Česká republika se řadí mezi země, které mají velice kvalitní ortopedickou péči o nejmenší děti. Ta začíná už v porodnici, kdy je novorozeně vyšetřeno ortopedem. V tuto chvíli se jedná o jednoduché a naprosto nenáročné vyšetření sestávající „pouze“ se zacvičením nožkami miminka, někde se provádí i ultrazvukové vyšetření. Ortoped se zaměřuje nejen na možné vrozené vady kyčlí, ale na vady dolních končetin vůbec.
I když se vám to může zdát zatěžujícího takto malého človíčka, pro záchyt vrozených vad nejen kyčlí, ale celého pohybového aparátu, je nejdůležitější jej odhalit co nejdříve. Čemuž nasvědčuje i další sledování všech dětí v dalších měsících jejich života, včetně těch, které byly v porodnici vyšetřeny s negativním výsledkem.
Věděli jste například, že v naší republice se takto podaří odhalit skoro 3 000 dětí kojeneckého věku, které mají tuto vrozenou vadu?
Jak jsem zmínila, tato vrozená vada je stav, který i v té skutečně lehké formě může vést v dalším životě dítěte k trvalým, někdy i těžký důsledkům. Vyskytuje se přibližně u 4% dětí v ČR.
Na vině nejsou vždy jen genetické příčiny, hodně působí i nepříznivé vlivy během prenatálního života i postnatálního, především se uplatňuje patologický, nebo ne zcela fyziologický stav kyčelního kloubu a přilehlých struktur. U novorozence není tento kloub ještě kostí, ale je tvořen z velké části chrupavkou. V dalším vývoji je potřeba, aby hlava stehenní kosti co nejsprávněji zapadla do jamky kyčelního kloubu. Pokud se hlavice ocitne mimo, pak dochází k poruše, v různém stupni poškození.
Mluvila jsem o příčinách, je ale ještě nutné zmínit další, neboť se jedná o vadu způsobenou mnoha faktory, navzájem se doplňujících apod. Působí tu i vlivy hormonální během těhotenství, hlavně pak ženský estrogen (působí na laxitu vazů).
Pokud někdo z rodičů měl během útlého dětství problémy s vývojem kyčlí, je velice důležité, aby se nestyděli a vše oznámili lékaři včas. Není potvrzené, že vaše dítě bude trpět stejnou vadou, ale procento možnosti je zvýšené, a je tedy na místě důkladná prevence a sledování dítěte.
Prenatální příčiny nejsou vždy ale na hlavní vině pro vznik a vývoj této vady, velice silně pak po porodu působí vlivy zevní. Začneme hned u porodu, kdy nevhodná manipulace s čerstvě narozeným dítětem (mluvíme o dolních končetinách) může mít za následek právě možnost vývoje vady. Rovněž pak nevhodná manipulace s dítětem ze strany matky například při přebalování apod. Dítě by mělo mít nožky co nejvíce od sebe a pokrčené nahoru. Oblékání kojenců do upnutých kombinéz či džínečků, aby se vyhovělo poslednímu dechu módy, tedy není na místě v žádném případě.
Děťátko je sledováno ortopedem hned 3x.
Poprvé v porodnici, jak se zmiňuji výše. Vzhledem k tomu, že v této první etapě sledování by mělo být dítě vyšetřeno nejpozději do sedmého dne života, provádí se raději již v porodnici.
Podruhé je vyšetřeno ortopedem mezi 6. až 9. týdnem života. To se provádí na příslušném spádovém oddělení ambulantně u dětského ortopeda. Jedná se o sonografické čili ultrazvukové vyšetření a pak v neposlední řadě i „klasické“ klinické.
Na potřetí je pak dítě vyšetřeno ve věku 12. až 16. týdne života, opět na stejném pracovišti a stejnými metodami jako u předchozího.
Pokud se vyskytnou nejasnosti či odchylky, byť sebemenší, je okamžitě zahájena léčba. V nejlehčích formách je mamince doporučeno tzv. široké balení, tedy používání klasických látkových plenek balených doširoka . Vše odvíjí především podle ultrazvukového nálezu s přihlédnutím k dalším okolnostem. Někdy se toto balení může doporučit čistě pouze preventivně, hlavně tam, kde se u rodičů vyskytl v dětství obdobný problém s pohybovým aparátem.
Je možné, že lékař bude miminko sledovat například v častějších intervalech či po delší dobu. Opět se vše odvíjí podle aktuálního nálezu.
Pokud po skončení všech tří etap je nález fyziologický, není pak další sledování již nutné.
Možná vás při pohledu na lékaře všelijak kroutícího nožičkama vašeho potomka napadlo, že mu snad může ublížit. Klinické vyšetření je ale stejně důležité jako přístrojové, i v současné době moderní techniky má své naprosto jasné místo a opodstatnění. Pokud vás zajímají „chvaty“, které ortoped provádí, a co že je to vůbec to klinické vyšetření, ta tady je vysvětlení.
Toto klinické vyšetření, které matka vnímá jako mechanické, se zaměřuje na rozpoznání odlišností v postavení kloubů, abdukci dolních končetin, zaměřuje se na případné asymetrie kloubů, svalového napětí, zkoumá hloubku jamek atd.
Bettmanovo znamení porovnává délku stehen ve flexi 90° (kyčelní a kolenní kloub).
Barlowův příznak odpovídá luxaci kyčle. Provádí se při fixované pánvi, pokus o vyvolání předozadního pohybu v kyčli.
Ortolaniho příznak – při této manipulaci lékař dává dolní končetinu dítěte do mírné abdukce a flexe v kyčli, mělo by dojít k tzv. přeskočení.
Všechna tato vyšetření jsou prováděna bez násilí, lékař – ortoped by měl být specialistou na dětský věk.
Jak vyplývá, hlavice kosti stehenní musí být správně uložena v kyčelní jamce. Pokud jsou jakékoli odchylky, je na místě neodkladná léčba.
Zmiňovala jsem se o používání plenek při tzv. širokém balení – tedy v těch lehčích formách.
Široké balení – většinou dvě látkové pleny se složí na třetiny, poté na polovinu. Vznikne pruh látky široký asi 15 – 20 cm. Ten se vloží do plenkových kalhotek, nad plenu určenou k vyměšování. Lze provádět i u dětí, které mají papírové pleny (na papírovou vkládáme výše uvedené složené látkové pleny).
K tomu bývá většinou ještě doporučeno rehabilitační cvičení. Někdy postačí prováděné maminkou doma podle instrukcí, jindy je třeba pravidelných návštěv na specializovaném pracovišti.
Některým dětem je doporučena tzv. Frejkova peřinka nebo Pavlíkovy třmeny.
Frejkova peřinka je ortopedická pomůcka, tzv. abdukční dečka. Jsou to kalhotky, které mají popruhy. Slouží k tomu, aby dítě mělo nožičky co nejvíce odtáhnuté od sebe, což přispívá ke správnému zapadnutí hlavice do jamky kyčelní.
Pavlíkovy třmeny je opět ortopedická pomůcka, které má opět popruhy, ale slouží k tomu, aby se udržela flexe v kyčelních kloubech.
Oba typy slouží k uchycení nožiček a kolínek, které by měly být ohnuté, ale ne nepohyblivé.
Tyto pomůcky se užívají různě dlouhou dobu, minimálně přibližně šest až devět měsíců a jsou pomůckami při těžších formách kyčelních vad. Nepochybně je důležitá trpělivost ze strany rodičů, neboť dítěti se toto samozřejmě nelíbí. Vydržet ale znamená úspěch. Bez léčby by si dítě do života odnášelo závažné postižení, například kulhání, silné bolesti či předčasnou atritidu s předzvěstí operace na umělou náhradu kyčelního kloubu.
Mezi další možnosti se pak řadí i operace, ta je prováděna ale v nejkrajnějších případech, u skutečně závažných a jinak neléčitelných vad. Možností je i hospitalizace v nemocnici, kde je prováděna tzv. trakce končetin (můžeme si jí představit jako závěsy a natažení končetin).
Na závěr se zmíním ještě o vývoji jadérek kloubů kyčlí, což zajímá většinu maminek.
Vznik těchto jadérek se sleduje opět při vyšetření ortopedem při vyšetření, hlavně pak na ultrazvuku. Jak bylo řečeno výše, kojenci mají chrupavku, kost bude teprve vznikat. A právě proto, aby mohla tato kost vzniknout, potřebují se „vyvinout“ i jadérka, která jsou kostním základem. Objevují se v různých měsících věku, nejpozději by mělo dojít k jejich vzniku do jednoho roku dítěte. I když se u většiny miminek objeví okolo třetího měsíce, nemusí se ostatní matky znepokojovat. Každé dítě je individualita jako my všichni a jak se zmiňuji, jadérka se vyvíjí i po desátém měsíci a vše je v naprostém pořádku.
Jak vyplývá, preventivní vyšetření kyčlí je nutným a nezbytným základem pro další vývoj dítěte. Přeji tedy všem miminkům ten nejzdravější začátek života a těm, kteří to štěstí neměli pak co nejrychlejší uzdravení.
