Člověk by nevěřil, jaké jsou kolem nás nástrahy. Někdy jsou kočárky navlas stejné a tím dochází k záměnám. U kočárků bývá koš, boční či čelní brašny (někdy s popruhem přes rameno) a v těch mohou být i věci dítěti dostupné a nebezpečné, třeba peněženka s mincemi, klíče a maminčiny tabletky…
Dítě si s klíči často hraje, ale také je třeba upustí do kanálu. Některé brzdy dokáže dítě uvolnit, do síťky se může skulit, upínací kšírky si může uvolnit či utrhnout. Je dobré mít u kočárku také slunečník a krycí igelitovou přikrývku do deště. Jindy jsou to třeba skládací hole, kde se i dítě může skřípnout, měly by mít nějaké stupátko na nožičky. Musíme občas zkontrolovat pevnost dílů kočárku, abychom nebyli překvapeni jeho znepojízdněním daleko od domu. Někdy výrobci zapomínají, že je třeba kolem mít držadla pro přenášení, zdvihání a připnutí v dopravním prostředku, takže by kočárky měly být superlehké a pevné. Rozhodně by se nemělo stávat jako kdysi, že korba byla upnuta jen nějakými obrtlíky a zástrčkami a tak se dokonce stalo, že neúplně upevněná korba s dítětem sjela z mostu do řeky (když tam provizorně po dobu opravy zřídili nadchod). Někde jsou ještě v provozu kočárkárny, ale mnohde je zrušili a tak kočárky stojí někde pod schody a pod. Jenže se stalo, že do fusaku vlezla krysa, maminka tam dala dítě – to začlo křičet, ale maminka nic zlého netušíc až po delším čase zjistila ohryzané nožičky dítěte.A co říkáte, když dítěti spadne na zem dudlík? Některá maminka ho otře a v puse olízne a zas ho dá dítěti; tím mu dodá i spoustu bakterií. Dnes ani není radno se pohybovat s dítětem v místech smogu a s hejny hmyzu, třeba i v lese; i tam číhá hmyzí nebezpečí. Že je nebezpečné nechat dítě bez dozoru, to slyšíme často ze zpráv policie; platí to i o kanálech, potůčcích, balkonech a mřížích s většími otvory; jak dítě může prostrčit dírou hlavičku, je to pro něj nebezpečné, snadno proleze skrz celé. Také křídla oken by měla být dostatečně zajištěna, aby tudy dítě neprolezlo. Nepřibližovat se např. k běžícím strojům, nebrat děti někam, kde lítají puky/míče a pohybují se houpačky aj. atrakce.
Velmi nebezpečné je nechat v dosahu dětí ležet nádoby třeba i na ubrusu; snadno dítě strhne na sebe ubrus nebo vázu, šálek s horkým nápojem aj., zvlášť u plotny. Té by se děti měly vyhýbat, zvláště plynovým knoflíkům, el. spínačům a zásuvkám, či zapnutým zařízením (např. větrák, teplomet) a také nožům a další nástrojům, včetně pletacích drátů. Pozor, aby se nemohlo dítě napít třeba čističe či barvy – může mu připomínat sací láhev a limonádu. O dostupnosti léků apod. snad upozorňovat nemusím, ale na drobné předměty je třeba upozornit – sirky, zažíhače, částečky rozmontovaných zařízení a hraček, korálků, apod. Moc dětí si je strčilo do nosu, ucha, vdechlo je nebo spolklo. Moc případů bylo z opaření a uskřípnutí. Dokonce u točivých dílů hraček vzniká nebezpečí – že se namotají vlasy. Ostré předměty mohou způsobit nejen poranění kůže, ale bohužel i očí.
Nebezpečí číhá také na ulici v hustém davu, při přecházení a v blízkosti dopravních prostředků – na refýži, přechodu či přejezdu. Pro ochranu očí je snad nejvhodnější kšiltovka s barevným průhledným štítkem. Stále by měla být po ruce nějaká čistá vlhká plena k otření ušpiněných rukou a předmětů. Varuji také před přílišnou důvěrou ve zvířátka jako např. slepice, husa, koza, kočka, pes, medvěd, opice, slon a další. Mohou dítě napadnout a přenést mikroby.
Všechny potraviny by dítě mělo dostávat řádně omyté a bez pecek/jadérek. Ne každý bonbon je pro malé dítě vhodný, zvlášť někde z pouti. Pokud máme podezření na šířící se infekční nemoci, dbejme zvýšené opatrnosti a zbytečně jim dítě nevystavujme. Mějme s sebou vždy adresu/telefon na policii a záchrannou službu/taxi a také příslušné doklady (průkaz pojišťovny), občerstvení a léky dítěte. Člověk nikdy neví, co se může přihodit. Vím, že většina na podobné věci dbá, ale neškodí si je občas připomenout.
Napsal/a: Stará vojna
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (13 vyjádření)
Všechny Vás zdravím. Pro Sonču: Letos mi bude 80. Tenhle server (vasedeti) jsem objevil teprve zač. letošního roku, psal jsem příspěvky jako anonym (např. Jaké je stáří – Zábava – tam mne ale podepsali jako Petr), to spíš mne najdete v písničkách, ty máme nejraději. Už mám i vlastní zápisníček, jenže chci psát nejen vzpomínky, ale vyjadřovat se i k dnešku. Protože na tomto serveru nacházím spoustu názorů a příhod rodičů i dětí, nemám potřebu mít vlastní blog ani www, děkuji za nabídku. Své hlavní vzpomínky jsem napsal už před léty, občas do nich jen nakouknu a připomenu si další dosud nenapsané detaily. Totiž, tu dobu nestraného vlasteneckého pohledu na občanský život od předválky skoro nikde nenajdete, vždy jen jako kritiku chyb jedné strany, diktát a ruskou okupaci a zážitky potrestaných, nikdy tam není zač a proč byli trestáni a co dělala většina obyčejných lidí. Ale právě oni nám zanechali to velké národní dědictví, ti to všechno obětavě stavěli (továrny, přehrady, hutě …. a velmi často zadarmo, anonymně a dnes z toho nemají vůbec nic. Tenkrát se začalo budovat štěstí dětí, končily ty vesnické porodní asistentky a všude se zřizovala zdravotní střediska, poradny a mateřské školy (do té doby nebyly, kromě církevních), skutečně právě tehdy se odstrkovaní pracující, deputátníci a sloužící stali plnoprávnými lidmi, nikomu nic neukradli, ani nikoho nezavírali, přitom největší péči a podporu požívala mládež. Odvedli svou práci, z jejich výdělků zdarma vystudovali i ti, co dnes obrací kolo dějin zpět a byla z nich hrazena také sociální péče, jejíž rezervy byly úmyslně zpacifikovány. Dnešní generace prý důchodce neuživí. Tehdejší budovatelé mají právo, aby nebyli zapomenuti. Když něco chybělo, řešilo se to na místě mezi lidmi, všichni přiložili ruku k dílu a sny se stávaly skutečností; snadno se poznalo, kdo je proti a takoví proti většině neuspěli. Snažím se zde trochu ty mezery vzpomínkami vyplnit, ono se totiž mnoho již dříve vyřešených problémů opakuje a objevuje se objevené s poukazem, že dnes je svět jiný. Jenže dnešní generace se dopouštějí týchž chyb, které u jiných kritizuje. Chybí nám vzájemné chápání a tolerance, jsme moc podezřívaví a nedůvěřiví. Proto: sjednoťme se, buďme vlastenci.
O kryse ve fusaku mi referovala i teta, takže tomu začínám věřit.
Mně se vaše vzpomínky líbíly taky víc než tento, ikdyž pravdivý, výcuc. Nevím, kolik Vám je, ale paměť máte skvělou. Pokud chcete, aby po vás zbylo hezké vyprávění pro vnoučata a ostatní, což je krásná myšlenka, nechcete si kromě ostatních aktivit založit vlastní blog nebo www stránky? Už jsem se k tomu taky dokopala, je to fakt celkem jednoduché.
Odkaz na diskuzi je tady http://www.vasedeti.cz/diskuze-559-mate-vlastni-www-stranky
Promiňte mi prosím chyby v textu, omlouvám se. Stará vojna.
Babofko, dřív moc těch umělých hmot a hraček nebývalo, obyčejně hračky vyráběli doma tatínkové, šetřilo se na potřebnější věci; jinak se užívalo hlavně dřevo. Přestože jsou přísná pravidla, porušují se. S tou krysou je to pravda, máma to nepoznala včas. Refýž je prosím tramvajový nástupní ostrůvek. Karamelko, asi nevíte jak se chová slepice – kvočna sedne dítěti do vlasů a klove oči, tu zkušenost mám vlastní a to jsem neuvedl zkušenosti s dalšími zvířaty, třeba křeček si udělá hnízdo ve slamníčku. Do jednoho bytu v paneláku se někudy dostal cizokrajný had, nikomu nechyběl a nezjistilo se kudy se dovnitř dostal. Někdy stačí, když Vám dítě v kočárku pokadí holub, stává se to i dámám na chodníku. Ještě jste asi neutíkala před kozlem, běda když vás trkne a co teprve divočák(kanec), o slonu jsem psal jinde. Přesvědčte se, údiv a smích nejsou na místě. Nedivte se stylu psaní, to přijde samo jako gejzír vzpomínek. Kdoví zda budete psát v 80-ti letech aspoň jako já. Byl jsem holt všímavý a skoro ve všem se vyznám, opravim si úplně všechno (až na techniku s čipy), byl jsem i voj. soudcem, učitelem, programátorem, potom i vedoucím ZÚ podniku, řidičák mám na všechno mimo autobusu, jezdil jsem i s tankem. Bývaly přístroje, které si každý opravil sám, stačila součástka za pár haléřů, dnes ji neseženete a musíte koupit nový přístroj. To je také pokrok, ale drahý. Znal jsem kolegy z VŠ – neuměli ani zapojit zvonek. Jsme různí. Mám kuchyšký stolní robot z r. 1958 a ještě slouží jako nový. Už mám ale chatrné zdraví, tak píšu, abych si aspoň cvičil paměť a aby po mně něco zbylo. Jenže samochvála smrdí, nechme to stranou. Radím, všímejte si věcí kolem, jak se co dělá, ať stačíte pokroku. Veďte k tomu děti, nebo budou znát jen počítač a z ničím si samy neporadí.
no jo zlaté staré časy kdy jsme žili s ftálaty kolem sebe v blahé nevědomosti:-)))))))))))
to o té kryse se mi s prominutím zdá velmi přitažené za vlasy..pochybuji že by maminka nechala dítěti ohryzat nožičky,,,to by asi velmi plakalo..těžko by se takový pláč dal zaměnit za běžný….
prosím co je to refýž? to neznám….
a jinak na mě článek působí jako změť a smršť rad a nápadů…člověk se v tom pomalu ztrácí..zvláště část o ,,nebezpečných“ zvířatech ně velmi pobavila..přidala bych pozor na krokodýly,kačeny,prasata,pozor na koně!:-))) aby dítě náhodou nekopli…:-)))
Vaše články o babičce a hospodaření mi byly milejší. K
Stará vojno, mnoho výrobků je dnes uznáno jako nebezpečné. Dřív rozhodně tolik atestů nebylo, nikdo nezkoumal, zda je to či ono karcinogenní, nebezpečné, atd… Takže ani TV o ničem takovém neinformovala. Žili jsme v blahé nevědomosti. Dnes jsou na všechny výrobky velmi přísná kritéria…
Co říkáte dnes často řešeným otázkám – mnoho věcí, se kterými přijde dítě do styku, je uznáno nebezpečnými a proto se musí stáhnout z prodeje, respektive vrátit to koupené zpět. Teď zrovna ukazovala TV vadný rantl z umělé hmoty na postýlce, jinde jsou to nezdravé příměsi v umělohmotných hračkách či jen barvbách, atd. Za mých mladých let spolužák si do nosu strčil matičku a musel na operaci. Asi to odpovědné oprgány za kravinu nepovažují. Velkou potíž mohou způsobit vdechnuté části do plic, opět je velmi složité je vyjmout a dítě hodně trpí.
No, o některých věcech, o nichž Stará vojna píše, jsem slyšela taky. Nemyslím, že to myslel zle, určitě chtěl jen připomenout, nač bychom měli jako rodiče dávat pozor.
Anonymní Jolano, má neteř taky jako malé dítě zbaštila kuřinec a skončila na infekčním s těžkou salmonelózou, takže buďte ráda, že vaše děti mají zdravá a fungující střeva. Každý snese něco jiného. Ano, oblý malý předmět projde zažívacím traktem zpravidla bez potíží a dítě ho vykaká, ale co taková ostrá věcička? Od známých syn pil ze skleničky a když silněji stiskl zoubky, roztříštila se mu v ústech – jen díky duchapřítomnosti rodičů nic nespolknul. Jasně, nebudem ze všeho dělat vědu, ale spoléhat na to, že dítěti se nic nestane a nehlídat ho, to je opravdu trestuhodné.
No tak naše děcka stěch by se asi Stará vojna zbláznila,ty už chutnali věcí od písku až po šutry a protilátkama jen kynou.Nebudu brát dětem to co jsme jako děti dělávali taky a nic se nám nestalo!Nejsme háklivky a štítivky v jednom???Jednou mě dítko spolklo kostku od trnek a víte co mu dala kus chleba,pak mě lékařka řekla že to projde snadno.Taky se mě stalo že mě dítko snědlo voskovou pastelku pak ji normálně vykakalo,starší dítko když bylo malé tak zas snědlo mýdlo a nic se mu nestalo.No a bratranec ten zas jedl kuřince a má zdravé děti a nic se mu nestalo!A neteř ta loupe malbu na zdi a nic se nestalo a je toho ještě hodně ale tomu Stará vojna asi nikdy rozumět nebude.Tak co na to říkáte to sme špatní rodiče co to víte nemáme tolik času co lidé v důchodu aby se zaobírali kravinama!Jolana
Milá babofko, mýmu vnukovi je 14 a stále ho mám na očích. Trpí atopickým ekzémem a alergiemi po svém otci; klinika říká, že se toho nikdy nezbaví a stojí to hodně. Věřte si komu chcete. S tím zavřením z Vás nemluví Vaše já, taková nejste, aspoň co jsem od Vás četl. Co jsem kdy napsal, je čirá pravda z vlastních prožitků.
Tak to už znám druhý zdroj, který referuje o kryse ve fusaku. Ono to snad bude pravda…
Já bych jen chtěla reagovat na ty kočárky nechanými pod schody. Možná kdysi dávno ano, teď ale rozhodně ne, protože by ho okamžitě někdo ukradl. Zkušenost od nás z domu , a ne jedna.
Tedy Stará vojno, chci raději věřit, že lžete a nečerpáte skutečně z vlastní zkušenosti. A pokud opravdu líčíte své zážitky, tak jen doufám, že se vaše děti či vnoučata těší pevnému zdraví a dožili se ve zdraví dospělosti… A vás by nejspíš měli zavřít.
Mobile Sliding Menu