Jak si poradit se zánětem prsu?

V červnu roku 2016 se nám narodila Marianka. V průběhu těhotenství jsem pracovala na nějakých projektech z domova, a tak jsem měla spoustu času připravit se na život s miminkem. Hodně jsem toho nastudovala, hodně rad od všech možných lidí jsem si vyslechla. No rad… znáte to, to nejsou rady, spíše strašení.

Já neustále mluvila o tom, že bolet bříško ji nebude, plakat nebude, v noci bude normálně spát, a tak jsem si to asi opravdu přivolala. Marianka je ohromná pohodářka, jejíž pláč prakticky neznáme, ale o tom třeba jindy.

Dnes vám napíšu o našem největším „problému“, který nastal, když jí byly asi 4 týdny a já dostala zánět prsu. Přišlo to nenápadně, nečekaně a než jsem pochopila o co jde, měla jsem horečku přes 39. Ten den jsem fungovala normálně, byla jsem nakoupit a absolvovala jsem dlouhou návštěvu u babičky a dědy.

Když jsem dorazila domů a vyndavala Marianku i s vajíčkem z auta, najednou mi přišlo, že mi docházejí síly a nebyla jsem si jistá, jestli ji vůbec unesu. Doma jsem se posadila a řekla si, že to se svojí aktivitou asi přeháním a tělo se začalo bránit. Do půl hodiny dorazila horečka, zimnice a bolest všech kloubů. Bylo mi strašně zle. Jenže co teď? Marianka vyžadovala mou pozornost a já se nutně potřebovala prospat.

Byla jsem zvyklá jí všechno vysvětlovat už od doby, kdy byla ještě u mě v bříšku, a tak jsem to udělala i teď. Vysvětlila jsem jí, že mi je moc špatně a že se potřebuji pár hodin prospat, jestli by mi nedala trochu čas. A to je věc, kterou dodnes vlastně moc nechápu. Usnula na 2,5 hodiny a nechala mě taky spát.

Když přišel tatínek domů a já se probudila, zjistila jsem, že mě hrozně bolí jedno prso a že se mi na něm udělal červený flek. Měla jsem nastudováno:) a věděla jsem, kam až zánět v prsu může zajít. Děsila jsem se nasazení antibiotik, mou noční můrou byla představa, že bych nemohla kojit a tak jsem se snažila zachovat chladnou hlavu a pořád říkala, že to zvládnem.

Od sousedů jsme si půjčili tvaroh a přikládala jsem přes plínu celou noc. Teplota se nakonec zastavila na 40, byla jsem vyčerpaná, ale stále jsem si představovala, jak horečka přes noc úplně odezní. Po každém kojení jsem vstávala a šla ještě odstříkat zbytek mléka odsávačkou. A opravdu ráno začala teplota postupně klesat. Byly to těžké asi 4 dny, ale zvládla jsem to i bez návštěvy doktorů, jen s jedním telefonátem na pohotovost porodnice, kde mě ujistili, že pokud teplota klesá, je pravděpodobné, že jsem zánět skutečně zahnala.

Mé doporučení při začínajícím zánětu:

Tímto děkuji Mariánce a jejímu úžasnému tatínkovi, díky kterým jsem to zvládla s téměř neustálým úsměvem na tváři…

Tento příspěvek byl zařazen do Podzimní soutěže o poukázky v hodnotě 500 a 250 Kč.