Nákaza roupem je jedna z nejrozšířenějších parazitárních onemocnění u dětí, i když se s ním můžeme setkat i u dospělých. Nejčastěji se vyskytuje u dětí předškolního a školního věku, jedná se ale také o tzv. rodinný výskyt, kdy není výjimkou, že parazitem onemocní celá rodina.
Roup je bílý červík, jehož velikost se pohybuje okolo několika milimetrů, u dítěte ale dokáže vyvolat velmi nepříjemné pocity. Jde o nejběžnější helmintózu u dětí, tj. onemocnění vyvolané cizopasníky.
Původce
Původcem tohoto parazitárního onemocnění je roup dětský, tzv. Enterobius vermicularis. Odtud také pochází název nemoci = enterobióza.
Jak bylo řečeno, má bělavou barvu a velikost pouze několik milimetrů. Ta se také liší podle toho, zda se jedná o samce (maximálně 5mm) nebo samičku (až 13 mm). Samička je ale vždy delší.
Děti se nakazí tím, že pozřou vajíčka roupa. Larvy, které se pak vylíhnou, začnou osídlovat tenké, později i tlusté střevo. Právě v tomto posledním jmenovaném úseku dorůstají do dospělosti. Samičky pak vylézají ke kladení vajíček do okolí konečníku, a to v noci. Již po uplynutí 6ti hodin se vyvíjí dokonalá infekční larva. Jedna jediná samička dokáže vyloučit až 10 000 vajíček.
Jak „dostat“ roupy
Není to až zase tak složité, a to především právě u dětí. Děti si hrají rukama, prozkoumávají veškeré možné předměty, opět především na zemi, a pak už není daleko, aby si olízly prsty, strčily si je do pusy. Tudíž, pokud se někde dočteme, že se jedná o další, tzv. nemoc špinavých rukou, resp., že se vyskytuje pouze u lidí s nedostatečnou hygienou, upozorňuji, že to až zdaleka tak není. Každé dítě si ručičky do pusinky strčí a mnohdy nemá matka či jiný dospělý vůbec šanci toto ovlivnit. Nehledě na to, že se nemoc vyskytuje hlavně v kolektivech, přenáší se rychle mezi lidmi/dětmi i pomocí kontaminovaných předmětů. Proto se nelze divit, že se uvádí, že roupem onemocní každé druhé dítě.
Přenos
Vstupem infekce jsou ústa. Právě jimi se parazit dostává do trávicího ústrojí.
Přenos může být prsty, kterými se dítě škrábe okolo konečníku (svědění) a poté si ruku strčí do úst – v tom případě mluvíme o tzv. autoinfekci. Dále je možnost přenosu kontaminovanými předměty, potravinami, prádlem, hračkami apod. – tzv. nepřímý přenos.
Jak dlouho trvá nakažlivost
Postižené dítě šíří nákazu roupem okolo sebe tak dlouho, dokud je hostitelem roupa. Jedná se velmi často o tzv. reinfekci, díky tomu se tak nákaza roupem udržuje v kolektivech velice dlouho, může se jednat i o dobu několika měsíců.
Jak onemocnění probíhá
Pokud se jedná o mírný projev, pak jsou přítomny pouze nepatrné příznaky, ze kterých se nemusí vůbec usuzovat právě na nákazu roupem.
Mezi základní příznaky patří svědění okolí řitního otvoru, a to hlavně v noci (pohyby samiček svědí). Dítě je pak nevyspalé, neboť se stráví většinu noci buzením a škrábáním se (svědění je totiž velice úporné). Tudíž se projevuje také nervozita a neklid dítěte. Mohou se dostavit i bolesti hlavy a noční pomočování. U děvčat je škrábání často také v okolí vulvy s následným ekzémem, může dojít k zánětům ve vagíně apod.
Dítě má úbytek na hmotnosti a především silnější bolesti bříška. Právě tato bolest upozorňuje na přítomnost parazitů ve střevě. Pokud by se jednalo o silnou nákazu, tedy například v případě přemnožení roupů, může docházet až ke zvracení a neprospívání dítěte, hubnutí apod.
Poškrábaná kůže se navíc může velmi snadno zanítit.
Roupy mohou způsobit i zánět apendixu.
Diagnostika
Při podezření na přítomnost roupa dětského je vhodné provést mikrobiologické vyšetření perianálního stěru (Schüffnerova tyčinka), nebo se může provést vyšetření podle Grahama (metoda s lepicí páskou). Vyšetření stolice doporučeno není, vajíčka parazitů se ve stolici najdou jen velice zřídka.
K diagnostice samozřejmě patří i klinický obraz, tj. projevy, především úporné svědění v anální krajině. Na podkladě nich se pak může uvažovat právě na přítomnost roupa a provede se mikrobiologické vyšetření.
Léčba
Co se týká léčby, je snadné toto onemocnění vyléčit. Vzhledem k tomu, že prodělání nemoci nevyvolává imunitu, často se nákaza vrací opakovaně.
Vždy je vhodné přeléčit všechny osoby, které byly s dítětem v kontaktu, tj. v první řadě rodinu, dále ale i děti v kolektivu, například mateřské školce.
V době nákazy je nutné zvýšit zásady osobní hygieny, tj. časté a důkladné mytí rukou (včetně oblasti za nehty a to nejlépe kartáčkem) mýdlem, důkladné mytí anální oblasti a v neposlední řadě pak také řádně poučit dítě – jednak o těchto zásadách a jejich dodržování i nadále, tak také o dalších návycích, jako je například kousání nehtů, olizování prstů atd. Především dívky je nutné upozorňovat, aby se po použití toalety otíraly zepředu dozadu, aby nedocházelo k přenesení nákazy do vagíny.
Prádlo je vhodné vyvařovat, žehlit a často měnit, osobní prádlo denně. Rovněž se zaměříme na zvýšený úklid domácnosti, neboť přenos je možný například i prachem, v kolektivních zařízeních je doporučena například dezinfekce větších ploch.
Z léků se nejčastěji podává Pyrvinium, které se může podat i ve formě sirupu, což je pro menší děti přijatelnější léková forma. Po tomto léku může dojít k zabarvení stolice do červena, na přechodnou dobu. Opět tedy je hodné přeléčit v první řadě tímto lékem celou rodinu i dětský kolektiv a navíc ještě léčbu opakovat po přibližně 3-4 měsících (zdroj SZÚ).
Dá se dočíst, že na roupy podle starých babičkovských rad platí česnek. Spoléhat se ale pouze na tuto léčbu nebude nejvhodnější, spíše se bude jednat o to, že se zmírní obtíže provázející tuto nákazu, ale nejspíše nedojde k jejímu vyléčení.
Napsal/a: Iveta Pešková
