Každá maminka, která má doma malé miminko, si přeje, aby bylo především zdravé, odpovědné matky pak dbají na zdraví svého potomka již během těhotenství. Každá matka má v sobě skrytý instinkt ochrany svého dítěte a podle toho se také chová. Pro matku, která je odpovědná a svědomitá, je potom nečekané úmrtí jejího dítěte naprosto nepochopitelné a není se čemu divit, že tato matka má takovýto zážitek v sobě skrytý i s následky po celý život. A po zbytek tohoto života si bude pokládat otázku, proč? …
SIDS je definován jako náhlé, nečekané úmrtí kojence, u kterého v době bezprostředně předcházející úmrtí nebyly pozorovány žádné příznaky onemocnění a ani podrobné následné vyšetření vlastní příčinu úmrtí neobjasnilo.
Tento syndrom i v současné medicíně zůstává stále nezodpovězeným problémem. SIDS není pojmem novým, první zmínky o nevysvětlitelných úmrtích kojenců pocházejí již ze staré Mezopotámie, jsou staré asi 2000 let. Tenkrát si lidé tato úmrtí vysvětlovali působením vyšších sil, čar, duchů a kouzel. Ale ani matka nevyšla v dávných dobách s čistým štítem. Ve Starém zákoně je již popisováno zalehnutí dítěte jako příčina úmrtí.
KDO A KDY
Podle statistik je nejnižší výskyt v asijských zemích, naopak nejvyšší pak v Austrálii, na Novém Zélandu a v západní Evropě. Nejohroženější jsou pak děti matek mladších 2Oti let, děti narozené předčasně před 37. týdnem těhotenství a děti s porodní váhou pod 2,5 kg.
Problém se dále podle statistik týká více chlapců než děvčat. Kojenci nejčastěji na tento syndrom umírají během 2.-4. měsíce života, 80% dětí umírá do 6. měsíce života. Rovněž je riziko zvýšené u matek kuřaček a u dětí z dvojčat.
Rizikovou dobou je doba mezi 24. hodinou a 9. hodinou ranní. Rovněž statisticky většina dětí umírá na SIDS v zimních měsících.
Česká republika patří k zemím s nejnižším výskytem kojenecké úmrtnosti. Na SIDS zemře v průměru jedno dítě na 8 tisíc narozených. Například v roce 2002 na SIDS zemřelo z celkového počtu 90 910 dětí 11 dětí. Statisticky malé číslo, ale lidsky je toto číslo ohromné.
PŘÍČINA
Bohužel, příčina náhlého úmrtí kojence nebyla dosud přesvědčivě objasněna. Opět můžeme vycházet ze statistik či zkušeností samotných lékařů, či logických myšlenek.
Víme, že v době úmrtí dítě spí. Zcela nepochybně se tu ale uplatňuje více faktorů. Mezi tyto faktory patří nezralost nervového systému, poruchy srdečního rytmu, poruchy řízení dechu, tzv. dlouhá apnoická pauza, kdy se dítě prostě „zapomene nadechnout“, ale také přechod mezi jednotlivými spánkovými fázemi (přechod mezi REM a non-REM fází spánku).
Mezi rizikové faktory SIDS, včetně těch, o kterých jsem se již zmínila, patří:
1. věk matky pod 2O let
2. porod před 37. týdnem těhotenství
3. porodní váha pod 2 500g
4. děti z dvojčat, či vícerčat
5. kouření matky v těhotenství, včetně užívání jiných drog. Kouření je rizikovým faktorem i během života kojence, zvláště, kouří-li se v jeho blízkosti, nebo pokud dítě pobývá v místnosti, ve které se normálně kouří
6. děti z rodin s více dětmi
7. příliš krátký interval mezi jednotlivými těhotenstvími
8. spaní dítěte na bříšku (většina dětí, která zemřela na SIDS, byla nalezena v poloze na bříšku)
9. spaní na polštáři (hrozí riziko udušení, když se dítě otočí na bříško)
10. přehřívání (děti nemají být oblečeny tak, aby se potily)
PREVENCE
SIDS se úplně předejít nedá, ale rozhodně se dají eliminovat ve zvýšené míře pravděpodobnosti toho, aby k tomuto úmrtí došlo.
1. Jedinou nejvhodnější polohou pro spaní dítěte je poloha na zádech. Samozřejmě u dětí, které se již dokážou přetáčet, není nutné tuto polohu vynucovat. Toto opatření se týká hlavně dětí mladších. Ozývají se i hlasy maminek, že takto se dítě může udusit, když si žblunkne. Bylo ale prokázáno, že žádné dítě, které zemřelo na SIDS, nemělo jako příčinu úmrtí udušení potravou. Je to jistě dáno i tím, že kojenec má jiné anatomické poměry v nosohltanu, které prakticky brání vdechnutí.
2. V přítomnosti dítěte nekuřte, nekuřte ani v těhotenství. Rovněž bylo prokázáno, že děti, které na SIDS zemřeli, měly v krvi dost vysoký obsah nikotinu a jeho metabolitů v osrdečníku. Nikotin má prokázaný tlumivý efekt a není divu, že takto působí i na takové malé tvorečky.
3. Nedovolte, aby se vaše dítě přehřálo, potilo. V postýlce by dítě nemělo mít žádnou přikrývku hlavy. Rovněž je vhodné, aby jeho přikrývka nebyla příliš objemná a aby nedošlo k jejímu posunutí přes hlavu dítěte.
Pokud se dítě přehřeje, v jeho dýchacích cestách dochází k přemnožení bakterií, což může mít za následek spuštění obranné reakce organismu, která vede k tvorbě imunitních látek. Ty mají tlumivý vliv na dechové centrum a mohou tedy zapříčinit útlum dechu až zástavu.
Dítě by mělo ve dne spát při teplotě kolem 22°C, v noci by pak teplota v místnosti měla bát asi 18°C.
4. V dětské postýlce by neměly být během spánku dítěte žádné hračky, včetně plyšových, pleny, ale i například ochranné mantinely kolem postýlky.
5. Pokud je to možné, děťátko kojte, jak nejdéle budeme moci. Je prokázáno, že mateřské mléko obsahuje řadu nejdůležitějších látek, které významně podporují imunitní systém dítěte. Právě tak mateřské mléko obsahuje protilátky proti některým infekcím, které mohou být příčinou SIDS.
6. Spěte s dítětem v jednom pokoji. Je to velmi účinná prevence SIDS, alespoň podle průzkumů. Je tedy možné předpokládat i psychický vliv.
7. Je samozřejmě možné, zakoupit technickou pomůcku – Baby monitor. Je ovšem nutné kupovat pouze přístroje s atestem, tedy spolehlivé. Je otázkou pro samotné rodiče, jestli tento přístroj zakoupí nebo ne. Výhodou jistě je, že tento přístroj včas upozorní na zástavu dechu dítěte a rodiče mají čas jednat a „zachránit“ své dítě. Již mnoho porodnic v ČR tyto přístroje vlastní, stejně tak, jako vzrůstá zájem mezi samotnými rodiči.
Pokud ale rodiče patří do jakékoliv z uvedených rizikových skupin, i když jen částečně, pak by tento přístroj pro jejich potomka byl jistě přínosem a měli by uvažovat o jeho zakoupení. Mnoho porodnic jej také za určitou finanční částku zapůjčí po dobu prvních 6 měsíců života dítěte.
VÝZKUM NA POLI PREVENCE
Vzhledem k nevysvětlitelnosti a neobjasněnosti tohoto syndromu, je stále více v popředí zájmu odborníků a vědců jeho objasnění. Velké pokroky jsou například na poli sledování vývojových poruch v prenatální diagnostice. Sleduje se pomocí především ultrazvuku, jak plod v děloze reaguje na určité podněty, sleduje se jeho tepová frekvence, cykly spánku a probouzení atd. Pomocí této metody bylo také zjištěno a potvrzeno, že například kouření matky poškozuje autonomní nervové činnosti plodu, u kterého se objevují kromě jiného poruchy srdečního rytmu. Porucha těchto autonomních nervových funkcí je jednou ze základních příčin úmrtí kojenců.
Dále jsou průzkumy prováděny v souvislosti s hormonálními či metabolickými onemocněními. Rovněž se prosazuje názor, že je nutné u novorozenců používat plošná screeningová vyšetření, za účelem zjištění poruch a nemocí, jinak nediagnostikovaných a tudíž neléčených.
Zajímavým faktem je, že někteří odborníci považují za příčinu SIDS vliv geologického podloží, respektive jeho radioaktivity.
Pomocí výzkumů se podařilo prokázat odchylky v mozkových buňkách u zemřelých dětí. Jde o částečnou nebo úplnou absenci některých nervových buněk v mozkovém kmeni, které jsou důležité pro kontrolu funkce výměny kysličníku uhličitého a kyslíku a krevního tlaku. U dítěte, které nemá „v pořádku“ tyto buňky, se při nadbytku kysličníku uhličitého nebo nedostatku kyslíku, automaticky zapojí obranné mechanismy, ale mozek ohroženého dítěte toto nebezpečí nepozná.
V České republice již také existuje jediná ambulance SIDS, a to ve fakultní nemocnici v Praze – Thomayerova nemocnice. Tato ambulance rodičům objasňuje celou problematiku ve všech souvislostech. Lékaři zde hodnotí stav a zdraví sourozenců miminka, kojenců, kteří již na SIDS zemřeli, zachycují zde choroby, které by normálně nebyly diagnostikovány. Například se zde mnohdy podchytí vrozené vývojové vady, které byly dříve nepoznané nebo dědičné poruchy metabolismu. Ambulance rovněž spolupracuje s genetickými poradnami a poradnami nabízející prenatální diagnostiku.
Jak je vidět, průzkumy na poli objasnění tohoto „záhadného“ úmrtí dětí probíhají na všech možných úrovních. A proč by také ne. Lidské tělo je vlastně jedna velká a přiznejme si, že ne zcela prozkoumaná oblast. Pokud tyto výzkumy povedou k tomu, že se podaří ještě více eliminovat rizika a snížit úmrtí dětí v této oblasti, pak těmto vědcům bude patřit dík.
Napsal/a: Iveta Pešková
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (27 vyjádření)
|No, mě moje mamka taky říkala, že dřív se normálně dávalo na bříško a nad SIDS, jak říká Matilda, nikdo neuvažoval. No, každá doba je jiná, vždycky se bude doporučovat něco jiného. Bohužel, všechno to jsou jen doporučení, protože když se neví, co je pravou příčinou, tak se může jen hádat a hádat.
Matildo, to je právě ono, o tom jsem mluvila – osud. prostě to ta holčička neměla „napsaný“, že je konec, proto se její mamka vzbudila a zachránila se.
Já nejsem věřící v Boha a tak, ale osudu prostě věřím.
Já si taky myslím, že to je osud, všechny se staráme, jak nic nezanedbat, ale nedá se ovlivnit úplně všechno, bohužel. A přímo k SIDS jsem zapomněla dodat – kamarádka z práce porodila dvojčátka, holčičky, vše bylo bez problémů, na porodní váhu si přímo nepamatuji, ale vím, že byly po porodu doma brzy. A za pár týdnů v noci holka zjistila – zase čistě náhodou – že jedna z nich nedýchá. Okamžitě volali záchranku, křísili ji, nakonec to taky dobře dopadlo, ale pak následoval kolotoč – samá vyšetření na neurologii a kdo ví, kde všude, holkám je teď 6, jsou překrásné, ale na kontroly do Prahy ta jedna musí pořád a kamarádka věří, že nad ní bděl strážný anděl, který ji tehdy v noci vzbudil…
K tomu spaní na bříšku – mě maminka říkala, že kdysi nás dávali spát jenom tak, protože to ulevovalo bolavému bříšku a nikdo o SIDS tehdy neměl ani ponětí…
Jo, Ivčo, to je ono „vypodložené“. Tipla bych si, že poloha na boku není doporučená právě kvůli tomu, že je nestabilní. Miminko se může přetočit na bříško.
S tím osudem souhlasím:-).
Já chci ještě napsat, že když se mi narodil nejstarší, tak měl kojeneckou koliku a přes den vůbec nespal, jen v jedoucím kočárku. I v noci to nebylo nebylo nicmoc. Bez babiček, tetiček, s manželem v práci od sedmi do šesti. Na radu babiček jsem ho začala totálně vyčerpaná dávat spát přes den na břicho a spalo se. Běhala jsem potom stále kontrolovat, zda dýchá, ale mé ruce i záda si odpočinuly, najedla jsem se, napila a došla na WC;-)! Ještě teď mám z toho „zimomrievky po chrbáte“. Podruhé bych to udělala znovu i přes ten strach. Černý humor(abych byla pochopena): Lepší riskovat než vyhodit dítě oknem!:-) Kdo zažil, chápe…
Pointa: Nejstarší i já jsme to přežili:-)
Nóó, to je kapku stejné, jako u nás… Samozřejmě jsem taky vždycky měla z toho hrůzu a snažila jsem se udělat všechno proto, aby se nic takového nestalo…. ale když člověk ví, že udělal maximum, pak už to dítě jen svěřím Bohu pod ochranu a budu vědět, že je v jeho rukou…
matildo, to je tedy hrůza, hlavně, že to dobře dopadlo.
Ráda bych ale přesto upozornila, že uvedená poloha na zádech – že nebylo prokázané úmrtí dítěte na SIDS v poloze na zádech. SIDS není udušení se zvratky, ale nevysvětlitelné úmrtí se zástavou srdce a dýchání, bez příčiny.V tomto případě by tu příčina byla. To je rozdíl.
Ale je tedy pak otázka, jak dávat dítě, aby se neudusilo, když blinká.Takže pak jedině na bok, vypodložené pod zádíčky nějakou dečkou.No, ovšem pokud bude vypodložené dečkou, může zase dojít k jeho přehřátí.
Holky, možná to bude znít divně, ale já tedy na věřím na osud. Každá to má někde napsaný.A když má mimko umřít, tak se to prostě stane, stejně jako u dospělýho. Je to kruté, ale já tomu věřím.
Tím nic proti prevenci!!!
Teda, Matildo, tak to musel být pořádný šok! Ufff, ještě že to dobře dopadlo.
Já taky koukám, že poloha na zádech je nejlepší. Dávala jsem obě děti intuitivně na bok. Musím přidat ještě jednu poznámku – prý se miminko neudusí vlastní potravou. S Aničkou nebyl problém, taky jsem ji sice úzkostlivě hlídala, to asi všechny mámy, ale když se narodila Kačka, neustále se jí mlíčko vracelo do krčku i dvě hodiny po kojení, člověk s ní nesměl udělat žádný prudší pohyb, žádné nadzvedávání rukama nad sebe a opičkování, okamžitě blinkala. A pak se mi náhodou stalo, že jsem ji dala spinkat do postýlky do ložnice, bylo jí asi 7 týdnů, a když jsem šla věšet prádlo, měla jsem nutkání jít se na ni mrknout. Našla jsem ji fialovou bez dechu a téměř bez sebe. Lehla si sama z boku na záda a i když jsme měli zvýšenou postýlku do šikma, tak se jí povedlo zalknout se zvratky. Dobře to dopadlo, ale monitor jsem objednávala ještě týž den. Nemůžu si ho vynachválit, na tohle třetí miminko si ho budu půjčovat z porodnice na půl roku.
Ano Peťko, mě taky v porodnici říkali, že poloha na boku. Já to hledala všude možně, ale našla jsem jen polohu na zádech, jako nejbezpečnější před SIDS. Ptala jsem se na to ségry – dětská u nedonošenců, tak říkala, že jedině poloha na zádech. Tak taky nevím.
Ještě jsem zapomněla napsat, že v článku se doporučuje poloha na zádech. V porodnici nám ale říkali, že nejlepší je poloha na boku. Tak nevím.
Toto je opravdu strašný strašák. V porodnici měly všechny děti monitorovací podložky. Na pokoji jsme byly tři maminy. Jedné se neustále stávalo, že brala dítě a nevypnula „pípák“. Takže uprostřed noci děsný zvuk. Bylo to tak 2x za noc. Když jsem náhodou spala, šíleně jsem se lekla..brrr. Až třetí den jsem si zvykla na tyto plané poplachy z vedlejších pokojů, na našem pokoji mě to vyděsilo pokaždé.
Bohužel nedávno se tento tragický případ stal, miminko mělo 4týdny, víc se mi o tom psát ani nechce. Maminka byla nekuřačka, dítě donošené, zdravé..Je to hrozně smutné.
:))) jj Kaťule, to už nám asi zůstane 🙂 Každý večer chodím kluky kontrolovat, jestli dýchají, a to je tomu nejstaršímu skoro 12 🙂 A Jeňulu hlídám, kdykoliv spí 🙂
Tak já se taky bála, ale bylo to hlavně tím, že jsem byla až moc proškolená, naštěstí všechno v pohodě, žádné rizikové faktory, ale strach je strach. Jinak je ještě někdy teď kontroluji, jestli dýchají …
Ahoj holky,když jsem čekala své dvě starší holky o žádné nemoci,natož náhlém úmrtí kojenců se vůbec nemluvilo.Takže mě ani ve snu nenapadlo,že by se jim mohlo něco stát.Těhotenství u obou proběhlo tak,že jsem otěhotněla a porodila bez problémů.Holky byly a jsou(ťuk,ťuk)v pořádku.když jsem otěhotněla s Eli,už od začátku jsem slyšela co všechno se může stát,jak stašně může být nemocná atd…pak amnio a další problémy.Pak mi řekli,že se Elinka musí narodit o měsíc dřív.Vůbec jsme nečekali a přes internet jsme si objednali monitor dechu,už sice použitej,ale pořád v záruce.Malá bude mít třináct měsíců a když jde spát pořád jí ho zapínám.Já vím ,že je to zbytečný,ale jsem nějak klidnější,Fany.
Já mám doma 2měsíčního chlapečka a mám z toho taky strach. My teda jediný rizikový faktor máme to, že jsem (kráva) první měsíce v těhotenství kouřila, ale i tak člověk nikdy neví a proto když malý delší dobu spinká tak to něj taky dloubu jestli se mu něco nestalo. Chtěli jsme koupit i monitor dechu, ale první jsme na něj neměli pořád penízky a teď když už by peníze byly, tak si říkám, že už je to možná trošku zbytečné kupovat. No nevím no :-/
Holky, to jsou statistiky, ze kterých lékaři vycházejí. Jak se zmiňuju, není obajsněné, proč se tak děje. I když nějaké mimko třeba spadá do dané kategorie, tak neznamená, že to takhle dopadne – neboť pravá příčina je nejasná.
Já jsem na to s tím strachem stejně – ještě navíc jsem zdravotník, tak ve škole nám to taky hustí do hlavy. Koupili jsme baby monitor pro syna, ale nevím, jestli to není ještě větší strašák – když něco venku zahouká, hned tam běžíme, jestli náhodou něco. A těď, když je syn větší a pohybuje se, tak se kolikrát dostane mimo dosah, a hned to ječí. Tak pak si vyber.
I když si myslím, že ty alarmy něco do sebe mají, hlavně u nějakých rizikových skupin miminek.
Dášo, to je přesně to, co jsem popisovala. Když dítě spalo opravdu tvrdě, dloubla jsem do něj, abych viděla, že je nějaká reakce. Brrr
Jo, taky mě do děsilo.
Taky jsem (ještě donedávna) chodila kontrolovat děti, jestli v noci dýchají, a když jsem nic neslyšela, hned jsem do nich dloubla, aby se pohnuly…
Magor, no.
Mnoho strachu škodí.
Já se pomalu divím, že se holky ve zdraví dožily svého věku… – dvojčata, předčasně narozená, podměrečná… Jedinou naší záchranou snad bylo, že jsou to holky, a ne kluci. ;o)
Upřímně říkám, že během prvního roku jejich života jsem se takovýmto informacím programově vyhýbala. Tak nějak instinktivně jsem si řekla, že když se nic nestane do prvních narozenin, že už máme „vyhráno“ (relativně).
Radši nemyslet.
Na tohle téma jsem už četla hodně článků, ale i tak je tu pro mě spousta informací nových. Rozhodně tahle „anamnéza“ pro mě byla strašákem pokaždé, když jsme měli doma miminko, neumím si představit, že by nás to potkalo… Kontrolovala jsem je každou chvíli, i v noci…
Zajímavé informace, je dobré o tom vědět, ale na druhou stranu, kdo je informovaný, více se bojí.
Nedovedu si představit, že by se mi něco takového stalo a je pravda, že jsem hlídala děti celé noci, jestli dýchají, jestli nejsou pod peřinkou a když spaly déle, než bylo zvykem, místo, abych měla radost, bála jsem se, že není něco v pořádku.
Je to strašák!
Mobile Sliding Menu