Pneumokokové infekce čítají několik druhů onemocnění, ale jejich společným jmenovatelem je bakterie Streptococcus pneumonie, pneumokok.
O tom, že existují záněty středního ucha nebo často smrtelné zápaly plic, věděli naši předkové už odedávna. Ale teprve v roce 1881 byla objevena L. Pasteurem, a to ve slinách nemocného vzteklinou, její přejmenování na pneumokoka proběhlo v roce 1886. A teprve v minulém století, v roce 1974, byl zařazen kvůli svým vlastnostem do čeledi Streptokoků právě jako Streptococcus pneumonie.
Dá se najít i u zdravých osob na sliznici dýchacích cest, kdy může jít i o dočasnou součást běžné mikroflóry. V té chvíli se ale dotyčný může stát bacilonosičem bez jakýchkoliv příznaků.
Pokud zamíříme do laboratoře, dozvíme se, že se jedná o Grampozitivní bakterii, která při nedostatku protilátek odolává fagocytóze. Antigenní struktura se dělí podle sacharidového pouzdra, kdy se pneumokoky rozdělují na více jak osmdesát sérotypů.
Působí na ně velice rychle změny okolní teploty, z čehož vyplývá, že materiál určený ke kultivaci musí být co nejrychleji doručen do laboratoře, jinak může dojít ke zkreslení výsledků, i negativním.
Jsou označeny dvěma způsoby. Buď americkým, nebo dánským. V tom americkém se určují čísla podle toho, jak byly za sebou objeveny, v dánském pak podle příbuznosti sérotypů, rozdělení je pak do 40 skupin. Pokud se jedná o příbuzné typy, pak je navíc přidáno ještě písmeno, např. 19F.
I když je známo několik desítek sérotypů, klinicky nejvýznamnějšími je „pouhých“ 13. Alespoň prozatím. Jsou to ty, které způsobují více jak devadesát procent nákaz, hlavně invazivních.
Onemocněními způsobenými pneumokoky jsou nejvíce ohroženy děti do dvou let a pak osoby starší 65 let věku.
Tak například podle Světové zdravotnické organizace zemřelo v roce 2005 na pneumokokové nákazy ve světě asi 1 600 000 lidí, z toho přes milión byli děti do 5ti let věku. Většina pak pocházela z rozvojových zemí. V Evropě je rozdíl v nemocnosti malých dětí podle jednotlivých zemí různý. V naší republice ročně onemocní podle SZÚ (na respirační pneumokoková onemocnění) několik tisíc lidí (hlásí se pouze invazivní pneumokoková onemocnění).
Infekce pneumokokem se šíří kapénkovou formou, přenáší se vzduchem. Tedy jsou nejčastější výskytu v kolektivech, jako školky, školy, ubytovny, zařízení pro seniory, ale i třeba věznice.
Pokud se vyskytne infekce u novorozenců, pak často bývá přenesena cervikovaginálním sekretem, kdy dojde k aspiraci pneumokoků.
Pneumokokům se velice dobře daří tam, kde je organismus, resp. sliznice, již oslabena předchozím působením virů. Způsobují především sinusitidy (zánět vedlejších dutin nosních), hnisavé rinitidy (rýma jako zánět nosní sliznice), dále otitidy (zánět ucha), bronchitidy (zánět průdušek) či pneumonie (zánět, zápal plic). Kromě toho stojí za vznikem konjunktivitid (zánět spojivek), sepsí (těžká infekce provázená systémovými projevy), ale i endokarditid (zánět nitroblány srdeční) apod.
Nejčastěji se setkáváme, a to hlavně u malých dětí, se zánětem středního ucha. Uvádí se, že až 80% osob má s tímto zánětem vlastní zkušenosti alespoň jednou za život. Častěji pak onemocní chlapci než dívky. Tomuto onemocnění se budeme věnovat v samostatném článku, proto se zde o něm blíže nezmiňuji.
Akutní zánět obličejových dutin je dalším onemocněním způsobeným pneumokokem. Mění se ale „působnost“ bakterie, kdy více napadá dospělé než děti. Pokud jím onemocníme, budeme přepadlí, velice silně unavení a především nás bude skutečně silně bolet okolí zduřelé postižené krajiny, citlivé i na slabší poklep. Je na místě důkladné přeléčení pomocí antibiotik, které většinou pomůže. Při nedostatečné léčbě či jejím oddalování může dojít ke komplikacím, jako například přechod této infekce na mozkové pleny apod.
Nejzávažnější formou je pak bakteriální pneumonie, se kterou se setkáváme opět nejčastěji u malých dětí a starších lidí. Jen v naší republice ročně onemocní až 150 tisíc osob. Ani úmrtnost není nejnižší. Uvádí se až okolo dvou tisíc ročně.
U postiženého člověka se objeví horečka, třesavka, je zvýšená únava a dýchavičnost spolu s bolestí v místě zánětu na hrudi. Je nutné nasazení antibiotik.
Další závažnou formou jsou meningitidy, záněty mozkových blan. Rozdělujeme je na primární, které postihují hlavně kojence a malé děti, sekundární se pak usídlí hlavně v dospělém organismu. Pneumokoková meningitida je vždy stavem ohrožující život, úmrtnost je vysoká – až 30%. Tomuto onemocnění velice často předchází pneumokoková otitida, pak se jedná o sekundární onemocnění.
Onemocnění začíná vysokou horečkou, ke které se přidávají nesnesitelné bolesti hlavy, zvracení, může dojít až k bezvědomí. U kojenců je propadlá fontanela, děti častěji zvrací, mají křeče.
Nemoc probíhá vcelku dramaticky a rychle tak může ohrozit život.
Je nutné provést lumbální punkci pro potvrzení infekce a dále pak léčba antibiotiky.
Podle SZÚ se v ČR vyskytne ročně asi kolem 50 – 60 případů pneumokokové meningitidy, 10% z nich je pak přibližně smrtelných.
V současné době je možnost prevence onemocnění pneumokokem pomocí podání očkovací látky.
První očkovací látka byla zhotovena v USA v roce 1947, jednalo se o tetravakcínu, v roce 1977 nastoupila 14valentní vakcína, od osmdesátých let je pak připravena 23valentní vakcína. Její součástí je 90% sérotypů pneumokoků, které způsobují ty nejzávažnější, invazivní nákazy.
Využívá se hlavně u starších osob, nebo rizikových skupin obyvatel. Nechrání proti zánětům středním ucha či zánětům obličejových dutin.
Zároveň jí nelze aplikovat dětem do dvou let, protože jejich organismus není schopen vytvořit protilátky proti polysacharidovým antigenům.
Pro děti je určená vakcína Prevenar, která se dá použít u této věkové kategorie od dvou měsíců. Částečně působí i na záněty středního ucha. Jedná se o sedmivalentní vakcínu určenou pro děti do 5ti let věku.
Další je pak desetivalentní Synflorix určený opět pro děti do dvou let. Ta již působí i v oblasti prevence zánětů středního ucha.
Kromě těchto dvou se připravuje na registraci další, 13tivalentní vakcína, určená rovněž pro děti.
Tak, pneumokoka jako takového jsme si představili. V příštím článku se budeme věnovat jednomu z nejčastějších dětských onemocnění – zánětu středního ucha.
