Škrkavka je červ – parazit. Nejčastějším typem vyskytujícím se u dětí je škrkavka dětská. Předpokládá se, že je tímto parazitem nakažena více jak čtvrtina světové populace, počty nakažených jdou do stovek miliónů. Jde o druhého, nejčastěji se vyskytujícího se parazita u lidí.
Onemocnění škrkavkou dětskou, neboli askarióza, se řadí opět mezi tzv. helmintózy, tj. nemoci způsobené parazitujícími červy. Jediným zdrojem nákazy je člověk.
Původce
Původcem je tedy škrkavka dětská = ascaris lumbricoides, což je bílý kroužkovitý červ, připomínající bledou žížalu, velikosti cca 10-30cm. Nemoc je vyvolána infekčním stadiem tohoto červa, což představuje zralou larvu, která dokáže vyprodukovat vajíčka. Tato vajíčka se pak vylučují stolicí člověka. Vajíčko larvy zraje asi deset dní, potom se stává infekční. Proces dozrávání v dospělého jedince se děje v tenkém střevě člověka, tento proces trvá asi 60 dnů. Opět jsou větší samičky, dosahují délky 25-35 cm a průměru okolo 4 mm, samečci pak měří do 25 cm a dorůstají průměru do 3 mm. Samičky jsou životaschopné až dva roky a denně nakladou až 200 000 vajíček.
Způsob nákazy
Jak bylo řečeno, vajíčka se vylučují stolicí, ve velké míře je tedy infekce závislá na způsobu, jakým se nakládá s lidskými fekáliemi. Vajíčka larvy škrkavky mohou přežívat v půdě i po dobu několika let. Pokud se taková půda používá například pro hnojení zeleniny, pak je cesta k člověku velice jasná – stačí, aby nebyla zelenina omytá, a stává se poté velice rychlým a především snadným zdrojem nákazy.
Rovněž je možný přenos kontaminovaným prachem a samozřejmě i půdou, která je rukama kontaminovaná.
Nemoc škrkavkou není přenosná z jednoho člověka na druhého.
Po požití vajíčka člověkem se v jeho střevech vylíhne larva, která ze střeva putuje do krevního a lymfatického ústrojí. Pomocí krve se dostane až do plic, kde roste a vyvíjí se, dostává se pak vzhůru, až do průdušnice, je znovu spolknuta, požita a dostává se opětovně do tenkého střeva, kde už dozrává do stadia dospělé škrkavky, pohlavně zralé.
Výskyt
Jak bylo řečeno, nemocí je postiženo několik stovek miliónů lidí na celém světě. Nejvíce obvyklé je toto parazitární onemocnění například v Africe, Asii, Latinské Americe, tedy všude tam, kde je vcelku nízká hygienická úroveň. Nevyhýbá se ale ani naší republice, ročně je nahlášeno okolo 170 případů (SZÚ). Týká se pak především dětí od 1-9 let a dospělých ve věku 25-35 let (SZÚ). Maximum výskytu je pak udávám v období měsíce května (SZÚ).
Příznaky onemocnění
Onemocnění škrkavkou se projevuje podle toho, kde, tj. v jaké části lidského těla, se škrkavka právě nachází.
Jakmile se dostane do plic, dochází u člověka ke kašli, resp. záchvatům kašle spojených s dušností, je přítomna teplota a dochází často i k zánětům plic s možností vykašlávání krve.
Jestliže se nachází ve střevě, pak se nemoc projeví především bolestmi břicha, dále nadýmáním, plynatostí, průjmy a zvracením, křečemi. U dětí jsou často také přítomné zvýšené teploty. Tato tzv. intestinální forma může způsobit až obstrukci střeva a to tehdy, pokud dojde k přemnožení parazitů v tomto ústrojí. Může tak dojít například i k vyvolání zánětu slepého střeva, ale také k zánětům slinivky břišní, k potížím s vylučováním žluči, kolikám, postižení jater apod. Obstrukce se nejčastěji vyskytuje u dětí do věku 6ti let. Může se při skutečně masivním postižení jednat i o stav akutně ohrožující život, úmrtnost až 3% (Horáček).
Diagnostika onemocnění
Odebírá se vzorek stolice k mikroskopickému vyšetření, kdy se v ní prokazuje přítomnost vajíček škrkavky.
Dále se provádí i serologické vyšetření, tj. vyšetření krve – při parazitárních nákazách je typická tzv. eozinofilie, tedy zvýšený počet eozinofilů.
Léčba onemocnění
K léčbě se užívají speciální léky, opět také závisí na tom, o jakou formu se jedná, zda je s komplikacemi, zda se jedná o masivní nákazu apod.
Prevence je na prvním místě
Vzhledem k tomu, že se nejedná o raritní onemocnění, navíc s velice nepříjemným průběhem, je na prvotním místě samozřejmě prevence. S tou je nutné seznamovat děti již o skutečně útlého věku, aby jejich hygienické návyky byly co nejvyšší.
Základem je tedy hygiena rukou, se zaměřením na jejich mytí především před jídlem, omývání ovoce a zeleniny, včetně i dalších potravin určených ke konzumaci, chránit potraviny před prachem. Požívat pouze dobře tepelně upravená jídla, v neznámých oblastech nepít vodu, o které nevíme, z jakého je zdroje, při cestování do ciziny používat pouze vodu balenou apod.
Onemocnění škrkavkou patří mezi povinně hlášené nemoci.
Napsal/a: Iveta Pešková
