Určitě jste se již někdy v životě setkali s lidmi, kteří trpí určitou úzkostí, strachem, poruchou… tedy odborně řečeno fobií. Některé fobie jsou hodně rozšířené a pro ostatní i pochopitelné. Když mi ale před časem kamarádka řekla, že její syn trpí coulrofobií, netušila jsem vůbec, o co jde.
Vše začalo vcelku nevinně. Kamarádka navštívila s šestiletým synem Jiříkem dětskou akci. Jiřík se zapojoval do dovádění, skákal na nafukovacím hradu, soutěžil… až do chvíle, kdy na scénu přišel klaun. Jiřík se v tu chvilku začal třást, byl celý zpocený, točila se mu hlava, plakal a kolaboval. Okamžitě byl odvezen do nemocnice. Při příjezdu už byl vcelku při vědomí, ovšem nepamatoval si nic a nedokázal říct, co mu je a proč mu bylo náhle tak zle. Na nic zvláštního se tedy nepřišlo. Nikdo si v tuto chvilku spojitost s přítomností klauna a zdravotních problémů nespojil.
V dalších dnech se nedělo nic divného. Jeho maminka samozřejmě přemýšlela o tom, co se stalo a protože byla zrovna objednána k dětské psycholožce, kam s Jiříkem chodí kvůli jinému problému, neváhala a o tom, co se na dětské akci stalo, řekla lékařce. Společně s ní probrala situaci, až došla k závěru, že Jiříkův stav nastal v okamžiku, kdy na podium vstoupil klaun. Ovšem Jiřík si na žádného klauna nepamatoval. Jeho maminka se o to začala zajímat, přečetla si nějaký článek, který právě tuto fobii popisuje. A protože za nějaký čas, na dětském karnevalu, se věc opakovala, bylo to jasné.
Proč? Jak se to stalo? Od kdy? Co je příčinou?…Takové otázky běží rodičům Jirky v hlavě a odpovědi nejsou vůbec jednoduché. Údajně to nebylo poprvé, co kdy viděl klaunské přestrojení, jako malý klučík se s ním prý jistě setkal, ale reakce nebyla žádná. Proč až nyní?
Jiříkovi byla doporučena terapie, kde by pracoval spolu s odborníky na odbourání svého strachu. U některých druhů fobií se podávají i léky, které mohou zmírnit potíže. To ale není případ Jiříka. Maminka věří, že synovi nejvíce pomůže pochopení a vysvětlení svého strachu, vyhýbání se stresovým podnětům a snad i čas.
Při povídání s kamarádkou jsem byla dost překvapená, vůbec by mě nenapadlo, že jsou možné i takové fobie. Zkusmo jsem si poté vyhledala nějaké informace, nevěřícně zírala na výpis typů a druhů.
Věděli byste, z čeho má strach člověk trpící např.:
Belonefobií – a přitom si myslím, že zrovna z tohoto má v mírné formě strach velké procento dětí či dospělých
Ephebifobií – vsadím se, že někteří rodiče či učitelé k této fobii mají občas sklon (samozřejmě to myslím ironicky, nechci nijak zlehčovat)
Gripaviarofobií – tak tuto fobii docela masivně v lidech momentálně vyvolávají média, zdravotníci, farmatický průmysl atd.
Mageirocofobie ? Kruciverbofobie ? Apifobie? Tipnete si?
Já se přiznám k lepidopterofobii. V malé míře určitě ano, stav vždy zvládnu, ale je mi nepříjemně. Pokud se jedná o jednoho letícího motýla, je to v pohodě. Na louku, kde jich je moře, si ale nesednu, budu stát a dávat pozor, aby na mě žádný nesedl, popř. budu ustupovat. U mě ale nejspíš nejde o nemoc, či velký panický strach. Stejně jako se bojím, či mi jsou nepříjemné např. hadi či myši.
Při čtení všech možných a nemožných typů a druhů strachů jsem zjistila, že nejspíš každý člověk má z něčeho obavy. Svůj stav ale dokáže zvládnout, překonat a nepůsobí mu žádné velké problémy. Jak se ale cítí člověk, který má nepřiměřený strach, těžkou formu? Nejspíš kdo nezažil, pochopit nemůže.
I když mi některé druhy fobií přijdou spíše směšné, to, co pociťuje nemocný, určitě k smíchu není.
Zajímalo by mě, z čeho máte strach vy nebo vaše děti? A jaké jsou projevy?
Myslíte si, že člověk trpící fobií je nemocný a měl by se léčit? Nebo fobie berete jako normu či výmysl lidí, kteří třeba za strachem cosi schovávají? Je nějaká fobie, která vás překvapila, kterou nechápete či neznáte?
