Tak jsme si prožili další dlouhou noc. Asi v půl jedné ráno nás vzbudil Natálčin šílený hysterický brek. Šla jsem se podívat, co se děje. Natálka už stála za dveřmi pokojíčku, vůbec mě nevnímala a šla dál do obýváku, kde si lehla na zem a hystericky brečela…
A cože se jí to stalo?
Odborně se tomu říká noční děsy nebo také noční běsy. Latinský název – pavor nocturnus. Vznikají zhruba hodinu až pět hodin po usnutí, kdy je spánek nejhlubší. Jsou to stavy extrémního děsu a paniky spojené s intenzivním křikem a neklidem. Tyto děsy se vyskytují u 1-6 % dětí a u 1 % dospělých.
Při nočním děsu dítě může křičet nebo mumlat a vypadá, jako by bylo vzhůru. Nepoznává vás, odstrkuje vás a může křičet ještě víc, pokud se jej pokoušíte vzít do náruče.
Některé zdroje uvádějí, že není dobré z těchto stavů dítě budit, protože je to velmi obtížné a pro dítě velmi stresující. Navíc prý opět brzo usne. Jiné zdroje uvádějí, že dítě se z děsů samo po chvíli probudí a nic si nepamatuje.
Myslím, že v obojím je pravda a záleží na dítěti. U Natálky se nám to stalo asi po třetí a pokaždé se po nějaké době sama vzbudila a byla pak zase v pořádku. Ještě se nám nestalo, že by v průběhu děsu znovu usnula. Asi bych dítě násilím nebudila, nestrkala ho pod studenou vodu a podobně, ale nechala bych to odeznít.
Noční děsy nejsou zlé sny, jedná se o dočasnou poruchu nervového systému. Jediným pomocníkem proti děsům je, aby dítě nebylo extrémně unavené, nechat ho tedy přes den alespoň na chvilku odpočívat – ať už dát spinkat nebo alespoň zklidnit pohádkou.
Oproti tomu noční můry si člověk většinou pamatuje. Nebo si pamatuje alespoň ten ošklivý pocit. Jedná se totiž o sen naplněný úzkostí nebo strachem. Vyskytuje se u 10-50 % dětí a vyskytuje se i u dospělých – myslím, že každý z nás alespoň jednou nějaký ten hodně zlý sen měl. Sny bývají obvykle velmi živé a často se jejich témata opakují nebo jsou si podobná. Noční můry se objevují spíše v druhé polovině noci, kdy je už spánek lehčí. Noční můry mohou mít základ v tom, co člověk přes den zažil, nebo co četl, případně viděl v televizi. Pokud nás tedy trápí, je dobré se těmto podnětům vyhýbat a před spaním si navodit nějakou příjemnou atmosféru.
Napsal/a: Arabart
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (31 vyjádření)
Anonymní v 15:20, ten popis je dost děsivý a myslím, že to běžné zkušenosti s nočními běsy poněkud překračuje. Hlavně to, co popisujete jako „záchvat“ a ty rozšířené zorničky – určitě bych to konzultovala s lékařem. Možná lékařka docela nepochopila rozsah vašich zážitků. Popis tady asi nemusí všechno vystihnout, jestli je to jen trochu možné, zkusila bych aspoň jednu takovou situaci natočit na video, aby bylo jasné, co všechno vás zneklidňuje. Určitě řešit, nejsou mu ještě 2 roky a může se to prohlubovat. My jsme noční běsy zažili se starším, ale byl to takový obvyklý průběh, křik a pláč, neviděl nás, ale trvalo to chvilku, potom se pláč začal zklidňovat a utěšovat a sám zase hned usnul, aniž by se probudil. Ani to nebylo moc příjemné, ale to, co popisujete vy, už by mě v klidu asi nenechávalo…
Tak já mám osobní zkušenost:-(.
Úplně od malička co si pamatuju, tak jsem měla noční můry nebo jsem chodila po bytě, ustlala si na chodbě, prala se s rodiči a já nevím co všechno. Něco jsem si pamatovala, něco vůbec.
Naši z toho měli srandu, že jsem náměsíčná. Vždycky bylo období, kdy byl pár týdnů nebo měsíců klid a pak třeba každý den měsíc.
Začla jsem to řešit v dospělosti, když jsme chtěli miminko a mě k odborníkovi dokopal manžel. Protože obden hrůzou křičet, zamykat se v ložnici, že se bojím, že tam někdo leze a do toho být těhotná jsem si opravdu neuměla představit.
Trvalo to dva roky po neurolozích, psychiatrech, psycholozích a antidepresiva, než jsem to zvládla.
Proto bych tohle nikdy nepodceňovala, dítěti bych byla vždy nablízku, aby se cítílo v bezpečí, i když při záchvatu ani nevnímá, že ho objímá maminka a pokud by to nepřešlo, hned bych šla k dětskému psychologovi.
Mě řekla psycholožka, že kdyby se mnou rodiče zašli jako s dítětěm k odborníkovi, mohlo se to vyřešit za 2 sezení a nemusela jsem přes 20 let trpět a pak se z toho 2 roky dostávat.
Taky prožíváme noční děsy, je to hrůza. Už asi od 4 měsíců se syn vždy kolem úplňku budil s hrozným pláčem, pak to pomalu začalo ustávat až nedávno se to znovu objevilo a těd to má pořádné grády. Ve 22 měsících toho ještě tolik nenamluví, ale vzbudí se z hrozným pláčem, oči krvavé a zorničky úplně rozšířené, jde okamžitě pryč z postele a chce chodit po bytě, pořád ukazuje prstíkem někam na zeď, do kouta, do tmy, chce jít dál. Když rozsvítím a jdu s ním, tak dojde třeba do obýváku, pak se najednou hrozně prudce otčí a jde zase zpátky a tak pořád dokola a hrozně u toho brečí. Nemůžu na něj šáhnout, pohladit, mluvit, nic, je to potom ještě horší a začíná být i agresivní. Mlátí rukama, kope, už mě i kousnul, má u toho v obličeji hrozně děsivý výraz, až se ho sama i bojím. Když s ním nechci chodit po bytě a chci aby zůstal u nás, spí totiž s námi v ložnici, tak dostaně nějaký záchvat, kutálí se po zemi, bouchá hlavou o zem, nechtama škrábe zdi a vydává u toho hrozné skřeky, někdy i vrčí, hrozně se propíná a vypadá jako by měl křeč. Ustává to tak po hodině až dvou, kdy na zemi usne vyčerpáním. Když se mi ho v tom záchvatu podaří vzbudit, tak už jenom vzlyká, natahuje ruce ke zdi a do prázdna říká ahoj a mává. Potom se mě křečovitě drží a usne. Doktorka nám říkala že to přejde samo, že se s tím nedá nic dělat. Někde jsem se dočetla, že to ustane když se nechá dítě pokřtít, ale nevím, sama moc věřící nejsem, ale jestli by mu to mělo pomoct, tak bych se uchýlila i k této variantě. Máte s tím někdo zkušenosti?
Mame šestiletého syna a zhruba od tří let má noční dési dříve nebyli tak časté jako poslední rok také se budí s hrozým pláčem křečovitě se nás drží kolem krku ukazuje do zdi něco tam vidí není schopen popsat co nejčastěji ho uklidni když na něj potichu a neustale dokola mluvim že je to špatný sen a když se začne uklidnovat začnu vyprávět něco o čem vím že se mu libilo dokud zas neusne v této době má prášky na zklidnění homeopatika nezabrala bral je dva roky
Ahojky,mé dceři Veronice bylo letos 5 let.Noční děsy má už 3 roky.Dříve to nebylo tak intenzivní-budila se tak 2-3krát během 10 dnů.Ale posledních 7 měsíců se budí každou noc alespoň 1x.Už se mi také stalo,že děsy prožívala 4x do noci.Její stavy začínají vždy ve stejnou dobu v rozmezí 21.00 až 22:00 hodiny a jsou vždy stejné-hysterický pláč a křik doprovází nesmyslné povídání,procházení po bytě,ukazování prstíkem do zdi a do prázdného pokoje.Několikrát upadla i z postele,jelikož po ní chodila.Jednou se vzbudila s odřeným čelem.Při děsu se mi jí málokdy podaří vzbudit.Každé ráno se mě ptá,jestli plakala a kolikrát.Je mi jí moc líto.Není nic horšího než vidět,jak se vaše ditě trápí a vy mu nemůžete pomoct.Jeden měsíc se dokonce budila každou noc 3x.Dlouho jsem váhala,jestli s ní mám jít k doktorovi,nebo vydržet,až děsy odezní sami.Měla jsem obavy z toho,že jí doktor bude chtít dát prášky na spaní.Jenže stavy byly horší a horší.Byla už jsem v takovém stavu,že mě to nakonec donutilo zajít k němu.Lékař mi dal doporučení k psychologovi,ale poradil mi,že mám nejprve vyzkoušet homeopatický sirup SEDALIA.14 dní jsem jí ho tedy před spánkem dávala,ale účinky se nedostavily.Kdyby měla Verča ty děsy slabšího rázu,tak si myslím,že by jí ten sirup pomohl.Tak jsme tedy šly k psychologovi-po 2 hodinách návštěvy u něj mi poradil jen čtení pohádky před spaním.Tak si s Verunkou čteme každý den.Žádné výsledky ale nepociťuji.Takže psychologa nedoporučuji.Čekala jsem radu od odborníka a té se mi nedostalo.Má tedy cenu chodit se někam radit o pomoc?Myslím si,že ne.V této době se Verunka budí každý den 1x do noci.Před spaním jí dělám meduňkový čaj a dětský čaj na uklidnění.Nějak zvlášť to také nepomáhá,ale nebudí se 3x do noci.Už aby jí ty děsy nebudily..3 roky je opravdu dlouhá doba.Přeji všem,kdo zažívají něco podobného,aby měli trpělivost a brzy je noční děsy opustily..Papa K+V
Ahoj všichni zúčastnění,
já mám doma osmiletou holčičku,myslím,že je milovaná,hýčkaná a žije harmonickým životem.Rozhodně není přetěžovaná a začaly nás také trápit noční běsy.Přišly postupně,objevily se nejprve během chřipky,pak odezněly,teď už to má každý večer.Hodinu po usnutí začne naříkat,pak vzlykat,brečet a u toho se klepe jako osika.Pak se zvedne a vrhne se na mne/ ležím hned vedle/ a začne mne křečovitě objímat.Je mi jako milující matce naprosto hrozně a nevím jak jí pomoci.Mluvím na ní,utěšuji,držím a hladím,ale každou noc se to opakuje.Ráno toho také moc neví.Začínám být z toho trochu nervózní,proto jsem zasedla k internetu a hledám podobně „postižené“. Zajímalo by mne, jestli existuje nějaká účinná léčba? Přeci takto nemůžeme žít několik let!Díky za rady
Mám osmi letého syna. O prázdninách mu bude devět. Zhruba v šesti letech začal mít noční děsy. Kolem půl jedné, se tak 7 až 12 krát do měsíce (jak kdy) posadil na lůžku, začal se třást po celém těle, s výrazem šíleného děsu ukazoval do kouta a něco mumlal. Musím říct, že sem se v takových chvílích několikrát bála i já. Trvalo to zhruba tři čtvrtě roku, než ho to přešlo. Ještě se občas stane, že se v noci „vzbudí“, ale není to už tak hrozné. Sleze z postele, prochází se po bytě, něco si mumlá, někdy popotahuje, nebo se dokonce směje.Párkrát si i čistil zuby.Vždy si pak sám lehne a už klidně spí až do rána. Ráno pak o ničem neví. Kelly
Ahojky, moc děkuji za článek. Zrovna teď něco podobného trápí Štěpíka( 16 měs.). Asi třetí noc se budí přesně v půl jedné, taky mě odstrkuje( normálně je na mě závislý) a je lepší ho nebrat z postýlky. Nakonec zase usnul a spal do rána. Holky, jak se jmenují ty homeopatika? Díky.
Syn má noční děsy již 1,5 roků,letos mu bude 10 let.Křik,pláč i dupání slyšeli i sousedé.Napřed jsme byli vyděšení,doktorka ho poslala na neurologii,vše bylo v pořádku i EEG,tak začal užívat RIVOTRIL.I když nás paní doktorka ujišťovala,že nemá žádné vedlejší účinky,nebylo to tak.Přestali jsme tam chodit.Navštívili jsme pedagogicko-psychol.poradnu,tam bylo taky vše v pořádku.Před rokem jsem úplně náhodou dostala kontakt na homeopatii.Musím říci,že jedině homeopatické léky synovi pomohly a já s manželem jsme se konečně vyspali.Rok to měl každou noc,teď jen občas.Mon.
Prožíváme přesně to samé, Ondra – 4 roky, cca mezi 11-12 hod večerní-křik, hysterický pláč, kopání, bouchání. když se k němu přiblížím, brblání, někdy je rozumět, někdy ne, odhání nás, oči jakoby podlité krví. Někdy procitne a pak se uklidní, lehne si sám a okamžitě usne. Někdy do spánku přechází hned z toho šíleného stavu.Myslela jsem, že to může být z toho, jak se mu melou všechny ty zážitky ze dne v hlavě, zvlášť když má přes den nějakou „zuřinu“ a chce si prosadit svou. Ale stává se to i po zcela klidných dnech. Tak už fakt nevím. Zkusím to magneB, jak tu psala Katie, event. pokud se odhodlám, tak homeopatický siruo Sedatif. Jinak přivítám další zkušenosti a rady. Díky
Zdraví Terka
Lucinka taky jeden čas měla noční děsy, několikrát do měsíce ze spaní brečela, kopala kolem sebe a mlátila rukama, když jsem ji chtěla zklidnit objetím, kopala ještě víc. Zlepšilo se to, když nám dětská lékařka dala Mage B, je to hořčík s vitamínem B, který by měl uvolňovat nervosvalové napětí. V té době jsme navštívili i homeopatku (hlavně kvůli ekzému) a noční děsy odezněly. Jestli to bylo tím Magne b nebo homeopatiky nebo to přešlo samo nevím.
Ja si to teda vzdycky pamatovala, pamatuju si, jak sem se jednou vzbudila a po kamaradce na pokoji hazela boty a kricela, ze je mi to lito, ze je k vuli me mrtva….jindy se mi zdalo, ze kvuli me sou kone maly….orechy veliky, mela sem divny ruce, nekde byla mrtvola…..vetsinou sem po tom zase usla, ale stejnak si to pamatovala!
L.
No tak tohle je téma mně velice blízké, i když v tom negativním slova smyslu. Trpěla jsem nočními můrami v jednom období (asi tak před 10 lety) tak drasticky, že jsem musela podstoupit terapii. Zdály se mi každou noc takové hrůzy, že jsem se bála chodit spát, přes den jsem z toho byla vystresovaná, prostě hrůza. Jeden z těch snů dodneška vidím do každého detailu před sebou a pořád mě pronásleduje. Spaní byl vůbec odjakživa můj problém. Náš Vojtíšek taky není zrovna klidový spáč, mluví ze spaní, vstává z postele a už si asi prožil i to, co tady Arabart popisuje. Vypozorovali jsme s manželem, že se tyhle jeho hysterické noční projevy vždycky točí kolem úplňku, tak nevím, jestli to může mít souvislost. Každopádně u nás nezabírá nic kromě vzbuzení. Někdy potom už spí klidně, někdy to trvá třeba v krátkých intervalech až do rána. Je mi ho vždycky strašně líto…
Tak přeju všem, dětem i dospělým, aby je v noci nic neděsilo a zdály se jim jenom krásné a pohodové sny 🙂
Terka měla tyhle stavy po odpoledním spánku – pravidelně a pak v noci… Myslím kolem třech let a pak znovu v 4,5 letech – asi dva měsíce…(taky šla většinou do chodby a tam si lehla na zem a brečela a mumlala nějaký nesrozumitelný jazyk). A teď při úplňku občas vstává z postele. Už nepláče, ale zato pro mě jsou to asi větší šoky. Jednou mi takhle spadla z postele – šla jakoby po rovném povrchu – schodila mi květinový stojan a pěkně se pomlátila. Pak spala nějakou dobu s námi v posteli, pokaždé, když si sedla, tak já jsem jí rukou zpátky položila. No – vyloženě jsem se vyspala 🙁 Teď už vím, že musím dokonale zatemnit okna (závěs nestačí) při úplňku a že to dělá opravdu jen kolem toho úplňku. V zimě je to paráda, protože měsíc vůbec nesvítí do jejího pokoje. Zato v létě 🙁 To jí asi kolem úplňku nastěhuju k nám do pokoje. To je fakt hroznej pocit, když se promenáduje dítě po bytě, neví o sobě a já v klídku spim.
Noční děsy jsme zažili s naším synem,když mu bylo kolem dvou let.Mudr. také radil abychom se malého nesnažili budit,že to je pro něj horší.Většinou se mu to stávalo hodinu po usnutí.Ráno si nic nepamatoval.Časem to přešlo,ale dodnes si pamatuji na ten pocit bezmoci,že mu nemohu pomoci.Zato teď spí jako dudek a bez problémů.Tchyně vyprávěla,že manžel trpěl něčím podobným,je tedy možné,že tady hraje roli i dědičnost.Malej naštěstí necestoval po bytě,ale vždy se hodně spotil,trvalo to snad dvě minuty/nekonečné/ a zase usnul.Vydržte,přeju hodně síly.Nika
Tak nás noční děsy v poslední době trápí taky….no a pomáhá jak kdy…někdy vzbudit,jindy se vzbudí sama a je fakt,že si vůbec nic nepamatuje
Tak presne takove nosni desy nas trapily do 3 let. Ted je synovi 3,5 roku a uz jsou nastesti pryc.Musim rict, ze to bylo opravdu desne, u nas to bylo spojene i se zvracenim, protoze pri kazdem vetsim placi zvracel. Budil se nam opravdu skoro kazdou noc a na radu sestricky jsem se ho snazila budit, i kdyz fakt hodne tezko. Vubec me nevnimal a i me odstrkoval apod. Byla jsem z toho opravdu spatna a nevyspala, ale nastesti jsou nyni pryc.
Jarka
Tak ani u nás se nic tahového naštěstí neděje, oba sice občas mluví ze spaní, hlavně, když mají nějaký rušnější nebo náročnější den na zážitky. Mám pocit, že jsem v některém starším čísle MAMINKY četla o tomto dobrý článek.
Teda, Arabart, to vám nezávidím, nic podobného jsem u kluků naštěstí nezažila – tedy noční děsy, zlé sny míváme občas asi každý. Musí to být pěkně stresující vidět dítě v takovém stavu a nemoci mu v tu chvíli pomoct. Snad to brzy odezní a Natálka zas bude hezky spinkat.
náš táta se mi směje, že si s Eliškou v noci vykládám. Když začne mít takovéto sny a děsy, většinou pomáhá ji už od začátku do toho vstupovat, ona něco vykládá, nebo se na něco ptá a já jí odpovídám, většinou ani nevím o čem debatujeme, ale tím že jí odpovídám ji uklidním. občas jsou to dost náročné noci.
Mobile Sliding Menu