Toxokaróza je dalším onemocněním, které je vyvoláno parazity, nemoc tedy patří opět do skupiny tzv. helmintóz.
Původcem jsou larvy psích (Toxocara canis) či kočičích škrkavek (Toxocara cati). Obě škrkavky patří mezi nejčastější parazity, které se vyskytují u psa či u kočky. U psů se štěňata mohou nakazit již v děloze, koťata se naopak nakazí až pitím mateřského mléka. Ovšem nakazit se mohou tato zvířata v podstatě kdekoliv ve venkovním prostředí, stačí, aby pozřela infekční vajíčka (ta se dostávají do prostředí spolu s trusem). Navíc tato vajíčka jsou velmi odolná, dokážou přežívat a jsou schopné infekce i po dobu několika let.
Pokud bychom to shrnuli, tak všechna místa, kde venčíme své psí či kočičí miláčky, kteří nejsou odčervení, patří mezi riziková a jsou většinou také zamořena těmito škrkavkami.
Přenos je orální cestou, musíme pozřít nakažená vajíčka. Což ale v praxi, zvláště tedy pokud budeme mluvit o dětech, není až zase tak velký problém, například při hraní na pískovišti, kdy si děti jednak strkají ruce do pusy, nebo i ochutnávají hlínu, písek apod.
Ovšem ani dospělí nejsou vyjmuti z možnosti nakažení. Platí to v případech snížení hygienické péče, tj. například pokud si neumyjeme ruce před jídlem, po práci na zahradě, s hlínou, neomýváme zeleninu a ovoce apod.
Rovněž déšť (například) hraje svou roli při možnosti šíření – voda může spláchnout vajíčka škrkavek do studny, ze které čerpáme vodu, velkou „zásluhu“ může mít v podstatě v tomto směru jakákoliv činnost člověka, například i pokud se napijeme, byť nechtěně při koupání v rybníce.
Toxokaróza se nejčastěji vyskytuje právě u dětí, v rozmezí 14 – 40 měsíců. Výskyt tohoto onemocnění je celosvětový, naštěstí jsou vcelku vzácné závažné formy.
O něco větší procento nakažených se vyskytuje na venkově, zřejmě proto, že zde není věnována taková pozornost pravidelnému odčervení zvířat a také je zde větší kontakt s půdou a hlínou (zdroj ZDN).
Ta se pohybuje v řádu několika týdnů až měsíců. Ovšem například u oční formy tohoto onemocnění trvá dokonce i 4 – 10 let.
Toxokaróza není přenosná z jednoho člověka na druhého, rovněž v těle člověka nedosáhne tento parazit dospělosti, nedokončí svůj biologický cyklus (člověk je pro něj nespecifický hostitel).
Podle toho, jaké orgány a tkáně jsou zasažené, se toxokaróza projevuje v různých formách.
Forma viscerální neboli orgánová, která se vyznačuje zvětšením jater, bolestmi břicha, dochází k nevolnostem a zvracení, malátnosti, může být i teplota okolo 38°C, dochází ke ztrátě chuti k jídlu, mohou bolet klouby a svaly.
Pokud se jedná o postižení plic, pak je přítomen kašel, většinou sípavý a bolestivý.
Toxokaróza se může projevit i alergickou reakcí, jsou přítomny kožní vyrážky především na trupu a končetinách.
U formy viscerální se uvádí, že musí dojít k požití většího množství zralých vajíček najednou nebo naopak ke konzumaci v delším časovém úseku menšího množství. Naopak u oční formy stačí daleko menší množství larev (zdroj ZDN).
Oční forma se projevuje většinou jednostranně a dochází k určitým patologickým změnám v oku, například poruchy vidění.
Další formou je smíšená, uvádí se i forma skrytá, která se vyskytuje ve větší míře u dospělých a je objevena zcela náhodně.
Bylo ale také popsáno postižení ledvin, srdce či centrálního nervového systému.
Larvy, které člověk pozře, se dostávají střevní cestou a dále pak cestou krevní či lymfatickou k jednotlivým orgánům, nejčastěji tedy k játrům a plicím.
V první řadě jde o klinické vyšetření, kdy se dítě či dospělý dostaví s uvedenými příznaky, jako je například bolest břicha apod.
Další diagnostika pak spočívá v sérologickém vyšetření krve.
Jak se toxokaróza léčí
Podávají se specifické léky, tzv. anthelmintika (například Thiabendazol = Mintezol, Albendazon = Zentel, Mebendazol = Vermox….).
Tyto léky se mohou užívat také v kombinaci s kortikosteroidy.
Pokud se jedná například o závažnou oční formu, může se jednat i o speciální chirurgickou léčbu, která by měla zabránit trvalému zrakové postižení.
Psi a kočky by v žádném případě neměli navštěvovat místa, kde si hrají děti, tedy pískoviště apod., Tato místa by měla být pravidelně udržována, písek vyměňován, prováděna sanace apod. Psí či kočičí výkaly by se měly likvidovat, a to nejen na těchto dětem určených prostorech, ale výkaly po svých miláčcích by měli odstraňovat všichni majitelé, a to kdekoliv (chodníky, ulice, tráva, park…)
Děti by měly být opakovaně poučovány o tom, aby si nestrkaly písek či hlínu do úst, důležitá je i jejich kontrola při hraní – dojde alespoň ke značnému omezení možností, byť zřejmě ne zcela úplnému.
Učit děti od malinka, aby si před každým jídlem, a to i před tím, než snědí ovoce či zeleninu, umyly ruce a také vždy po návratu z venku. Zeleninu a ovoce, které se konzumuje syrové, vždy omýváme, popř. dostatečně tepelně upravujeme. To platí samozřejmě i pro dospělé.
U dětí je v tomto směru důležitá výuka již od útlého věku.
Pokud vlastníme pejska či kočičku, pak nezapomínáme na pravidelnou péči o jejich zdraví a provádíme odčervení, a to jak u dospělých zvířat, tak u mláďat.
Kočkám, které mají „domácí toaletu“, ji pravidelně vyměňujeme a při práci postupujeme s ohledem na naše zdraví v co největší čistotě, toaletu dezinfikujeme apod.
Onemocnění toxokarózou podléhá povinnému hlášení.
Toxokaróza postihuje jak děti, tak dospělé, ale například u dětí se skryté formy vyskytují v daleko menší míře.
Důležitá je a měla by být na prvním místě ochrana našeho zdraví a zdraví našich dětí, preventivní opatření nejsou zase tak náročná a tak je jen na nás, jak ke zdraví z pohledu této nemoci budeme přistupovat.