Onemocnění způsobená parazity V. – Trichinelóza

Další z onemocnění způsobených parazity nemá naštěstí tak vysoký výskyt, spíše sporadický. Nicméně tato nemoc existuje a nakazit se jí může v podstatě každý, kdo sní syrové nebo nedostatečně tepelně upravené maso vepřového dobytka či divoké zvěře. Není tedy od věci si ji připomenout…

Zdrojem nemoci jsou zvířata, jejich promořenost je různá. Například u potkanů to může být až 70%, psi 60%, lišky okolo 35%, divoká prasata mezi 20 – 30% apod. U lidské populace je prevalence nízká, v Evropě dosahuje maximálně 4%, v USA okolo 16%, ale třeba u Eskymáků až 50% (zdroj agroweb).

Byla zaznamenána i epidemie z koňského masa (1998)v Itálii, kdy koně pocházeli snad z Polska. Onemocnělo přes devadesát osob.

Velký rozmach měla nemoc také například na Balkáně (Rumunsko), kde v roce 1997 onemocnělo téměř dva tisíce lidí. V těchto oblastech se uvažovalo jako o příčině o selhávajícím systému veterinárního dohledu a zdravotních kontrol v souvislosti s politickými změnami.

Původce

Původcem trichinelózy je Trichinella spiralis, neboli svalovec stočený, který je jako dospělý jedinec okem špatně viditelný. Jedná se o střevního červa, jehož larvy = trichiny se usazují ve svalech.

V podstatě se velmi dobře přizpůsobuje prostředí, adaptuje se bez větších problémů vlastně všude po světě.

Výskyt

Jedná se o nemoc, která se může vyskytnout kdekoliv, ovšem v jaké míře už závisí také na způsobu, kterým je pojídáno maso a především, jaká je jeho příprava. Většinou se tedy jedná o epidemicky uzavřené oblasti, sporadický výskyt.

Pokud bychom se podívali do historie, je jasné, že se nemoc musela vyskytovat už u pravěkých lidí, kteří se živili syrovým masem. Doložena je například tato nemoc z nálezu mumie v Egyptě z období asi 1200 př.n.l.

Jako objevitel původce této nemoci je uváděn Robert Owen, profesor na londýnské univerzitě v oboru medicíny. Právě on nález při pitvě jednoho zemřelého publikoval s popisem parazita, jehož označil jako Trichina spiralis.

Na konci 19. století byl název Trichina změněn na Trichinella francouzským parazitologem Alcidem Railettem. Ke konci 19. století také dochází k upřesnění výskytu této nemoci, vývojovým stadiím a dalším poznatkům. Zároveň bylo i zjištěno, že larvy lze zničit varem.

Mezi lety 1860 – 1880 proběhla například velká epidemie v Německu, kdy onemocnělo téměř 8.500 lidí, z toho asi 500 zemřelo. A tato epidemie měla zřejmě velký vliv na to, že bylo přijato z velké části opatření, aby se maso nejedlo syrové a bylo navíc i vyšetřováno na přítomnost larev. Tato opatření se záhy rozšířila po téměř celé Evropě.

U nás je zaznamenána epidemie v roce 1865, mezi lety 1990 až 2000 došlo k výskytu asi 19 skutečně menších epidemií této nemoci, bohužel některé osoby na její následky zemřely. Na Slovensku byla epidemie v roce 1998, kdy onemocnělo přes tři sta osob, bohužel i dvě těhotné ženy, které potratily následkem onemocnění (syrové maso ze psů přidané do klobásy).

V roce 2005 onemocnělo 9 francouzských lovců při pobytu v Kanadě, v roce 2007 onemocnělo 21 Španělů a Švédů následkem požití domácky připravených klobás z lovu divokých prasat (zdroj státní veterinární správa).

Přenos

K onemocnění dochází požitím infikovaného syrového nebo nedostatečně tepelně upraveného masa zvířat. Toto maso musí obsahovat živé larvy. Nejrizikovějšími zvířaty jsou pes, liška, potkan, medvěd a prase divoké.
Samičky nakladou vajíčka (1500 – 15000), z nich se líhnou larvy. Samičky jich kladou nejvíce po asi dvou týdnech od infekce, pak umírají a odcházejí střevy hostitele. Larvy jsou velké asi 1 milimetr, pronikají střevní sliznicí a cévami do těla hostitele a usídlují se ve svalech, hlavně v příčně pruhovaných (mezižeberní svaly, bránice, svaly prsní, žvýkací atd.).

Inkubační doba

První příznaky se dostaví v době 4 – 45 dní od nákazy, nejčastěji to ale bývá v kratší době, okolo patnácti dní. Záleží také na množství požitých larev, od tohoto množství se pak také odvíjí příznaky a průběh nemoci.

Projevy trichinelózy

Jak bylo řečeno, projevy závisí z velké části od toho, kolik larev bylo snědeno. Může se jednat o téměř bezpříznakový průběh, až po těžký se smrtelným koncem.

Nejprve se většinou dostavují gastrointestinální projevy, tedy pocity na zvracení, zvracení, bolesti břicha, průjmy. Objevuje se v této fázi také silná bolest svalů a otoky horních víček. Poté se může přidat i krvácení z oka a jeho bolesti.

Velmi brzy se objevuje (po otocích víček) velmi silná žízeň, pocení, zimnice a silná slabost těla, schvácenost. Jsou většinou i hodně vysoké horečky, i 40°C, ty trvají i několik dnů či týdnů.

U těžších forem jsou přítomny velmi silné bolesti svalů až s paralýzou a kontrakturami svalstva. Přidávají se potíže s dýcháním, žvýkáním a polykáním. Může dojít i k srdečním komplikacím.

Příznaky nemoci trvají okolo 5 – 6 týdnů. Smrtnost se někdy udává až 30%.

Diagnostika

V první řadě jde o základní klinické vyšetření spojené s anamnézou. Dále se provádějí sérologické testy, tedy vyšetření krve a svalová biopsie, kdy se nacházejí cysty parazita.

Léčba

Výplach žaludku, podání specifických léků pro léčbu tohoto onemocnění.

Prevence na prvním místě

Dostatečné uvědomění obyvatelstva o tepelné přípravě masa vepřového a z divoké zvěře, nekonzumovat maso syrové a z neznámých zdrojů, a to včetně například domácky vyrobených klobás a dalších výrobků ze zabíjaček atd.

Vyšetřování domácích a divokých zvířat na trichinelózu nařízením EU. U nás platí nařízení Státní veterinární správy o kontrole. Veškerá na trichinelózu vnímavá zvěř, která je určená k lidské spotřebě, musí být vyšetřena na přítomnost svalovce tak, jak stanoví veterinární zákon (podle § 21 odst. 6) – zdroj státní veterinární správa.

Důsledné provádění deratizace, převařování potravy pro vepře apod.

Pokud se zjistí infikované maso, je nutné jej nejlépe zlikvidovat.

Pokud se nemoc vyskytne, pak podléhá povinnému hlášení. Izolovat nemocného není nutné, nemoc se nepřenáší z člověka na člověka. Je ale nutné pátrat po zdroji infekce a cestě přenosu. Samozřejmě pak s tím souvisí i následná likvidace infikovaného masa.

Napsal/a: Iveta Pešková