O astmatu

Astma (asthma) je chronické onemocnění dýchacích cest (průdušek), při kterém dochází k dlouhodobému zánětu sliznic v dýchacím ústrojí, což postupem času vede ke ztíženému dýchání až k dechové nedostatečnosti.
Astma je charakterizováno jako záchvatovitá výdechová dušnost, kterou způsobí přechodné zúžení průdušek (bronchospazmus), otok sliznice dýchacích cest a vazký hlen, který dýchací cesty ucpává.

• Alergie – Zánět v průduškách vzniká jako obranná odpověď na některé látky z okolí, které se do průdušek dostávají při dýchání. To jsou především různé látky, které jsou schopny vyvolat alergickou odpověď – tzv. alergeny.
  Alergen je obvykle drobná částice bílkovinného původu, která umí u některých lidí vyvolat nenormální, prudkou reakci imunitního systému – tzv. alergickou reakci. Při alergické reakci je alergen rozpoznán některými buňkami imunitního systému a tyto buňky spouštějí alergickou reakci v postiženém orgánu. Při reakci v kůži vzniká kopřivka, otoky, ekzém, při reakci v očích alergický zánět spojivek, při reakci v nose alergická rýma, při reakci v průduškách průduškové astma. Alergeny nepůsobí na každého člověka. K tomu, aby jedinec na alergen reagoval, musí mít určité vrozené vlohy, tzv. atopii.
• Atopie – vrozená dispozice k rozvoji alergické reakce s běžně přítomnými látkami v prostředí (pyl, prach, peří, srst zvířete aj.). Ani alergický člověk nereaguje obvykle na všechny alergeny, ale jen na ty, na které je přecitlivělý. To ale neznamená, že při styku s dalšími novými alergeny nemůže nová přecitlivělost vzniknout.
• Vzniku astmatu předchází atopie – alergická rýma, atopická dermatitida.
• Člověk trpící astmatem, nemusí být alergik. Kromě styku s alergeny může podobně spustit astmatické obtíže i virová infekce. Ta, na rozdíl od alergenů, sice obvykle sama astma nevyvolává, ale u již nadměrně reagujících průdušek může při viróze dojít ke spuštění obdobných potíží, jako při styku s alergenem.
• Za významné rizikové faktory se tak považují:
  – alergická zátěž jakéhokoliv typu u rodičů, především u matky
  – alergické projevy u dítěte – především přítomnost atopického ekzému

PŘÍZNAKY

• Záchvatovitá výdechová dušnost, jako následek otoku sliznic, kvůli nadměrnému dráždění průdušek alergenem.
• Tvorba vazkého hlenu, který se špatně odkašlává, vznik hlenu je také důvodem nadměrného dráždění průdušek alergenem.
• Zúžení průdušek (bronchospasmus) – „stažení průdušek“ nemocný pociťuje jako zvýšený odpor při dýchání. Při větším uzávěru průdušek může vzniknout i těžká dušnost, která může nemocného i ohrozit na životě. Takový stav označujeme jako astmatický záchvat
• Pískot, sípání a prodloužený výdech, způsobený překážkou v dýchacích cestách (hlen)
• Dráždění ke kašli, noční kašel případně kašel hned ráno po probuzení, kašel po zátěži, u malých dětí po křiku
• Pocity zahlenění
• Tlak na hrudi
• Projevy nedostatku kyslíku jako cyanóza (promosrávání sliznic a kůže)
• U některých dětí se mohou první astmatické potíže objevit jen ve formě opakovaných „viróz“ nebo stavů zahlenění a přímé příznaky zúžení průdušek nemusejí být přítomny. Často jsou tyto děti opakovaně léčeny antibiotiky nebo i léky na „posílení imunity“ a na astma se vůbec nepomyslí.
• Situace může vyústit v astmatický záchvat – stav trvající delší dobu, který není možné zvládnout farmakologicky doma, nemocný je ohrožen na životě, musí být léčen v nemocnici

VYŠETŘENÍ

• Základem diagnostiky astmatu je podrobný rozbor příznaků a jejich historie a klinické vyšetření u obvodního lékaře nebo pediatra.
• funkční vyšetření plic (spirometrie) – potvrdí se zúžení dýchacích cest. Malé děti ve věku do 3-4 let nejsou schopny dostatečné spolupráce při funkčním vyšetření, které je základem vyšetření a diagnostiky u nemocných starších. Proto je základem diagnostiky v tomto věku především analýza příznaků a anamestických údajů.
• Provokační test alergenem, je inhalace mírně provokujícího roztoku, který u astmatika vyvolá nezávažné, ale měřitelné zúžení průdušek. U astmatu nevyvolaného alergenem je test negatívní
• Místo inhalační provokace m ůže být využito i reakce na zátěž, kdy se spirometrie měří před a po zátěži během.
• Konziliární vyšetření alergologem a ORL lékařem, vyloučení vdechnutého cizího tělesa (u dětí), vyloučení cystické fibrózy
• Rentgen plic
• Krevní testy – nejčastěji krevní obraz, biochemický profil a také zjištění přítomnosti alergických protilátek v krvi.

LÉČBA

Astma musí být léčeno dlouhodobě a podávání léků může v řadě případů být nutné celoživotně. To samozřejmě vyžaduje velmi dobrou spolupráci mezi lékařem a nemocným. Každý z nás má tendenci přestat užívat léky v okamžiku, kdy se mu uleví a kdy necítí jejich okamžitou potřebu. Stačí se jen podívat, jak to vypadá např. s užíváním antibiotik u akutních infekcí. A to v tomto případě hovoříme o době řádově jednoho či dvou týdnů. U astmatu potřebujeme, aby nemocní poctivě a pravidelně brali předepsané léky řádově po dobu roků.

1. Léčba akutní

V zásadě platí, že čím dříve astmatický záchvat začneme léčit, tím snáze jej zvládneme a tím dříve se funkce plic vrátí do původního stavu a tím menšímu riziku bude nemocný vystaven. Nemocný by měl být svým lékařem poučen jak se zachovat a co dělat při astmatickém záchvatu.

• I při akutním záchvatu platí dodržování režimového opatření: přísný zákaz kouření, vyhýbat se alergenům, které astma zhoršují, vyvarovat se přílišné fyzické námaze.
• Podávájí se Bronchodilatacia ve vyšší dávce – léky přímo rozšiřující průdušky. Tento lék musí mít nemocný neustále u sebe, podávají se inhalačně v podobě aerosolu („foukadla“) je nutné se naučit a dobře zvládnout techniku aplikace aerosolu, kterou by Vám měl lékař náležitě vysvětlit a přesvědčit se, zda techniku dobře zvládáte. Dále je tento lék dostupný i v práškové formě např. Ventodisk, který je také určen k inhalaci.
• Součástí léčby akutního záchvatu je podání kortikosteroidů – např. Prednison.
• Zvýšená nebo úlevová poloha.
• Pokud se stav nedaří rychle zvládnout nebo se dokonce bez ohledu na léčbu potíže zhoršují, je na místě neodkladně vyhledat lékařskou pomoc, případně při těžším stavu přivolat pohotovost či záchranku.

2. Léčba chronická

• režimová opatření: přísný zákaz kouření, vyhýbat se alergenům, které astma zhoršují, vyvarovat se přílišné fyzické námaze.
• Bronchodilatancia – léky přímo rozšiřující průdušky, je nutné mít léky neustále u sebe.
• Kortikosteroidy – dbát na dávkování a mít léky u sebe neustále.
• Mukolytika a expekrotancia
• Antihistaminika – působí preventivně proti alergii, snižují potřebu kortikoidů.
• Nutná je spolupráce s lékařem a kázeň. Je nutno brát léky podle lékařského doporučení, nevynechávat záměrně a snažit se nezapomínat. Informujte lékaře o změnách svého zdravotního stavu. A dbejte jeho rad a pokynů.

Napsal/a: Michaela Knoppová