Opar: skryté nebezpečí

Opar v pusince malého dítěte není nic příjemného, nejde totiž jen o kosmetický problém. Někdy může způsobit vážné komplikace, například zánět mozkových blan. Dbejte na prevenci.
Opar je jednou z častých virových infekcí. U dospělých se objevuje především na rtu, zatímco celkový výsev infekce v ústech, včetně dásní a rtů, se většinou týká malých dětí. Původcem je virus herpes simplex (HSV 1 a HSV 2) ze široké skupiny tzv. herpetických virů. Dítě se může touto infekcí nakazit od dospělého nebo jiného dítěte líbáním, či kontaktem s hračkami nebo předměty, na kterých ulpěly sliny nemocného.

Pro normálně imunitně vybaveného jedince není tato infekce závažná a hojení trvá přibližně týden. Na sliznici ústní dutiny, někdy i na patře a na rtech, se vytvoří bolestivé puchýřky, afty. Dochází k zánětu dásní, které jsou zarudlé a rovněž silně bolestivé. Dítě odmítá jíst a pít, je neklidné, nápadně sliní. Aftozní výsev je provázen horečkou.

Léčebně pomáhají antipyretika, léky ke snížení horečky, které působí navíc i proti bolesti. Můžete použít i gely k místnímu zklidnění dásní nebo genciánovou violeť (především na výsev aftů na sliznici rtů). Na rty je možné s úspěchem aplikovat virostatické krémy a gely.

V těžších případech pomáhají virostatické léky. Aplikace injekcí s vitamínem B12, které se dříve u dětí i dospělých hojně podávaly, nepřináší při aftozním zánětu sliznice dutiny ústní zvláštní léčebný efekt. Je dobré podávat tekutou nebo kašovitou nedráždivou stravu.

Virus zůstává i po přeléčení v těle

Virus se z místa vstupu nákazy šíří hlouběji podél nervových vláken a doživotně zůstává v těle. Opakované onemocnění se obvykle projeví při větší fyzické či psychické námaze nebo zatížení organismu jinou chorobou, a to v podobě výsevu oparů na rtu nebo obdobných projevů na sliznicích. Záleží na imunitním stavu jedince. U osob s poruchou obranyschopnosti jsou opětné výsevy časté a mohou postihovat nejen kůži a sliznice, ale i vnitřní orgány.

Infekce u plodu a novorozence

Větší problém vzniká při nákaze novorozence. Nakazit se může buďto od blízké osoby s oparem při mazlení a líbání (většinou méně závažná infekce způsobená virem HSV 1), nebo při porodu od matky, která má herpetický výsev na genitálu (vyvolává virus HSV 2, který je zodpovědný za převážnou část těchto infekcí u novorozence).

Riziko přenosu viru a pravděpodobnost vzniku onemocnění u novorozence závisí na tom, zda v průběhu těhotenství matka onemocněla herpetickou infekcí rodidel poprvé (primoinfekce), nebo opakovaně. Při primoinfekci matky je riziko onemocnění plodu a novorozence vysoké, až 50 %. U opakované infekce je menší, kolem 5 %.

Doba od nákazy k propuknutí onemocnění je krátká, trvá 2–12 dnů. Nemoc probíhá buďto mírně s kožními a slizničními lézemi (puchýře a afty), popřípadě zánětem spojivek, nebo ji může provázet těžší novorozenecká žloutenka, neprospívání, zvracení. Nejzávažnější průběh je spojen s projevy těžké infekce celého organismu (sepse), s dýchacími potížemi a křečemi, které jsou projevem zánětu mozkových blan. Základem léčby je podávání virostatických léků.

Infekce těhotné ženy, především HSV 2 virem v prvních třech měsících těhotenství, může vést k potratu nebo k předčasnému porodu nezralého novorozence s postižením mozku, zraku či dalším jiným orgánovým postižením.

Prevence onemocnění

Těhotná žena s projevy herpetické infekce na genitálu by měla být včas přeléčena virostatiky. U žen s projevy infekce v pokročilém těhotenství (po 34. týdnu) je vhodné volit porod císařským řezem. Novorozence je třeba po dobu několika týdnů sledovat, zda se neprojeví známky infekce.

Kojící matka s oparem na rtu by měla používat roušku a měla by se vyvarovat přímého kontaktu nemocných úst s kůží dítěte. Opar ale není kontraindikací kojení.

Jedná se o ukázku z časopisu Děti a my (č. 3/2010), vydává Portál.