Horečka a zvýšená teplota – to jsou pojmy, které se někdy dost pletou a přitom jejich pravý význam je velmi důležitý pro objasnění nemoci, která našeho potomka trápí. Většina z nás zcela nepochybně dokáže určit, kdy se jedná „jen“ o zvýšenou teplotu a kdy o horečku, a co dělat. Ale neuškodí si vše trochu zopakovat.
Normální tělesná teplota je u zdravého člověka v rozmezí 36-37°C. O zvýšené teplotě mluvíme, pokud je naměřená tělesná teplota v rozmezí 37-38°C, teplota nad 38°C je již označována jako horečka, teplota v rozmezí 40-41°C se označuje jako hyperpyrexie. Teplota pod 36°C je označována jako subnormální.Co se týká měření teploty, u nás je nejrozšířenější měření tělesné teploty pomocí rtuťového teploměru v podpaží, u kojenců a malých dětí pak pomocí tzv.rychloběžky v konečníku. Při použití rychloběžky nesmíme zapomenout odečíst 0,5°C. Měření teploty v konečníku je nejpřesnější způsob měření tělesné teploty, protože hodnota odpovídá nejvíce vnitřní teplotě organismu. V poslední době k nám pronikají způsoby měření tělesné teploty v uchu, což je zatím ne moc obvyklý způsob, nicméně dosti přesný. Vhodnější ale je až pro děti starší 2 let. Nesmíme zapomenout, že při tomto způsobu měření tělesné teploty musíte trochu zatáhnout za ucho směrem dolů. To proto, aby se teploměr dostal na místo, odkud lze teplotu odečítat.Přesné je i měření tělesné teploty pod jazykem, kde je ovšem naměřená hodnota o 0,2-0,3°C vyšší než hodnota naměřená v podpaží. Měření tělesné teploty pomocí páskových teploměrů přikládaných na čelo slouží pouze jako orientační hodnota. Teplotu bychom také měli měřit několikrát denně a to vzhledem k dennímu rytmu teplotních změn. Nejnižší teplota bývá obvykle ráno mezi 5-6 hodinou ranní, nejvyšší mezi 16-18 hodinou.
Co se týká malých dětí, tak zde mohou být rozdíly vcelku veliké, měření teploty zde není úplně přesné. Malé děti mohou mít normální teplotu i o 0,5°C vyšší než je norma.
Zvýšená tělesná teplota a horečka není nemoc. Jde pouze o příznaky,pomocí kterých nám tělo sděluje, že se něco děje. Zvýšená teplota i horečka jsou obranné reakce organismu.
Jak to vlastně v těle funguje?
Teplota těla je regulována mechanismem – termoregulací, kde velmi důležitou roli hraje hypotalamus. V hypotalamu je uloženo termoregulační centrum. Toto centrum hodnotí informace přicházející od termoreceptorů. Cílem termoregulace je udržet teplotu tělesného jádra na tzv. nastavené hodnotě – 37°C. Aby tento mechanismus fungoval, má k tomu právě zmíněné pomocníky ve formě termoreceptorů, které jsou uloženy jednak v kůži a jednak v hlubokých tělních dutinách a to v právě v hypotalamu, v páteřní míše, dále na zadní stěně dutiny břišní a podél velkých cév. Jakmile teplota stoupne nad 37,1°C, jsou termoregulační mechanismy uváděny v činnost. Mezi termoregulační mechanismy patří známý svalový třes při horečce, ale i snížená chuť k jídlu a k aktivitě, pocení, zvýšené dýchání atd. Například při nástupu horečky, kdy je výdej tepla snížen omezením prokrvení kůže, která se tak ochladí a my máme pocit chladu.Při poklesu horečky hodnota klesá a dochází ke zvýšenému prokrvení kůže s pocitem tepla a silným pocením.
Horečka nastává, pokud do organismu pronikne infekce a mikroorganismy.Toxické látky vyvolávají uvolňování látek nazývaných pyrogeny.
Horečka má sama o sobě velký význam ve funkci překonávání infekce. Je prokázáno, že řada bakterií a virů při tělesné teplotě vyšší jak 39°C hyne a nemůže se dále rozmnožovat. Užitek horečky tedy spočívá v jejím působení proti infekci. Rovněž při horečce klesají hodnoty kovů obsažených v plazmě (železo, zinek, měď), které jsou nezbytné pro množení bakterií. Při horečce dochází také ke zničení buněk, které poškodily viry a je tak omezena možnost jejich replikace.
Horečka má dvě základní fáze. V první fázi dochází ke zvyšování tělesné teploty, většinou až ke 39°C. Dítěti je zima, klepe se, má studené ruce a nohy, chce být maximálně přikryté. Zároveň v této fázi dítě bolí hlava, většinou může i zvracet. V této fázi organismus zvyšuje hodnotu tělesné teploty proto, aby dosáhlo hranice, kdy může úspěšně bojovat s infekcí. V této fázi není vůbec vhodné podávat léky snižující teplotu, je lepší nechat organismus bojovat s infekcí. Pokud bychom podávali tyto léky v této fázi, ztížíme boj organismu s infekcí.
Ve druhé fázi horečky, která nastává po dosažení optimální hodnoty teploty – asi 39,5°C, organismus teplo vydává a dítě má naopak pocit horka, má horké ruce a nohy, vadí mu být přikryté pod peřinou. Tento postup se může opakovat i 3 dny za sebou a jde vlastně o normální reakci organismu. Pokud by ale dítě mělo třesavku několikrát denně, pak je vhodnější co nejrychleji vyhledat lékaře.
Mezi nejčastější příčiny horečky v dětském věku patří infekční onemocnění, od klasických virových, chřipkových infektů a bronchitid až po tzv. dětské nemoci, jako je spála či plané neštovice. Vyjímkou ale nejsou ani příčiny závažnější, jako například zápal plic.
Co dělat při horečce?
Abychom mohli stanovit „diagnozu“ horečky, je vhodné dítě přeměřit několikrát, alespoň 2x a měření provádět tehdy, když je dítě v klidu. Vůbec není vhodné měřit teplotu dítěti, které ještě před minutou běhalo po celém bytě a honilo se s kočkou. Právě proto je lepší teplotu raději 2x přeměřit v určitém rozmezí.
Dítě s horečkou patří každopádně do postele. Místnost trochu zatemníme a uvaříme horký čaj s citronem. Pokud je dítě v první fázi horečky, kdy je mu zima, oblékneme mu teplé ponožky a pořádně ho přikryjeme. Naopak ve druhé fázi horečky dítěti ponožky můžeme svléknout a přikryjeme ho jen lehkou pokrývkou, nenutíme ho být zabalené ve vlněné dece až po uši. Celou dobu podáváme teplý čaj, aby dítě netrpělo nedostatkem tekutin. Důležité je rovněž sledovat, zda není dítě promodralé, hlavně rty, nehty, zda nemá výtok z ucha, kašel, bolestivé ušní boltce, jakým způsobem dýchá – rychle, ztěžka apod. U starších dětí se ptáme již konkrétně při našem podezření na onemocnění, co ho bolí. Není vhodné ptát se, zda dítě bolí ucho, ale zeptat se, co ho bolí.
Během horečky většinou děti nemají chuť k jídlu, takže je nenutíme. Pokud si něco přejí, přineseme lehká, dobře stravitelná jídla, většinou kašovité pokrmy. Nepodáváme maso, salámy a jiná tučná jídla. Rozhodně ale dítěti neustále doporučujeme, aby se napilo, i když nemá moc žízeň. Nemusí vypít naráz litr čaje, stačí, když ho bude ucucávat po určitých intervalech. Tady je nutný dohled rodičů. K pití je vhodný například čaj bezový, lipový.
Snižovat horečku uměle, pomocí léků, se vyplatí až ve druhé fázi, kdy si tělo již s infekcí určitým způsobem poradilo. Ale teplá postel a dostatek teplých nápojů a vitamínů a klid mnohdy pomohou lépe. Rozhodně se nedoporučuje, jak bylo řečeno, podávat léky na snižování teploty v první fázi, kdy se organismus snaží vypořádat s infektem sám. Co se týká léků, každá maminka má své zkušenosti a zná nejlépe své dítko. Pro kojence jsou nezbytné léky ve formě sirupů, například Panadol baby nebo Nurofen. Nezapomínejme ale, že dítě do tří měsíců věku by mělo dostat pouze léky, které naordinuje lékař.Pro větší dítě se vyrábí již celá řada léků jak ve formě sirupů ,tak ve formě tablet. S výběrem poradí buď dětský lékař nebo lékárník. Vhodné pro obě věkové skupiny jsou čípky. Pokud podáváme čípky starším dětem, je vhodné, aby před aplikací trochu „zatlačily“.
Kdy voláme lékaře?
1)Lékaře zavoláme ihned, pokud jde o novorozence a mladšího kojence, tj. o dítě do přibližně 3 – 6 měsíců a má horečku.
2) Lékaře ihned zavoláme, pokud má dítě teplotu 40°C a více.
3) Lékaře zavoláme, pokud dojde k situaci, kdy teplota u dítěte stoupne a pak klesne a toto se opakuje několikrát za den. Pokud ale podáte léky na snížení teploty, jde o normální jev, neboť tělo se neustále snaží s infekcí bojovat.
4) Lékaře ihned zavoláme, pokud dojde ke vzniku tzv.febrilních křečí, které jsou pro dítě nebezpečné. Tyto křeče se často vyskytují u kojenců a batolat. Na dítěti vidíme trhavé pohyby, bývá spavé či v bezvědomí. Dítě je nutné před příjezdem lékaře zabezpečit proti úrazu. Musí mít průchodné dýchací cesty, takže ho uložíme na bok, aby případné zvratky či sliny mohly odtékat. Nedáváme mu nic pít, protože křeče se mohou opakovat.
5) Vždy voláme lékaře, pokud je dítě ještě jinak nemocné, například má vrozenou vadu srdeční, astma apod.
6) Lékaře zavoláme, pokud se jedná o kojence a batole trpící navíc silným průjmem. Může dojít k těžké dehydrataci organismu a lékařské vyšetření a případná léčba je zde nezbytná.
Napsal/a: Iveta Pešková