nahlodat a užívala jsem si to taky. Naštěstí Madla nikdy nebyla žádnej cvalík, takže jsem ji mohla nosit dost dlouho.
Teď už cape sama a je zdravá a ani trochu přidušená :-). Šátek je pro ni už příliš svazující, takže jsem ho zase schovala k těm dupačkám a doufám, že s jejím bráškou nebo sestřičkou si to budeme spolu zase užívat.

Napsal/a: Áňa

Toto taky stojí za přečtení!

Tvoření: Kouzelné obrázky

Se sychravým počasím vzniká větší potřeba zabavit děti. Venku se už nedá trávit tolik času jako v létě a

Čtu dál →

Domácí salko

Už nějakou dobu chci vyzkoušet domácí salko, jestli to opravdu jde a jaké bude chuťově. A kdy jindy než

Čtu dál →

[Soutěž] Van Goghova hvězdná noc

Startujeme poslední letošní soutěž. Opět si představíme 3 knížky pro děti a o jednu z nich si rovnou zahrajeme…

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (11 vyjádření)

  • Pomněnka

    Jo, tak jsem si vzpomněla, že jsem sem psala o starosti ostatních o mimi – tak musím přihodit ještě jednu.
    Teď, v zimě, malý nabalený v kombinéze, zavázaný v šátku, přes něj moje bunda zapnutá jen napůl (nějak se tam oba nevejdeme:-)). Jedeme tramvají (1-2 stanice) – nastoupíme a uvolní nám místo VŽDY alespoň jeden cestující – narozdíl od těhotenství… No ale jaká je reakce, když místo odmítnu?? Dívají se na mě jako na totálního blázna, vysvětlují mi, co se může stát, kyž tramvaj cukne… Jasně, já to všechno vím, visím na tyčích oběma rukama jako přilepená, jenže soukat se na 2 zastávky s tak velkým břichem (mimi+kombinéza+šátek+moje bunda) na místečko v tramvaji je trochu nad moje síly – jen se dosoukám, už abych se hrabala ven… Když jedu dýl, tak samozřejmě nepohrdnu. Nechci si stěžovat, je příjemné vidět, že lidé berou ne mimi, které vidí, ohledy, ale vadí mi, jak se na mě pak dívají – jako na naprosto neschopnou, bezohlednou matku hazardující s životem svého dítěte.. Vysvětlení, že se tam fakt špetně leze, je nezajímá. A to mě vrací k mé myšlence z článku Jak cestují těhulky – proč na mimi v bříšku ohledy neberou, ale matku s dítětem v šátku by nejraději násilím posadili na místečko, kam se fakt špatně souká???

  • Anonymní

    Pozdravujem,taktiez sa radim medzi priaznivcov babysatiek, nasu 5-mesacnu Annu nosim v satke od jej 1 a pol mesiaca, dovtedy som vyuzivala klokanku po sestrinom dietati, ale to bola zima, Anna bola zababusena v overali viac podobnemu skafandru, ze sa v nom pomaly nemohla hybat, cim som mala istotu, ze „neplanda“ ani v tej klokanke. Ale s jarom i narastajucou vahou mimca som si zaobstarala satku za 550,-Kc, no je z hrubsej bavlny, a tak som si na leto usila este jednu z tensej latky, no z kvalitnej, pevnej, mercerizovanej ba- priadze. Som s nou velmi spokojna, s Annou hrdo kracame prazskymi ulicami, parkami, ale vlacim ju i po vystavach, nehovoriac o odpadnuti doprosovania sa pomoci s kocarom v dopravnych prostriedkoch.
    Okrem toho, odkedy sa takto s Annou „vencim“, mam pocit, ze sa ludia (ano, koli nam) viac usmievaju. Samozrejme, niektorym babickam, co im to neda a vyjadria obavy o chrbticu a pod., trpezlivo, niekedy len rozhodne dam najavo, ze tym svoje dieta nedusim, ani nenicim. Ale stretavame viac tych, co nas-nosicky podporuju.
    Kocar sme ale nezavrhli, ten skor vyuzivame pri prechadzke s manzelom, aby som si s nim mohla pokojne uzit prechadzku, rozhovor a tak, alebo ked musim na vacsi nakup.
    Takze rozhodne chcem podporit vsetky buduce ci nerozhodnute mamicky-nosicky, ze je to super. Jedine, co by ste mali vediet, ze navyknutie na nosenie trva i mesiac, aby vas to neodradilo.
    Adriana + Anna(5 mesiacov)

  • Pomněnka

    Martulko, satek do hor je super, pred dvema tydny jsme byli u me babicky v Tatrach a kdybysme nemeli satek, tak bych nejspis zustala doma a na vylet poslala jen tatku. V satku s nami sel 2,5mesicni Tomasek snadnejsi cast trasy u maminky na brisku v krizi s kapsou (ten uvaz je fakt super, prcek ho miluje a ja ho mam uvazany hned) a obtiznejsi (kameny) u tatky. Dokonce jsme potkali jeste jednu maminku s mimcem v satku :-))
    V Praze jsou satky videt uz skoro na kazdem kroku, ale presto mi „starostlive¨“ babicky davaji rady a komentare o zaduseni, znicene pateri a rozmazlenem diteti jako Ane…
    Domorodci nosi deti vsatcich uz x generaci a deti maji zdrava zada… Tomasek satek miluje, protoze je to zvedavec a ma rad prehled o tom, co se deje. Navic u nas ted mame rozkopane silnice, takze jsem nakou dobu s kocarem vubec neprojela – diky za satek. A doma je super mit volne obe ruce kdyz je treba neco udelat a maly je zrovna mrzuty.
    Jestli nekdo o satku premyslite, tak muzu jen doporucit. Mam levnejsi, asi 600 korun, a neprijde mi, ze by na nem bylo naco spatneho proti tem „originalum“ za 2000.

  • Anonymní

    S prvim ditkem jsem byla dost opatrna a skepticka k veskerym novinkam typu satek, kyblik na koupani, koj. polstar apod. Rikala jsem si, ze to zvladli rodice i bez hoho. S druhym ditkem ale clovek pochopi, ze nejde vsechno zvladnout tak dobre jako s prvnim a navic, ze potrbebuje pomoc alspon v(satcich,kyblicich a polstarich).Dnes vitam kazdou dostupnou novinku na trhu a tesim se na dalsi az mi trochu ulehci praci. Satek jsem si koupila pred mesicem. Zatim moc neuvazuji, protoze nemam moc casu nastudovat uvazy. Ale v sobotu jedeme na dovcu do hor a mysli, ze satek vyuziji maximalne. Je take pravda, ze dcera 4.mes se citi v satku skvele a bezpecne, je totiz zvykla na noseni na rukou. Synovi 3 roky, to zase prijde dost srandovni a rika, ze v ZOO urcite zapadnem do kolektivu klokanu. Zkusime ho na dovci nosit na zadech, pry je to mozne, ale to absolvuje tatka. Teda doufam.Takze az dojedem napisu jake to je nosit celou dovolenou deti na hrbete. Martulka

  • Martina

    Také jsem nosila Elišku v šátku. Moc nám pomohl, když měla bolení a nebyla k utišení. Šátek vždycky zabral. Ona se v něm okamžitě uklidnila, uvolnila a bříško jí přestalo bolet. Nosila jsem ji skoro denně asi do pěti měsíců. Pak už byla dost těžká a hlavně mi už vydržela i v kočárku, protože bolení už nemívala. Ještě ji občas do šátku vezmu, ale už má přes devět kilo a já jí nevydržím nosit moc dlouho. Na šátek ale dopustit nedám. Zkušenosti se všetečnými dotazy mám taky :-))

  • Souhlas s Áňou. „Šátkujeme“ s mojí Aničkou 13 měsíců (od chvíle, co se narodila) a hned tak nepřestanem. Úvazy měním podle potřeby, jak Anička roste. Chodíme tak na „vyřizovací“ pochůzky i třeba na výstavy a do lesa na houby. Podle mojí zkušenosti jsou lidi daleko milejší k ošátkované mamině, než když jim člověk „překáží“ s kočárkem. Je potřeba se vybavit „komunikační“ náladou, protože spousta lidí se vyptává. S negativní reakcí se setkávám jen málokdy, ale je spousta starostlivých lidí, kteří mají strach, jestli mi dítě nevypadne (kdo už by měl mít větší zájem o bezpečnost dítěte než jeho matka, že?). Šátek střídám s kočárkem podle příležitosti a můžu vřele doporučit 🙂

  • klubicko.satek

    Ahoj Holky a všichni čitatelé 🙂

    Pokud by některá měla zájem o koupi levnějšího šátku, tak je možno si ho objednat na emailu klubicko.satek@seznam.cz. Ráda zodpovím všechny vaše dotazy. Při koupi přiložím i podrobné návody na úvazy. A v případě osobního odběru s úvazy ráda poradím a ukážu „fígly“. Cena šátku je víc než příznivá 🙂 650,-

  • tak jo Beo, zkusím to dát nějak dohromady a uvidím co mi z toho vypadne 🙂

  • Ahoj Áńo, musím se přiznat, že o tom taky moc nevím a celkem mě to štve. Nedávno jsem potkala jednu paní u nás v supermarketu a měla v šátku uvázaný spokojený novorozenátko. Byla jsem tím pohledem nadšená. Do té doby jsem se snad s tím ani nesetkala. Kdybych někdy čekala další miminko, tak se určitě o to budu zajímat.
    Můžeš nám o tom napsat víc? Určitě je to pro některé maminky aktuální a třeba si o tom taky něco rády přečtou.

  • Ahoj Áňo, já jsem taky malou v šátku nenosila, ale kamarádka svého syna ano a jednou jsem si to u ní vyzkoušela a byla jsem nadšená. Chvíli jsem dokonce uvažovala, že si ho pořídím. Ale pak z toho sešlo. Bydlím ve městě, kde se celkem v pohodě všude dostanu pěšky, takže nepotřebuji jezdit hromadnou dopravou a jinam bych ho asi nenosila.Ale maminkám fandím a docela věřím, že lidi koukali nevěřícně a měli hloupý otázky, protože to ještě není u nás moc rozšířený. Věřím, že s druhým mimi to bude už určitě lepší.

  • Áňo, myslím, že to všechno pramení z nevědomosti a neznalosti. Musím přiznat, že jsem se o to také nikdy moc nezajímala a tudíž nic moc nevím. Když jsem si teď přečetla Tvé řádky, docela lituji, že jsem to s naším Ondráškem nemohla vyzkoušet. I když jeho bych v tom dlouho nenosila, je to kus chlapa…:-))

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist