U nemocných se objevují vážné a dalekosáhlé změny týkající se mozku, ale i dalších tělesných orgánů. Nevíme však, jestli jsou tyto změny důsledkem nemoci a hladovění, nebo naopak důsledkem rapidního úbytku tělesné hmotnosti.
Uvádí se, že 50–70 % nemocných se dříve či později uzdraví. Přesto ale zbývá velmi podstatná část pacientů, u nichž k uzdravení nikdy nedojde a nemoc se chronifikuje. Nezanedbatelná část těchto pacientů umírá – mentální anorexie je považována za nemoc s nejvyšší mírou úmrtnosti mezi psychiatrickými poruchami.
Anorektici necítí radost
Lidé, kteří trpí mentální anorexií, často nejsou schopni své chování změnit. Vědci z univerzity v Heidelbergu se pomocí funkční magnetické rezonance zaměřili na to, co se odehrává v mozku anorektických pacientů. Pozorovali změny v objemu krve v různých oblastech mozku – vyšší přísun krve je příznakem toho, že daná oblast mozku vykazuje vyšší metabolismus, a tedy vyšší aktivitu. „V této studii,“ říká k tomu Hans-Christoph Friedrich, jeden z autorů výzkumu, „jsme zjistili, že anorektičtí pacienti lpí na navyklých behaviorálních odpovědích častěji než zdravé subjekty, potlačují tedy alternativní chování.“ U pacientů s anorexií byla v menší míře aktivována určitá nervová dráha mezi mozkovou kůrou a mezimozkem. Tato dráha hraje rozhodující roli při zahajování a kontrole akcí při rychle se měnících nárocích okolí. Tento výzkum je dalším z těch, které poukazují na neurobiologické souvislosti anorexie.
Anorektici jsou méně schopní cítit radost. Často nedokážou žít daným okamžikem „teď a tady“, stále se trápí úvahami o důsledcích vlastních rozhodnutí a nadměrně se zabývají chybami, kterých se dopustili. Hledají pravidla i tam, kde žádná nejsou. Studie provedené pomocí zobrazovacích metod popsaly u anorektiků nerovnováhu mezi mozkovými okruhy, které regulují odměnu a emoce (ventrální či limbický okruh), a okruhy asociovanými s důsledky a plánováním (dorzální nebo kognitivní okruh).
Zajímavý je fakt, že u dospělých nemocných trpících mentální anorexií může vést hladovění k úbytku objemu mozkové kůry. Ve srovnání se zdravou populací je objem mozkové kůry tím menší, čím déle hladovění trvá. Naštěstí ale není tento trend trvalý a nevratný: jakmile se nemocný vrátí na normální váhu, objem mozkové kůry se opět zvýší.
Ačkoli fyzická příčina anorexie není známa, podle několika studií existuje jistá souvislost mezi onemocněním a nízkou hladinou mozkové bílkoviny zvané BDNF. Podle Cynthie Bulik, odbornice na poli poruch příjmu potravy, se zdá, že tento stav, tedy snížená hladina bílkoviny BDNF, se u žen, které se vyléčily z anorexie, zase upraví.
Nedávno publikovaná studie z Centra pro aplikovanou genomiku ve Filadelfii identifikovala geny zodpovědné za mentální anorexii. Šlo o první celogenomovou asociační studii na velkém vzorku a zároveň o první výzkum genových kopií tohoto onemocnění. Potvrdila se role tzv. kandidátních genů, popsaných v předchozích výzkumech, a otevřelo se nové pole výzkumu genetického podkladu anorexie.