Fakta o poranění dětí

Rubrika: Péče o dítě, Vývoj a výchova batolete

Stačí chvilka nepozornosti, otočení se zády k lezoucímu batoleti a dítě nejenže trpí bolestí, ale trpí především následky nejrůznějších poranění někdy i celý život. Podívejte se na příběhy, které se opravdu staly……

Příběh první
11-měsíční chlapeček byl přivezen na dětské ARO vrtulníkem záchranné služby po autonehodě, při níž na místě zemřel jeho otec i matka. Dítě v okamžiku nárazu ochránila dětská bezpečnostní autosedačka, ve které seděl. Chlapec byl přivezen v bezvědomí, i přes intenzivní péči lékařů a sester zemřel druhý den na následky smrtelných poranění. Příčinou nehody byla nepřiměřeně vysoká rychlost auta, které řídil otec dítěte.

Příběh druhý
3-letý chlapec spadl do fekální jímky na zahradě rodinného domku a začal se topit. Matka mu poskytla první pomoc, po převezení na dětské ARO a základním zaléčení měl ale stále známky multiorgánového selhání, kde lékaři předpokládali až skoro 90% úmrtnosti do 24 hodin. Chlapec byl v nemocnici několik dní zaintubován, byl krmen sondou, měl známky poleptání kůže jako následek kontaktu kůže s fekáliemi. Přidaly se i komplikace jako ARDS (syndrom akutní respirační tísně). Po čtrnácti dnech hospitalizace byl odpojen od ventilačního přístroje, začal pomalu konzumovat kašovitou stravu a chodit. Po téměř dvou měsíční léčbě byl chlapec propuštěn domů, musí ale docházet na pravidelné kontroly do pneumologické a neurologické ambulance. Příčinou byla nepozornost otce při hlídání syna. (Zkrácený úryvek z Kazuistiky Komplexní ošetřovatelská péče u dlouhodobě hospitalizovaných dětí, Daniela Kornatovská, časopis Sestra 5/2003)

Příběh třetí
3-letý chlapec byl přivezen na kliniku s těžkými popáleninami po celém hrudníku, krku a pravé noze, když na sebe doma převrhl vroucí polévku ze sporáku. Lékařům se podařilo chlapce stabilizovat, po několikatýdenní léčbě byl propuštěn domů. Dodnes má na těle známky popálení. Příčinou byla situace, kdy matka vařila oběd a musela si dojít na WC. Dítě během nepřítomnosti matky na sebe svrhlo hrnec s polévkou.

Příběh čtvrtý
Sourozenci, osmiletá holčička a čtyřletý chlapec, byli přivezeni vrtulníkem záchranné služby poté, co doma zkonzumovali neznámé množství a druh léků. Oba byli přijati na dětské ARO v bezvědomí, byli připojeni na umělou ventilaci a byla u nich provedena další nezbytná opatření. Chlapce postihlo po několika dnech těžké selhání ledvin, na jejichž následky zemřel. Děvče přežilo a po skončení léčby bylo přijato na psychiatrickou léčbu. Příčinou byla situace, kdy matka nechávala volně dostupné léky a obě děti v době, kdy se jim matka nevěnovala, hráli hru na doktora a pacienta.

Příběh pátý
4-letý chlapec byl přivezen rodiči poté, co dosedl na osičku z dětského plastového autíčka. V moči byla objevena krev, vyšetření prokázalo poranění střeva. Byla provedena dočasná stomie (vyústění tlustého střeva stěnou břišní navenek). Příčinou byla nevhodná volba hračky, nedostatečně zabezpečené.
(Zkrácený úryvek z kazuistiky Poranění recta u dětí, Hana Nováková, časopis Sestra 3/2005)

Příběh šestý
10-letý chlapec byl přivezen na dětské ARO poté, co vypil neznámé množství kyseliny. Chlapec byl zaintubován, krmen sondou, byla zahájena podpůrná léčba. Po několika týdenní léčbě byl propuštěn domů. Po několik dalších let je sledován v ambulantní péči, je u něj zvýšené riziko vzniku rakoviny hrtanu. Příčinou byla situace, kdy chlapec vzal otci ze spíže láhev rumu, aby se „předvedl“ před svými spolužáky. Netušil, že otec v láhvi nemá rum, ale kyselinu.

Příběh sedmý
Sedmiletý chlapec byl přivezen záchrannou službou na dětské ARO poté, co požil dva kousky muchomůrky zelené. Chlapec začal mít cestou domů z lesa, kde byl ze svým otcem na houbách, kolikovité bolesti břicha a zvracel. Do nemocnice byl již přivezen v bezvědomí. Po intenzivní péči lékařů musí docházet na hemodialýzu 3x týdně. Následkem je těžké selhání ledvin. Příčinou byla nepozornost otce, který s ním byl na houbách a nevěnoval pozornost synovi, který sesbírané houby začal konzumovat.

Příběh osmý
Pětiměsíční holčička byla přivezena záchrannou službou na dětské ARO v bezvědomí poté, co spadla z postele rodičů. Byl zjištěn těžký otřes mozku a zlomenina pravé ruky. Po několika dnech léčení byla propuštěna domů. Příčinou byla chvilková nepozornost matky, která dívku položila na postel v domnění, že holčička ještě není schopna se sama přetočit a odešla otevřít dveře, protože někdo zvonil. Dívka se ale vzepřela o hračku, která byla na lůžku umístěná, otočila se a spadla na zem, kde byla plovoucí podlaha.

Toto je pouze zlomek příběhů, které se staly. Byly většinou způsobeny krátkou nepozorností rodičů, kteří podcenili schopnosti svých dětí. Maminky, nedopusťte, aby se něco podobného stalo i Vašim dětem.

Napsal/a: Iveta Pešková

Toto taky stojí za přečtení!

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (13 vyjádření)

  • Mám 3děti,2velké dcery a malého(4letého synka).Mladší dcera neměla za celý život nic šitého,žádný úraz,ta starší měla v dětství zlomenou ruku v zápěstí a šitou bradu-obojí po pádu z prolézačky,byla jsem tam s ní,ale to jsou vteřiny a nezmůžete nic a pak měla rozseklé obočí,když skákala na lavičce a spadla na rozbitou láhev.
    Můj maly syn měl zatím největší úraz ze všech mých dětí,to jsme byly i hospitalizovaný-měl krevní výron v lebce-v 8měs.se stavěl na nožičky,stál mi u nohou u kuchynské linky a neštastně spadl na držadlo od šuplíku,měl mírně rozraženou lebku a protože si neporušil kůži,krev mu zůstávala pod kůží.Po 4dnech pozorování v nemocnici mu to na chirurgii rozřízly a krev vytáhly.A pak měl loni šitou bradu,taky jsme šly vedle sebe z procházky a upadl na schodech ve vchodě u domu.
    Myslím si,že takovýmto drobným úrazům,jako je rozbitá brada,odřeniny….se nevyhne ani ta nejlepší matka,nemůžete své dítě porád držet za ruku,hlavně kluci musí být trochu samostatní.
    Ještě jsem si vzpoměla,když bylo starší dceři asi 3roky,pořád se ochomýtala kolem žehličky,když jsem žehlila,tak jsem jí vzala prstík a přitiskla jí ho na žehličku,řekla au a už nikdy se k žehličce ani nepřiblížila a dodneška si to pamatuje(je jí 18let).
    Všem maminkám i dětem přeju hodně hodně let bez úrazů.

  • mě z těch příkladů jde úplně mráz po zádech!My naštěstí zatím žádný vážný úraz neměli a doufám,že nikdy mít nebudeme!!Já jsem asi až moc „hlídavá“ až hysterická(hlavně dle pohledu okolí),do jednoho roku jsem nikdy před synem nevařila,vždy jsem vařila večer,když už spal,léky jsou v krabici na skříni,ibalgin a antikoncepci mám sice po ruce,ale vždy vysoko,atd…..a syn není bez dohledu.Máme byt 2+kk,takže to ani moc nejde a syn je mi pořád za zadkem i na wc:-)) to už musí být,že mě tam nechá v klidu samotnou(když kouká na pohádky) a když náhodou je vedle v místnosti a je pár vteřin ticho,už ho radši kontroluju:-) nejvíc se bojím,když je ale u babičky.Máma i přs mé vysvětlování a naléhání,moc opatrná není:-(((Léky pořádně uklidila,až když jsem se s ní fakt hodně pohádala a vyhrožovala,že k ní nebudeme chodit,…….ale ostražitá musím být i jinde na návštěvách,hlavně kde nemají malé děti a tak už nejsou tolik opatrný.Dnes přítelova maminka nechala,když dofritovala viset šňůru od friťáku z linky,naštěstí jsem si toho hned všimla.Ani jsem nechtěla domyslet,co se vše mohlo stát,kdybych si toho nevšimla:-((( ale s tím prostě tam,kde nejsou malé děti,musím počítat a prostě hlídat,hlídat.Já než měla syna,taky jsem nebyla opatrná(z nezkušenosti)a když přišla kamarádka s dítětem,pár věcí se taky muselo schovat,dát na skříň,…..

  • vicikovka

    …nejhorší je, že člověk občas sedí nadosah neštěstí a jen čučí a nedokáže už nijak zabránit úrazu. Naše malá je od malička velmi živé dítko, lítá po bytě jak motorová myš. Tak se jednou stalo, že metr od nás obou zakopla o vlasní nohu a narazila hlavou do skříňky (máme rustikální nábytek). V tu ránu hrča jako blázen, ale malá si jen trošku poplakala a za chvilku lítala zas. Mysleli jsme, že je tedy vše v poho (takže jsme k doktorovi nejeli), v podstatě i bylo (žádný velký pláč, teploty, zvracení, usínání – prostě nic), ale dnes má na čele důlek. Teď mám výčitky svědomí, že měla zřejmě naprasklou lebku. Teď s tím už ale nic nenadělám :-(.

    Nu a já jsem sama nemehlo nemehel. Bylo mi asi 12 let a běhaly jsme s kamarádkou po zahradě, kde je takový betonový taras a i když mi mamka snad milionkrát říkala, abychom tam nelezly, tak jsme samozřejmě neposlechly. Tolikrát se nic nestalo a pak jsem zakopla a od té doby mám vyražené horní jedničky nahrazené korunkami.

  • karamela

    Nooo,je to teda sila…

    My měli zatím jen 2 úrazy vyžadující pohotovost…první v 6měs,kdy už prcek chodil sám kolem konferáku a já šla dát ručník do koupelny,a on si rozrazil čelo o spodní hranu poličky pod stolkem,manža ji pak srazil aby nebyla tak ostrá…vyžádala jsem si to ať ten stůl teď vypadá jak chce:-)) Sestra na pohotovosti na nás koukala trochu nevěřícně že si 6měs mimino rozrazí obočí chůzí kolem stolku…dostal ale jen mašličky a srostlo mu to k nepoznání.

    Druhý úrazek byl,když strčil paleček do vršku od hřbitovní svíčky,takový ten plechový zlatý kryt s dírkama…paleček začal modrat a natékat tak jsem ho rozstřihla nůžkama,vnitřní kraje jsou ovšem ostré tak měl pořezaný palec kolem dokola a manža zelenal a blednul…trošku jsem se vystrašila a jeli jsme na pohotovost,kde nám to ale jen zalepili,pořezal se jen na kůži…..

    Jinak horké věci,jako kafe si nedovolím dát na stolek do prostoru,vždy je to nahoře na skříni,ani návštěva nedostane hrnek na stůl dřív než je jeho teplota přijatelná…
    Když zalévám horkou vodou z konvice,vždy mám druhou ruku nachystanou v obranné pozici,kdyby se odněkud prcek vyřítil a snažím se to dělat,tehdy kdy ho ,,nemám pod nohama“…úrazy vařící vodou jsou ty nejhorší a ve věku pod jeden rok často smrtelné!!! tak mi to nějak visí pořád v hlavě,když sem viděla ty ovázaná tělíčka v nějakém dokumentu a ty plačící matky….:-(((((

    kyselinu doma ve špajzce..no to by snad mělo být i trestné ne ? To je příšernost a ještě v neoznačené lahvi…

    Úrazy venku,to je fakt těžké a pády z postelí a gaučů..no coment:-)))) naštěstí máme všude koberce a u malých dětí je plovoučka vůbec dost problém…i na koberci jsem prcka obkládala polštáři,aby se nezranil…nikdy jsem nedovolila pokládat ho samotného na postel,když tak doprostřed,na zem vedle postele peřinu a kolem dítka kojící polštář,od 5měs lozil a byl to risk….opravdu přetáčení je ze dne na den…
    Taky sem nikdy nedovolila pokládat malého v autosedačce na stůl jak měli nutkání dělat tchánovci..prý aby mu nebyla při zemi Zima…tak šup s ním na kuchyňský stůl..no jo to jsou nápady co ?:-))
    Tak ťuk ťuk ať se nám úrazy vyhnou dalších 100let:-)))))) K

  • Uf, při čtení toho článku mě úplně polilo… byť jsou u nás 4 kluci, NAŠTĚSTÍ s nikdy nestalo nic moc vážného… ale občas přece. Z postele jedenkrát slítli všichni – taky jsme hned pospíchali k paní doktorce, ale naštěstí z toho byla vždycky jen boule, máme totiž nízkou postel a koberec. A třeba Martínek – ten byl mistr, spadl asi 3x, ale vždycky spíše tak šikovně sklouzl, že to snad ani nezaregistroval. Popálení jsme naštěstí neřešili nikdy, i když někdy jsem opravdu zareagovala až v poslední chvíli (horká káva, čaj), hrnce dávám co nejvíce z dosahu. Léky mám taky hodně vysoko, ale i tak se jen modlím, aby některý z těch malých koumáčků nedostal skvělý nápad, jak tam vylézt, děti jsou v tomhle někdy opravdu neskutečné. Naštěstí se nám vyhýbalo i šití a hrůzostrašné úrazy. Ale asi 2x jsme měli opravdu nahnáno – poprvé vezl manžel asi tříletého syna na kole a on strčil nožku do „šprušlí“ – byla z toho nožka v kotníku napuchlá a odřená dost ošklivě. Bylo to na dovolené, my bez auta, tak jsem to dezinfikovala, ovázala a dala synovi Paralen s tím, že počkáme a v případě teploty nebo bolestí hned pojedem k lékaři, naštěstí se mu to začalo hojit a je bez problémů. A podruhé – byli jsme s mužem pro něco ve sklepě a v minutě, než jsme se otočili od zámku, jsme našli tehdy dvouletého Martínka dřepět u misky s jedem na krysy. Byl nadšený těmi růžovými bonbonky – my už míň. Okamžitě jsme upalovali na pohotovost, naštěstí to byl druh jedu, kterého by musel sníst dvě kila, aby mu ublížil. Ale bylo to k něčemu dobré -na základě kontrolních odběrů krve mu zjistili vrozenou vadu koagulace (zděděnou po manželovi). Rozhodně je hodně na rodičích, aby se snažili předejít nebezpečí (léky, čistící prostředky nebo zmiňovaná kyselina v láhvi od rumu), ale někdy i při nejlepší vůli člověk dítě neuhlídá, často je otázka setin vteřiny. Přeji všem, ať je úrazů a tragédií co nejmíň!

  • zuzkasim

    Já jsem v tomhle asi dost laxní, často si říkám, že se syn asi musí poučit sám. Vždy ho včas varuju, ale je to kluk a musí toho hodně sám vyzkoušet i přes to varování (myslím tím hlavně různé šplhání a lození venku). Zatím jsme naštěstí žádný vážný úraz neměli. Ale stalo se pár kuriózních případů, že třeba z ničeho nic spadl z židle, na které seděl, nebo šel po ulici a vrazil čelem přímo do popelnice (kterou podle mě přece musel vidět). V článku popsané případy jsou opravdu drsné, ale na druhou stranu, to bychom doma museli mít vše z molitanu a nemohli vůbec vycházet ven. Nešťastná náhoda se může stát kdykoliv a komukoliv a nikdo nemůže mít své dítě 100% času na očích a v dosahu.

  • Ty články, které jsou zde popsány jsou opravdu hodně alarmující. Taky znám z vlastní zkušenosti, že nejde uhlídat všechno. Se starším jsme dosud neměli žádné problémy, úraz, pohotovost s úrazem, šití … prostě nic. Možná je to tím, že je klidnější, i když s oblibou leze hlavně tam, kam nemá.
    S mladším už jsme měli 3 drobnější popáleniny a všechny v období 3 měsíců, u všech jsem byla já a prostě jsem nestihla zareagovat. Poprvé si popálil ručičku o právě vytaženou skleněnou zapékací mísu z trouby (věděl, že sporák a trouba pálí, ale těšil se na oběd a nedošlo mu, že mísa by také mohla pálit). To byla naštěstí jen malá popáleninka. Podruhé se mi polil horkým čajem (naštěstí nebyl vařicí, už byl i oslazený a zamíchaný). Odnesl to dvěmi puchýřky na krku a to jsem hned sedla do auta a jela k našemu dětskému lékaři, kde dostal sterilní krytí. Potřetí jsem smažila palačinky a v době, kdy jsem nadhazovala asi předposlední amoletu mi prostě bez varování povyskočil na židličce (podotýkám, že jsem z preventivních důvodů smažila raději na poslední plotýnce u zdi, aby se mu nic nestalo) a rychle sáhl na plotýnku (asi se mu líbila červená spirála na slokeramické desce). Odnesly to naštěstí jen bříška na konečcích 3 prstíků. Také jsme jeli raději hned na pohotovost. Původním povoláním jsem zdravotník, takže jsme okamžitě udělali vše, co bylo třeba, aby byly následky minimální. U všech situací se to stalo tak rychle, že jsem nestihla zareagovat, přesto jsem vždy měla hodně velké výčitky svědomí. Syn je naštěstí „tvrďák“ a tak nikdy moc neplakal. Spíš se vždy hodně lekl. Ostré předměty, léky a chemii mám pro jistotu hodně z dosahu … doufám, že nás nepotká ještě něco horšího.

  • Ivča a Domča
    Ivča a Domča

    Milé maminky malých i větších dětí, tak mě napadlo, že by nebylo špatné, kdyby jste se sami podělily o příběhy vašich potomků na toto téma v podobě nějakých článků k zamyšlení. Myslím, že ostatní maminky by si většinu mohli vzít jako námět k zamyšlení a dozvědět se, jaké možné i nemožné věci si děti mohou vymyslet, aby si „ublížily“.

  • Asi každé z maminek se minimálně jednou stane, že prostě neuhlídá. Nerady o tom mluví, nerady i jen vzpomínají, i pokud to končí jen nějakou tou odřeninou, boulí, apod. Je to tak, stačí chvilková nepozornost, ale jsou i věci, které můžeme ovlivnit – léky, alkohol, ostré předměty, úklidové prostředky, atd. uklidit prostě někam vysoko, kam nedosáhnou a nejlépe zamknout, protože ty vynalézavé potvůrky si stejně jednou přisunou židli, aby byly výš… 🙂 Přeju všem co nejméně nehod!

  • Brmbulka

    tak ja vzpominam na dva urazy co se zapsaly do me pameti…prvni…starsi syn kdyz mu byly 4 roky……a kdyz jsme byli na chalupe…sel s dedeckem navstivit na protejsi horu kamarada myslivce…my s mamou sedely v chalupe..najednou slysim ranu….a vim ze je zle…takovy ten mamkovsky pocit….stmivalo se….a deda s malym nikde…..ja uz mrtva strachy…kdyz jsem je zahledla….misa mel na cele obvaz….ti starikove mu dali strelit z brokovnive ktera mela puskohled….a zpetna rana mu udelala presne mezi ocima pulkruh az na lebku….oba meli vypite a i tak ho vezli do nemocnice….4 stehy a pamatka na cely zivot….pry kdyby to bylo o cm mimo…je po Misovi…

    mladsi….bylo mu asi rok a pul…hodne jsem si zakladala a zakladam na rezimu…tudiz kazdy den vsedm jsem koupala….krmeni a o pul osme se ulehalo…jenze bylo pozdni leto….a venku tak krasne…bylo pul sedme a ja videla starsiho jak si hraje za barakem a maly chtel za brachou….tak jsme sli….za barakem byl velky jirovec a kluci hazeli klacky aby spadly kastany…rikam..dandysku jdem na druhou stranu aby ti neco nespadlo na hlavu…..takze my byli na jedne strane koruny..kluci na druhe….hodily klacek…ten se propletl vetvemi…..dopadl u nas na zem na spisku…odrazil se….a dankovi primo do obliceje…okamzite si tam dal rucicky a zacal plakat….prisla jsem k nemu oddelala rucicku a zacalo se na me valit spoutu krve…oko jsem nevidela…(podotykam jak naschavl manzel odjel do Brna na motorky)…okamzite sanitka a pohotovost….na chire mu bez me pritomnosti zasily(3stehy) „nevim co“(tehdy) a rekli ze musime jeste na ocni do karvine(peripetie se sanitkou necham bokem to by bylo na dlouho jak mi pojistovna proplacela taxik za 700)….na ocnim nam rekli ze mu to nemuzou prohlednout ze by mu to museli roztahovat hakama nasilím a tím by potrhali stehy…..tyden jsme nevedeli zda má vubec belno a pokud ma , zda bude videt…(strach z toho az prijde manzel a uvidi ho si dokazete predstavit)..po tydnu mu sundali obvazy….a na mne se zasmalo to nejkrasnejsi ocko na svete….sice podlite ale bylo tam…na ocnim bylo ze zacatku podezreni na naruseni slzneho kanalku coz se neda opravit jen transplantovat…ani si neumite predsatvit jak jsem se tesila az poprve zaplace….zaplakal hned protoze videl plakat mne….a slzy tekly jak hrachy….dnes je mu 11 a vubec nejde videt kde ma jizvu….dodnes nevim jak mu to na te chirurgii sili….jen vim ze na ocnim rekli ze mu tim zachranili vizas….ze oni by mu to meli sit na ocnim..ale nez jsme dojeli ze by to mel hodne otekle a spatne by se to silo..uf…az se mi chce brcet kdyz si na to vzpomenu….od te doby jen klasicke urazy-…tuk tuk tuk tuk….to jen tukam na drevo abych to nezakrikla

  • Ivča a Domča
    Ivča a Domča

    Milé maminky,tímhle článkem jsem nechtěla nikomu z Vás říkat, jaké jste nebo nejste matky. Jen jsem chtěla upozornit na to, co se všechno může stát.Věřte mi, že je fakt hrozné, držet nějaké malé děcko v náručí a vědět, že už mu třeba nepomůžete. Jeden z těch příběhů, co tu popisuju, byl také důvodem toho, že jsem odešla z pracoviště, kde se tyhle děti léčily. Pravdou je, že děti jsou k neuhlídání snad ažd do 18.let.
    Jarmuschko, nejčastěji ( co si pamatuji)jsme u dětí 3 a výše let řešily hlavně otravy léky – děti mají neskutečnou představivost a hlavně schopnost se někam pro ně dostat, otravy nějakýma rozpouštědlama, saponáty atd.,a pak také pády z výšek – asi mají v tomhle věku chuť lézt někam co nejvýš.Končí to většinou otřesem mozku, ale taky i hůř.
    Pokusím se sehnat bližší informace od kolegů o tom shrnutí úrazů, co se týká rozdělení věku a napíšu o tom. Myslím, že by se to mohlo hodit více rodičům.

  • no, já to zhrnu jak to je u nás. Starší syn skončil v šesti letech s otřesem mozku,převrátil se z křesla, je to k neuvěření, ale je to tak, zanedlouho spadl z houpačky, skončil celý obražený, a aby toho nebylo málo, dostal ohromný nápad, že si vezme železnou tyčku, postaví ji a bude před ní utíkat, několikrát jsem ho varovala a co si myslíš, skončila mu na hlavě. Podotýkám, že všechny úrazy-a že jich nebylo zrovna málo se staly v době, kdy jsem byla s ním. Nepomohl sebelepší dohled. Ale myslím, že holky v tomhle nejsou zase tak hrrr. Takže to určitě záleží od dítěte k dítěti, nekteré je od mala opatrné, některé snad ani v patnácti ne. Přeju další roky bez úrazu

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Já teda svoje holčičky furt hlídám, i když mě někdy rodina (z manželovy strany) označuje za hysterku.
    Jsem moc ráda, že jsme dosáhly tří let věku bez větší nehody.
    A říkám si, jak ještě dlouho budu muset holky hlídat? Kdy už je budu moct nechávat „bez (většího) dozoru“?

    Je někdo schopen shrnout, v jakém věku by se mělo na co dávat více pozor?
    Mě tedy konkrétně teď už zajímá předškolní věk (děti tříleté a starší).

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist