Sinusitida – ve zkratce

mysicka1407
15 roky ago
• Categories: Onemocnění a léčba

Zánět nosu a vedlejších dutin nosních je akutní nebo chronický. Jako zánět vedlejších dutin nosních (sinusitida) se označuje zanícení sliznice výběžků z dutiny nosní – vedlejších dutin nosních. Většinou nemoc postihuje více vedlejších dutin nosních (dutiny čelistní, čichové, čelní, klínová). Může se projevit jako zánět jednostranný i oboustranný. Ve většině případů je průběh onemocnění nekomplikovaný. Jestliže se však vyskytnou komplikace, dochází k postižení okolních orgánů – očnice, nitrolebí – a jedná se o závažný stav.PŘÍČINY:

• Zhoršená průchodnost nosu, například při nosní polypóze, zvětšené nosní mandli či vybočení nosní přepážky, také přispívá k větší pravděpodobnosti vzniku zánětu vedlejších dutin nosních.
• Virové infekce – např. nachlazení. Bývá na počátku dalšího rozvoje onemocnění. Viry působí na sliznici tak, že ji poškozují a oslabují její obranyschopnost.
• Bakteriální infekce – viry oslabená sliznice poté může být cílem nájezdu škodlivých bakterií, které se vyskytují všude kolem nás a pronikají do nosu vdechovaným vzduchem.
• Mykotická infekce – méně častá infekce vyvolaná plísněmi a houbami.
• Dentální příčiny – kariézní zuby v horní čelisti – zkažené kořeny horních zubů často zasahují těsně k okraji nebo pronikají i do nitra čelistní dutiny, mohou způsobit záněty vedlejších dutin nosních.
• Poúrazové stavy – špatně zhojená zlomenina nosu. Zvláště v dětském věku je třeba věnovat pozornost úrazům obličejové krajiny. Tyto úrazy jsou vesměs způsobeny pády na podložku při výuce chůze. Kostra nosu je v tomto věku chrupavčitá a dislokace chrupavek nemusí být vždy na první pohled patrná. Otolaryngologické vyšetření a správná léčba každého úrazu nosu s krvácením může předejít vzniku deformit omezujících vnitřní nosní průchodnost a tím i predispozici k mechanickému dráždění, které vzniká prouděním vzduchu poúrazově změněným úzkým prostorem
• Změny ve stavbě nosu – vybočená nosní přepážka. Překážky – jako nosní polypy, nádory, cizí tělesa. Speciálně pro dětský věk je typické zvětšení adnoidních vegetací (nosních mandlí), které mohou ucpávat zadní choany a působit poruchu ventilace nejen nosními průchody, ale i poruchu ventilace Eustachovy trubice. Včasná adenoidektomie umožní obnovit nosní průchodnost, v mnoha případech též vyřeší fokální infekci, která vzniká v tkáni adenoidních vegetací.
• Opakované neléčené záněty, alergie, užívání léků jejichž účinek souvisí i se slizničním edémem (některá orální antihypertenziva, hormonální spraye). Dalšími kofaktory jsou diabetes mellitus, cystická fibróza, mukoviscidóza, Wegenerova granulomatóza, kouření, šňupání kokainu.

PŘÍZNAKY:

• BOLESTI – v obličejové části, zubů, hlavy
• POCIT TLAKU – v dutinách, z důvodu nahromaděného hlenu, který nemůže odtékat ať už kvůli otoku sliznic a nebo proto, že je hodně hutný. Tlak se při předklonu zvyšuje.
• UCPANÝ NOS – sliznice v nose otéká. HUHŇAVOST
• SEKRECE Z NOSU – může být průhledný a nebo obsahovat hnis a jiné příměsi např. krev. Může to být vodnatá sekrece (z nosu teče permanentně), anebo je to hustá sekrece, která zůstává, obtížně se vysmrkává je vazká. Barvu a konzistenci, kterou vysmrkáme bychom měli nahlásit lékaři.
• KAŠEL – vysvětlením kašle je zatékající sekret z nosu do meso- či hypopharyngu do blízkosti vchodu do hrtanu a vyvolání reflexního obranného mechanismu zabraňujícímu aspiraci (VDECHNUTÍ) obsahu dutiny ústní. Zatékání tohoto obsahu do dolních dýchacích cest u pacientů bez známek neurologického postižení nebylo spolehlivě prokázáno.
• ZHORŠENÍ ČICHU – dochází k přechodnému stavu, kdy nemocný má zhoršený čich a nebo necítí nic. Tento příznak je zvláště častý u pacientů s chronickým stavem, na podkladě alergickém, s tvorbou nosních polypů.
• NEDOSLÝCHAVOST – „ucpání“ nosu vede k poruše průchodnosti Eustachovy trubice, což se projeví převodní nedoslýchavostí. V dětském věku déletrvající převodní nedoslýchavost vede k poruše výslovnosti a chybné tvorbě hlasu a výslovnosti. Je to způsobeno špatnou biologickou zpětnou vazbou, která je závislá na správném slyšení vyslovovaných hlásek.
• ZTRÁTA NEBO OMEZENÍ CHUTI – rovněž ztráta či omezení chuťových vjemů může mít podklad v chronickém zánětlivém procesu v horních dýchacích cestách.
• ÚNAVA – někdy malátnost
• TEPLOTA – bývá spíše zvýšená, záleží na reakci těla a stavu nemocného
• BOLEST A TLAK VE STŘEDOUŠÍ – ucpání nosních průchodů vede k poruše ventilace nejen paranasálních dutin, ale i Eustachovy trubice. Podtlak ve středouší vede k neklidu dětí. Dospělý dokáže tento stav popsat a snaží se zahájit léčbu sám. Dítě si stěžuje na bolest hlavy, bříška, nedokáže bolest přesně lokalizovat. V kojeneckém a batolecím věku si mne jedno, či obě uši, v noci se budí. Po krátkém, hlubokém a neklidném spánku se opět probouzí s křikem, kašlem, zvracením. Nemusí přitom mít teplotu. Tento stav vede často rodiče k návštěvě noční pohotovosti.

VYŠETŘENÍ:

• Počítejte s tím, že se Vás lékař začne nejprve vyptávat.
• Bude následovat prohlídka jako poslech, pohmat, pohled, poklep.
• Konziliární vyšetření – ORL specialisty, který si Vás také vyslechne a prohlédne. Protože nos připomíná tmavou dutinu, kde není žádné světlo, vezme si lékař na pomoc takzvané nosní zrcátko (které však vypadá spíše jako kleště). Toto Vám vloží do nosní dírky a mírně ho roztáhne, do nosu si posvítí. Nebojte se, je to pouze dívání se, a to nebolí. Podívá se i do úst a uší, prohmatá krční uzliny. Může provést i endoskopické vyšetření.
• Endoskopické vyšetření nosu – je nebolestivé vyšetření tenkou optikou (kovovou tenkou trubičkou), která svítí a lékař vidí díky „kukátku“ nos zevnitř, může posoudit, v jakém stavu jsou sliznice a oblasti, kam ústí vedlejší nosní dutiny. Před tímto vyšetřením se někdy používá tzv. anemizace. Do nosu se vloží několik malých vatových tamponků napuštěných roztokem, který znecitliví sliznici nosu a uvolní ji. Stáhnou se i cévy v nose a nemocný pak nepociťuje nucení ke kýchání. Diafonoskopie – je jednoduché prosvícení vedlejších dutin nosních.
• Rentgenové vyšetření – občas je nutný snímek dutin k určení rozsahu zánětu. Pokud se objeví komplikace, bývá nutné udělat ještě vyšetření počítačovým tomografem (CT). Další zobrazovací metodou je ultrazvuk – ultrazvuková sonda pomůže odhalit tekutinu v dutinách, nemůžeme z tohoto vyšetření ale usuzovat na charakter obsahu dutiny. U opakovaných sinusitid je vhodné provést i vyšetření magnetickou rezonancí, které zobrazí lépe slizniční změny.
• Odběr biologického materiálu – základní biochemická, hematologická (krev) a mikrobiologická (výtěr) vyšetření určí povahu zánětlivého onemocnění. Výtěr z nosu, se pošle na vyšetření, kde zjistí i citlivost původce na antibiotika.
• Všechna tato vyšetření by neměla být opomíjena, protože dávají úplný přehled o příčinách vzniku sinusitidy.

LÉČBA:
Léčba je dle příčiny zánětu. Nezbytné je užívání doporučených léků, chození na domluvené kontroly a dodržování léčebného režimu (zákaz kouření, fyzický klid). Nepřecházejte nemoc. Nemyslete, že antibiotika vše zvládnou a vy tedy můžete nadále všechny své síly vrhat do práce. To je hluboký omyl, umožněte svému tělu, ať co nejvíce sil věnuje co nejrychlejšímu zbavení se nemoci. Neubírejte mu energii na úkor práce, která jistě počká. Nemáte nic cennějšího, než je vaše zdraví. A pozor na komplikace zánětů vedlejších dutin nosních!

• NOSNÍ KAPKY – Kapejte si na obě strany nosu v záklonu hlavy vleže na zádech několikrát denně. Tím dochází ke zmenšení otoku sliznic, uvolnění průchodnosti nosu. Můžete tak hnisavou rýmu vysmrkat. Uvolní se i ústí vedlejších nosních dutin a zmenší se tak přetlak uvnitř a tím i bolest. Kapky samotné ale nepomohou, je nutné smrkat (u malých dětí pečlivě odsávat nos).
• ANTIBIOTIKA – druh a užívání léku určí lékař.
• ANTIPYRETIKA – užívejte při teplotách vyšších než 38,5°C.
• ANALGETIKA – jsou léky od bolesti, někomu zabírá Paralen, Panadol, jinému třeba Brufen.
• ANTIHISTAMINIKA – léky proti alergii, které pomáhají snížit otok sliznic.
• Zánětlivou reakci tlumí i lokálně působící KORTIKOIDY. Jejich užití není vhodné u dětí do 12 let věku. Používají se hlavně u recidivujících postižení paranasálních dutin u pacientů s pozitivní alergickou anamnézou.
• FYZIKÁLNÍ TERAPIE – léčba IF – infračerveným zářením (solux) a nebo UV záření horské sluníčko.
• Léčba sinusitid dentálního původu spočívá nejen v léčbě vlastního zánětu čelistní dutiny, ale také v odstranění příčiny, která infekci způsobila: sanací (vytržením) zubů, léčebný postup záleží na zubním lékaři, který vyhodnotí stav a provede příslušné výkony.
• Odstranění cizích těles – nejčastěji za pomocí endoskopu, poté speciálním instrumentariem.
• Punkce dutin – a to v případě, jestliže léčba pomocí léků není úspěšná a vy trpíte dál. Dalším případem je, že sice přicházíte poprvé, ale vaše obtíže jsou velmi pokročilé a na rentgenovém snímku je značně pokročilý zánět.
  Jestliže je punkce řádně provedena, jedná se o zákrok nepříjemný, ale ne bolestivý. Nejprve lékař do nosu nastříká či vloží na vatových tampóncích roztok, který nos znecitliví (umrtví). Poté pronikne nástrojem, který připomíná tlustou jehlu, přes tenkou kostěnou stěnu. Je jistě nepříjemné, když slyšíte křupnutí. Dutinu vypláchne. Vy na vlastní oči uvidíte, co je možné si v nose „vypěstovat“. Do dutiny někdy vstříkne rovnou i roztok antibiotik. V některých případech je nutné punkci jednou za dva dny opakovat. Po punkci ve většině případů ucítíte jasnou úlevu od bolesti a tlaku ve tváři.
• Endonasální endoskopické výkony – s cílem zajistit dostatečnou drenáž postižené dutiny (dutin). Tyto miniinvazivní metody umožňují minimálně poškodit epitel, který se po zklidnění zánětu restauruje do plně funkční podoby. Stejným způsobem se snažíme uchovat všechny struktury nasálního septa a odstranit pouze nezbytné množství patologicky změněné tkáně či struktur septoplastikou. Pouze u komplikací zánětu paranasálních dutin šířících se do okolních tkání, zejména kostních a do nitrolebí, je nutný radikální zásah s odstraněním všech patologicky změněných struktur.
• DOSTATEK TEKUTIN – při nedostatku tekutin se sliznice vysušují.
• PÉČE O OKOLÍ NOSU A PÉČE O RTY — kvůli mechanickému dráždění kapesníkem dochází k podráždění kůže v okolí nosu. Je dobré kůži promazávat.

KOMPLIKACE:
Neléčený zánět a nebo zánět, který nereaguje na medikamentózní léčbu, se může rozšířit do okolních tkání. Může dojít k rozšíření zánětu do očnice (opuchají a zarudnou oční víčka, oko je tlačeno ven z očnice, vysoké horečky). Jiná možná komplikace se projeví vyklenutím a zarudnutím v oblasti obočí či na čele. Nejzávažnější komplikací je potom rozšíření zánětu do nitra lebky směrem k mozku. Všechny tyto komplikace si vyžadují pobyt v nemocnici s operační léčbou.