Není to žádné tajemství. Denně se z médií dozvídáme aktuální děsivá čísla počtu nakažených hepatitidou typu A. Tahle „nemoc špinavých rukou“, jak se jí obecně přezdívá, se nevyskytuje už „jen“ v Praze a Středočeském kraji, ale své nové nakažené hlásí snad všechny kraje. A přestože se nestýkáme s lidmi z „pochybné“ společnosti a dodržujeme základní hygienické návyky, ani podle slov hlavního hygienika nejsme stoprocentně chráněni před nákazou. Ale můžeme být. Stačí „jen“ nechat se naočkovat…
Nechci na tomto místě polemizovat, proč některé skupiny obyvatel očkovací látku mají a navíc zdarma. Já si jí ráda zaplatím. Za ten klid mi to stojí. Protože určitě nehodlám hepatitidu prodělat. Konec konců ukažte mi jednoho jediného člověka, který by byl ochotný marodit. Nejen „být na neschopence“, ale skutečně ulehnout s teplotou do postele, být unavený, malátný, trpět bolestmi kloubů a po několika dnech zežloutnout a zažívat nepříjemné svědění kůže. Nestojím ani o následný několikatýdenní pobyt v nemocnici, který by mě jen na pouhých poplatcích za hospitalizaci stál ve finále zhruba stejně, když ne víc, než „hloupé“ očkování. To nemluvím o tom, kdo by se postaral po tu dobu o našeho malého syna a až vůbec nechci domyslet, kdyby se v povinné izolaci vyskytla i naše hlava a zároveň živitel rodiny… Takže očkovacích látek potřebujeme v naší domácnosti zákonitě víc.
Snad jen sucharová a čajová dieta by někoho mohla nalákat a zajistit mu tak konečně redukci jeho váhy. Já osobně ale o tento způsob hubnutí nestojím.
A posledním plusem je určitě fakt, že zdravotní pojišťovna poskytuje finanční příspěvek na očkování nehrazená z veřejného zdravotního pojištění, tudíž se nám většina investovaných peněz vrátí zase zpět do rodinného rozpočtu.
Troufám si říct, že prevence zatíží rodinný rozpočet každé rodiny bezesporu podstatně méně než by zatížila v případě propuknutí choroby. Jenže…
Jak vypadá v praxi zdánlivě jednoduchá věc, jakou je návštěva lékárny a vyzvednutí léku, který vám lékař předepsal? Já na radu své lékařky vyrazila (spolu s lékařskými recepty) na rodinný výlet na západ republiky a spojila tak příjemné s užitečným.
Po týdnu vypadalo skóre já versus žloutenka 0:1. Ani v jedné ze šesti navštívených lékáren jsem neuspěla a svoji očkovací látku tedy stále nemám. V zoufalství jsem se pokoušela dotazovat se v dalších lékárnách telefonicky, ale se zcela stejným výsledkem.
Navíc mi partner oznámil, že v zaměstnání jim ochořel hepatitidou typu A jeden z kolegů. Skóre se zvyšuje na 0:2.
Ale abych tady nevypouštěla jen samé poplašné zprávy. V jedné z lékáren v blízkosti hranic s Německem jsem se dozvěděla pozitivní zprávu, a to, že právě za hranicemi očkovací látky k dispozici jsou! Lékařský předpis k vydání nepotřebují, neboť je látka volně k prodeji. A její cena se liší zhruba o 2 Eura. Pan lékárník dokonce předpokládal, že pakliže vydávají běžně platební doklady německým pacientům a ty jim v Německu jejich zdravotní pojišťovny proplácejí, nevidí důvod, proč by tedy česká zdravotní pojišťovna neuznávala doklad z Německa. Inu, zní to logicky, navíc v dnešní době „bez hranic“ v tom ani já nespatřuji problém. Zato zdravotní pojišťovna ano!!! Po vzneseném telefonickém dotazu se dozvídám strohou odpověď, že pakliže svůj plán zrealizuji, pojišťovna se nebude na úhradě finančně podílet. Na dotaz, zda mi paní na telefonu může poradit, jakým způsobem zmiňovanou látku získat, odpověděla že ne a s přáním pěkného dne se se mnou rozloučila…
Přiznám se, že té úřednické logice nerozumím. Ano, chápu, že existují nějaké standardní postupy, ale pokud dojde k nějaké mimořádné situaci, což absolutní nedostatek očkovacích sér v lékárnách a šířící se nákaza bezesporu jsou, pak nechápu, proč zdravotní pojišťovna není ochotna přijmout nějaké jiné, byť jen přechodné opatření. V čí zájmu (kromě pacienta) je, aby zůstal zdráv a pro své zdraví udělal maximum? Přeci v zájmu zdravotní pojišťovny, která by hradila lékařům veškeré náklady za návštěvy, vyšetření, hospitalizaci i následné kontroly. Jenže to by někdo z pracovníků musel chtít a snažil se prosadit svoji vizi. Říct jen „nejde to“, je mnohem, mnohem snazší…
Napsal/a: babofka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (41 vyjádření)
Jaruš něco na tom bude..antibiotika sme měli 2x za život..ťuky ťuk.