Komentáře k příspěvku: Jdeme na kyčle

Od: suodal

suodal — Mon, 09 May 2011 06:48:18 +0000

Anonymní, našla jsem, že se to dá řešit bohužel nebo spíš bohudík operativně.
Dávám sem odkaz diplomové práce, snad tam najdeš alespoň trošku odpovědí na svoje otázky. Držím pěstičky!!!!!

http://theses.cz/id/9o42je/82847-925372915.pdf

0 0

Od: Anonymní

Anonymní — Sun, 08 May 2011 22:01:46 +0000

Prosím, mám stejný dotaz, jaký sem byl již jednou vložen, ale nemám odpověď..
Synovi je 10 měsíců a stále nemá zkostnatělá jadérka. Lékař nás objednal na září na další UTZ a pokud bude situace stále stejná, půjdeme na RTG. Ptala jsem se na důsledky, které nás mohou potkat, nejhorší scénář, ať jsem připravena se s tím poprat, ale prý mne zatím nechce znepokojovat. Tím, samozřejmě, udělal ještě větší škodu a já na to stále myslím.
Tzn. můj dotaz je, co to pro nás může znamenat, jaká je nejhorší varianta diagnózy a léčení a co pro to mohu udělat já?
Velmi děkuji, znepokojená mamina

0 0

Od: Anonymní

Anonymní — Tue, 23 Nov 2010 07:59:07 +0000

Článek je velmi dobře napsaný,ale mě bohužel nepomohl uklidnit a ani nemohu k našemu případu nikde nic najít.Píšete,že jadýrka by se měly vyvinout do roka.Ale co když se nevyvinou?My máme 18měsíců a jadyrko na jedné nožičce nemáme.Na rentgen jsme objednaní až za 3měsíce.Náš ortoped stále doufá,že jadýrko ještě doroste a nechce prý předčasně vymýšlet tragický scénáře,proto vůbec netuším,co by se dělo,kdyby jadýrko nedorostlo.Snažím se na to nemyslet,ale bohužel to nejde.

0 0

Od: Matilda

Matilda — Thu, 11 Mar 2010 07:51:11 +0000

Ivetko, díky za perfektní článek, myslím, že mnoha maminkám je všechno jasnější, protože podle mých zkušeností ortoped akorát popadne dítě za nohy, zkontroluje ultrazvukem a maminku neinformuje skoro o ničem.
Piškotko, na podobného cynika jsem narazila taky, v Ostravě. Chodit k němu na kontroly byla vždy lahůdka. Už jen proto, že ordinace byla narvaná maminkami už půl hodiny před začátkem ordinační doby. A pan doktor přiběhl z nemocnice, kde sloužil,často až hodinu po začátku, protože třeba musel operovat náhlý případ. Náhlé případy měl pokaždé. Takže tam sedíte s tím mimčem na židli hodinu a půl, než se vůbec začne brát první miminko, celou dobu mimčo na rukách, protože s kočárkem tam jít nejde a přebalovák tam byl jeden. Pak přijde naprosto nevrlý a vynervovaný doktor, který každou maminku seřval, že nemá široké balení, popadne dítě za rozevřené nožky, kolínka surově přitlačí k podložce, Kačka zařvala pokaždé jak kdyby ji vraždil, mě tekly slzy a pak řval on na mě, že jí to široké balení určitě nedávám a ať mu ukážu, jak to dělám… S třesoucíma se rukama jsem balila řvoucí a bránící se dítě a říkala jsem si, co jsem komu udělala:-)
Hrozné vzpomínky, přitom malá z porodnice odcházela se zprávou, že kyčle jsou v pořádku a široké balení není třeba…

U malého to byl pravý opak, k paní doktorce jsme dojížděli do ordinace dospělých pacientů a sestřička, jakmile jen zahlídla, že jde maminka s miminkem, tak už stála ve dveřích a brala nás rovnou dovnitř, i když čekárna byla plná lidí. Paní doktorka brala miminko do rukou krásně jemně a citlivě, malý se většinou ani nevzbudil, že ho rozbaluji. Vůbec jí nevadilo, že je třeba čerstvě pokakaný, jen ho zkontrolovala, pak mě nechala, ať ho přebalím a mohli jsme jít. Neskutečný rozdíl v přístupu:-)))

Piškotko, vtáčení špiček dovnitř je záležitostí spíš maličkých dětí, časem by se to mělo samo upravovat, myslím, že bych se asi na té kontrole na to zeptala. Anička od začátku chození vtáčela obě nožky dovnitř, pořád všichni říkali, to se spraví, to neřeš, dávej bačkůrky naopak, ono ji to donutí… Ve dvou letech jsem se naštvala a vyžádala doporučení k ortopedovi, a vylezla z toho vrozená vada, abdukce předonoží, teď nevím, jestli ten název píšu dobře. Je to doživotní, dá se to operovat, pokud by na tom člověk trval, až když je dokončen růst kostí, ale já myslím, že to Áňa zvládá dobře. Když se na to soustředím, tak to poznám, že si zrovna nedává pozor, ale jinak je to už slečna, záleží jí na tom, jak chodí, tak si to hlídá sama, aby měla špičky rovně.
Držím palečky, ať má Sárinka všechno v pořádku:-)))

0 0

Od: HANINA25

HANINA25 — Wed, 10 Mar 2010 13:04:20 +0000

Piškotko,my už dál na rengenu nebyly.
A s těma špičkama…,kolikrát se přistihnu,že sama mám jednu vždy trochu dovnitř při chůzi.Co tak koukám pomalu všechny děti tak chodí a časem když jsou starší přestanou.

0 0

Od: Piškotka

Piškotka — Wed, 10 Mar 2010 12:41:00 +0000

Pěkný článek, pro nás tím spíš zajímavý, protože my jsme obě (já i dcerka) trpěly na kyčle. Já jako malá jsem nosila třmeny. Když se narodila Sára, v porodnice kyčle nekontrolovali proto, že nás propouštěli v sobotu, což nebývá zvykem. U našeho ortopeda, kam jsme byli odesláni, se zjistila vada kyčlí, spíše jen jedné, taky šlo o nevyvinutá jadérka, holčičky prý tím trpí více než kluci. Tehdy jsem to oplakala poprvé, drsné chování jinak špičkového ortopeda mě vyvedlo z míry, na 6-týdenní miminko měl dotazy „proč řve“, že jí nic nedělá… Hnusák! Později už jsem byla odměřená stejně jako on k nám a hle, chování se zlepšilo! Nicméně u dcerky stejně nakonec také došlo na třemny, to jsem hodně obrečela, ještě když mě jedna mamina v čekárně stresovala, že se mi malá nenaučí chodit a podobné „ptákoviny“, malá chodila v 1 roce, stejně jako drtivá většina dětí!!! Kyčle se upravily a na poslední RTG ve 2 letech ji ortoped nakonec strašně chválil, že tak krásně spolupracující dítě tam ještě neměl. No, na kontrolu bychom měli jít v 5 letech, což bude teď v létě, a už dlouho jsem se vás tady chtěla zepta, jestli vaše děti taky dávají nožky při chůzi mírně dovnitř, já to Sáře pořád připomínám, ale já jsem podobná a ruku na srdce, takhle chodících dětí vidím desítky! A někteří dospělí taky stáčejí nohy dovnitř… Bojím se, co nám řekne (((

0 0

Od: HANINA25

HANINA25 — Wed, 10 Mar 2010 06:41:38 +0000

Pěkně napsaný,přehledné a pochopitelné.
Já to znám.Obě děti měli nevyvinutá jadérka.Obě děti dostali peřinku.Martin jen na pár měsíců,bylo to s ním dobrý,pravý chlap líný,takže žádný problém.Seděl pomalu až k osmému měsíci a tak peřinka mu nevadila.
Horší to bylo s Hančou.Vztekala e,nechtěla jí,začlabrzo chodit a překážela jí.Takže jí většinou dostávala na noc.
Při kontrole po rengénu kyčlí mě ženský tak doktor „seřval“ a u snímku mě tak vyděsil,že ač řvala malá sebevíc měla smůlu:)
Snímek,který mě pomalu nic neříkal hodil na světelnou tabuky,vzal tužku a ukazoval a k tomu povídal.
„tohle jsou jadérka a tohle kloub.Ta stříška jestli se nevyvine,musí se vzít kost a nastavit,aby kloub nevypadával.Takže proto musí dcera to nosit!No jestli chcete,aby byla operována,tak jí to nedávejte..
Hance bylo 9 měsíců a po několika denním řevu,že to nechce se s tím naučila běhat.
Dopadlo to dobře,v další kontrole mě pochválil a Hanča je v pořádku.
Tímto chci říct,máte-li to dávat dávejte.Lepší,když jsou omezováni v pohybu teď než problémy v životě…

0 0

Od: Padmé

Padmé — Tue, 09 Mar 2010 17:25:01 +0000

Ivetko, děkuji za článek – zajímavé čtení, některá slůvka bych neuměla ani vyslovit, natož je používat.:-)
My jsme měli to štěstí, že jsme „jdeme na kyčle“ řekli jen 2x. Zaplať PánBůh.

A musela jsem se pousmát nad tím, jak píšeš „při pohledu na lékaře všelijak kroutícího nožičkama dítěte“ – bylo mi tenkrát všelijak… Nicméně musím jedním dechem dodat, že pan doktor byl příjemný, znalý a komunikativní.

0 0