I když Vaše malé sluníčko ještě nemluví a neumí ani říct nebo ukázat, co ho bolí, to, že zlobí ouško, zjistíte. Děťátko pláče, hlavně v leže, sahá si na bolavou stranu. Děti bývají neklidné, špatně spinkají, mohou mít horečku, a některé děti kvůli bolesti a zánětu zvracejí nebo ublinkávají. Pokud je zánět už v pokročilejším stavu, může se stát, že bubínek nátlak hnisu za ním nevydrží a samovolně praskne, pak z ouška vytéká tekutina. Zánět středního ucha se nedá přehlédnout, provází ho velká bolest ucha, dospělý má pocit zalehlého ucha a nepříjemného tlaku v něm. To cítí i děti, ale neumí to popsat.
V případě, že se ouško neléčí, může dojít k velmi nepříjemným komplikacím. Proto bychom zánět středouší neměli přehlížet a měli bychom zajít k lékaři, i když nám bubínek samovolně praskne. Může se stát, že tekutina nestihne vytéct všechna a bubínek se zacelí dříve a to může vést k opakování zánětu, pomnožení bakterií v tekutině za bubínkem a ke zhoršení zánětu.
Příčinou zánětu může být infekce. Střední ucho je s nosohltanem spojeno Eustachovou tubou a ta zajišťuje ventilaci středouší. Pokud má dítko ucpaný nosík, ať už rýmou a nebo třeba kvůli velkým nosním mandlím, a nebo má infekci horních cest dýchacích, může se mu infekce přenést do středního ucha za bubínek, kde mu pak nahromaděný sekret dělá neplechu. (Nejmenovala jsem všechny příčiny zánětu…)
Nejenže dítko hůř slyší, ale se stoupajícím tlakem stoupá i bolest, nejlepším řešením v tuto chvíli je ORL ambulance, nebo pohotovost. Tam lékař provede základní vyšetření, které jsem popisovala v minulém článku, a rozhodne se pro léčbu. Ušním zrcátkem lékař vidí, jak je zánět veliký, v jakém stavu je bubínek, jestli nepraskl samovolně atd… Pokud praskl, ošetří ouško, pokud ještě nepraskl a je viditelný zánět za bubínkem, obvykle se to léčí malým ambulantním zákrokem zvaným paracentéza – „píchnutí ucha“.
Někde se před samotným pícháním dá do bolavého ouška vatička s roztokem, který ouško umrtví, a samotné píchnutí pak není tak bolestivé.
Skrz ušní zrcátko zavede lékař ostrý nástroj (kopíčko), kterým naruší celistvost bubínku. Provádí se to velmi rychle, pacient pak ani nepostřehne, co se stalo. Úleva je okamžitá, zmizí bolest, povolí tlak. Tekutina za bubínkem vyteče. Lékař kontroluje její barvu a konzistenci, může odebrat i vzorek na mikrobiologické vyšetření, aby zjistil původce zánětu. Tím bývá nejčastěji streptococcus pneumonie, proti kterému (proti nejčastějším formám) už dnes existuje očkování. Může se ale stát, že zánět ucha z jiných příčin může mít i dítě očkované.
Pokud tekutina dobře neodtéká, je možné ji odsát – což je nebolestivá záležitost. Podle lékařského posouzení se pak odehrává další postup: mohou být preventivně nasazena antibiotika, lékař může doporučit léčbu příčiny onemocnění, např. pokud se záněty středního ucha opakuji a je viditelnou příčinou nosní mandle, měla by jít ven. Stejné to je i při zánětech způsobené rýmou, nachlazením, je dobré těmto nemocem předcházet. Což je poněkud obtížné, u dětí chodících do školky téměř nemožné. U malých dětí je nutné udržovat nosík průchodný, odsávat děti, co neumí smrkat, by mělo být samozřejmostí (odsávačka s ústní savičkou ale nestačí). Co nejdříve naučte dítě smrkat. Nosní kapky také pomohou uvolnit nosík.
Pokud budete mít dítko takto nemocné, a nebo budete mít jen podezření, že se jedná o zánět ouška, neváhejte a zajděte k lékaři. V těchto případech nemusíte mít žádné doporučení jiného lékaře.
Doufám, že se Vám záněty středního ucha vyhnou obloukem a že budete zdraví. Také doufám, že se tento článek líbil a že jsem Vám alespoň v něcem byla nápomocná. Přeji hezký den, s pozdravem Knoppová Michaela